Josef Pazdera

Záchod se pomalu stává oblíbenou pracovnou s vyhřívaným sedátkem, ostřikovači s teplou vodou a vysoušečem ohřátým vzduchem. Občas i s dokonalým ozvučením pro poslech oblíbené hudby nebo sledování zpráv a filmů. Kam až sahají počátky nynějšího komfortu?

Inženýři z Massachusettského technologického institutu v odborném časopisu Science informují o druhé generaci svítících rostlin produkujících desetkrát jasnější světlo, než generace první.

Při provozu jaderných elektráren vzniká odpad, se kterým je problém. Bývá ještě schopen produkovat teplo a v souvislosti s radioaktivním rozpadem emituje neutrony i gama záření. Při výrobě bionafty také vzniká odpad. Tím je nadprodukce glycerolu. Vědci z Lancaster University přišli na způsob, jak pomocí obou odpadů získávat vysoce ceněné suroviny. Stanou se navrhované jaderné biorafinerie hitem nízkoemisního hospodaření, nebo jeden z mála technických ekonomicky efektivních procesů snižujících emise CO2, pohřbí aktivisté?

Stisk ruky je gestem pozdravu napříč rasami i kulturami. Tradičně se jím stvrzuje přátelství i platnost obchodních transakcí. Tento zvyk nyní do značné míry vykořeňují kovidová opatření. K jeho uchování by mohla přispět hologramová virtuální realita z dílny skotských vědců.

Nejvíce se na světě vypije obyčejné vody. Nápojům pak vévodí čaj. Dostupnost čisté pramenité vody k přípravě nápojů a jídel je výsadou pouhé hrstky lidí, většina je odkázána na vodu, kterou je třeba ošetřit proti množení zárodků bakterií. Nejrozšířenějším způsobem dezinfekce vody nejen v ČR, ale v celém světě, je její chlorování. Důvodem je láce chloru a také jeho velká baktericidní účinnost, kterou si zachovává i v malých koncentracích. Část použitých desinfekčních prostředků a jejich vedlejších produktů se pak k nám dostává prostřednictvím vodovodních sítí.

Nositeli cen 31. ročníku se stávají autoři vědeckých publikací zaměřených na vousy, žvýkačky, šváby na ponorkách,… Česká republika si odnáší cenu za ekonomiku a zjištění, že obezita politiků může být dobrým indikátorem korupce.

Na tom, že jsou lesy potřebné, se shodneme všichni. Vytvářejí životní prostředí pro celou řadu živočichů, čistí vzduch a fotosyntézou vytvářejí dřevní hmotu čímž vysávají z ovzduší oxid uhličitý. Kolik uhlíku ale z atmosféry odčerpávají? A na jak dlouhou dobu? Jak moc se lesy podílí na ochlazování planety? Tak v tom se představy odborníků mění nejen často, ale korektně řečeno - dost podstatně.

Začalo to jako recese při náhodném setkáním módního virtuálního návrháře s ekonomem. Dvě profese snad ani nemohly být od sebe dál. Po šesti letech spolupráce je z toho mezi sociology vysoce ceněná publikace.

Když se řekne amyloid, většina z nás si vybaví Alzheimerovu chorobu, Parkinsona a demenci. Těm zběhlejším v medicíně přijdou na mysl i revmatoidní artritida, tuberkulóza, případně národový amyloid - tedy nic, s čím by člověk chtěl mít co do činění. Výzkumníci z Washington Univerzity v St. Louis přesvědčili mikroby, aby obávané amyloidové proteiny tvořili k jejich obrazu. Mikrobiální syntézou jejich polymerní materiály pokořují pevností i kevlar. Na techniku přípravy vláken bakteriemi byl právě podaný patent. Předpoklad jejich průmyslového využití je vysoce reálný.

Geologům a geofyzikům se sopky jeví v mnohem lepším světle. Podle nich hrají roli „geologického termostatu“.

Německo-anglickému badatelskému týmu geofyziků ale naměřená data ukazují na jiného viníka. Měl by jím být vysoký tok geotermálního tepla. Jinak řečeno, tektonická a magmatická činnost.

Na začátku loňského roku se čínským městem Wu-chan prohnala koronavirová infekce, která postupně přerostla v pandemii. Jak se zdá, její konec je stále v nedohlednu. Celosvětově v tomto týdnu počet zaznamenaných infikovaných překročil 200 milionů osob a Wu-chan, kvůli novému vzplanutí nemoci, znovu zavádí tvrdý lockdown.

Každý, kdo byť jen občas mrkne na zprávy, se setkal s tvrzením, že hurikány jsou v poslední době ničivější a častější. Za viníka se označuje globální oteplování. Sdělení jsou nám presentována spolu se záběry na lidská utrpení, a tak je považujeme za pravdivé. Studie, která nyní posoudila hurikány z dlouhodobějšího pohledu, je s takovou představou v rozporu. Se závěry studie se lze seznámit v nejnovějším čísle časopisu Nature Communications.

Že děje na Slunci ovlivňují klima, a že jsou tyto děje cyklické, už nějakou dobu víme. Přesto s jejich předpovídáním máme problém. Spojení fyziky s biologií a statistikou nyní umožnilo pohled do vzdálenější minulosti a přitom i velmi přesné datování dění na Slunci. Poznání zákonitostí v chování naší nejbližší hvězdy je tím nejlepším vodítkem pro předpověď klimatu. Jak toho vesmírného, tak i toho pozemského.

Podobně jako se vojenským stratégům nedostává vhodných označení pro akce typu chvatného nočního opuštění základny v Bagrámu, hledají vhodná pojmenování i američtí entomologové. Ti musí některá svoje všeobecně vžitá hmyzí označení přejmenovat, aby nebyla etnickou urážkou. Nazvat něco tak, aby to bylo společensky korektní, se ukazuje být větší problém, než jsme si mnozí mysleli.

Wu-chan, anglicky Wuhan, česky Wuchan, se většinou uvádí v souvislosti s tornádem, záplavami a celou řadou konspirací o původu koronaviru SARS-CoV-2. Není to ale jen sídlo virologického ústavu Čínské akademie věd, ale i technologické univerzity „HUST“. Právě díky tamním výsledkům výzkumu se Wu-chan nyní stal objektem zájmu oděvního průmyslu.

Není to tak dávno, co vědci stvořili něco, pro co se vžil termín organoidy. Mají sloužit k nápravě porouchaných tkání. Během krátkého času tyto umělé konstrukty doznaly (co do stupně organizace buněk) takových vylepšení, že jim původní název začal být těsný. Těm novějším se dostalo označení blastoidy a gastruloidy. Teď tu máme další přírůstek. Horké novince dali biologové název embryoidy. Dostává se jim zasloužené pozornosti, a to nejen v zemích, kde mají problém s plodností a porodností.

Když Dailson J. Bertassoli z Ústavu geologie na University of Sao Paulo měřil emise skleníkových plynů ve vodní nádrži Belo Monte, zaujaly ho bubliny vycházející ze dna. Ukázalo se, že jde o metan a oxid uhličitý.

Lidská paměť sahá hluboko do minulosti, ale naše DNA deníčky, které si nosíme v každé z našich buněk, jdou v tom mnohem dál. Navíc je netrápí Alzheimer ani jim skutkovou podstatu neohýbá jev dějepisci přezdívaný: „dějiny píší vítězové“. Mezinárodnímu týmu vedenému Kirillem Alexandrovem, se z chromozomů podařilo vyčíst, že koronavirové infekce tu s námi jsou takřka od nepaměti a že virem „psané“ poznámky sahají až do časů, kdy se v údolí Dyje potulovali lovci mamutů, do severní Ameriky se začala šířit europoidní rasa a lidé východní Asie již zvládali vyrábět hrnce.

Stejně jako koronaviry, umí potrápit naše plíce některé bakterie. Jsou to právě ty, které mají vnitřní teploměr. Když jim okolní teplota stoupne, zahrají na nás habaďůru - začnou produkovat speciální protein a vytvoří si něco jako ochranný skafandr. S takovým vybavením se přestanou omezovat na horní cesty dýchací, pronikají nám do krve i mozku. To, co z bakterií vybavených RNA teplotním čidlem, dělá vražedné původce otravy krve, zápalu plic, a meningitidy (celosvětově hlavní příčinu úmrtí a zdravotního postižení u dětí), je zvýšená teplota.

Optiku laparoskopů oslepuje krev, tuk a zbytky tkáně vyskytující se v tělních tekutinách. Jacob Sheffield z Brigham Yong University vytvořil stěrač, který čištění čočky řeší vskutku neotřelým způsobem.

Kolektiv vědců se v časopise Nature Communications přiznal, že zkoumali mozek, ale místo léku na Alzheimerovu chorobu přišli na něco, co do značné míry mění naše dosavadní představy o vysokém krevním tlaku. Nejspíš tím položili základ nového přístupu k léčbě hypertenze.

Před několika dny FDA (americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) schválil dánské firmě Novo Nordisk lék na hubnutí. Nese označení Wegovy (semaglutide). Zajímavé na něm je, že jde o látku používanou k léčbě diabetiků, které nyní dostalo rozšíření užití k dlouhodobému řízení tělesné hmotnosti. Ve studii účastníci zhubli za 14 měsíců v průměru o 15,3 kilogramu. U osob v kontrolní skupině (dostávajících placebo) to byly jen tři kilogramy

Celá desetiletí se ví, že když nám onemocní mozek, nebo si ho poraníme úrazem, je pro jeho zotavení a mnohdy i naše přežití, teplota moc důležitá. Je tu však problém. A nebo jsou spíš dva. Jak v něm teplotu měřit a jak pro nejhladovější lidský orgán stanovit klinický teplotní standard.

Z výsledků studie uveřejněných v odborném časopise evropských kardiologů "European Heart Journal", vyplývá, že každý čtvrtý pacient s infarktem má atypické příznaky. Jejich neznalost se podepisuje na více jak trojnásobné smrtnosti během prvních 30 dnů od ataku.

Japonec Takanori Takebe se svým týmem podal důkaz, že i savci si zachovali schopnost dýchat střevem a že aplikace kyslíku přes anus je nadějnou metodou, jak pomoci těm, kteří se z nějakého důvodu dusí. Navržená metoda s využitím perfluorovaného uhlovodíku, má všechny předpoklady vylepšovat skóre přežití u akutních respiračních selhání.

Spolu s tím, jak se protiepidemiologická opatření rozvolňují, přibývá váhajících, zda má smysl se ještě nechat očkovat. Specializované urologické pracoviště Clevelandské kliniky zveřejnilo poznatek, o němž by mladí muži měli vědět.

aneb: Být oslem je prospěšnější, než si mnozí myslí

Vědci hlásí, že zvrátili zapomnětlivost a úpadek kognitivních funkcí. I když se jim to daří jen do určité míry, a i když pokusy proběhly jen na hlodavcích, přesto se o tom píše v superlativech a jako o „průlomu“. Nejde totiž jen o jakési napravování myších mozků myšími buňkami. Ono se to na myších daří už i pomocí upravených lidských buněk. Klinické testy jsou na spadnutí.

O homosexuálech se ví, že je mezi nimi více HIV pozitivních, než tomu je u heterosexuálů. Jenže transsexuálové nejsou homosexuálové, a proto jsou údaje zveřejněné Americkým střediskem pro kontrolu a prevenci nemocí tak alarmující.

V kontextu se samčím pohlavím je pojem „plastický“, spojován s jistým hendikepem. V případě samičího mozku tomu ale tak být nemusí, tvrdí vědci v nejnovějším čísle odborného časopisu Proceedings of the Royal Society.

Jules Verne by měl jistě radost, jde totiž o mikroba, kterého vědci pojmenovali podle citátu z jeho novely Cesta do středu Země. Hlavní hrdina profesor Liddenbrock, v ní objevil nápis v latině: „Descende, audax viator, et terrestre centrum attinges“, což v překladu znamená: Sestup, smělý poutníče, a dosáhneš středu Země. Původně byla bakterie Descende objevena ve zlatém dole v Africe a píše se o ní, že se „živí“ radioaktivitou. Teď už víme, že se jí daří i v Americe a Asii. Evoluce se u ní poněkud zadrhla, neboť se od dob dělení superkontinentu Pangea (za 175 milionů let) prakticky nezměnila.

Ovce nejsou tak hloupé, jak se traduje. A dost možná jsou i požitkářkami.

Umělá inteligence se mocně prosazuje na všech frontách výzkumu. Stále víc zásluh si připisuje i na biologických objevech. Mezi ty nejnovější patří luštění tajů včelího klábosení.

Nás, kteří jsme covid v nějaké podobě prodělali, nebo proděláme, asi bude zajímat, jak moc a na jak dlouho nás to před novou infekcí ochrání. Šestice singapurských vědců se to pokusila zjistit a výsledky včera zveřejnila v odborném časopisu The Lancet Microbe.

Z rostoucího počtu mailů, které nám do redakce chodí po uveřejnění článku, v němž je pouhá zmínka o vakcinaci, je zřejmé, jak se názory v této otázce polarizují. Většinou chcete, abychom už konečně napsali pravdu - že vakcinace jsou jen pračkou na peníze a snahou nastolit očkovací otroctví. Argumentujete významnými lékařskými kapacitami, otevřeným dopisem biskupů Katolického patriarchátu píšícím o fatálně nebezpečných vakcínách a stanovisky uznávaných expertů na etiku a práva jednotlivce.

Studentské kampusy jsou místa, kde je takříkajíc hlava na hlavě. Proto také, ve snaze šíření covidové pandemie zabránit, byly mezi prvními, které se zavíraly. Poznatky o šíření infekce v komunitě, jíž je přehlížení všeho institucionálního vlastní, dávají odpověď na dlouho diskutovanou otázku - „od koho to vlastně mohu chytnout?“.

Žili jsme v představách, že až budeme očkovaní, dostaneme vakcinační pasy a život se nám vrátí do normálních kolejí. Co když ale při vydávání takových dokumentů začnou země preferovat vlastní vakcíny?

Pracoviště zaměřená na prevenci rakoviny, ať už jde o vyšetřování rentgenem, ultrazvukem či magnetickou rezonancí, všechny svorně hlásí, že stále více pacientek odesílají na chirurgický zákrok zvaný biopsie. Nový poznatek se stane vodou na mlýn hnutí antivax, které už delší dobu hlásá, že si očkováním přivodíme rakovinu.

Přepravní kapacitu Charónovy firmy v poslední době nejvíc vytěžuje covid. Odsunul na druhé místo i ischemickou chorobu s infarktem. Z řady míst se začíná ozývat, že nynější „dvojka“ nám hned tak pokoj nedá. Naopak, lockdowny a homeoffice se začaly projevovat nedostatkem pohybu a jako populace tloustneme. Spolu s tím, jak známo, na sebe nenechají dlouho čekat srdeční záležitosti. Jako na zavolanou proto přichází zpráva o nové účinné metodě léčby infarktu. Vstřikování hydrogelu do ovčích srdcí se osvědčilo, a tak má novinka mocně našlápnuto do kliniky.

Co je to za hloupou otázku, přece dobře víme, že přenáší lymeskou borreliózu, skvrnitou horečku Skalistých hor, babeziózu, africkou klíšťovou horečku, Krymsko-konžskou hemoragickou horečku, tularemii a nejméně dalších pět prevítů, které nám dokáží pořádně kazit radost ze života. Zkusme ale udělat myšlenkový veletoč, jaký udělali vědci z Lékařské fakulty University of Maryland, a podívat se na problém z opačného konce. Jak to, že tito tvorečkové svou riskantní obživou do sebe nasávající spoustu infekčních patogenů, a nic jim to nedělá? Poznatky jejich bádání zveřejnil odborný časopis Cell.

Po dvou dnech se k situaci v Izraeli znovu vracíme. Připadá nám smysluplné sledovat zkušenosti s vakcinací na Covid-19 v zemi, která je v očkování nejdál.

V záplavě dnešních špatných zpráv poněkud zapadla jedna dobrá. Zveřejnila ji agentura AFP a jedná se o vyjádření Rana Balicera, předsedy izraelského národního panelu odborníků na Covid-19. Devítimilionový židovský stát má již očkováno 35 % populace a jak se zdá, tak vakcinace začíná přinášet ovoce.

Vysvětlovat hydrataci Měsíce jen slunečním větrem, se dostalo do problémů. Vědci přicházejí s vodotečí 380 tisíc kilometrů dlouhou, hlavní úlohu v ní hraje vítr zemský.

O příčinách globálního oteplování byly popsány hory papíru. Za nejběžnější příčinu jsme považováni my lidé, respektive skleníkový efekt který ze zvýšených emisí oxidu uhličitého souvisejícího s rozvojem světového průmyslu. Leopold Lobkovský má pro náhlé změny v Arktidě jiné vysvětlení. Za viníka označuje přirozené jevy v zemské kůře.

Vědci z Georgia Institute of Technology a Oftalmologické kliniky při Emory University School of Medicine, Atlanta, vyvinuli novou techniku snižování nitroočního tlaku. Spočívá v aplikaci hydrogelu, která by se ambulantně obnovovala jednou za půl roku.

Poněkud v rozporu s převládající teorií vzniku základních stavebních kamenů života, která předpokládá, že jejich vznik se dál pod taktovkou energie dodávané zářením (například UV zářením), přichází britští vědci s tvrzením, že k tomu záření není třeba, neboť to svede i „temná chemie“. Americký tým vědců si nyní přisadil jednoduchým vznikem koacervátů a protobuněk.

I když koncept zvukového paprsku není nový, izraelská firma Noveto je první, která tuto technologii uvádí na trh. Poslechové zařízení nahrazující sluchátka má být první vlaštovkou poslechové revoluce.

Zpráva z Mount Sinai nemůže potěšit nikoho. Sledování zdravotního stavu adeptů amerických mariňáků vypovídá o tom, že mají-li být snahy o omezení přenosu koronaviru úspěšné, neobejdou se bez opakovaných testů, a to i u bezpříznakových osob. Na kolik jsou nově navrhovaná opatření plošně realizovatelná v civilním sektoru, je otázkou.

Doba kovidová s sebou nese i karantény a ty se nevyhýbají ani zdravotníkům. Řada preventivních vyšetření, a těch, která nejsou nezbytně nutná, se odsouvají. Návštěvy u lékaře oddalujeme i z vlastní vůle, většinou z obav abychom se tam případně nenakazili, a nebo z lidské solidárnosti, že s nějakou svou prkotinou nechceme obtěžovat. Ať už je důvod jakýkoliv, z výsledků včera zveřejněné studie v časopise BMJ, běhá mráz po zádech. U onkologických případů se nám oddálení o měsíc vymstí zvýšením rizika úmrtí o 6 až 13 %.