Pokud vše půjde podle plánu, za pár let se dočkáme nové těžké nosné rakety od společnosti SpaceX, která by mohla vrátit do hry pilotované lety na Mars nebo na Měsíc.

Letos je tomu padesát let, co příslušník druhu Homo Sapiens poprvé spatřil svoji planetu z oběžné dráhy. Podle vizionářů té doby bychom v současnosti měli mít kolonie na Měsíci a výzkumnou stanici na Marsu. Ale nějak se to celé zadrhlo.

Nehledáme náhodou obyvatelné planety jinde, než bychom měli? Eric Agol navrhuje zacílit na blízké bílé trpaslíky, kteří by mohli po miliardy let hostit obyvatelné planety.

Slnko neustále bombarduje Zem prúdom vysokoenergetických častíc slnečného vetra. Najrýchlejšie ióny k nám však prilietajú z oveľa väčších vesmírnych diaľav. Toto kozmické žiarenie môže byť aj jedným z odkazov dnes už neexistujúcich hviezd, ktoré zažiarili ako supernovy.

Po 12 letech a 9 miliardách kilometrů skončila pouť kosmické sondy Stardust Sluneční soustavou. Během své aktivní činnosti navštívila jeden malý asteroid a dvě komety, přičemž ještě stihla na Zemi dopravit prachové částice uvolněné první z nich.

...alespoň podle astrofyzika Adama Riessa. Jeho týmu se podařilo zpřesnit hodnotu Hubblovy konstanty a to prý vyvrací teorii britských astrofyziků o výjimečném postavení Země v centru obrovské vesmírné pustiny.

Planetární sonda MESSENGER po dlouhém letu úspěšně vstoupila na výrazně eliptickou dráhu kolem Merkuru. NASA se tak podívala k nejvnitřnější planetě sluneční soustavy poprvé po více než 30 letech.

Poprvé v historii kosmických letů obíhá kolem Merkuru sonda vyslaná ze Země. Americký Messenger vstoupil na oběžnou dráhu planety 18. března. Detailní průzkum jedné z nejbližších ale také nejméně poznaných planet může začít.

Zítra bude úplněk o 14% větší a 30% jasnější, než když je náš souputník v apogeu.

Uhlíkovou krásku CW Leonis obklopuje mračno s velmi barvitým chemickým složením. Pozorování s radioteleskopy Submillimeter Array odhalilo stovky spektrálních čar desítek různých molekul.

Podle provokativní teorie Weilera a Ho z Vanderbiltu to není úplně vyloučené. Pokud LHC vytvoří Higgsovy bosony, mohly by zároveň s nimi vzniknout i Higgsovy singlety, které možná cestují do minulosti nebo budoucnosti v další dimenzi světa.

Sondy a přístroje misí ExoMars čekají testy v extrémních pustinách Maroka. Podaří se jim uspět a za pár let pak úspěšně reprezentovat lidskou vědu na vytouženém Marsu?

Složený obrázek ze snímků v rentgenové, viditelné a rádiové části spektra odhalil tak trochu tolkienovskou strukturu v galaxii s aktivním jádrem NGC 4151. Samotnému Sauronovi by jistě byla nenasytná supermasivní černá díra sympatická.

Podobnější analýzou se vracíme k argumentům astrobiologa Richarda Hoovera z Marshall Space Flight Cente NASA, který se v článku uveřejněném v časopisu Journal of Cosmology snaží prokázat, že v meteoritech typu uhlíkatých chondritů odhalil stopy primitivního života. Takový objev by znamenal senzaci. Pokud by se ale potvrdil.

Satelitní průzkum zemského klimatu utrpěl citelnou ránu. V moři zmizel satelit Glory, který měl studovat aerosoly a vliv Slunce na klima. Kdopak nám to proklel klimatické projekty NASA?

Měření radiálních rychlostí hvězd Mléčné dráhy v rámci projektu RAVE odhalilo dosud neznámý hvězdný proud Vodnáře. Je zatím nejmladší a v rámci naší galaxie skoro za humny.

Časy se mění, po éře NASA přichází závod o Měsíc 2.0, sponzorovaný Googlem. Soupeří v něm 29 soukromých týmů všech barev.

Týmy astronomů na chilském Very Large Telescope a havajském Subaru Telescope pozorovaly mladičké hvězdné systémy, v jejichž protoplanetárních discích už asi brázdí souputníci mateřských hvězd.

... to je předpoklad vyplývající z obecné teorie relativity. Vědci vypočítali, jak by se mělo stáčení časoprostoru v okolí superhmotné rotující černé díry projevit na světle, které k nám přilétá z její blízkosti. Teď mají astronomové jasno, co mají pomocí měření hledat, aby poskytli další z mnoha důkazů, že se Einstein nemýlil.

NASA nadšencům astronomie k Valentýnu věnovala zářivý šperk. Není ze zlata a drahých kamenů a nedá se ani přivlastnit, protože ho zrodila srážka dvou galaxií.

Dnešní vydání časopisu Nature přináší podrobnosti o objevu planetární soustavy, jejíž mateřská hvězda Kepler-11 se podobá Slunci.

Když ji v duchu již všichni pohřbili, solární sonda NanoSail-D ožila a rozprostřela své plachty v ústrety slunečním paprskům.

...kosmická sonda WISE svým infračerveným „zrakem“ registruje jinak neviditelné jevy, které vznikají v interakci hvězdného větru s okolní hmotou.

Obří galaxie M87 je sídlem gigantické černé díry. Odhady její hmotnosti se neustále zvyšují.

Snímky nepravidelné trpasličí galaxie Henize 2-10, pořízené Hubbleovým vesmírným dalekohledem, radiovou bservatoří Very Large Array a rentgenovou observatoří Chandrou, překvapivě odhalily její centrální supermasivní černou díru o hmotnosti 1 miliónu Sluncí. Zdá se, že takové černé díry vznikají dříve, než galaxie, v nichž pak sídlí.

Již půlstoletí se vědci snaží vysvětlit, proč je horní sluneční atmosféra dvěstěkrát teplejší než jeho viditelný „povrch“. Americko-norský tým nabízí jedno z možných vysvětlení. Zdá se ale, že ani tentokráte nejde o konečnou odpověď.

Výsledky dvouletého výzkumu zajímavého meteoritu zřídkavého typu poskytly důkazy o dramatických kolizích mezi „kosmickým smetím“.

Americká společnost SpaceX ve středu úspěšně vypustila na oběžnou dráhu kosmickou kabinu Dragon a zase jí dopravila zpět. Tento počin je považován za hlavní milník v budoucnosti kosmických letů, protože jde o čistě soukromý podnik a ne aktivitu národní vesmírné agentury.

Pojem kvazar, neboli kvazihvězdný rádiový zdroj se zrodil v počátcích radioastronomie, kdy vědci hledali odpověď na záhadu tajemných, extrémně vzdálených a výkonných bodových zdrojů rádiového záření, které se nedařilo ztotožnit s viditelnými objekty. Vyluštěná tajenka zní – kvazary jsou supermasivní, gigantickými masami hmoty se krmící černé díry v centrech obrovských galaxií, jejichž záření k nám přináší poselství z časoprostoru miliardy světelných let vzdáleného. Ale i blízká kosmická současnost astronomům nabízí miniaturní verze velkolepých kvazarů – mikrokvazary.

Již několikrát odložený poslední start raketoplánu Discovery jako by předznamenával konec éry těchto obstarožních, ale přece jen hrdých vesmírných strojů. NASA je teď mnohem dál a okázale vypouští do vesmíru - krabice od bot.

Nově objevená dvojhvězda složená z chladného bílého trpaslíka a purpurového trpaslíka typu T slibuje významné objevy objasňující povahu dosud spíše záhadných těles na pomezí hvězd a planet.

Známý britský matematik a fyzik Roger Penrose našel v reliktním záření kruhové struktury, které v souladu se svou teorií o cyklickém vesmíru považuje za odkaz z éry před Big Bangem.

Řadu let si astronomové lámou hlavy nad tím, proč je na obloze méně hvězd, než by tam mělo být. Tři astronomové, z nichž Pavel Kroupa je jindřichohradeckým rodákem, přichází s vysvětlením: „Špatně jsme počítali. Některé hvězdné líhně místo trpaslíků plodí hvězdné obry.“

Lovci exoplanet hlásí první úlovek z systému hvězdy, která je součástí Helmiho hvězdného proudu, čili vlastně pozůstatku cizí trpasličí galaxie. Je to sice tak trochu hra se slovíčky, ale formálně je zřejmě vše v pořádku. Máme první planetu z cizí galaxie.

Japonci zveřejnili první analýzy mikročástic, které po více než sedmi letech přinesla sonda Hayabusa z asteroidu Itokawa

Po hmotné hvězdě, jež v roce 1979 zazářila jako supernova, zůstala pravděpodobně mladá a nenasytná černá díra.

NASA získala fantastické snímky a data při blízkém průletu sondy Deep Impact kolem malé komety 103P/Hartley. Zdá se, že při tvorbě ohonu komet hraje významnou roli oxid uhličitý, který byl až doposud v této věci hanebně přehlížen.

Zručný vesmírný gamateleskop Fermi odhalil dvě záhadné bubliny v Mléčné dráze, které se společnou délkou vyrovnají poloměru naší galaxie. Astrofyzici jsou bezradní, pomůže Sheldon Cooper?

Příběh záhady, která se zrodila u domácího počítače amatérské astronomky a po třech letech různých pozorování, měření a výpočtů končí rozluštěním, které zveřejnil odborný časopis.

Podle analýzy radiálních rychlostí 166 blízkých hvězd podobných Slunci a extrapolace získaných dat obíhají kolem takových hvězd zcela běžně planety typu Země. V Mléčné dráze by jich mohly být miliardy.

Pozorování Spitzerova vesmírného infradalekohledu odhalila zcela nečekané umístění žhavé skvrny na horkém plynném obru Upsilon Andromedae b. Kupodivu není naproti hvězdě, ale na boku planety!

Analýza infračerveného spektra planetky 65 Cybele prozradila přítomnost ledu a organických sloučenin na jejím povrchu. Zdá se, že mezi planetkami je to úplně normální. Co všechno by v tom ledu mohlo být?

Malá anomálie na mapě reliktního záření odhalila velkou kupu galaxií.

Suborbitální raketoplán VSS Enterprise se po vypuštění z mateřské lodi VMS Eve úspěšně snesl jako kluzák zpět na testovací základnu Mojave Air & Space Port. Kdy se dočkáme turistických letů za 200 tisíc dolarů?

Orbitální rentgenový teleskop Chandra odhalil v záhadné hvězdě BP Piscium svižně rotujícího rudého obra, který jako hvězdný kanibal na sklonku života pozřel hvězdného partnera nebo velikou planetu.

Lovci exoplanet z programu Lick-Carnegie Exoplanet Survey ohlašují první cizí Zemi uprostřed obyvatelné zóny její hvězdy. Gliese 581g se stává planetou roku 2010. Kdy startujeme do souhvězdí Vah?

Pokud se vše podaří podle představ britské společnosti Reaction Engines, tak ano. Jejich Skylon by měl vynést z letištní dráhy na oběžnou dráhu Země 12 tun nákladu za příjemně nízkou cenu. Stojíme na prahu dobývání nejbližšího vesmíru?

Astrofyzikové Christopher Stark a Marc Kuchner z Goddardova centra pro kosmické lety NASA vytvořili počítačový model vývoje Kuiperova pásu obklopujícího Sluneční soustavu. Umožňuje podívat se na ní zvenčí tak, jako by jí viděli i vzdálení mimozemšťané. NASA model a jeho zajímavé výsledky představuje v krátkém videu se slovním doprovodem a titulky. Nabízí tak příležitost pro pár minut angličtiny. Video doplňujeme českým překladem.

Data laserového výškoměru sondy Lunar Reconnaissance Orbiter umožnila sestavení kompletního katalogu měsíčních kráterů o průměru přes 20 km a zároveň přispěla k pochopení démonického Pozdního těžkého bombardování, které bezprostředně předcházelo vzniku života na Zemi.

Vesmír je jako kynoucí prázdno se špatně rozmíchanými rozinkami galaxií. Jenže ta nadouvající se zdánlivá nicota je prosycená energií – temnou energií vakua, zářením z různých zdrojů a mezigalaktickým magnetickým polem. Jeho vznik dosud není zcela objasněn, jisté ale je, že existuje od dob raného vesmíru. Působí sice na gigantické vzdálenosti, je však nepředstavitelně slabé. A navíc je desítky tisíc světelných let daleko, za hranicí silnějšího magnetického pole Mléčné dráhy. Dá se něco tak nedostupné vůbec ze Země změřit?