Josef Pazdera

Na to, co se honosilo titulem královna Severu, a co Churchill nazýval „zvířetem“, zůstaly v Norsku i stromům nepěkné vzpomínky.

Klimatické předpovědi už déle než sto let vycházejí z předpokladu, že veškerý dusík na Zemi, který je rostlinám k dispozici, pochází z atmosféry. Teď nám američtí výzkumníci naší dlouho tradovanou představu zbořili. A protože dostupnost dusíku je stěžejní pro ukládání uhlíku, nejspíš se brzo dočkáme změn v prognózách klimatu.

Ti, kteří nyní čekají článek o něčem lechtivějším, než je typografie, mají smůlu a je zbytečné aby četli dál.

Přiučit se v Africe není žádná ostuda, ani když jde o pavouky a robotiku.

Když si odřeme koleno, nebo loket, většinou na to stačí náplast s polštářkem, případně to omotáme obvazem. Dokud se nehýbeme, je vše v pořádku.

Kvasinky připravené v laboratoři University of California v Berkeley produkují vše potřebné, aby pivo získalo tu správnou chuť a to i bez dodávání přísad. Američtí výzkumníci prorokují chmelnicím brzký konec.

Výsledkem čínsko-italské spolupráce je prototyp tištěného elektromobilu s dojezdem 150 km a hmotnosti pouhých 450 kg.

U takové sumy nám přijdou na mysl podvody s dotacemi a většinou i nějaké to jméno. Podstatné na tom je, že si ten obolus s osmi nulami, stále ještě dokážeme zhruba představit. Kdo si ale umíme představit, byť jen jeden milion let? O tom a rostlinách bude dnešní zamyšlení.

Z prezentovaných výsledků výzkumu na právě probíhajícím výročním zasedání AAAS v Austinu v Texasu vyplývá, že nejspíš ano.

Tentokrát nejde o ekologii a smog, ale o to, jak my starousedlíci komentujeme rostoucí zastoupení občanů s trvalým pobytem a tmavou pletí. Paleontologům to připomíná časy „out of Afrika“ a mají při tom na mysli dobu před sto a více tisíci lety. Genetici minulý týden ještě přitvrdili. U někoho, koho Angličané označují za nejstaršího Brita, diagnostikovali pleť, jakou mají černoši. To v hlavách stoupenců čisté rasy udělalo zmatek. Jednak proto, že se jedná o předka nedávného – z doby před pouhými 10 000 lety. A považte, navzdory své tmavé pleti, byl modrooký.

Na počátku bylo slovo. A nebo spíš dvě slova: „Miluji Tě“. Pak se začaly dít věci, kterým říkáme nový život. Jak ale buňky tělesné schránky v tom všem chaosu bytí poznávají, kde, kdy a co si mají v genomu nastudovat, aby z nich nebyly „blbky“? Čemu vděčíme za to, že z buněk postupně vyroste to, co má? Kanadští vědci tvrdí, že hodně toho zvládá protein Pax7. Nazvali ho průkopníkem otevírajícím genom pro transkripční faktory.

Začátkem letošního roku francouzští vědci zveřejnili výsledky svého měření, z něhož vyplývá, že mitochondrie v kožních buňkách se při 38 stupních Celsia necítí zrovna moc v pohodě. Aby dosáhly na své teplotní optimum, nažhavují se téměř o deset stupňů výš, než kolik si naměříme v podpaží, nebo konečníku. Protože jde o jeden z velkých biologických objevů poslední doby, sesypala se na autory patřičná kritika. Nejspíš proto, že zkomplikovali odpověď na tak jednoduchou otázku - jaká teplota je pro tělní buňky optimální?

Zatímco Ernst Hemingway psal o cti, odvaze a smyslu žití, což vyžaduje hodně slov, Britka jménem Anne Leonard píše o infekčních střevních bakteriích. Tam dlouhých traktátů věru netřeba. Přesto si na zájem medií popularitu ani vstřícnost grantových agentur nemůže stěžovat.

Ve zkamenělém bahně v Dolním Sasku se našla dobře zachovaná motýlí křídla. Na tom by nebylo nic překvapivého, pokud by to bahno bylo mladší a netáhlo mu už na 200 000 000 let.

Nic. A přesto byly tím rozhodujícím, co za přispění králíků umožnilo objev, který by mohl brzo změnit osud těch, kteří své chorobě přezdívají „procházky slzavým údolím“, čímž míní utrpení spojené s tvorbou krystalových konkrementů v renálním parenchymu, pánvičce, močovodu, eventuálně močovém měchýři.

Pod pojmem štítonoši se většinou myslí andělé. Případně lidské bytosti nebo zvířata podpírající erb. Než zanikla Československá republika, tak jsme je také měli. Byli jimi dvouocasí lvi. V tomto případě ale bude řeč o šestinohých stvořeních, která výzkumníky učarovala teoreticky nemožným. Samečkům se daří vklouznout do zakrouceného ústrojí samičky, aniž by se jim „zlomil“. Výsledky bádání tria biologů z university v Kielu nyní uveřejnil prestižní časopis Science Advances.

Minulé pondělí vyšel v časopise PLOS ONE článek o myších. Nejsou obyčejné, ale B6.129 - Park7 tm1Mak. Říkat jim celým jménem zdržuje, a tak se to zkracuje na „DJ-1 KO“. Písmena „KO“ napovídají, že jde o knokauty. V USA (Denveru) nechali invalidy původem z Kanady (Toronta) sportovat. Výsledky jejich běhu si zaslouží pozornost.

Američané vrátili britsko-australskému týmu úder. Austrálie obhájila prvenství na titul kontinent s nejstarší fosilií. Uvedli jsme zde několik titulků zpráv, kterými media uvádějí informaci o studii publikované ve Sborníku americké Akademie věd. Dá se těmto závěrům věřit?

Amazonskému pralesu se přezdívá zelené plíce planety. Jenže kromě kyslíku produkuje i metan. Jak nyní výzkumníci z Open University zjistili, tak ho do atmosféry vypouští tolik, že by záměna plic za část z opačného konce těla byla realitě blíže.

Kdyby v době natáčení kasovního trháku Stevena Spielberga byly známy nálezy roztočů uchované v jantaru spolu s dinosauřím peřím, nezačínal by film získáním DNA vyhynulých tvorů z moskytů, ale klíšťat.

Nejznámějším australopitékem je Lucy z Hadaru ve východní části Etiopie. Teď její věhlas převezme jihoafrický Little Foot. Navzdory tomu, že je starší, je zachovalejší než je Lucy. Dolování kostry pračlověka z podkladu trvalo paleontologům celých dvacet let. Výsledek svého mnohaletého úsilí nyní vystavili v Johannesburgu. Pokud neplánujete letošní zimní dovolenou trávit na Jihu Afriky v místech přezdívaných „kolébkou lidstva“, můžete se s pozoruhodným nálezem seznámit na níže připojeném videu.

Obvyklé injekční podávání imunizační látky nejspíš není ta nejlepší forma aplikace. Podle výzkumníků z Yale je efektivnější volit takový způsob, který se postará o lepší spolupráci buněk nazývaných dendritické.

Tvor z Mariánského příkopu vypadá tak obyčejně, že by jeden nepředpokládal, že je z hloubky osmi kilometrů. Nemá obrovskou tlamu s hrozivými zuby ani žádný prapodivný tvar, jaký bychom očekávali. Dostalo se jí druhového jména Pseudoliparis swirei.

umělá chrupavka

Zprávy o jednoduché léčbě jsou podezřelé, a když jde o rakovinu, tak tuplem. Přesto se o jedné zmíním. Jednak proto, že vyšla v Science Immunology, což je slušný časopis a také, že hlavní roli v tom hraje bezbolestná injekce náplastí. To, co autoři nazvali prostorotemporální fotoresponsivní protinádorovou imunoterapií, má všechny předpoklady se brzo dostat i do klinické praxe.

Světlo může procházet přes průhlednou kapalinu přímo, nebo krkolomně klikatými cestami v suspenzi (kapalině s rozptýlenými nanočásticemi), délka jeho cest je v obou případech stejná. Tento paradox, který matematici před třemi lety předpověděli, se nyní podařilo experimentálně prokázat. Stal se z něj „zdánlivý paradox“. A platit má obecně, tedy i pro gravitační vlny procházející galaxiemi.

Parta geologů z NASA v nejnovějším čísle časopisu Journal of Geophysical Research popsala, jak se snaží přijít na kloub příčině tání ledovců. Na území pojmenovaném Země Marie Byrdové jim vychází, že to jsou zdroje spodního tepla, které antarktický ledovec činí tak nestabilním.

Někteří jsme na vakcíny vyráběné na vejcích alergičtí. Nedaří se z nich ptačí proteiny zcela odstranit a ty pak provokují imunitní systém k nepatřičné odezvě. Této komplikaci se ale tentokrát věnovat nebudeme. Výroba vakcíny s použitím vajec totiž v sobě skrývá ještě jeden problém. Ten je mnohem svízelnější, netýká se alergie ani minoritní části populace, ale té většinové.

Masy nedostávají do pohybu jen válečné konflikty, ale i hlad. Podle OSN je podvyživených už více než 800 milionů a hovoří se o potravinové krizi. Do roku 2050 se má k celosvětovému stolu posadit další 2 až 3 miliardy nových strávníků. Migrace, které Evropa dnes čelí, nejspíš není nic proti tomu, co nás teprve čeká.

Mořské jedlé slávky, srdcovky, spolu s měkkýši podobajícími se červům, se živí detritem a prvoky, a tak jsme je měli za neškodné. Nikomu nevadily a labužníci si je pochvalovali. To se teď ale může změnit. Ukázalo se, že produkují metan, a že ho není málo. Angličtí a švédští výzkumníci plží „pšoukání“ změřili a porovnali ho s říháním a pšoukáním krav. Postarali se tím o nastolení vpravdě nerudovské otázky - co teď s nimi?

Mezi lidem koluje vtip, že alkohol podaný rukou lékaře, je lékem. Když v té větě zaměníme slovo alkohol za exkrement (společensky nekorektně hovno), přestane být vtip vtipem a stává se shrnutím výsledku nizozemské vědecké studie. Polovině nemocných s nadváhou a počínajícími problémy s diabetem 2. typu se po podání cizích exkrementů ulevilo.

Protože mají zobák. A proč mají zobák? No přece proto, že nemají zuby! Podle nové teorie o ně přišli keratinizací.

Spojené arabské emiráty to s autonomními drony nejspíš myslí vážně. Toto pondělí již uskutečnili s Volocopterem testovací let. Zatím ještě bez pasažéra. Oficiální zpráva hovoří o „koncepčním a úspěšném“ letu.

Ne, ne, nejde o laciný vtip s levnými texaskami pouštějícími barvu, ale o poznatek vztahující se k době před možná i sto miliony lety. Objev, který pobořil všeobecně uznávanou ornitologickou pohádku o tom, jak barevná vejce vznikla a že k tomu došlo u ptáků, kteří si v korunách stromů stavěli otevřená hnízda. Tam teprve měla evoluce zatlačit tím správným směrem, aby hnízda s vejci byla nenápadná. Teď vychází najevo, že tomu bylo poněkud jinak.

"Housenky zavíječe voskového dokáží strávit polyetylen, jeden z nejběžnějších plastů." Tak se to píše v české i anglické verzi Wikipedie. Soudě podle toho, co nyní zveřejnili němečtí vědci, tato formulace brzo zmizí. A spolu s tím se rozplynou i představy, jak se o vršící se kupy plastu postarají farmy housenek s jejich bakteriemi a enzymy.

Ze školních dob si ho pamatujeme jako kropidláka. Ukazovali nám ho v mikroskopu, protože se dá snadno "sehnat". Daří se mu prakticky na všem. Od cibule a hroznového vína přes arašídy až po celou ledničku. Občas napadne i naše plíce a potom tomu říkáme aspergilóza. Myši jsou této infekci vystaveny mnohem více, a přesto jí odolávají. Teď už víme proč a poznatek by měl jít využít i u lidí.

Pro latiníky a vyznavače binomických jmen Cuculus canorus, pro ornitology hnízdní parazit a nás Moraváky žežulka. Řeč je o kukačce. U nás žije jen jedna - obecná. To, jak se staví ke svým rodičovským povinnostem a ožebračuje cizí holátka, je o ní dobře známo. Méně se už ví, že samičky ze sebe "ku-ku" nikdy nevydají, ale jak se píše v naší odborné literatuře, ozývají se hlasitým "bi-bi-bi" (v překladu do angličtiny "wi-wi-wi"). Zoologové z Cambridge nyní odhalili další temná zákoutí povahy kukaček a jejich, už tak špatný morální profil, očernili ještě víc.

Před šesti lety v americkém prestižním ústavu (Memorial Sloan-Kettering Cancer Center) vyrobili to, čemu odpůrci genetických modifikací říkají myšolidi. Konkrétně šlo o hlodavce, kteří měli část mozku lidského. Biologicky šlo o chiméry s buňkami původem z lidských embryí. Lidská část mozku zvířatům kompenzovala úbytek jejich vlastních neuronů a chránila je před tím, čemu my laici říkáme klepotice. Američany s jejich pokusy na hlodavcích nyní trumfli Japonci. Na universitě v Kjóto vylepšili parkinsonický mozek našim blízkým příbuzným. Konfliktu s náboženstvím se vyhnuli trikem s iPS buňkami.

U nových poznatků často asistuje náhoda. Tentokrát svou roli sehrály náplasti. Nikoli obyčejné, nýbrž ty, kterými si vyznavači vdechování kouře tiší absťáky.

Většina klimatologů zastává názor, že lidmi produkovaný oxid uhličitý má na klima velký vliv a že jeho masivní produkce už začala Zemi nebezpečně oteplovat. Ti, co jsou jiného názoru, jsou v těžké defenzivě. Možná právě jako reakce na nejnovější počin australského výzkumnického dua na jejich podporu, začal sociálními sítěmi kolovat vtip: "Co vznikne, když se spojí bioložka s matematikem? "No přece noční můra klimaalarmistů".

Žít v "době jedové" není jen tak. Řada z toho, co nám slouží, také škodí a neblaze se podepisuje na našich mozcích. Úctyhodně rostou i počty těch, kteří se o neurony připravují různými životabudiči sami a dobrovolně. Těm v bílých pláštích se až obdivuhodně daří natahovat nám nit života, ale s uchováním při životě i patřičného počtu neuronů jim to zatím moc nejde. Výsledkem toho všeho je, že řady dementních povážlivě rostou. Na kolik takové hloupnutí společnost a postižené rodiny přijde, se pokusil zjistit Eric Jutkowitz se svými kolegy z "břečťanové ligy".

Kanadské výzkumníky napadlo vyzkoušet dopravit tkáňové náhrady na poškozené místo pomocí skleněné kapiláry. U potkaních srdcí to dopadlo nadějně, a tak nejspíš novou techniku půjde využít i při léčbě dalších poškozených orgánů, například jater. Pro svůj vynález razí termín "injektáž tkáňové náplasti".

Na břehu jezera žil se svou hádavou zlou ženou rybář. Jednou mu v síti uvízla rybka a ta ho lidským hlasem začala prosit o slitování. Slibovala bohaté výkupné. "Jsem starý, nač by mi bylo zlato a drahé kamení", odvětil rybář a s povzdechem a slovy: "kdybys mi tak mohlo pomoci v tom, jak to tady všechno ve zdraví přežít", jí dal svobodu. Rybka přání splnila a naučila rybáře dělat alkohol. Od těch dob jí říkáme zlatá rybka.

Většině z nás se při slově kloto nejspíš vybaví přezdívka úřednického stavu, kdy „inkousti“ nosili klotové návleky, aby si neušpinili lokty. Znalcům dějepravy ale vytane na mysl jedna z Moir. A protože jde o bohyni sympatickou, mající v popisu práce utkat nám nit života co možná nejdelší, bude to náplní i dnešního článku.

Když se o radu ohledně PolyChlorovaných a Bromovaných Difenylů jejich zkratkou obrátíme na přítele Google, snaží se nás přesvědčit, že ve snižování inteligence má prsty Česká asociace pétanque klubů (PCBD). Když upřesníme, že nám jde o novinku z Kalifornie, která se týká budov a imobiliářů, začne si být zcela jist, že chceme kontaktovat Professional Building Consultants and Development - úspěšnou firmu licencovanou v Kalifornii, která rekonstruuje obytné a komerční budovy, aby se v nich žilo zdravě. Navzdory tomu bude náš článek o něčem zcela jiném - o bydlení nezdravém a nejen v Americe.

Evoluce si někdy vyhraje. Jinak asi ani nejde komentovat tvora připomínajícího rybu bez očí i hlavy, za to s padesáti dlouhými jehlicovitými výrůstky okolo úst. Ani se nechce věřit, že se to osvědčilo a že po více než pěti stech milionech let se s něčím podobným a jen mírně upraveným a zakrslým, setkáváme v mořích i dnes.

Za normálních okolností není problém volit mezi dvěma sladkými věcmi. Ale co když je organismus unaven? Na jednu stranu evoluce sobecky tlačí na šíření vlastních genů za každou cenu, na straně druhé je nevyspání tím nejlepším prostředkem, jak se své geny nabídnout predátorovi. Vědce zajímalo, jak se na tak důležitém rozhodnutí podílí genetika a jak mozek. Když se nabourali do mušího soukromí, vyšlo najevo, že každé pohlaví má na řešení tohoto dilema v mozku jinou škatulku. Tentýž problém řeší samečci a samičky „po svém“ a jinak.

Výzkumníci z Duke University ze Severní Karolíny dokázali, že i na tomto šprochu je pravdy trochu. Nejen, že prach, který doma dýcháme nám ničí plíce, ale v laboratorním pokusu v deseti případech z jedenácti přinutil buňky k tloustnutí. Jak dlouho asi teď bude trvat, než se objeví první reklama typu: „Naše zařízení Vám nejen vysaje prach z koberců, ale i tuk z těla“ ?

Dlouhé končetiny u zvířat bývají znakem schopnosti běhu. Když si pětice anglických výzkumníků ze čtyř pracovišť dvěma nezávislými metodami posvítila na fyziologické schopnosti T. rexe, na nejznámějšího z dinosaurů prasklo, že kdyby se rozběhl jako v Jurském parku, zbortily by se mu kosti. Asi bychom v něm měli začít vidět monstrózního chodce a nejspíš i většího mrchožrouta, než jak jsme si ho k našemu obrazu romanticky vybájili.

Často slýcháme, že DNA je základ života. Jenže to je jen záznamový systém, a tak se není čemu divit, když osoby s tvůrčím myšlením láká v něm fušovat stvořiteli do řemesla. Tentokrát nejde o bohumilou činnost ve smyslu trpícím něco opravit a léčit, ale jen o jakýsi pokus vzít bakterie do kina. O to razantněji anti-GMO aktivisté proti tomu vystartovali a nazývají to vztyčováním dávno padlých transgenních náhrobků.