Navzdory své špatné pověsti mají priony i pozitivní role. U mlžů se nyní zjistilo, že takový protein souvisí se známkami tvorby dlouhodobé paměti. Mohlo by jít o obecnější jev týkající se živočichů stojících na vývojovém žebříčku nad mořskými mlži, tedy i obratlovců.

V době podzimní rovnodennosti se na území Spojených států a jižní Kanady vypraví miliony nedávno narozených motýlů druhu monarcha stěhovavý na jedinou, jen částečně zpáteční cestu na jih, nebo jihovýchod. Slétají se do několika zimovišť vzdálených od svého rodiště někdy až 3 500 kilometrů. Jak vědí kdy a kam vyrazit? I po desetiletích výzkumu neznáme úplnou odpověď.

Překvapivá pozorování šimpanzů při vypalování půdy v Senegalu napovídají, že vnímají oheň podobným způsobem jako my.

To, že hlad udělá jídlo pro nás mnohem přitažlivější, je známá věc. Stačí jít nakupovat s prázným žaludkem a odcházíme domů s plnými taškami a prázdnou peněženkou. Prsty v tom má hormon ghrelin.

Malá chobotnice sbírá prázdné skořápky od kokosových ořechů a nosí je s sebou, aby se v nich mohla schovat před nepřáteli.

Novou neinvazivní metodou lze snadno zabránit, aby se nám hrůzy uložené v dlouhodobé paměti neustále vracely. Mělo by jít o nový směr v léčbě psychických poruch.

Oxid uhličitý nevzbuzuje obavy jen jako skleníkový plyn přispívající ke globálnímu oteplení Země. Podílí se na pocitech hrůzy a panice přímo. Průnik oxidu uhličitého do mozku aktivuje centrum zodpovědné za pocity strachu.

K zajímavému objevu dospěl anglický vědec při zkoumání mušího sexu. Látka, kterou mušáci obalují svoje spermie přiměje partnerky vzdát se odpočinku. Samičky se místo odpolední siesty začnou horečnatě věnovat shánčivým aktivitám.

Když se hráč pohybuje virtuální realitou, tak se do své postavy intenzivně vcítí, mohutně zapojí mozkové centrum fantazie a přitom je stále pohodově ukotven v realitě. Tak to vidí magnetická rezonance.

Vědci z University of Haifa zjistili, že hormon „lásky“, který má pod palcem štědrost a vcítění se do problémů druhého, ovlivňuje i zcela opačné projevy - zášť a škodolibost. Oxytocin je zřejmě hormonem, který spouští sociální city povšechně. Když je osoba naladěna positivně, podpoří pro-sociální jednání. Když jsou asociace nelibé, dává průchod citům negativním.

Chcete vědět, jaký společenský život vede nějaký druh primáta a nechcete jim testovat hladinu testosteronu? Stačí jim změřit ukazováčky a prsteníčky a hned víte, na čem jste.

Mužské chování je loutkou v rukou mocného testosteronu, jehož hladinu zase mocně ovlivňují příhody, které muže potkávají. Výsledek voleb se proto projeví nejen na prezidentovi či parlamentu, ale taky v ložnici či peněžence tvrdě zkoušených voličů.

Babičky sehrávaly a sehrávají významnou roli ve výchově vnoučat. Nejvíce investují do dcer svých synů. Méně do vnuků a vnuček, které přivedla na svět jejich dcery. A nejméně se věnují vnukům zplozeným jejich syny. Je to důsledek různě silných příbuzenských pout.

Italský soud snížil trestní sazbu poté co DNA test u odsouzeného prokázal jeho genetickou náchylnost k hrubostem.

Evoluční robotika nabízí algoritmy, které přizpůsobí hraní her nejrůznějším hráčům. Chcete si jen tak vesele poskakovat a jindy ve stejné hře hrát první herní ligu? Snad už to brzo nebude problém.

Přímou manipulací s aktivitou jednotlivých neuronů vědci vnutili mouchám vzpomínku špatné zkušenosti, kterou ve skutečnosti nikdy neměly.

Matematici University of Michigan se svými britskými kolegy rozluštili kód, jakým mozek vysílá příkazy zbytku těla a jak řídí biologické rytmy. Poznatek převrací letitou teorii o tom, jak fungují naše interní hodiny.

Nedávné experimenty naznačují, že především negativní a ošklivé podprahové vzkazy bere mozek vážně, aniž by se to obtěžoval sdělit svému majiteli.

Virtuální herní světy nejsou jen prostorem k vybití přebytečné fantazie. Sociální vědci díky nim nečekaně získali kvalitní simulátor reality, který posouvá výzkum reálného světa do dalších dimenzí.

Ženám se hnusí pavouci přibližně 4 krát častěji, než mužům. Mají k tomu ženy geneticky zadrátované sklony?

Nepatrné neurony jsou velmi komplikované struktury. Jejich komplexní síť dendritů, axonů a synapsí je v permanentní komunikaci a neustále řeší dilema, zda impuls k vykonání nějaké akce poslat dál nebo neposlat.

Na fyzických schopnostech a paměti potkanů se vysoce kalorická dieta projeví již po devíti dnech.ˇ

Nielen na cestách, ale aj v medziľudskej komunikácii existuje niečo ako „bezpečná vzdialenosť“. Ak nám niekto naruší jej hranice, automaticky v nás spustí alarm nepríjemných pocitov. Tento osobný priestor stráži malé mozgové centrum a výnimky udeľuje len tým najbližším.

S křečky toho máme společného víc, než jen nutkání dělat si zásoby. Je to i slabost pro opojení. Křečci se alkoholiky stávají dobrovolně a rádi. Stejně jako jim, i nám alkohol posouvá chod biologických hodin a nabourává synchronizaci denních aktivit. Vzniklé problémy křečkům přetrvávají i poté, co abstinují.

Mladí lidé mají sklon ke zbytečnému hazardování se zdravím a životem. Zkoušejí, co s nimi udělá alkohol nebo drogy, pokoušejí osud za volantem automobilů či při adrenalinových sportech. Jen ve Spojených státech připraví „mladická nerozvážnost“ ročně o život 27 000 lidí ve věku od 10 do 24 roků.

Podle všeho ano. Neurologové z King’s College London přišli na to, že psychopati mají abnormality v uncinátním fascikulu bílé mozkové hmoty, který spojuje amygdala a orbitofrontální kůru mozkovou.

Když někdo s úpřimností do jisté míry napodobuje naše chování, protože nás považuje za vzor, lichotí nám to. A obráceně, když se snažíme o něčí přízeň, mírné, nevtíravé napodobování může vést k úspěchu. Chováme se tak i když si to ne zcela uvědomujeme a jak se zdá, je to v nás evolučně zakódované. Výzkum prokázal, že například i pro malpy kapucínské z řádu primátů platí, že napodobování může být nejen pro samotného jednotlivce, ale i pro celou skupinu prospěšné a že k němu vede evoluční vývojová stezka.

Ekonomicky rozvinuté země trpí nedostatkem dětí. Jejich obyvatelstvo stárne, a to s sebou nese celou řadu problémů. Opatření zaměřená na zvýšení porodnosti se zhusta míjejí účinkem. Úbytek obyvatel je kompenzován jen přílivem imigrantů z rozvojových zemí, což s sebou nese další problémy. Zdá se, že nejvyspělejší země světa z pasti stárnoucí populace jen tak nevybřednou. Tým amerických a italských demografů přesto našel „světlo na konci tunelu“. S dalším ekonomickým rozvojem dochází k nečekanému obratu. Pokles porodnosti se zastaví a začíná opět růst.ˇ

Ptáci v partnerském vztahu nedopouštějí horší péči o mladé. Lenost toho druhého kompenzují tím, že „pracují“ o to usilovněji.ˇ

Ženy si vybírají obratné tanečníky a nedělají chybu. Schopnost tančit u mužů překvapivě vypovídá i o jejich fyzické síle.ˇ

O tom, že bankroty a nezaměstnanost vedou k osobním tragediím, nikdo nepochybuje. Angličtí vědci nyní sestavili z dostupných dat model, který je schopen předpovědět, jak se bude vyvíjet počet sebevražd a vražd v závislosti na postupující ekonomické krizi.ˇ

Dlouhodobé pozorování chápanů v brazilském atlantském lese definitivně skoncovalo s představou hodných opiček, které milují bližního svého.ˇ

Mladé ženy se podle nedávného výzkumu opíjejí i proto, aby upoutaly pozornost opačného pohlaví. Muži ale podle všeho nemají zájem.

Vědcům z Kalifornské university se podařilo prokázat, že stres škodí reprodukčnímu systému dvakrát. Spojovacím článkem mezi stresem a neplodností je hormon GnIH.ˇ

Páření je časově i energeticky náročná záležitost, tak proč ho samice podstupují opakovaně, když jim k oplodnění stačí „jen jednou“? Takové myšlenky se honí hlavou nejen vědcům. Dosud všeobecně uznávaný názor, že promiskuita skýtá výhody pro potomstvo, nová studie na broucích zbořila.ˇ

Izraelští vědci zkoumali mikroorganismy v jejich přirozených podmínkách. Zjistili, že bakterie a dokonce i kvasinky dokážou periodické události poznat a začnou na měnící se situace reagovat s předstihem.

Vědci z Emory University odhalili překvapivý mechanismus v mozku matek. Zvuky s frekvencí připomínající pištění nemluvňat, vnímají ostřeji. Děje se tak díky utlumení aktivit neuronů zpracovávajících nižší zvukové frekvence.

Smiech je jedným z univerzálnych ľudských prejavov. Pozná ho a rozumie mu každý človek bez ohľadu na historickú dobu, kultúru, či krajinu v ktorej žije. Schopnosť sa smiať sme zdedili od našich predkov. Ale do akej dávnej minulosti siahajú jeho korene?

Pomáhat druhým je správné. Tuhle zásadu se učíme už od dětství například v pohádkách, kde se hlavní hrdina dočká odměny v podobě čarovného ubrousku za to, že se rozdělil s kouzelným dědečkem o skývu chleba. Kde se v nás touha pomáhat druhým bere? Americký evoluční biolog Samuel Bowles ze Santa Fe Institute došel k závěru, že u kořenů lidské nezištnosti stály válečné konflikty pravěkých lidí. Jeho teorii publikoval prestižní vědecký časopis Science.ˇ

Sejdou se dva ekonomové ve volební místnosti a jeden se ptá druhého: „Co tady děláš?“ „Žena mě sem donutila přijít.“ „Hm. Mne taky.“ První ekonom lehce pokývá hlavou a povídá: „Když mi slíbíš, že nikomu neřekneš, že jsi mě tady viděl, tak já nikomu neřeknu, že jsem tady viděl tebe.“ Druhý souhlasil a tak si potřásli ruce, odvolili a šli domů.ˇ

V rozmezí jediného měsíce přistihl britský zoolog David Dellatore z Oxford University v indonéském pralese Bukit Lawang hned dvě dospělé orangutaní samice při pojídání tělíčka jejich mrtvých mláďat.ˇ

Význam „mluvících“ klikyháků vznikal tak, že předmět nebo zvíře byly zobrazeny nějakou čmáranicí a té se přiřadila první slabika slova, které mělo předmět nebo zvíře označovat. Takovému postupu říkáme akrofonie. se postupně zjednodušovala až do určité standardní podoby a té už říkáme znak. Zprvu asi zastupoval slabiky, později hlásky.

V představách přeháníme. Výhra v loterii nám nepřinese takovou radost, v jakou jsme doufali, když jsme si kupovali los. Pomsta těm, kteří nám ublížili, není tak sladká, jak jsme si představovali, když jsme ji plánovali. A naopak. Těžká zkouška nakonec nebývá tak obtížná, jak jsme si mysleli. Dokonce i neúspěch při zkoušce je pro nás ve skutečnosti menší tragédií než fiasko, jehož jsme se obávali v představách. Důvod je prostý. Naše představy nepostihnou realitu v plné šíři.ˇ

Duše, duchovia, bohovia, démoni, anjeli, mimozemšťania, či iné neviditeľné mocnosti riadia naše životy. O tom nepochybuje väčšina ľudí na svete. Michael Shermer a Bruce Hood sa zamýšľajú nad otázkou prečo je to tak a hľadajú príčiny hlbokých koreňov ľudskej viery v nadprirodzeno.

Jak ukazuje měření hormonů účastníků sadomasochistických večírků, pokud spolu partneři provozují extrémnější zábavu, tak to jejich vztahu pěkně prospívá.

Jsou peníze lékem na fyzickou bolest a duševní strádání? Výsledky amerických a čínských psychologů naznačují, že za určitých okolností tomu tak skutečně je.ˇ

Co napsala k papežově kondomovému skandálu Debora MacKenzie pro Short Sharp Science, úderný blog popularizačního serveru par excellence New Scientist?

Kdy se poprvé políbíme, kdy máme první pohlavní styk a rozhodneme se pro prvé dítě, není jen počinem (ne)odpovědnosti, ale tak trochu i genovou diktaturou.

Aj hmat a zrak sa navzájom presviedčajú o svojej pravde. V živote zväčša oba zmysly vnímajú to isté a tak nám poskytujú harmonické, navzájom sa doplňujúce informácie o svete navôkol. Ale čo sa stane, ak im vedci skomplikujú situáciu a každý z týchto zmyslov prinútia vnímať podobnú, ale nie rovnakú realitu?

Šimpanzi ve volné přírodě kupčí se sexem. Samci své požitkářství dlouhodobě plánují a své vyvolené uplácejí masitými porcemi.ˇ