Že nemůžeme přímo pozorovat kvasary, strašlivě vzdálené, gigantické a nenasytné černé díry z mladého vesmíru? Chyba lávky, stačí rafinovaně využít gravitační mikročočky, čili ohýbání světla v gravitačním poli bližších hvězd.

Neposedné magnetické pole planety se občas přepóluje. Stalo se to už mockrát a stane se to zase, ale příští rok to asi nebude a svět při tom neskončí.

Robotický průzkumník Curiosity se s misí Mars Science Laboratory úspěšně vydal k Marsu. Po úspěšném zážehu a zahození raketového stupně Centaur už směřuje na rande s Marsem, které očekáváme v srpnu 2012.

Astronomové navrhují pečlivě prozkoumat blízké hvězdy s teleskopy, které by zvládly zachytit rozdíl mezi denní a noční stranou planety, pokud je v noci osvětlená civilizačními vynálezy.

Astronomové zveřejnili zpřesněné údaje o známé binární soustavě v souhvězdí Labutě. Tvoří ji obrovská hvězda a tajemná černá díra, kvůli níž musel Stephen Hawking předplatit Kipu Thornovi časopis Penthouse.

Je vcelku symbolické, že Japonci, pověstní schopností dovést miniaturizaci do obdivuhodných mini-rozměrů, teď přišli s teorií, že hvězdné giganty, které podle „západních“ představ v mladém vesmíru vznikaly, byly o řád méně hmotné, než se předpokládá.

Misi Fobos-Grunt se už podle všeho nepodaří naplnit její jméno „Půda z Fobosu“. Ruští operátoři se vzdali veškeré naděje a meziplanetární sonda spadne na Zemi.

Analýza starších snímků ze Spitzerova vesmírného dalekohledu a ISO odhalila jako původce dosud záhadného infračerveného záření z mnoha míst ve vesmíru organickou směs aromatických a alifatických uhlovodíků. Vesmír je možná plný organiky!

Významně k ní přispěla kosmická sonda GALEX, která již devátým rokem obíhá Zemi s cílem zkoumat vývoj galaxií. Snímky, které posílá jsou zdrojem nejen odpovědí, ale i nových otázek. Zachycují totiž hvězdy tam, kde by je nikdo nečekal. NASA o těchto „hvězdných extrémofilech“ nabízí krátké video. Doplňujeme ho o překlad průvodního slova.

Paul Spudis z Lunar and Planetary Institute v tom nevidí problém a navrhuje v průběhu 17 misí zprovoznit soběstačnou základnu na měsíčním povrchu.

Spitzerův vesmírný infradalekohled vystopoval intenzivní bombardování asteroidy v blízkém hvězdném systému Eta Corvi. Jak to tam asi doopravdy vypadá?

Společnost Sierra Nevada Corporation plánuje na léto 2012 první letové testy svého raketoplánu Dream Chaser, který by měl vozit až 7 astronautů na nízkou oběžnou dráhu Země.

Herschelova vesmírná observatoř objevila na svižné kometě Hartley 2 vodu se stejným obsahem deuteria, jaký je v našich mořích. Právě takové komety nám asi během vzniku planety dopravily významnou část oceánu.

Plán je jednoduchý. 1. Poslat robotickou sondu na lov. 2. Popadnout vhodný asteroid. 3. Přitáhnout ho na oběžnou dráhu Země a radovat se z nového měsíce.

Zběsile aktivní galaxie Arp 220 intenzivně rodí hvězdy a také odpaluje supernovy. V jejím středu jich během posledních šedesáti let explodovalo sedm.

Infračervená kamera VISIR na Very Large Telescope zobrazila Volské oko kosmických rozměrů, s explozivním žlutým hyperobrem uvnitř. Kdy asi bouchne?

Šéf SpaceX Elon Musk ohlásil vývoj opakovaně použitelné verze nosné rakety Falcon 9, která by měla zásadně snížit náklady na vesmírné lety a přiblížit lidstvu dobytí Marsu.

Pomíjivý zdroj rentgenového záření, zachycený orbitální observatoří XMM-Newton, byl zřejmě smrtelným výkřikem hvězdy ve chřtánu supermasivní černé díry, z galaxie vzdálené 500 milionů světelných let.

…způsobuje hvězdotřesení. Dva mladí Američané namodelovali, co bychom měli pozorovat při střetu dvou rozdílných vesmírných těles - velkého zářivého a extrémně malého temného.

Opakované simulace vzniku Sluneční soustavy na superpočítači prozradily, že se obyvatelná planeta s velkým měsícem za daných podmínek vytvoří docela snadno.

Spektrum pozoruhodné hvězdy SDSS J102915+172927 ze souhvězdí Lva obsahuje pouze vodík, helium a stopy vápníku a odporuje dominantní teorii o vzniku hvězd. Našli jsme jednu z nejstarších hvězd ve známém vesmíru anebo těžební projekt alienů?

Podle analýzy reliktního záření vesmíru, založené na spoustě problematických předpokladů, se zdá, že se náš vesmír nesráží s paralelními vesmíry. Má ještě fascinující koncept mnohovesmíru šanci?

Díky citlivým infračerveným pozorováním WISE víme, že kolem nás jsou doposud neviditelní studení trpaslíci spektrální třídy Y. Nejchladnější z nich má sotva pokojovou teplotu.

Když má rotující neutronová hvězda v gravitačním dosahu menší hvězdnou partnerku, může jí proměnit v netypickou planetu a ještě přitom získat „mladickou“ svižnost a zářivost.

Šikovná sonda Kepler zachytila úžasně nepatrné rozdíly v jasnosti exoplanety TrES-2b při oběhu její hvězdy, která je tudíž nesmírně tmavá.

Má Slunce hvězdného partnera, který by svou gravitací v pravidelných intervalech vybíjel pozemský život? Podle nové analýzy rytmu kosmického bombardování Země ne.

Sluníčko výjimečně bez skvrn.

O téměř 100 000 světelných let k jádru naší Galaxie blíž než je volným okem viditelné Velké Magellanovo mračno, se nachází trpasličí galaxie Segue 1. Je tak nenápadná, že astronomové ji objevili teprve před pěti lety. Naměřené rozdíly v rychlosti pohybu hvězd ale naznačují, že jde o oblast s největším doposud známým zastoupením temné hmoty.

Jak rychle se vesmír rozpíná? Vzrušující otázka, a i když odpověď náš pozemský život neovlivní, hledáme její stále přesnější verzi. Mladý australský astronom spočítal současnou hodnotu Hubblovy konstanty vyjádřující rychlost této expanze novou zajímavou metodou.

Magellanova mračna ukrývají sice jen trpasličí galaxie, ale jejich vzájemné gravitační tahanice umožňují dělat velkou a zajímavou vědu.

Sonda Swift zaregistrovala matné záření exploze, která by podle odhadů měla náležet supernově vzdálenější než všechny doposud známé vesmírné objekty.

Nedávno vyšel článek shrnující výsledky studie kupy galaxií Abell 2744. Jde o další z přímých důkazů existence temné hmoty. První podobné pozorování se podařilo v roce 2006 při analýze srážky kup galaxií. U tohoto útvaru 1E0657-558, označovaného jako kupa galaxií „Kulka“, bylo poprvé pozorováno oddělení temné hmoty od plynu. Obě tyto složky se v kupách galaxií vyskytují. Od té doby bylo pozorováno ještě pár dalších srážek kup galaxií. Nově analyzovaná kupa galaxií Abell 2744 je zatím nejkomplikovanějším systémem, který pravděpodobně vznikl srážkou čtyř menších kup. Došlo tak ke složitému rozdělení jednotlivých složek, které kupy tvořily.

Právě odstartoval poslední pilotovaný raketoplán a s plánovaným vesmírným dalekohledem Jamese Webba to nevypadá moc dobře. Kam spěje výzkum vesmíru?

Po třiceti třech letech dvě úspěšné sondy doletěly k hranicím heliosféry, kde ale samotná Sluneční soustava zdaleka nekončí. Ve vzdálenosti, jež se měří na desítky miliard kilometrů, slunečnímu větru v souboji s proudy částic z cizích hvězd docházejí síly. To v součinnosti s jinými dynamickými procesy proměňuje strukturu magnetického pole na soustavu obrovských uzavřených bublin, na něco, co astrofyzikové přirovnávají k pěně.

Šikovný infračervený detektor VISIR, instalovaný na jednom z teleskopů VLT, objevil fascinující mlhovinu z hvězdných vnitřností neklidného červeného veleobra Betelgeuze v souhvězdí Orionu. Dočkáme se velkolepého finále?

Poprvé v historii dostali vědci možnost analyzovat materiál pocházející přímo z mimozemského oceánu. Umožnila jim to sonda Cassini, která prolétla výtrysky plynů a ledových zrn nad jižním pólem Saturnova měsíce Enceladu.

Potměšilý úsměv galaxie Markarian 739 ukrývá hned 2 aktivní galaktická jádra, která jsou pozůstatkem splynutí dvou galaxií. Tento smajlík se na nás šklebí v souhvězdí Lva.

Existuje vůbec temná energie? Lidé projektu WiggleZ Dark Energy Survey po analýze rudých posuvů 240 tisíc galaxií tvrdí, že určitě ano!

Efekt gravitační mikročočky umožnil astronomům zjistit, že se v naší Galaxii pravděpodobně nachází velký počet planet, které buď vůbec nepatří do žádné planetární soustavy a obíhají spíše okolo centra Mléčné dráhy anebo jsou od své mateřské hvězdy natolik vzdálené, že jejich gravitační provázanost nelze odhalit.

Štědře financovaní klimatičtí modeláři pokukují po cizích planetách. Důsledkem jejich rejdů je snad už konečně první obyvatelná planeta pozemského typu, super-Země Gliese 581 d.

Kosmická sonda Fermi již třetí rok z výšky asi 550 km nad Zemí mapuje oblohu v spektrální oblasti gama záření. Vidí i to, co většina jiných sond a pozemních teleskopů neregistruje – například předtím nepozorovaná vzplanutí gama záření v Krabí mlhovině. Astrofyzikům tím poskytla další křížovku pro luštění.

O fyzikálně-matematickém modelu, který nabízí možné vysvětlení, proč se horké Jupitery pohybují v těsné blízkosti svých hvězd a v mnoha případech i opačným směrem.

Astronomové si zafantazírovali o možnosti odhalit cizí civilizace s neopatrným sklonem k primitivní těžbě asteroidů. Pokud jsou tak hloupí, tak je možná i najdeme.

Vnitřní planeta pozoruhodného systému 55 Cancri se ukázala být nejhustší ze všech známých planet. Velmi připomíná kouli z olova rozžhavenou na téměř 3000 stupňů Celsia, která je navíc jen o něco větší, než Země.

Pokud vše půjde podle plánu, za pár let se dočkáme nové těžké nosné rakety od společnosti SpaceX, která by mohla vrátit do hry pilotované lety na Mars nebo na Měsíc.

Letos je tomu padesát let, co příslušník druhu Homo Sapiens poprvé spatřil svoji planetu z oběžné dráhy. Podle vizionářů té doby bychom v současnosti měli mít kolonie na Měsíci a výzkumnou stanici na Marsu. Ale nějak se to celé zadrhlo.

Nehledáme náhodou obyvatelné planety jinde, než bychom měli? Eric Agol navrhuje zacílit na blízké bílé trpaslíky, kteří by mohli po miliardy let hostit obyvatelné planety.

Slnko neustále bombarduje Zem prúdom vysokoenergetických častíc slnečného vetra. Najrýchlejšie ióny k nám však prilietajú z oveľa väčších vesmírnych diaľav. Toto kozmické žiarenie môže byť aj jedným z odkazov dnes už neexistujúcich hviezd, ktoré zažiarili ako supernovy.

Po 12 letech a 9 miliardách kilometrů skončila pouť kosmické sondy Stardust Sluneční soustavou. Během své aktivní činnosti navštívila jeden malý asteroid a dvě komety, přičemž ještě stihla na Zemi dopravit prachové částice uvolněné první z nich.

...alespoň podle astrofyzika Adama Riessa. Jeho týmu se podařilo zpřesnit hodnotu Hubblovy konstanty a to prý vyvrací teorii britských astrofyziků o výjimečném postavení Země v centru obrovské vesmírné pustiny.