Josef Pazdera

Po celém světě včely už nějakou dobu hynou, ale proč, to se spolehlivě zatím neví. Ať bude primární příčinou cokoliv, takzvaná koinfekce virů s jinými patogeny se u včel stala spíše pravidlem než výjimkou. Jinak řečeno viry mohou být pro oslabená včelstva tím posledním hřebíkem. Nejhorší na tom je, že u včel tomu je jako u lidí. Žádná medicína na ně moc nezabírá. To by se ale nyní podle amerických vědců z Washingtonu a Marylandu mělo změnit.

Údajně nic, ale u obou případů asistuje inzulínová rezistence, nenormální produkce inzulínu, zdravé buňky z nedostatku energie živoří a na špatném stavu se podílí mikrobiom. A je toho ještě víc.

aneb Chirurgie v tabletce

Gayům se otevírá možnost si ze svých buněk vypěstovat „ženská“ vajíčka a oplodňovat je spermiemi svého partnera. Také fanynkám toužícím mít potomka se svým idolem se rozšiřuje okruh možností bez nutnosti mít „styk“. Nějakou dobu již měly možnost nechat si v laboratoři vypiplat „spermie“ z vlasového folikulu nebo buňky kůže milované osoby, ale teď se spektrum možností rozšiřuje o další variantu. Podvodně získanou tělní buňku svého fetiše si mohou nechat transformovat ve vajíčko. Ne, nejde o omyl, to jen Japonci z pěstování časného stadia lidských zárodečných buněk v umělém vaječníku udělali realitu.

Oblíbená květina omamné vůně vydala návod, jak ulehčit trápení diabetiků a poskytla k tomu své geny k veřejnému použití.

Spolu s tím, jak ze světa mizí včely, roste objem grantů směrovaných na řešení problému. Loni přišli Japonci s opylovacím mikrodronem, letos Američané přidali autonomní opylovací robot na kolečkách.

Kanadští výzkumníci ze společnosti Queen's Human Media Lab představili zajímavou rolovací novinku, prý se inspirovali u starých svitků.

Zatímco uhlík v podobě diamantu se u poloviny populace těší zvlášť velké oblibě, jeho poletujících nano-forem v podobě grafenu, fullerenu a kvantových teček, se obě pohlaví obávají stejně. Uklidnit situaci se nyní snaží Štrasburk. I když to většinou nevěští nic dobrého, tentokrát je tomu jinak. Nejspíš proto, že nejde o správu, ale o zprávu a že není od úředníků, ale od vědců z tamního CNRS. Jejich verdikt se dá shrnout do věty: „ Svým vlastním přirozeným enzymem provádí neutrofily v našich tělech s grafenem krátký proces“. Ještě důležitější je poznatek o toxicitě.

V nejrozlehlejším a nejlidnatějším městě Austrálie - Sydney, se 4,5 miliony obyvatel, sídlí jedna z největších universit „Komonvelsu“ - Univerzita Nového Jižního Walesu. Tamním studentům již déle než tři desetiletí dávají test s otázkami z oblasti náboženství a víry. Z odpovědí vyplývá, že Australané v dílo Hospodina přestávají věřit a to tempem, které je od vývoje v Americe rychle vzdaluje.

Antibiotika inhibují a usmrcují mikroorganismy jako jsou například bakterie. Proto třeba angínu vyléčí, ale chřipku nikoliv. Že antibiotika na viry nezabírají, se píše jak v lékařských slovnících, tak i v těch nejnovějších učebnicích pro adepty medicíny. Z výsledků pokusů prováděných v USA a Japonsku ale nyní vyplývá, že tomu tak není a že některá z antibiotik mocně pomáhají i tělům "zavirovaným". A také se již ví, jak to dělají.

V zapadlých a nepřístupných koutech bolivijské Amazonie se můžeme setkat s domorodci téměř nedotčenými civilizací. Relativně početnou skupinou jsou kmeny, které si říkají lid Tsimanů. Ve svém označení nemohli volit přiléhavěji. V násilnostech a znásilňování svých žen, jsou opravdovými „čímany„. Jejich neobvyklé kulturní zvyklosti přispěly k odhalení poněkud znepokojivého vztahu k plodnosti.

Ještě loni mělo jít podle Italů o posmrtný rubáš a důkaz ukřižování Ježíše Krista s otiskem jeho podoby, letos už jen o středověký podvrh.

Vyplynulo to ze studie amerických psychologů, kteří zkoumali, jak se politický názor odráží v názorech na smysl bytí a na radost ze života.

Většinou máme zdravotnictví v posvátné úctě a jsme jaksi přesvědčeni, že co se nám v jeho jménu činí, je nám ku prospěchu a pro naše dobro. V poslední době ale vychází najevo, že dokonce i v instituci, která je považována za nejvyšší autoritu v oblasti péče o zdraví na světě, dostávají posuzovatelé nezávadnosti léků a standardních léčebných postupů záhadné odměny. „Všimné“ od výrobců léků dosahují řádu milionů dolarů a tak není divu, že tu máme co do činění s důvodným podezřením na úplatkářství.

Americkým nákladním lodím trvá několik dní, než se dostanou k ISS. Robotický Progress se třemi tunami nákladu na palubě to včera zvládl za méně než čtyři hodiny.

Extra porce testosteronu dělá z mužů „zvířata“ a snadný cíl marketingu.

Většinou se o včelách píše oslavně. Jak jsou chytré, jak umí počítat i značit si již navštívené květy. V poslední době nás rmoutí jejich choroby, většinou s představou, že bez opylení nebude úroda.

Bývaly doby, kdy se Slované uměli radovat. V den „kolovratu“ se scházeli na hezkém místě v přírodě a slovem, hrami, tancem a za zpěvu se společně veselili. 

Tým filadelfských otorinolaryngologů (specialistů na uši, nos a krk) se nehodlal smířit s tím, jak jim každoročně rostou počty dětí, které přijdou o zdraví, nebo život následkem nešťastného pozření, byť jen titěrné baterie do hodinek. Vyzkoumali, jak se dá s tím, co máme doma po ruce, zabránit tomu nejhoršímu.

Nejen Columbia Pictures ve svých bláznivých komediích využívají triku, kdy jeden z protagonistů je obtloustlý hromotluk a druhý hubeňour. Když jsou navíc svými duševními schopnostmi nekompatibilní, rádi se tomu zasmějeme. Osvědčeného schématu se drželi i na Stanfordské universitě, kde do hlavních rolí v laboratoři obsadili macatou krevní buňku s vyzáblým dlouhánem z mozku. A udělali dobře, jsou teď také vysmátí.

Z výzkumu provedeném portlandskou státní univerzitou vyplývá, že k potomkům zbožných rodičů osud zrovna moc nakloněn není. Je tomu spíše naopak a křesťanský fundamentalismus je s jejich úmrtností jako ruka v rukávě.

Katastrofických prognóz spojených se změnou klimatu je všude tolik, že ty pozitivní jakoby ani nebyly. K hlasu glaciologů, kteří tvrdí, že s oteplováním máme v podstatě kliku, protože podle historicky daných cyklů už měla nastat další z dob ledových, což by byl takový průšvih, že bychom se kvůli zdrojům energie a potravin nejspíš začali vraždit. K optimistům v tomto směru lze řadit i kanadsko-čínsko-britský tým, který prognózuje mnoha severským oblastem světlé zítřky.

Číňané z Kalifornie, spolu s Číňany z Nankingu, ve spolupráci s Číňany z Honkongu odhalili, jak rostlina svou zabijáckou houbu podvádí. Kořínkem jí podstrojuje neškodně se tvářícími váčky, aby posléze jejich obsah s jejími geny zatočil stejně, jako to s námi dělá tableta Rohypnolu.

Podle specialistů sdružených v American Stroke Association se mozková mrtvice v USA již prodrala na hlavní příčinu úmrtí a i další rozvinuté země mají tento trend následovat. Přitom by se prý v řadě případů dalo tomu nejhoršímu předejít, jen kdyby veřejnost měla alespoň základní povědomí o nemoci a jejích příznacích. Bohužel tomu tak není a navíc panuje obecná nechuť v tom něco změnit.

Teorie praví, že si události vybavujeme díky vytvořeným neuronovým synapsím. Kalifornští vědci injekcí ribonukleové kyseliny nyní tuto obecně předpokládanou představu značně nabourali.

Uhnat si AIDS můžeme hrátkami s nesterilní jehlou nebo při sexu. Když si virus vpravíme jehlou do žil, hodně mu tím vše usnadníme. V krvi je „mezi svými“ - buňkami imunitního systému, které se ho ochotně ujímají a množí ho. Jak ale virus HIV překonává přirozenou barieru hlenu a slizničních buněk, když se v nich ani trochu necítí dobře? „Bio-filmařům“ ze Sorbonny se podařil husarský kousek, okamžik přenosu viru nasnímali. Nejprve se mezi buňkami vytvoří kontaktní můstek a přes ten se viry transportují jak vystřelená harpuna. Vyšly při tom najevo věci, jaké jsme netušili.

Když se v recyklačním mechanismu něco zadrhne, závadné proteiny se dostanou kam by neměly a buňkám nastanou problémy. Když se to týká našich očí, zdegeneruje nám sítnice a oslepneme. Novou strategií se vědcům podařilo zlé následky výrazně odsunout.

Mamografie není špatná, nicméně počet falešně pozitivních výsledků s jejím zdokonalováním roste a spolu s tím i počty prováděných chirurgických výkonů. Z velkých statistických souborů se začalo vynořovat, že snaha o co nejlepší péči má na svědomí třetinu (někteří se domnívají že až dvě třetiny) zbytečně rozpíchaných a rozřezaných ňader. Nová metoda diagnostiky má ambice mamografii nahradit. Nepoužívá rentgen a umí v tkáni rozlišit nádor zhoubný od nezhoubného.

Přídavek rhodaminu v materiálu čoček zlepší rozlišovací schopnost u nejčastější poruchy - problému rozpoznání červené a zelené. Je to snadné, levné, zkrátka geniální.

Když se chce, všechno jde. Nutno ale dodat, pokud jsou k tomu ty potřebné podmínky. A jsou takové ve vesmíru? Nejspíš ano, vznik organických molekul se ukazuje být jednodušší, než se soudilo. Kanadským fyzikům to vyjevila metoda TPD - termoregulované desorpce.

Chirurgové z Johns Hopkins University si řekli, když se transplantují ledviny, obličeje i ruce, proč to nezkusit s pindíkem. Světovou novinku pojali velkoryse, provedli to zároveň se šourkem a kusem břišní stěny.

Každý se něčeho bojíme, ale pokud bychom to brali podle potřeby psychofarmak, tak nejvystrašenější jsou Američané. V USA je polyká každý šestý. Strach, jak se to nyní vědcům jeví, prožívají i primitivní organismy, jakými jsou háďátka.

Už je to tak, že při styku s infikovaným partnerem jsou to ženy, které tahají za kratší konec. Mladé Jihoafričanky jsou v porovnání s mužskými protějšky až osminásobně nakaženější a platí to i pro Keňanky. Už jen to byl pádný důvod, aby se výzkumníci věnovali ochraně něžného pohlaví přednostně. S jednou novou strategií pro ženy přichází experti z Univerzity ve Waterloo.

Na to, co se honosilo titulem královna Severu, a co Churchill nazýval „zvířetem“, zůstaly v Norsku i stromům nepěkné vzpomínky.

Klimatické předpovědi už déle než sto let vycházejí z předpokladu, že veškerý dusík na Zemi, který je rostlinám k dispozici, pochází z atmosféry. Teď nám američtí výzkumníci naší dlouho tradovanou představu zbořili. A protože dostupnost dusíku je stěžejní pro ukládání uhlíku, nejspíš se brzo dočkáme změn v prognózách klimatu.

Ti, kteří nyní čekají článek o něčem lechtivějším, než je typografie, mají smůlu a je zbytečné aby četli dál.

Přiučit se v Africe není žádná ostuda, ani když jde o pavouky a robotiku.

Když si odřeme koleno, nebo loket, většinou na to stačí náplast s polštářkem, případně to omotáme obvazem. Dokud se nehýbeme, je vše v pořádku.

Kvasinky připravené v laboratoři University of California v Berkeley produkují vše potřebné, aby pivo získalo tu správnou chuť a to i bez dodávání přísad. Američtí výzkumníci prorokují chmelnicím brzký konec.

Výsledkem čínsko-italské spolupráce je prototyp tištěného elektromobilu s dojezdem 150 km a hmotnosti pouhých 450 kg.

U takové sumy nám přijdou na mysl podvody s dotacemi a většinou i nějaké to jméno. Podstatné na tom je, že si ten obolus s osmi nulami, stále ještě dokážeme zhruba představit. Kdo si ale umíme představit, byť jen jeden milion let? O tom a rostlinách bude dnešní zamyšlení.

Z prezentovaných výsledků výzkumu na právě probíhajícím výročním zasedání AAAS v Austinu v Texasu vyplývá, že nejspíš ano.

Tentokrát nejde o ekologii a smog, ale o to, jak my starousedlíci komentujeme rostoucí zastoupení občanů s trvalým pobytem a tmavou pletí. Paleontologům to připomíná časy „out of Afrika“ a mají při tom na mysli dobu před sto a více tisíci lety. Genetici minulý týden ještě přitvrdili. U někoho, koho Angličané označují za nejstaršího Brita, diagnostikovali pleť, jakou mají černoši. To v hlavách stoupenců čisté rasy udělalo zmatek. Jednak proto, že se jedná o předka nedávného – z doby před pouhými 10 000 lety. A považte, navzdory své tmavé pleti, byl modrooký.

Na počátku bylo slovo. A nebo spíš dvě slova: „Miluji Tě“. Pak se začaly dít věci, kterým říkáme nový život. Jak ale buňky tělesné schránky v tom všem chaosu bytí poznávají, kde, kdy a co si mají v genomu nastudovat, aby z nich nebyly „blbky“? Čemu vděčíme za to, že z buněk postupně vyroste to, co má? Kanadští vědci tvrdí, že hodně toho zvládá protein Pax7. Nazvali ho průkopníkem otevírajícím genom pro transkripční faktory.

Začátkem letošního roku francouzští vědci zveřejnili výsledky svého měření, z něhož vyplývá, že mitochondrie v kožních buňkách se při 38 stupních Celsia necítí zrovna moc v pohodě. Aby dosáhly na své teplotní optimum, nažhavují se téměř o deset stupňů výš, než kolik si naměříme v podpaží, nebo konečníku. Protože jde o jeden z velkých biologických objevů poslední doby, sesypala se na autory patřičná kritika. Nejspíš proto, že zkomplikovali odpověď na tak jednoduchou otázku - jaká teplota je pro tělní buňky optimální?

Zatímco Ernst Hemingway psal o cti, odvaze a smyslu žití, což vyžaduje hodně slov, Britka jménem Anne Leonard píše o infekčních střevních bakteriích. Tam dlouhých traktátů věru netřeba. Přesto si na zájem medií popularitu ani vstřícnost grantových agentur nemůže stěžovat.

Ve zkamenělém bahně v Dolním Sasku se našla dobře zachovaná motýlí křídla. Na tom by nebylo nic překvapivého, pokud by to bahno bylo mladší a netáhlo mu už na 200 000 000 let.

Nic. A přesto byly tím rozhodujícím, co za přispění králíků umožnilo objev, který by mohl brzo změnit osud těch, kteří své chorobě přezdívají „procházky slzavým údolím“, čímž míní utrpení spojené s tvorbou krystalových konkrementů v renálním parenchymu, pánvičce, močovodu, eventuálně močovém měchýři.

Pod pojmem štítonoši se většinou myslí andělé. Případně lidské bytosti nebo zvířata podpírající erb. Než zanikla Československá republika, tak jsme je také měli. Byli jimi dvouocasí lvi. V tomto případě ale bude řeč o šestinohých stvořeních, která výzkumníky učarovala teoreticky nemožným. Samečkům se daří vklouznout do zakrouceného ústrojí samičky, aniž by se jim „zlomil“. Výsledky bádání tria biologů z university v Kielu nyní uveřejnil prestižní časopis Science Advances.

Minulé pondělí vyšel v časopise PLOS ONE článek o myších. Nejsou obyčejné, ale B6.129 - Park7 tm1Mak. Říkat jim celým jménem zdržuje, a tak se to zkracuje na „DJ-1 KO“. Písmena „KO“ napovídají, že jde o knokauty. V USA (Denveru) nechali invalidy původem z Kanady (Toronta) sportovat. Výsledky jejich běhu si zaslouží pozornost.