Možná ano, pokud se ten život bude hýbat a pokud takové detektory dostaneme na místo určení, což je v dnešní době ten zdaleka největší problém. Prozatím mohou být užitečné při hledání nových léků.

Tak v novém roce hodně zdraví, rychle naplánovat letní dovolenou, vybrat úspory, uspořádat pořádný sousedský mejdan, ať vám pak není líto, že jste něco prošvihli. Zemi totiž nečeká zrovna příjemná budoucnost. Alespoň podle doktora Coryna Bailer-Jonese.

V době potvrzení objevu 9.12. dosahovala její jasnost 14. magnitudy. Poslední prosincový týden se její jasnost zvýšila o tři magnitudy. To z ní dělá druhou nejjasnější letošní supernovu, kterou už můžeme pozorovat i dalekohledy o průměru 20 cm a větším.

Rentgenové observatoře jsou určeny především k výzkumu hlubokého vesmíru, hlavně těch nejbizarnějších objektů, jaké v něm známe – černých děr, kvasarů, pozůstatků po velkolepých výbuších supernov nebo srážejících se galaxií. Avšak občas se stane, že některý z těchto výdobytků kosmických technologií obrátí svůj zrak mnohem blíže – k nám domů do naší Sluneční soustavy.

Pomocí rentgenového detektoru Chandra se astronomům podařilo „zvážit“ rozlehlou galaktickou kupu v adolescentním vývojovém stadiu. Ta se navíc utvářela v době, kdy byl vesmír daleko mladší.

Kosmický dalekohled Kepler našel první exoplanetu po svém návratu do aktivní služby. Jeho přesnost je, zdá se, stále na velmi dobré úrovni.

Na sklonku letošního listopadu se v Olomouci konala vůbec první mezinárodní astrofyzikální konference Olomouc Synergy 2014, na kterou navazoval studentský workshop Olomouc INAP 2014.

Indičtí raketoví inženýři si k vánocům nadělili úspěšný suborbitální test nové nosné rakety GSLV-III. S touto raketou by měli zvládnout vynést na geostacionární oběžnou dráhu až 4 tuny nákladu.

a že jich je...

Se zlepšováním pozorovací techniky se počet členů naší lokální skupiny galaxií neustále rozrůstá. Na podzim letošního roku objevil rusko-americký tým další přírůstek do rodiny. Je jím trpasličí sférická galaxie KKs3.

S pomocí dobrovolníků programu Galaxy Zoo detekoval tým astronomů zajímavý a neobvyklý typ galaxie, jenž může vnést více světla do zrodu hvězdných ostrovů v mladém vesmíru.

Povrch Marsu je prý příliš nebezpečný kvůli záření, co kdybych tedy letěli na Venuši? Její povrch je sice ještě mnohem nebezpečnější, podle NASA bychom tam ale mohli vznešeně létat v horních vrstvách atmosféry.

Dva astronomické týmy se opět zaměřily na oblast pozůstatků po supernově 1987A v pásmu vlnových délek od rádiových až po daleké infračervené.

Nejvzdálenější výtvor lidských rukou, odkaz silné generace popularizátorů vesmírného výzkumu Carla Sagana či Arthura C. Clarka a zároveň jedna z vlajkových lodí NASA je v dobré kondici a neustále odesílá data. Ta nyní formují vznik nové vědní disciplíny.

NASA zveřejnila informace o tom, že laboratoř SAM uvnitř roveru Curiosity úspěšně detekovala metan a další stopy organických látek na povrchu Marsu.

Poslední výzkumy roveru Curiosity naznačují, že hora Mount Sharp je vytvořena z četných vrstev usazenin rozlehlého jezera, jež se střídavě plnilo vodou a vysychalo v průběhu desítek milionů let.

Pokud ano, byla by temná hmota z chuchvalců podivné jaderné hmoty velikosti asteroidů, s významným podílem podivných kvarků, která vznikla na úsvitu vesmíru.

Debaty o tom, jestli jsou zásoby pozemské vody následkem četných dopadů komet v dobách pozdního intenzivního bombardování, neberou konce. Není se čemu divit – voda je pro nás zásadním elementem pro vznik a udržení života.

Úspěšný italský astronom druhé poloviny 19. století Giovanni Schiaparelli se zajímal především o detailní pozorování těles Sluneční soustavy. Při studiu Marsu si všiml podlouhlých linií na povrchu, které brázdily povrch Rudé planety v různých směrech. Domníval se, že jde o přírodní koryta vyhloubená vodou. Nazval je italským slovem canali. Nesprávnou interpretací a překladem se pak lidé domnívali, že jde o umělé kanály vytvořené tamní civilizací. Nejednalo se však o jedno ani o druhé.

Sestrojit ideální chemický pohon pro kosmické lodě je snem mnoha institucí i jednotlivců. Aktuálně krouží okolo naší planety demonstrační zařízení, které má ambice se tomu přiblížit. Stojí za ním malá společnost DSSP (Digital Solid State Propulsion). Zatím své produkty poskytovala spíše armádním složkám, teď došlo i na civilní kosmický program.

Extrémní těsná dvojhvězda obrovských, horkých a nesmírně zářivých hvězd, co se oběhnou za 1,2 dne, podle všeho splývá do hvězdného monstra o velikosti přes 60 Sluncí.

Dvojici astronomů z australské Swinburne University of Technology se za pomoci největších radioteleskopů podařilo zjistit slabý signál emitovaný atomy vodíkového plynu v galaxiích vzdálených od nás tři miliardy světelných let. The Royal Astronomical Society ve svém měsíčním přehledu informuje, že dosavadní rekord tím byl překonán o takřka půl miliardy světelných let.

V polovině 19. století explodoval obří hvězdný binární systém Eta Carinae a do okolí vyvrhl hmotu odpovídající deseti Sluncí. Na nějakou dobu z toho byla druhá nejjasnější hvězda noční oblohy. Snímkování od roku 1995 ukazuje, jak útvar roste.

Před několika dny rozvířila internetové vody senzační zpráva: V marsovském meteoritu Tissint byly nalezeny stopy mimozemského života! Není to ovšem zdaleka poprvé, kdy někdo s podobným tvrzením přichází – a předešlé senzace vždy spíše vyšuměly. Jak to tedy s těmi kameny z Marsu vlastně je?

Po symbolických 99 dnech se z hibernace probouzí sonda, která jako první těsně mine nejvzdálenější a tajemné těleso patřící až do roku 2006 mezi plnoprávné planetární členy.

29. srpna uvedla letová kontrola NASA naposledy do hibernace sondu New Horizons. Poslední období jejího odpočinku končí 6. prosince po 99 dnech.

Tvrdí to studie gama záblesků v galaxiích, které sterilizují složitější život na planetách, co se jim připletly do cesty. Hvězdné soustavy v menších galaxiích mají podle ní smůlu, protože tam jsou gama záblesky častější.

Pokud se potřebujete v tomto mrazivém počasí spolehlivě rozehřát a máte po ruce skupinku astrobiologů, pak je zaručeným receptem začít debatu na téma organických molekul na kometách. Či rovnou zmínit tu dnes nejslavnější - Čurjumov-Gerasimenko

Dva neviditelné pásy, které svým tvarem připomínají typickou americkou koblihu, se nazývají van Allenovy radiační pásy. Slovo radiační se v jejich názvu objevuje proto, že obsahují velké množství nabitých částic.

Pomocí dat palubního magnetometru ROMAP se vědci pokouší rekonstruovat vícenásobný kontakt modulu s povrchem komety Čurjumov-Gerasimenko. Rychlé a intenzivní změny hodnot svěčí o chaotické rotaci. Nejspíš zavadil o okraj kráteru.

Letos v létě skončilo první kolo (z celkového počtu tří) pozorovacího programu Hubbleova kosmického teleskopu Frontier/Parallel Fields. Kosmický senior má na kontě několik dalších rekordů – na jeden z nich se dnes podíváme.

Astronomové projektu Frontier Fields a GLASS pod vedením dr. Patricka Kellyho z University of California-Berkeley oznámili detekci čtyřnásobné projekce vzdálené supernovy způsobené efektem gravitačního čočkování.

Pokud před sebou máte šálek kávy a pijete ji s mlékem, tak teď je ta správná chvíle mléko pomalu nalít do šálku a zlehka míchat. Jedná se o příjemný a dostupný způsob jak si navodit potřebnou představu. Řeč bude o turbulencích v mezigalaktickém plynu.

Astronomové podle nových simulací v nejbližších pěti letech očekávají sklizeň až 20 000 nových exoplanet nadějnou observatoří Gaia.

Kdyby Saturn se svými divukrásnými prstenci neobíhal Slunce na tak poklidné oběžné dráze, měla by to Země a její obyvatelé mnohem svízelnější.

Není lehké prohledávat ze vzdálenosti 20 - 30 km těleso tak členité, jakým je kometa 67P. Týmy odborníků se už skoro týden snaží najít oblast, kde teď spící Philae odpočívá. Ale modul se bohužel ukryl do oblasti plné skal a převisů, kam denní světlo dopadne jen na pár desítek minut kometárního dne, proto je i po takové době vizuální pátrání neúspěšné.

Jak to, že se vesmír nezhroutil v kolapsu během kosmologické inflace působením Higgsovým bosonům? Odpověď by mohla být docela prostá, kvůli interakci Higgsových bosonů s gravitací.

Už je tomu více než týden, co se oddělil Philae od mateřské sondy, a poprvé v dějinách nepilotované kosmonautiky se vydal pomalým tempem vstříc kometárnímu povrchu. Měkké přistání sice nedopadlo úplně podle představ pozemní obsluhy, nicméně jde i přesto o počin historický.

Experiment SD2 (Sampling, Drilling and Distribution) byl posledním palubním zařízením uvedeným do činnosti v době, kdy měl Philae ještě dostatek energie, aby prováděl vědecká měření. Ač jsou výsledky doposud velmi nejednoznačné, přinášíme vám je v dnešním článku, neboť jak SD2, tak s ním bezprostředně provázaná zařízení COSAC a Ptolemy patří snad k nejpozoruhodnějším experimentům na palubě landeru.

Máme za sebou dalších 24 hodin - po celou tu dobu se snažíme sledovat dění kolem mise Rosetta a zatím nečinného modulu Philae. V dnešním přehledu se podíváme na další vědecká data, začneme ale doslova "explozivní" krátkou zprávou, kterou však zatím nebudeme podrobněji rozvádět, neboť nebyla dosud potvrzena.

Jak už je z názvu patrné, převratné novinky ohledně stavu Philae čekat nemůžeme. Na článek "Druhý a třetí pozemský den pro Philae" navazujeme, neboť se objevilo několik dalších fotografií a nových informací.

Události pátečního dne a sobotního byly značně dramatické. Momentálně se čeká na nabití sekundárních baterií.

Krátce po dosednutí modulu Philae bylo jasné, že nedošlo k aktivaci dvou důležitých zařízení pro bezpečné ukotvení na povrchu kometárního jádra a že začínají komplikace.

Ze zaprášené Země do hlubin vesmíru červí dírou. Takový je Interstellar, jehož vědeckým poradcem se stal slavný fyzik a popularizátor Kip Thorne.

Rosettě i celému týmu blahopřejeme!

První snímky oddělení modulu od mateřské sondy dorazily do centrály ESOC!

Do oddělení modulu Philae od domovské sondy Rosetta už zbývá přibližně šest hodin. Po 98 dnech, které uběhly od přiblížení, se celá mise blíží k zásadnímu milníku: oddělení a následné přistání landeru na povrchu jádra komety 67P. V hlavním řídícím centru je zatím klid, ale to se v několika hodinách změní...

Pokud nedojde k nečekaným technickým problémů, zapíše se zítřek do historie dobývání vesmíru jako den, kdy lidstvo poprvé měkce přistálo na povrchu komety.

Pokud nenastanou problémy (které můžeme v takové situaci očekávat každou hodinou), dojde ve středeční podvečer k prvnímu řízenému dosednutí lidmi vyrobeného modulu na povrch komety – toho nejproradnějšího a nejnevypočitatelnějšího objektu slunečního systému.

Přesněji řečeno tajuplnou záři z hlubokého vesmíru, která zahrnuje zhruba tolik světla, co všechny známé galaxie. Vystopovali jsme temný oceán hvězd, rozptýlených mezi galaxiemi?