Josef Pazdera

Katastrofických prognóz spojených se změnou klimatu je všude tolik, že ty pozitivní jakoby ani nebyly. K hlasu glaciologů, kteří tvrdí, že s oteplováním máme v podstatě kliku, protože podle historicky daných cyklů už měla nastat další z dob ledových, což by byl takový průšvih, že bychom se kvůli zdrojům energie a potravin nejspíš začali vraždit. K optimistům v tomto směru lze řadit i kanadsko-čínsko-britský tým, který prognózuje mnoha severským oblastem světlé zítřky.

Číňané z Kalifornie, spolu s Číňany z Nankingu, ve spolupráci s Číňany z Honkongu odhalili, jak rostlina svou zabijáckou houbu podvádí. Kořínkem jí podstrojuje neškodně se tvářícími váčky, aby posléze jejich obsah s jejími geny zatočil stejně, jako to s námi dělá tableta Rohypnolu.

Podle specialistů sdružených v American Stroke Association se mozková mrtvice v USA již prodrala na hlavní příčinu úmrtí a i další rozvinuté země mají tento trend následovat. Přitom by se prý v řadě případů dalo tomu nejhoršímu předejít, jen kdyby veřejnost měla alespoň základní povědomí o nemoci a jejích příznacích. Bohužel tomu tak není a navíc panuje obecná nechuť v tom něco změnit.

Teorie praví, že si události vybavujeme díky vytvořeným neuronovým synapsím. Kalifornští vědci injekcí ribonukleové kyseliny nyní tuto obecně předpokládanou představu značně nabourali.

Uhnat si AIDS můžeme hrátkami s nesterilní jehlou nebo při sexu. Když si virus vpravíme jehlou do žil, hodně mu tím vše usnadníme. V krvi je „mezi svými“ - buňkami imunitního systému, které se ho ochotně ujímají a množí ho. Jak ale virus HIV překonává přirozenou barieru hlenu a slizničních buněk, když se v nich ani trochu necítí dobře? „Bio-filmařům“ ze Sorbonny se podařil husarský kousek, okamžik přenosu viru nasnímali. Nejprve se mezi buňkami vytvoří kontaktní můstek a přes ten se viry transportují jak vystřelená harpuna. Vyšly při tom najevo věci, jaké jsme netušili.

Když se v recyklačním mechanismu něco zadrhne, závadné proteiny se dostanou kam by neměly a buňkám nastanou problémy. Když se to týká našich očí, zdegeneruje nám sítnice a oslepneme. Novou strategií se vědcům podařilo zlé následky výrazně odsunout.

Mamografie není špatná, nicméně počet falešně pozitivních výsledků s jejím zdokonalováním roste a spolu s tím i počty prováděných chirurgických výkonů. Z velkých statistických souborů se začalo vynořovat, že snaha o co nejlepší péči má na svědomí třetinu (někteří se domnívají že až dvě třetiny) zbytečně rozpíchaných a rozřezaných ňader. Nová metoda diagnostiky má ambice mamografii nahradit. Nepoužívá rentgen a umí v tkáni rozlišit nádor zhoubný od nezhoubného.

Přídavek rhodaminu v materiálu čoček zlepší rozlišovací schopnost u nejčastější poruchy - problému rozpoznání červené a zelené. Je to snadné, levné, zkrátka geniální.

Když se chce, všechno jde. Nutno ale dodat, pokud jsou k tomu ty potřebné podmínky. A jsou takové ve vesmíru? Nejspíš ano, vznik organických molekul se ukazuje být jednodušší, než se soudilo. Kanadským fyzikům to vyjevila metoda TPD - termoregulované desorpce.

Chirurgové z Johns Hopkins University si řekli, když se transplantují ledviny, obličeje i ruce, proč to nezkusit s pindíkem. Světovou novinku pojali velkoryse, provedli to zároveň se šourkem a kusem břišní stěny.

Každý se něčeho bojíme, ale pokud bychom to brali podle potřeby psychofarmak, tak nejvystrašenější jsou Američané. V USA je polyká každý šestý. Strach, jak se to nyní vědcům jeví, prožívají i primitivní organismy, jakými jsou háďátka.

Už je to tak, že při styku s infikovaným partnerem jsou to ženy, které tahají za kratší konec. Mladé Jihoafričanky jsou v porovnání s mužskými protějšky až osminásobně nakaženější a platí to i pro Keňanky. Už jen to byl pádný důvod, aby se výzkumníci věnovali ochraně něžného pohlaví přednostně. S jednou novou strategií pro ženy přichází experti z Univerzity ve Waterloo.

Na to, co se honosilo titulem královna Severu, a co Churchill nazýval „zvířetem“, zůstaly v Norsku i stromům nepěkné vzpomínky.

Klimatické předpovědi už déle než sto let vycházejí z předpokladu, že veškerý dusík na Zemi, který je rostlinám k dispozici, pochází z atmosféry. Teď nám američtí výzkumníci naší dlouho tradovanou představu zbořili. A protože dostupnost dusíku je stěžejní pro ukládání uhlíku, nejspíš se brzo dočkáme změn v prognózách klimatu.

Ti, kteří nyní čekají článek o něčem lechtivějším, než je typografie, mají smůlu a je zbytečné aby četli dál.

Přiučit se v Africe není žádná ostuda, ani když jde o pavouky a robotiku.

Když si odřeme koleno, nebo loket, většinou na to stačí náplast s polštářkem, případně to omotáme obvazem. Dokud se nehýbeme, je vše v pořádku.

Kvasinky připravené v laboratoři University of California v Berkeley produkují vše potřebné, aby pivo získalo tu správnou chuť a to i bez dodávání přísad. Američtí výzkumníci prorokují chmelnicím brzký konec.

Výsledkem čínsko-italské spolupráce je prototyp tištěného elektromobilu s dojezdem 150 km a hmotnosti pouhých 450 kg.

U takové sumy nám přijdou na mysl podvody s dotacemi a většinou i nějaké to jméno. Podstatné na tom je, že si ten obolus s osmi nulami, stále ještě dokážeme zhruba představit. Kdo si ale umíme představit, byť jen jeden milion let? O tom a rostlinách bude dnešní zamyšlení.

Z prezentovaných výsledků výzkumu na právě probíhajícím výročním zasedání AAAS v Austinu v Texasu vyplývá, že nejspíš ano.

Tentokrát nejde o ekologii a smog, ale o to, jak my starousedlíci komentujeme rostoucí zastoupení občanů s trvalým pobytem a tmavou pletí. Paleontologům to připomíná časy „out of Afrika“ a mají při tom na mysli dobu před sto a více tisíci lety. Genetici minulý týden ještě přitvrdili. U někoho, koho Angličané označují za nejstaršího Brita, diagnostikovali pleť, jakou mají černoši. To v hlavách stoupenců čisté rasy udělalo zmatek. Jednak proto, že se jedná o předka nedávného – z doby před pouhými 10 000 lety. A považte, navzdory své tmavé pleti, byl modrooký.

Na počátku bylo slovo. A nebo spíš dvě slova: „Miluji Tě“. Pak se začaly dít věci, kterým říkáme nový život. Jak ale buňky tělesné schránky v tom všem chaosu bytí poznávají, kde, kdy a co si mají v genomu nastudovat, aby z nich nebyly „blbky“? Čemu vděčíme za to, že z buněk postupně vyroste to, co má? Kanadští vědci tvrdí, že hodně toho zvládá protein Pax7. Nazvali ho průkopníkem otevírajícím genom pro transkripční faktory.

Začátkem letošního roku francouzští vědci zveřejnili výsledky svého měření, z něhož vyplývá, že mitochondrie v kožních buňkách se při 38 stupních Celsia necítí zrovna moc v pohodě. Aby dosáhly na své teplotní optimum, nažhavují se téměř o deset stupňů výš, než kolik si naměříme v podpaží, nebo konečníku. Protože jde o jeden z velkých biologických objevů poslední doby, sesypala se na autory patřičná kritika. Nejspíš proto, že zkomplikovali odpověď na tak jednoduchou otázku - jaká teplota je pro tělní buňky optimální?

Zatímco Ernst Hemingway psal o cti, odvaze a smyslu žití, což vyžaduje hodně slov, Britka jménem Anne Leonard píše o infekčních střevních bakteriích. Tam dlouhých traktátů věru netřeba. Přesto si na zájem medií popularitu ani vstřícnost grantových agentur nemůže stěžovat.

Ve zkamenělém bahně v Dolním Sasku se našla dobře zachovaná motýlí křídla. Na tom by nebylo nic překvapivého, pokud by to bahno bylo mladší a netáhlo mu už na 200 000 000 let.

Nic. A přesto byly tím rozhodujícím, co za přispění králíků umožnilo objev, který by mohl brzo změnit osud těch, kteří své chorobě přezdívají „procházky slzavým údolím“, čímž míní utrpení spojené s tvorbou krystalových konkrementů v renálním parenchymu, pánvičce, močovodu, eventuálně močovém měchýři.

Pod pojmem štítonoši se většinou myslí andělé. Případně lidské bytosti nebo zvířata podpírající erb. Než zanikla Československá republika, tak jsme je také měli. Byli jimi dvouocasí lvi. V tomto případě ale bude řeč o šestinohých stvořeních, která výzkumníky učarovala teoreticky nemožným. Samečkům se daří vklouznout do zakrouceného ústrojí samičky, aniž by se jim „zlomil“. Výsledky bádání tria biologů z university v Kielu nyní uveřejnil prestižní časopis Science Advances.

Minulé pondělí vyšel v časopise PLOS ONE článek o myších. Nejsou obyčejné, ale B6.129 - Park7 tm1Mak. Říkat jim celým jménem zdržuje, a tak se to zkracuje na „DJ-1 KO“. Písmena „KO“ napovídají, že jde o knokauty. V USA (Denveru) nechali invalidy původem z Kanady (Toronta) sportovat. Výsledky jejich běhu si zaslouží pozornost.

Američané vrátili britsko-australskému týmu úder. Austrálie obhájila prvenství na titul kontinent s nejstarší fosilií. Uvedli jsme zde několik titulků zpráv, kterými media uvádějí informaci o studii publikované ve Sborníku americké Akademie věd. Dá se těmto závěrům věřit?

Amazonskému pralesu se přezdívá zelené plíce planety. Jenže kromě kyslíku produkuje i metan. Jak nyní výzkumníci z Open University zjistili, tak ho do atmosféry vypouští tolik, že by záměna plic za část z opačného konce těla byla realitě blíže.

Kdyby v době natáčení kasovního trháku Stevena Spielberga byly známy nálezy roztočů uchované v jantaru spolu s dinosauřím peřím, nezačínal by film získáním DNA vyhynulých tvorů z moskytů, ale klíšťat.

Nejznámějším australopitékem je Lucy z Hadaru ve východní části Etiopie. Teď její věhlas převezme jihoafrický Little Foot. Navzdory tomu, že je starší, je zachovalejší než je Lucy. Dolování kostry pračlověka z podkladu trvalo paleontologům celých dvacet let. Výsledek svého mnohaletého úsilí nyní vystavili v Johannesburgu. Pokud neplánujete letošní zimní dovolenou trávit na Jihu Afriky v místech přezdívaných „kolébkou lidstva“, můžete se s pozoruhodným nálezem seznámit na níže připojeném videu.

Obvyklé injekční podávání imunizační látky nejspíš není ta nejlepší forma aplikace. Podle výzkumníků z Yale je efektivnější volit takový způsob, který se postará o lepší spolupráci buněk nazývaných dendritické.

Tvor z Mariánského příkopu vypadá tak obyčejně, že by jeden nepředpokládal, že je z hloubky osmi kilometrů. Nemá obrovskou tlamu s hrozivými zuby ani žádný prapodivný tvar, jaký bychom očekávali. Dostalo se jí druhového jména Pseudoliparis swirei.

umělá chrupavka

Zprávy o jednoduché léčbě jsou podezřelé, a když jde o rakovinu, tak tuplem. Přesto se o jedné zmíním. Jednak proto, že vyšla v Science Immunology, což je slušný časopis a také, že hlavní roli v tom hraje bezbolestná injekce náplastí. To, co autoři nazvali prostorotemporální fotoresponsivní protinádorovou imunoterapií, má všechny předpoklady se brzo dostat i do klinické praxe.

Světlo může procházet přes průhlednou kapalinu přímo, nebo krkolomně klikatými cestami v suspenzi (kapalině s rozptýlenými nanočásticemi), délka jeho cest je v obou případech stejná. Tento paradox, který matematici před třemi lety předpověděli, se nyní podařilo experimentálně prokázat. Stal se z něj „zdánlivý paradox“. A platit má obecně, tedy i pro gravitační vlny procházející galaxiemi.

Parta geologů z NASA v nejnovějším čísle časopisu Journal of Geophysical Research popsala, jak se snaží přijít na kloub příčině tání ledovců. Na území pojmenovaném Země Marie Byrdové jim vychází, že to jsou zdroje spodního tepla, které antarktický ledovec činí tak nestabilním.

Někteří jsme na vakcíny vyráběné na vejcích alergičtí. Nedaří se z nich ptačí proteiny zcela odstranit a ty pak provokují imunitní systém k nepatřičné odezvě. Této komplikaci se ale tentokrát věnovat nebudeme. Výroba vakcíny s použitím vajec totiž v sobě skrývá ještě jeden problém. Ten je mnohem svízelnější, netýká se alergie ani minoritní části populace, ale té většinové.

Masy nedostávají do pohybu jen válečné konflikty, ale i hlad. Podle OSN je podvyživených už více než 800 milionů a hovoří se o potravinové krizi. Do roku 2050 se má k celosvětovému stolu posadit další 2 až 3 miliardy nových strávníků. Migrace, které Evropa dnes čelí, nejspíš není nic proti tomu, co nás teprve čeká.

Mořské jedlé slávky, srdcovky, spolu s měkkýši podobajícími se červům, se živí detritem a prvoky, a tak jsme je měli za neškodné. Nikomu nevadily a labužníci si je pochvalovali. To se teď ale může změnit. Ukázalo se, že produkují metan, a že ho není málo. Angličtí a švédští výzkumníci plží „pšoukání“ změřili a porovnali ho s říháním a pšoukáním krav. Postarali se tím o nastolení vpravdě nerudovské otázky - co teď s nimi?

Mezi lidem koluje vtip, že alkohol podaný rukou lékaře, je lékem. Když v té větě zaměníme slovo alkohol za exkrement (společensky nekorektně hovno), přestane být vtip vtipem a stává se shrnutím výsledku nizozemské vědecké studie. Polovině nemocných s nadváhou a počínajícími problémy s diabetem 2. typu se po podání cizích exkrementů ulevilo.

Protože mají zobák. A proč mají zobák? No přece proto, že nemají zuby! Podle nové teorie o ně přišli keratinizací.

Spojené arabské emiráty to s autonomními drony nejspíš myslí vážně. Toto pondělí již uskutečnili s Volocopterem testovací let. Zatím ještě bez pasažéra. Oficiální zpráva hovoří o „koncepčním a úspěšném“ letu.

Ne, ne, nejde o laciný vtip s levnými texaskami pouštějícími barvu, ale o poznatek vztahující se k době před možná i sto miliony lety. Objev, který pobořil všeobecně uznávanou ornitologickou pohádku o tom, jak barevná vejce vznikla a že k tomu došlo u ptáků, kteří si v korunách stromů stavěli otevřená hnízda. Tam teprve měla evoluce zatlačit tím správným směrem, aby hnízda s vejci byla nenápadná. Teď vychází najevo, že tomu bylo poněkud jinak.

"Housenky zavíječe voskového dokáží strávit polyetylen, jeden z nejběžnějších plastů." Tak se to píše v české i anglické verzi Wikipedie. Soudě podle toho, co nyní zveřejnili němečtí vědci, tato formulace brzo zmizí. A spolu s tím se rozplynou i představy, jak se o vršící se kupy plastu postarají farmy housenek s jejich bakteriemi a enzymy.

Ze školních dob si ho pamatujeme jako kropidláka. Ukazovali nám ho v mikroskopu, protože se dá snadno "sehnat". Daří se mu prakticky na všem. Od cibule a hroznového vína přes arašídy až po celou ledničku. Občas napadne i naše plíce a potom tomu říkáme aspergilóza. Myši jsou této infekci vystaveny mnohem více, a přesto jí odolávají. Teď už víme proč a poznatek by měl jít využít i u lidí.

Pro latiníky a vyznavače binomických jmen Cuculus canorus, pro ornitology hnízdní parazit a nás Moraváky žežulka. Řeč je o kukačce. U nás žije jen jedna - obecná. To, jak se staví ke svým rodičovským povinnostem a ožebračuje cizí holátka, je o ní dobře známo. Méně se už ví, že samičky ze sebe "ku-ku" nikdy nevydají, ale jak se píše v naší odborné literatuře, ozývají se hlasitým "bi-bi-bi" (v překladu do angličtiny "wi-wi-wi"). Zoologové z Cambridge nyní odhalili další temná zákoutí povahy kukaček a jejich, už tak špatný morální profil, očernili ještě víc.

Před šesti lety v americkém prestižním ústavu (Memorial Sloan-Kettering Cancer Center) vyrobili to, čemu odpůrci genetických modifikací říkají myšolidi. Konkrétně šlo o hlodavce, kteří měli část mozku lidského. Biologicky šlo o chiméry s buňkami původem z lidských embryí. Lidská část mozku zvířatům kompenzovala úbytek jejich vlastních neuronů a chránila je před tím, čemu my laici říkáme klepotice. Američany s jejich pokusy na hlodavcích nyní trumfli Japonci. Na universitě v Kjóto vylepšili parkinsonický mozek našim blízkým příbuzným. Konfliktu s náboženstvím se vyhnuli trikem s iPS buňkami.