Periodicita rengtenového záření doprovázejícího dlouhý gama záblesk hvězdy požírané supermasivní černou dírou poskytuje svědectví o dramatu ze vzdálenosti 3,8 miliardy světelných let.

V pondělí 6. srpna v 7:31 ráno našeho času by totiž měl na povrchu Marsu přistát nejnovější rover NASA Mars science Laboratory, známější pod názvem „Curiosity“.

Nový robotický průzkumník Marsu v žoldu NASA půjde na přistání v pondělí 6. srpna ráno. Stojíme na prahu nové éry laciných a kapesních průzkumníků?

Pokud by technologicky velmi vyspělá civilizace stavěla kolem okolních hvězd Dysonovy sféry, mohli bychom je vystopovat jako anomální oblasti na detailních snímcích blízkých galaxií. Pokud ovšem nezískávají energii jiným způsobem.

Nová analýza rozšířeného souboru dat z HARPS překvapivě oživuje mnohými již zapomenutou exoplanetu, která je výjimečně podobná Zemi.

Infračervený teleskop UKIRT objevil 4 šílené dvojhvězdy, v nichž se hvězdy oběhnou za méně než 4 hodiny. Rekordní dvojice trpaslíků to zvládne za dokonce za dvě a půl hodiny. Z toho se musí točit hlava.

Herbig-Harův objekt HH 110 na snímcích Hubbleho dalekohledu předvádí ionizovanou krásu, zřejmě vykreslenou dalším HH objektem v sousedství.

Experiment XENON100 ani po 225 dnech hledání nenalezl žádné stopy po WIMPs, zajímavých kandidátech na temnou hmotu. Pomůže víc xenonu?

Nedostižný Hubble spatřil na okraji hlubin vesmíru pradávnou spirální galaxii Q2343-BX442 ze souhvězdí Pegase. Kde vlastně před 10,7 miliardami let přišla ke svým ramenům?

Hubbleho vesmírný dalekohled přistihl dožívající uhlíkovou hvězdu U Camelopardalis ze souhvězdí Žirafy, jak dovede vyčarovat nápadně kulatou slupku. Dívá se na nás oko mezihvězdné příšery?

Hubble poodhalil tajemství nesmírně slabě zářících trpasličích galaxií, které bez známky tvorby nových hvězd obíhají kolem Mléčné dráhy. Podle všeho je umrtvilo ultrafialové záření při reionizaci ranného vesmíru.

Při pátrání v prostoru kolem Pluta před velmi očekávaným příletem sondy New Horizons se na snímcích Hubbleho vesmírného dalekohledu vyloupl již pátý zřetelný měsíc Pluta. Bude už posledním?

Výsledky výzkumů se NASA snaží veřejnosti přiblížit stále modernější formou. O studii, která popisuje způsob, jak najít magnetické portály vznikající a zanikající mezi magnetosférou Slunce a Země, informuje pomocí videa.

Výkonný rentgenový a rádiový zdroj HLX-1 z galaxie ESO 243-49 v souhvězdí Fénixe se s velkou jistotou stává černou dírou o hmotnosti kolem 20 tisíc Sluncí. Kosmologové chystají bujaré večírky.

Italští teoretičtí fyzici po přepočítání dat z pozorování ultrachladných neutronů v magnetickém poli tvrdí, že určitě ano. Jestli je to pravda, tak čekejme velké změny.

Hvězdné embryo TYC 8241 2652 1 z ničeho nic přišlo o disk horkého prachu. Máme před sebou další planetární záhadu.

U grónského města Maniitsoq leží skrovné pozůstatky dopadu kosmického tělesa, které tu před 3 miliardami let vyhloubilo kráter o průměru 100 kilometrů.

Světlo putující vesmírným časoprostorem přineslo pozemským astronomům nečekaný obraz s novou vzrušující tajenkou.

Slibný orbitální rentgenový teleskop z programu laciných sond NASA jako svůj první cíl nafotil legendární černou díru a oslnivý rentgenový zdroj v jednom -Cygnus X-1.

Vařící superZemě a horký miniNeptun to v systému Kepler-36 to mají rádi tělo na tělo. Zvláštní hvězdná soustava je výzvou pro současné modely vzniku planet.

Scházejí vám peníze na megaurychlovač částic? Využijte černé díry a detektory gravitačních vln, s jejichž pomocí za pár let možná chytíte zatím nepolapitelné axiony.

Titan je světem pouští. Kapalná voda je zde zmrzlá na kámen, a jedinou stopou vlhkosti jsou uhlovodíky v podobě polárních jezer. Rovníkové oblasti patří výhradně přesypům organického písku a suchým skalám - prší zde zřídka, a srážky se vypaří krátce poté, co smočí věčně vyprahlý povrch. Alespoň to jsme si donedávna mysleli. Nyní se ukazuje, že i v této téměř globální poušti existují ojedinělé oázy.

Po úspěšném testu kosmické lodě Dragon bude následovat Dragon s lidskou posádkou, nová odpalovací rampa, těžká nosná raketa, opakovaně použitelný nosný systém, nosný systém pro odpálení ze vzduchu a kdovíco ještě. Přistane SpaceX v dohledné době na Marsu?

Soustava tří radioteleskopů Australian Long Baseline Array ho odposlouchávala 8 hodin, marně. Coby demonstrace pozorovací technologie to ale byl příjemný úspěch.

Šikovný Hubbleův vesmírný dalekohled potvrdil, že Galaxie v Andromedě letí vesmírem přímo k naší domovské galaxii. Za 4 miliardy let dojde k jejich velkolepé srážce a splynutí.

NASA plánuje odběr vzorků z půlkilometrového asteroidu. Vědci jeho dráhu měřili po několik let s takovou přesností, že jim to umožnilo zjistit, jaký vliv na pohyb tělesa má pohlcování slunečního světla a jeho znovuvyzařování v infračervené oblasti spektra. Tento Jarkovského efekt, teoreticky předpovězen před více než stoletím, byl měřením poprvé prokázán teprve před devíti lety.

Společnost SpaceX se v pátek 25. května stala první komerční společností, které se podařilo vyslat svojí vlastní raketu s nákladem k Mezinárodní vesmírné stanici, otvírajíc tak začátek nové éry pro soukromé vesmírné lety.

...ptají se finští vědci a odpovídají, že ano. Podle mnohých egyptologů oko boha Hora představovalo Slunce. Archeologicky cenný papyrus, známý jako Káhirský kalendář, ale zmiňuje, že oko opakovaně svůj pokojný výraz na mění rozhněvaný, což má pak neblahý vliv na život lidí. Zobrazují se v této tři tisíce let staré mystické představě cyklické změny jasnosti zářivého Algolu?

Hvězdy podobné Slunci mohou prožívat hvězdné erupce gigantických rozměrů. Hrozí něco takové i Sluneční soustavě?

Kilometrová vesmírná loď v našem světě, postavená a vybavená existujícími technologiemi a to všechno v době, které se mnozí z nás mohou dožít? Nezní to špatně!

Již ani oblast působení slunečního větru a magnetického pole naší hvězdy není, jako (podle představ) bývala.

Astronomové Vestu znají přes dvě stě let. Přesto sonda Dawn z nízké oběžné dráhy posílá snímky a data z měření, která přinášejí nová překvapení a vyvolávají nadšení.

Marsovské planetární vozítko Opportunity s plánovanou životností 90 dnů se po osmi pozemských letech probírá ze zimní, v pořadí již páté, odstávky. Slabý sluneční svit mu zatím dovolil popojet jen 12 stop. Nastává prověrka systémů, která rozhodne, co se s důchodcovským nezmarem dá ještě podnikat.

Co je za hranicemi Mléčné dráhy? Leccos a mimo jiné i červení obři, vykopnutí supermasivní černou dírou ze srdce Mléčné dráhy.

Nový kandidát na nejtmavší hvězdokupu v blízkém okolí Mléčné dráhy se jmenuje Munoz 1 a je k vidění v souhvězdí Malé medvědice.

Orbitální observatoř SDO zjistila, že na Slunci víří tornáda o průměru několika Zemí. Není vyloučeno, že souvisejí s odpalováním koronálních výtrysků hmoty, kterými Slunce pravidelně bombarduje okolí.

V souhvězdí Hydry máme planetární systém s nejméně sedmi a možná i s rekordními devíti planetami. V obyvatelné zóně tu krouží dvojče Neptunu, jehož případné měsíce by nebylo špatné prozkoumat.

Krátce po desátých narozeninách Envisatu se s ním nedaří navázat spojení.

Co by se stalo? Asi skoro nic zvláštního. Černá díra z doby zrození vesmíru by prorazila nepatrný tunel skrz planetu, seismické detektory by zaznamenaly slabé globální otřesy a astrofyzici by bujaře slavili.

Hvězda HIP 11952 ze souhvězdí Velryby asi i se svými planetami vznikla před 12,8 miliardami let. Od zvědavých astronomů je teď vzdálená jen příjemných 376 světelných let.

Podivný ledový měsíc Saturnu se chová víc než podezřele. Sjíždějí tam těžkotonážní laviny, které na Iapetu vůbec nemají být.

Hubbleův vesmírný dalekohled ulovil pěkné snímky kulové hvězdokupy Messier 9 ze souhvězdí Hadonoše.

Co mají společného transportní systémy maglev a lety do vesmíru? Stačí namířit dráhu maglevu na oblohu a elektromagnetickým katapultem odpálit náklad na oběžnou dráhu.

Slabé gravitační čočkování v datech ze Sloanovy digitální prohlídky oblohy naznačuje, že se temná hmota táhne daleko za viditelné hranice jednotlivých galaxií.

Z venku se na ní zatím nepodíváme a tak to musíme odhadnout podle podobných galaxií v okolí. Podle badatelů z Pittsburghské univerzity je Mléčná dráha bílá jako čerstvý jarní sníh.

Posádka ISS zaslala na Zemi videa dokumentující krásu atmosférické světelné šou.

Země, a zřejmě i většina jí podobných obyvatelných planet, je vybavena mechanismy, které na jejím povrchu udržují relativně stabilní podmínky, umožňující existenci kapalné vody a života. Není to žádná magie ani planetární inteligence, k zajištění tohoto cíle stačí fyzikálně-chemické mechanismy, které alespoň v hrubých rysech chápeme již dnes. Otázkou ovšem je, zda podobný planetární termostat funguje také na planetách Zemi nepodobných. Na jednu speciální podskupinu takových těles – planety červených trpaslíků s vázanou rotací – se nedávno zaměřila pozornost trojice amerických vědců.

Odhady založené na známých parametrech naší galaxie připouštějí nesmírně mnoho toulavých planet, v množství 100 tisíckrát převyšující počet hvězd. Která z nich je asi nejblíže?

Čtvrtou planetu v obyvatelné zóně překvapivě hostí příslušník trojhvězdy, velmi chudý na těžší prvky. Kde ještě všude najdeme obyvatelné planety?

Robotickými letadly nejen proti teroru, ale také do snového oparu Titanu. Stane se zajímavá bezpilotní mise někdy skutečností?