Dosavadní teorie považovaly naši Sluneční soustavu za „poměrně obyčejnou“, jaké se v okolním vesmíru běžně vyskytují. Ale nové výzkumy 300 objevených exoplanet ukazují, že jen velmi málo protoplanetárních disků může splnit podmínky, které vedou ke zformování kamenných a plynných planet do uspořádání, které je podobné naší Sluneční soustavě.

Aj cez ten najdokonalejší teleskop hľadíme na oblohu ako cez mierne poodhrnutú oponu na vesmírne javisko v pološere. Už 75 rokov provokuje nielen astrofyzikov otázka, čo tvorí väčšinu hmoty vo vesmíre – takzvanú tmavú hmotu. Je to zvláštna hra na slepú babu. Vieme stále presnejšie zistiť kde je, ale odpoveď na otázku „čo to je“ ostáva utajená.

Mezinárodní tým astronomů v rámci programu SDSS-II objevil dalších 11 nových hvězdných proudů (streams) v okrajových částech naší Galaxie (v galaktickém halo).

Ve vzdálenosti 24 astronomických jednotek byla objevena obří kometa. K nám se už ale více nepřiblíží, právě je v místě „otáčky“ na své extrémně protáhlé dráze kolem Slunce. Mohlo by se jednat o prvního známého člena vnitřního Oortova oblaku.

Podrobná analýza rychlostí hvězd v Mléčné dráze odhalila hned 11 až dosud neznámých hvězdných proudů. Tyto proudy přinášejí důkazy o dramatické historii naší Galaxie, protože byly s největší pravděpodobností vytrženy z trpasličích galaxií, jež Mléčná dráha pohltila.

Sonda Phoenix pomocí mikroskopu atomárních sil (Atomic Force Microscope) vůbec poprvé pořídila na Marsu snímek jednotlivé mikročástečky všudypřítomného prachu. Vzorek je 100krát víc zvětšený než kolik dosud umožňoval optický mikroskop na Phoenixu.

NASA zveřejnila 4 detailní snímky tajemné jižní polární oblasti Enceladu, které byly pořízeny sondou Cassini při nízkém průletu v pondělí 11. srpna 2008. Největší přiblížení nastalo v 23:06:19 SELČ, kdy se sonda ve výšce pouhých 50 km nad povrchem pohybovala relativní rychlostí 17,7 km/s.

Jedna z vůbec nejjasnějších nov poslední doby, která vloni vybuchla v souhvězdí Lodní zádi, nebyla překvapivě vůbec pozorována během maxima jasnosti. Její existence byla zaznamenána až o několik měsíců později rentgenovou družicí Newton.

Víte jak zvážit největší černou díru ve vesmíru? Odpověď nyní přináší úplně nová metoda, kterou astronomové vyvinuli s použitím dat z družice Chandra – X-ray Observatory NASA.

Co dělá Zemi zvláštní ve srovnání s jinými známými planetami? Má dostatek kapalné vody v povrchových oceánech, litosférické tektonické desky a atmosféru, která ji chrání před nebezpečným slunečním zářením. Nejzvláštnějším rysem naší planety jsme my - Homo sapiens.

Může jediný objekt - tajemná hvězdokupa v souhvězdí Lyry - současně slavit troje různé narozeniny? Jak stará je otevřená hvězdokupa NGC 6791?

Vědci pomocí obřího radioteleskopu GBT prohledávají husté molekulové mraky v naší Mléčné dráze. Snaží se v mezihvězdném prostoru objevit nové, složitější molekuly, které mohou být předzvěstí života.

V geologické historii sopečná činnost hrála velmi významnou roli při formování povrchu Merkuru. Důkaz pořídila sonda MESSENGER při svém lednovém nízkém přeletu. Sonda také identifikovala a zmapovala povrchové útvary, které odpovídají lávovým proudům, sopkám a další geologickým rysům. Současně potvrdila zjevný nedostatek železa v horninách.

Vo vzdialenosti 1 700 svetelných rokov od Zeme sa navzájom v tesnej blízkosti obiehajú dva pulzary. Vďaka extrémnemu gravitačnému pôsobeniu dvoch veľmi blízkych a veľmi hmotných telies, predstavuje táto binárna sústava ideálne vesmírne laboratórium na skúmanie relativistických efektov.

Dnes, 4. júla, sa nachádzame v aféliu. Nie je to názov pre typ ekonomickej krízy, ale pomenovanie najvzdialenejšieho bodu na obežnej dráhe okolo Slnka. Naša najbližšia hviezda je teda od nás najďalej a navyše prežíva obdobie prekvapivo dlhej nečinnosti. Napriek tomu je ostro sledovaným cieľom niekoľkých solárnych sond.

Před tisíci lety se na obloze objevila jedna z nejjasnějších supernov zaznamenané historie. Nyní se na její pozůstatek zaměřil Hubbleův kosmický dalekohled aby odhalil jemné struktury mlhoviny vytvarované rázovou vlnou exploze.

Připomínáme si 100. výročí pádu vesmírného tělesa do centrální Sibiře u řeky Podkamenaja Tunguska. Došlo k tomu po 7. hodině ranní tamního času 30. června roku 1908. Úkaz vyvolal řadu spekulací, vědecký svět se shoduje na pádu planetky nebo komety. Dodnes nebyl nalezen ani jediný kus meteoritu a pravděpodobně ani kráter.

3. června sonda Phoenix při odběru vzorků poprvé objevila podpovrchový bílý materiál. O víkendu robotické rameno výkop prohloubilo, aby se věci dozněli více o tomto tajemném materiálu. Jediný nový velký příkop byl nazván „Dodo-Goldilocks“.

Mezinárodní tým vědců našel v kosmickém materiálu nový, dosud neznámý minerál. S největší pravděpodobností pochází z komety Grigg-Skjellerup a byl pojmenován brownleeite.

Na Europě vyryl pohyb pólů „jizvy“, které se táhnou napříč celým jeho ledovým povrchem. K těmto závěrům dospěli planetologové při novém studiu snímků Jupiterova měsíce Evropy.

Poprvé vědci potvrdili, že důležitá komponenta počátečního genetického materiálu je mimozemského původu. Materiál k životu tedy přišel na Zemi z hvězd.

Od 11. júna oficiálne existuje nová kategória telies Slnečnej sústavy – plutoidy. Jej doposiaľ jedinými predstaviteľmi sú bývalá planéta Pluto a teleso Eris, objavené v roku 2003. Keďže sa zistilo, že je objemnejšie a hmotnejšie než Pluto, vyvolalo búrku vášnivých diskusií o potrebe novej kategorizácie väčších telies Slnečnej sústavy. V roku 2006 schválenú novú kategóriu trpasličích planét (Eris, Pluto a Ceres) však práve „postihla“ ďalšia úprava.

Mezinárodní tým pod vedením D. Bennetta objevil exoplanetu jen asi 3krát hmotnější než Země, která obíhá okolo hvězdy s hmotností tak nízkou (1/20 hmotnosti Slunce), že v jejím nitru neprobíhají termonukleární reakce.

Iné galaxie môžeme skúmať zvonka, tú našu len zvnútra. Preto nie je jednoduché získať o jej obraze presnú predstavu. Americkí astronómovia včera prezentovali svoj najnovší pohľad na štruktúru Mliečnej dráhy.

Světelná ozvěna může u supernov způsobit zpoždění části světla až o stovky let. Mezinárodní tým astronomů hledal světelná echa u 7 supernov, včetně známé Tychonovy supernovy z roku 1572. Konečným cílem studie je správná identifikace jednotlivých typů explodujících hvězd a lepší porozumění podstaty supernov, které jsou hlavním zdrojem všech těžkých prvků ve vesmíru.

“Jen dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost. Tou první si nejsem zcela jist.” Řekl prý Albert Einstein. Současní kosmologové jeho slova dotvrzují: “Vesmír je malý a konečný, jen nevíme jaký má tvar.”

Americký raketoplán Discovery se v sobotu pozdě v noci vydal na další výpravu k Mezinárodní kosmické stanici, aby k ní dopravil především obří japonskou laboratoř Kibo. Při startu byl také poprvé použit zcela nový typ externí palivové nádrže, u kterého by mělo být významně omezeno odpadávání izolační pěny.

Astronomové objevili prstenec u hvězdy v sousedním Velkém Magellanově mračně. V současnosti tato hvězda s označením WOH G64 nedobrovolně drží drastickou odtučňovací dietu.

Astronomové objevili pulsar, který se vymyká až dosud známým představám o této exotické třídě hvězd. Tento exemplář nejenže neobíhá kolem obří hvězdy jak je zvykem, ale i jeho oběžná dráha je neobvyklá.

V našich končinách je pondelok, len hodinu a pol po polnoci. Sonda Phoenix bezpečne pristáva neďaleko severného marťanského pólu. V 1:53 nášho času (19:53 EDT - Eastern Daylight Time) vysiela prvý signál z jeho povrchu, o dve hodiny neskôr aj prvé zábery.

Holandští astronomové z SRON objevili záhadné pulsy, které vysílá neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem – magnetar. Vysokoenergetické rentgenové záření pozorovali pomocí kosmických observatoří INTEGRAL (ESA), XMM-Newton (ESA) a RXTE (NASA).

Dlouhodobé otáčení astronautů v centrifuze poskytlo výzkumnici Suzanne Nooij výbornou možnost zkoumat, jak se vyvíjí „vesmírná nemoc“, s jejímiž příznaky, žaludeční nevolností a dezorientací, má zkušenost mnoho astronautů.

Záver oslnivej kariéry veľmi hmotných hviezd býva naozaj veľkolepý – na okamih zažiaria v podobe supernov, aby sa z nich stali neutrónové hviezdy, či pri tých najhmotnejších mysteriózne čierne diery. Pozorovať záverečnú fázu vývoja hviezd nie je v astronómii až tak nezvyčajné, no zachytiť prístrojmi ten prvý krátky, najžiarivejší okamih – samotnú explóziu supernovy, to sa 9. januára tohto roka podarilo po prvý raz. Včerajšia správa zo servera časopisu Nature sa rýchlo rozšírila. Podrobnejší článok prináša dnešné vydanie tohto časopisu.

Pozorování na rentgenových a rádiových vlnových délkách provedená v odstupu více než 20 let pomohla astronomům odhalit nejmladší dosud známou supernovu v naší Galaxii. Supernova vybuchla před 140 roky, ale při pohledu ze Země nebyla pozorovatelná, protože ji zakryla hustá mračna prachu a plynu ve směru galaktického centra.

Mezinárodní tým astronomů poprvé provedl nejpřesnější měření kosmické teploty v raném vesmíru. Pozorovaná „neviditelná“ galaxie leží od Země ve vzdálenosti 11 miliard světelných let, které zhruba odpovídají asi 80 % stáří vesmíru.

Mezinárodní tým astronomů objevil při pozorování rentgenovou observatoří RXTE (NASA) „časovací zařízení“, které jim umožní předpovídat, kdy přesně neutronová hvězda rozpoutá své kosmické „peklo“ – neuvěřitelně silné exploze, které jsou skryté očím i uším běžného člověka.

Poprvé byl pozorován rentgenovou observatoří Chandra protilehlý výtrysk u mladé hvězdy DG Tau. Podobný jet byl možná „vystřelen“ z mladého Slunce a měl významný dopad na ranou Sluneční soustavu.

Astronomové na McDonaldově observatoři objevili nový typ hvězdy - pulsujícího uhlíkového bílého trpaslíka.

Největší Saturnův měsíc Titan a Země mají mnoho společného, ale ne pokud se jedná o písek. Na Zemi vzniká rozpadem hornin. Na Titanu je tomu opačně. Písková zrna v dunách tvoří organický materiál a jejich „život“ začíná v atmosféře Titanu. Pravděpodobně „stavební kameny“, z nichž vzniká písek, padají z oblohy.

Podle britských astrobiologů za zvýšený počet dopadů komet na Zem a hromadné vymírání živočišných a rostlinných druhů nejen před 65 milióny let může pohyb Slunce a celé Sluneční soustavy v naší Galaxii.

Podle dvou astrofyziků z Paris Observatory osud hvězd, které se dostanou příliš blízko k masivním černých dírám, by mohl být ještě dramatičtější než se dosud myslelo. Nejen, že mohou být rozdrceny obrovskou gravitací černé díry, ale může také dojít ke spuštění nukleární exploze, která roztrhne hvězdu zevnitř. Navíc rázové vlny „vynášejí nahoru“ vysoké teploty, což by mohlo zapříčinit vznik nového typu rentgenových nebo gama záblesků.

Sloučení dvou černých děr doprovází extrémně velký výbuch a vznik gravitačních vln. Nově vzniklá černá díra je pak vyhozena z jádra mateřské galaxie rychlostí tisíce km/s.

Navzájem se ovlivňující galaxie byly nalezeny v celém vesmíru. Někdy jako dramatické srážky, které spustily vznik nových hvězd, jindy zapříčinily vytvoření nové galaxie s bizarní strukturou. NASA u příležitosti 18. narozenin Hubble Space Telescope (HST) zveřejnila kolekci 59 snímků, na nichž jsou zachyceny unikátní srážky galaxií.

Pokud bychom se do vesmíru obrátili s otázkou: „Haló, je tam někde někdo?“ Pravděpodobně bychom si museli odpovědět sami: „Není.“

Tým italských a čínských fyziků tvrdí, že pomocí detektorů umístěných hluboko uvnitř skalního masivu Gran Sasso (Itálie) objevili částice neviditelné „temné hmoty“. Ostatní vědci výsledkům nedůvěřují, protože další experimenty nic nezjistily.

V Dusty Plasma Lab. (NSSTC) američtí vědci zkoumají vlastnosti měsíčního prachu a jeho chování v elektrickém poli. S blížícím se plánovaným návratem NASA na Měsíc (v roce 2018?) se stále více vědců tomuto tématu věnuje.

Srážka Země s tělesem velikosti Marsu, při níž vznikl náš Měsíc, pravděpodobně „definovala“ současnou délku našeho pozemského dne a nastavila i směr naší rotace.

Radar MARSIS na palubě sondy Mars Express (ESO) nahlédl pod povrch Marsu a zpřístupnil třetí dimenzi pro zkoumání planety. Úspěch této techniky je výzvou pro vědce, aby přemýšleli o všech dalších místech ve Sluneční soustavě, kde by chtěli pro průzkum použít radar.

Mezinárodní tým přišel s novou zajímavou teorií, jejímž základem je zjednodušený model LQG (Loop Quantum Gravity): před Velkým třeskem možná existovalo dvojče našeho vesmíru.

NASA prodloužila mezinárodní misi Cassini-Huygens o další dva roky. Úžasné objevy a snímky způsobily revoluci v našich znalostech o Saturnu a jeho měsících.