Asi každý pokročilejší kutil zná, nebo dokonce sám používá svářečku. Tento užitečný nástroj najde uplatnění i ve výrobě raket. Jen nesmíme čekat, že by se nádrže svařovaly klasickým plamenem.

Zapomeňte na obrovité urychlovače. V Towsonu oprášili Galilea s Newtonem a navrhují měřit odchylky vzdáleností Saturnových měsíců a jejich trojánů.

Přesněji řečeno, zatím nejlepší kandidát na takového otesánka, objekt Thorneho-Żytkowské. Dotyčný červený veleobr sedí v Malém Magellanově oblaku, kde ho prozrazuje neobvyklé chemické složení.

Pokud by život v podzemí ledových planet dokázal vzniknout a přežívat, tak bychom ho pochopitelně mohli nalézt na mnohem větším počtu planet, než jsme si doposud mysleli.

Velmi vzácné supernovy z projektu Supernova Legacy Survey SNLS 06D4eu a SNLS 07D2bv jsou superjasné a bez vodíku. Jejich záření k nám letělo 10 miliard let.

Pozorování drah družic navigačních systémů GPS, GLONASS a Galileo údajně odhaluje disk temné hmoty kolem zemského rovníku. Měl by mít 70 tisíc kilometrů v průměru a tloušťku 191 kilometrů.

Jupiterův systém bez přehánění připomíná zmenšenou sluneční soustavu. Kolem plynného obra krouží mnoho měsíců, které se od sebe výrazně liší. Unikátní místo mezi nimi zaujímá Ganymed – největší měsíc Sluneční soustavy, který svými rozměry strčí do kapsy i planetu Merkur. Tomuto unikátnímu světu se lidstvo zatím příliš nevěnovalo.

Pozorování ohromující kupy galaxií MACS J0717.5+3745 přineslo první potvrzení kinematického Sunjajev-Zeldovičova efektu u konkrétního objektu, místní podkupy B.

Zatímco první tajemství prstenců bylo poodhaleno,další nově objevené je pro vědce stále záhadou.

Evropská astrometrická sonda již směřuje do Lagrangeova bodu L2, kde za pět let důkladně zmapuje a proměří miliardu hvězd Mléčné dráhy. Kromě toho se chystá na asteroidy, exoplanety nebo kvasary.

Koncept vesmíru jako hologramu, který byl poslední dobou v defenzívě, si opět získal pozornost médií díky příznivým výsledkům simulací vnitřní energie černých děr.

NASA chce pro let k asteroidu využít vylepšený legendární typ skafandru.

Poslední dobou se roztrhl pytel s hromadnými starty cubesatů s různými pohony.

Čínská sonda Chang'e 3 dnes 14.12.2013 úspěšně přistála na Měsíci a vysadila lunární vozítko Yutu na jeho povrch. Je načase přikreslit do měsíčních map novou značku pro měkké přistání – nejlépe v podobě králíka.

Kosmologové z dánského centra CP3 – Origins předpovídají fázový přechod a proměnu Higgsova pole jako reálnou hrozbu zhroucení vesmíru do šílených superhmotných jader. Spasí vesmír objevy dalších částic?

Hubbleův dalekohled s vypětím všech sil objevil u jižního pólu Europy výtrysky vodní páry. Jde o přímý důkaz existence podpovrchového oceánu na tomto Jupiterově měsíci?

Společnost Mars One zamýšlí vyslat na Mars klon robotické sondy Phoenix, v rámci reality show z jiné planety. Stanou se první soukromou společností,která přistane na povrchu Rudé planety?

V datech orbitální Solar Dynamics Observatory (SDO) objevili gigagranule o průměru kolem 200 tisíc kilometrů. Plazma v nich teče rychlostí pouhých 8 metrů za sekundu.

Evropská kosmická agentura při zasedání vědecké programové komise na konferenci Prague Synergy 2013 přijala témata pro příští směřování programu velkých astronomických misí.

Australské radioteleskopy ATCA odhalily dosud nejvzdálenějšího kandidáta na supermasivní černou dvojdíru v objektu WISE J233237.05-505643.5. Dvě černé díry splývají do jedné ve vzdálenosti 3,8 miliardy světelných let.

Vědci mají pěknou ucelenou teorii o vzniku a vývoji planetárních systémů. Vesmír si ale stejně dělá co chce.

Testování nového typu zpomalení a následného sestupu z oběžné dráhy.

Hodně vody uplynulo od roku 1976, kdy se do lunárního prachu zabořily přistávací nohy sovětské sondy Luna 24. Šlo o poslední měkké přistání na povrchu Měsíce a od té doby náš soused na celých 37 let osiřel.

aneb jak nás ISON vodil za nos

Distribuované výpočty projektu Einstein@Home potvrdily svoji sílu. Dobrovolníci objevili v datech z kosmické gama observatoře Fermi čtyři mladičké pulsary, skrývající se v galaktické rovině Mléčné dráhy.

V dubnu 2013 rozzářil oblohu v oblasti vysokých energií blízký gama záblesk GRB 130427A, jehož fotony dosáhly rekordních 95 GeV. Něco takového jsme ještě neviděli.

Alespoň některé. Polární výtrysky zřejmě obsahují kladně nabité atomy běžné hmoty a tvarují je zběsile rotující akreční disky. Z černé díry 4U 1630-47 tryskají rychlostí odpovídají 66 procentům rychlosti světla.

O tom, že ve vesmíru se chyby neodpouští a že i sebedrobnější závada může způsobit konec celé mise jsme se přesvědčili už mnohokrát. O to více potěší, když člověk vidí čestné výjimky.

Dostat jakýkoliv náklad na oběžnou dráhu Země a dál je stále velice drahé. Proto je každý experiment, jehož postatou je otestování technologie, jež dokáže v budoucnu ušetřit nemalé množství paliva a energie, velice potřebný.

Dva týmy vědců v prestižních časopisech zhodnotily nepřeberné množství dat, která jsou k dispozici k výbuchu meteoroidu letos v únoru nad Čeljabinskem.

Podle nové analýzy dat lovce planet Kepler jsou v Mléčné dráze miliardy Zemí v obyvatelné zóně hvězd podobných Slunci. Z kterého konce Galaxie začneme?

Samozrejme že nie celá India, „iba“ indická sonda známa ako Mangalyaan. Tá sa ešte včera nachádzala na špici rakety PSLV-XL chránená aerodynamickým štítom. O 10:08 na prvej odpaľovacej plošine kozmodrómu Šríharikota došlo k onomu očakávanému okamihu.

Po usilovném hledání nejspíš našli novou černou díru hvězdné velikosti v kulové hvězdokupě Mléčné dráhy. Velmi slušným kandidátem je teď černá díra ve hvězdokupě M62.

Sluneční aktivita padá volným pádem. Sázky se zvyšují. Příchod nového Maunderova minima je stále reálnější a reálnější. Co se asi bude dít?

Tým badatelů South Pole Telescope s využitím dat vesmírné infraobservatoře Herschel poprvé vystopoval nesmírně skryté B-módy polarizace reliktního záření, pocházející z mladého vesmíru.

Edmund Halley by žárlil. Od posledního přiblížení komety (pojmenované po svém objeviteli) v roce 1986 snad nebyla mediální pozornost více věnována žádnému bludnému cestovateli z periferie sluneční soustavy, než se tomu děje teď s před více než rokem objevenou kometou C/2012 S1 ISON.

Představte si planetu o trošku větší než je naše Země, která ale obíhá 1,6 milionu kilometru daleko od svého slunce. Taková je záhadná Kepler-78b

Velmi vzácné a extrémně jasné supernovy možná nevznikají zhroucením výjimečně hmotných hvězd. Mohly by je přiživovat nesmírně magnetické neutronové hvězdy – magnetary.

Soustava ALMA nám poskytla překvapivý pohled do srdce nejchladnějšího známého místa ve vesmíru. Planetární mlhovinu Bumerang o teplotě pouhý jeden kelvin tvaruje sférický oblak zářícího oxidu uhelnatého a pruhy hustého prachu.

Vesmír možná nezažil singularitu ani kosmologickou inflaci. Mohl by být cyklický a mezi Velkým křachem a Velkým třeskem by se projevilo jinak zcela nenápadné přízračné pole. Astrofyzici přišli s pěkně halloweenským nápadem.

Okřídlené vesmírné stroje jsou v mnoha ohledech specifické. Jednak na sebe díky svému vzhledu poutají výrazně větší pozornost, než jejich „moduloví kolegové“, ale kromě toho vyžadují i velmi důkladné testování.

Počas preletu americkej sondy okolo Zeme v nedeľu 9. októbra sa vyskytli problémy. JUNO sa desať minút po najväčšom priblížení 573,4 km nad Indickým oceánom uložila do bezpečnostného módu a od tej chvíle komunikovala už iba v morzeovke.

Chladného červeného veleobra o průměru 1 500 a možná také 2 500 Sluncí v superhvězdokupě Westerlund 1 obklopuje oblak ionizovaného vodíku. Že by se tu schylovalo k velkolepému finále?

O budoucí oběžnici Rudé planety, americké sondě MAVEN se v posledních týdnech mluvilo především v souvislosti s platební neschopností Spojených států Amerických. Hrozilo totiž, že se vinou těchto politických tahanic propásne startovací okno.

V soustavě GD 61, 170 světelných let od Země, jsme objevili planetární hřbitov s pozůstatky asteroidu či planety, které z jedné čtvrtiny tvoří vodní led. V podobné situaci to je vůbec poprvé.

Experimentální raketový stupeň Grasshopper v1.0 při svém osmém a závěrečném testovacím letu doletěl do výšky 744 metrů. Dosavadní výškový rekord tím překonal více než dvojnásobně.

Sonda JUNO, mířící k Jupiteru připravila při blízkozemním průletu technikům NASA horké chvilky.

Lesklý oblázek přezdívaný Hypatia nepochází ze Země ani z uhlíkatého chondritu. Nejspíš jde o kousek jádra komety, která před necelými 30 miliony let explodovala nad Libyjskou pouští a vytvořila libyjské pouštní sklo.

I přes nesporný vědecký přínos byly biologická laboratoř Bion-M, vypuštěná do kosmu letos na jaře a technologická laboratoř Foton-M pracující naposledy v kosmu v roce 2007, spíše úspěšnou aplikací poměrně letitých a dalo by se říci i zastaralých technologií. Však také základ tvořila platforma Vostoku, která se kromě prvních pilotovaných letů využívala i pro špionážní účely v 60. a 70. letech minulého století.

Astronomové hlásí exotický objekt ve vzdálenosti 80 světelných let. Nejspíš tam volně pluje vesmírem velice mladá plynná planeta o hmotnosti 6 Jupiterů.