Vyhrají WIMPy, axiony, MACHO objekty, Kaluzovy-Kleinovy částice, gravitina, nebo něco jiného? Hon na temnou hmotu pokračuje i v roce 2016.

Pozemní gamaobservatoř v Arizoně zachytila gama výkřik blazaru PKS 1441+25, ze vzdálenosti 7,6 miliard světelných let.

Poletují nám v periferii Sluneční soustavy velká tělesa? Anebo to byl jenom náhodný šum v talířích radioteleskopů chilské soustavy ALMA?

Softwarový simulátor relativistické optiky LSDCode+ vás zve na virtuální procházku do okolí černoděrového horizontu.

Ať supermasivní černé díry dělají co chtějí, za běžných okolností se prý nedostanou nad hmotu 50 miliard Sluncí. Když se gigantiční jedlíci odříznou od mezihvězdného plynu, tak je s jejich růstem v podstatě konec.

V SETI z toho usuzují, že se tím pádem hroutí hypotéza o megakonstrukci cizí civilizace u této planety. Jaký smysl ale má hledat alieny tímto stylem?

V USA právě vystřelili ze startovní pistole a závod o vesmírné suroviny za pohádkové ceny se může rozběhnout na plné obrátky.

Jestli axiony existují, tak je to docela dobře možné. Takové hvězdy by fungovaly jako jedna veliká částice a prosakovaly by Zemí jako vesmírné přízraky.

Detektivní práce astrofyziků přinesla nový rychlý rádiový záblesk FRB 110523. Podle jejich analýzy přicházejí tyto záhadné záblesky z velice vzdáleného vesmíru.

Ohromného a chladného červeného veleobra VY Canis Majoris obklopují velká zrna prachu, z nichž jednou vzniknou nové hvězdy a planety.

Mezinárodní tým astrofyziků pozoroval destrukci hvězdy supermasivní černou dírou a následný výtrysk hmoty od horizontu událostí.

Přesněji řečeno, objevili jsme některé z hodně starých hvězd velmi blízko supermasivní černé díry v centru Mléčné dráhy.

Saturnův měsíc Titan je jedním z nejzajímavějších a nejzáhadnějších těles sluneční soustavy. Jako jediný měsíc – a jediné ledové těleso obecně – má hustou atmosféru a na povrchu tlak dokonce vyšší než na Zemi. Svými horami, jezery, toky, deltami či dunami připomíná Zemi, ale s teplotou kolem -180 stupňů Celsia, jezery z ethanu a methanu, dunami z uhlovodíků. Někteří považují Titan s ohledem na jeho „chemickou laboratoř“ za přibližný model rané Země, byť s jiným složením a teplotou, ale není to tak jednoduché…

Zatím všechno nasvědčuje tomu, že v blízké budoucnosti budeme schopni pozorovat siluety černých děr. Jaké asi budou?

Americká sonda MAVEN letěla k Marsu, aby prozkoumala atmosféru Rudé planety, její složení, i to, jak reaguje na vnější vlivy – hlavně na proud slunečního větru. Sonda podnikla několik zanoření do horních vrstev atmosféry, kde prováděla rozbory. Na včerejší tiskové konferenci tak mohli odborníci oznámit, že konečně mají k dispozici dostatek dat, aby mohli vysvětlit procesy vedoucí k proměně původně teplého a vlhkého prostředí na dnešní chladný a suchý svět.

V Opavě se právě odehrál 17. mezinárodní workshop RAGtime, zaměřený na relativistickou fyziku kompaktních objektů, jako jsou černé díry a neutronové hvězdy.

Nedávná mohutná rentgenová erupce supermasivní černé díry Markarian 335 byla zřejmě způsobena výtryskem její korony.

Naznačuje to objev vytěžený z dat sondy Planck. Zatím je ale předčasné slavit.

Včera vědci zveřejnili překvapivé zjištění – na kometě 67P / Churyumov-Gerasimenko je velké množství kyslíku a je tam už z doby, kdy vznikala sluneční soustava.

Na bílého trpaslíka WD 1145+017 právě prší planetární trosky. Takhle nějak jednou skončí i slavná Sluneční soustava.

Alespoň podle nového výzkumu vědců Space Telescope Science Institute. Možná by to vysvětlovalo, proč jsme ve vesmíru tak sami.

Když v roce 2012 dostala NASA od amerického průzkumného úřadu NRO dva kompletní fotoprůzkumné satelity, byla to pro kosmickou agenturu velmi zajímavá situace. Šlo o teleskopy s průměrem zrcadla 2,4 metru, které svými parametry velmi připomínají Hubbleův teleskop. Ten totiž vznikl z návrhu průzkumných družic třídy KeyHole-11 Kennan. Na rozdíl od Hubbleova teleskopu ale optika těchto družic mířila na zemský povrch.

Nejspíš ne. Naštěstí. Ale pouhá možnost něčeho takového rozvířila divoké dohady po celém světě. Divy z teleskopu Kepler neberou konce.

V disku mladé hvězdy AU Microscopii se velkou rychlostí pohybují zvláštní vlny. Nic podobného jsme zatím neviděli ani nepředpovídali.

…aneb Pomocí teleskopů za rodokmenem vražedné planetky

A jsou tím pádem mnohem obyvatelnější, než jsme se obávali. Pro pátrání po obyvatelných světech je to skvělá zpráva.

Tisková konference, kterou NASA svolala na 28. září byla velmi ostře sledována i těmi, jejichž zájmy se s kosmonautikou kříží jen okrajově. NASA totiž s předstihem několika dní avizovala, že na konferenci oznámí přelomové informace ve výzkumu Marsu.

Černá díra v jádru galaxie SAGE0536AGN váží jako 350 milionů Sluncí. Potíž je v tom, že je třicetkrát hmotnější, než může být podle astrofyzikálních modelů vzhledem k velikosti galaxie.

Kdyby někdo před čtvrtstoletím veřejně prohlašoval, že jednou budeme z pohodlí zemského povrchu pozorovat vzdálenou exoplanetu, zřejmě by mu doporučili psychiatrické vyšetření. Nu a jednu krásnou časosběrnou montáž nedávno prezentovali astronomové observatoře Gemini South.

Okolo rakety SLS začíná být živo. Momentálně má schválené pouze dva starty – nepilotovaný v roce 2018 a pilotovaný o tři roky později. Odborná veřejnost se ale snaží přicházet i s návrhy na další využití budovaného nosiče, který je od začátku prezentovaný jako stroj, který dostane lidstvo na Mars.

Nic astronomy nepotěší víc než shoda mezi různými typy pozorování a teoretickými modely.

Když nemůžeme po povrchu těles se slabou gravitací jezdit, tak po nich budeme skákat a kutálet se.

Tento týden bylo opět uvedeno do provozu největší pozemní pracoviště pro detekci gravitačních vln - LIGO.

Tvrdí to analýza rádiového a středního infračerveného záření v blízkých galaxiích. Technologicky vyspělí vetřelci se naštěstí jen tak neobjeví.

Minulý pátek opět rozvířil vody internetových fanoušků vesmírného výzkumu tým mise New Horizons. V pořadu Weekly Space Hangout (o který se starají redaktoři serveru Universe Today) proběhla webová konference s opravdu zajímavými hosty. Za všechny jmenujme Alana Sterna (vedoucí týmu), jeho „pravou ruku“ Alici Bowman (dohlíží na tým letové kontroly), či neúnavnou publicistku Emily Lakdawalla ze Společnosti pro planetární výzkum.

Zamýšlí s nimi rozpustit polární čepičky a pak Mars důsledně terraformovat. Povedlo by se to?

Proč mají veliké hvězdy v systému Epsilon Lupi mohutná magnetická pole? Ve vzdálenosti 500 světelných let čeká na rozlousknutí astronomická hádanka.

Velké překvapení čekalo astronomy, když se rozhodli podívat se detailně na jednu docela vzdálenou galaktickou kupu.

Podle studie obyvatelnosti galaxií jsou pro život našeho typu nejlépe obyvatelné eliptické galaxie. Nespletli jsme si galaxii?

Telerobotika se zabývá řízením poloautomatických a automatických strojů na dálku. Pomáhá pyrotechnikům, nebo lékařům a do budoucna může hrát důležitou roli i při průzkumu cizích planet. Dánský kosmonaut Andreas Mogensen, v současné době pobývající na Mezinárodní vesmírné stanici, se do telerobotických zkoušek také pustil. Operátora a ovládaný stroj dělily tisíce kilometrů.

V říjnu minulého roku z čínského kosmodromu Xichang odstartovala raketa CZ-3C se zajímavou sondou Chang’e 5 T1. Šlo o misi, která měla především otestovat návrat tělesa na Zemi druhou kosmickou rychlostí. Čína totiž chce už za dva roky dopravit na Zemi vzorky lunární horniny.

Informací o tom, co se bude okolo SpaceX dít v dalších měsících nebylo mnoho. Na veřejnost se sice dostaly nějaké neověřené kusé informace, ale oficiální potvrzení chybělo. To bylo živnou půdou pro různé spekulace a domněnky. Tomu je již ale konec. SpaceX sice ještě nemá pevně stanovený kalendář letů, nicméně výhled na další týdny a měsíce již znám je.

Tento týden se v médiích objevila další dobrá zpráva na poli moderní astronomie. Americký úřad pro energetiku definitivně schválil výrobu 3.2-gigapixelové digitální kamery (největší dopoposud navržené), která bude tvořit srdce jedné ze čtyř budoucích obřích observatoří nové generace.

Analýza ultrafialového záření horečnatě aktivního jádra galaxie Markarian 231 v něm odhalila dvojici supermasivních černých děr o hmotnosti 150 milionů a 4 milionů Sluncí, které se oběhnou za 1,2 roku.

V pátek 21.8.2015 završila astrometrická sonda Gaia svůj první pracovní rok na orbitu kolem libračního bodu L2 v plném pracovním režimu. U té příležitosti zveřejnila Evropská kosmická agentura toto úterý krátký přehled prozatimních vědeckých výsledků.

V pondělí (24.srpna) dorazila k Mezinárodní vesmírné stanici japonská zásobovací loď HTV-5. Ta ve svých útrobách dopravila na ISS více než pět tun nákladu. Jelikož HTV létá ke stanici jen jednou do roka, jsou pohledy na její zlatavý povrch vzácné. Když se navíc podaří tuto loď správně vyfotit, vzniknou snímky, které svou krásou doslova berou dech. To se podařilo posádce ISS.

Americká sonda New Horizons před měsícem prolétla jako první lidský výtvor kolem trpasličí planety Pluto. Dokázala nasbírat ohromné množství údajů, které se budou k Zemi posílat ještě mnoho měsíců. Tím ale její mise nekončí. I když se od Pluta vzdaluje rychlostí 13,8 km/s a už nikdy se k němu nevrátí, směřuje k dalšímu tělesu, takže za pár let…

Černá díra v nitru galaxie RGG 118 váží stejně jako 50 tisíc Sluncí. Menší supermasivní černou díru jsme zatím nenašli.

Tvrdí to astronomové, kteří studovali produkci energie ve výseku známého vesmíru. Dnešní vesmír prý vytváří o polovinu méně energie, než před 2 miliardami let.

Přesněji řečeno galaxie s největším spolehlivě změřeným rudým posuvem. Ale i tak stojí za to.