Aristotelés založil logiku tak důkladně, že to vystačilo skoro do začátku 20. století. Aristotelovu zoologii překonali až bezprostřední předchůdci Darwinovi. (Škoda, že si astronomii, fyziku a metafyziku nenechal od cesty.)

Rozhodující větu Mélského dialogu pronáší před zničujícím útokem na malý neutrální stát velitel athénského loďstva: „Silní dělají, co mohou; slabí strpí, co musí.“ Známe to. Je tohle vůbec dialog?

To docela dobře víme, v polovině 4. století před n. l., alespoň pokud máme na mysli Atlantidu jako Platónovo literární téma. Žádný starší pramen ani jiný doklad není. Přesto může být zábavné po zreferování Platónova popisu pátrat taky po jeho inspiracích, i když zrovna Platón je při své mohutné fantazii moc nepotřeboval. Nepodceňujme ho, ale nepodceňujme ani možné inspirační zdroje!

Oslava tohoto významného výročí je po pravdě řečeno trochu rozpačitá. Ne všichni se shodnou na tom, jak pozitivní událost to byla; navíc není úplně jisté, který měsíc to vlastně bylo. Kdo však zná dlouhé dějiny Platónovy Akadémie, ten chápe.

Řecké náboženství se sexu neštítí. Do řady kultů však sex nepatří, zatímco v jiných je ve více či méně explicitních podobách jejich základem. Je to podobně různé, jako je různá povaha jednotlivých řeckých bohů a bohyň, i povaha různých lidských situací.

Herní inteligence AlphaStar z laboratoří googlovských DeepMind dostála svému jménu a stala se vrcholovým hráčem legendární realtimové strategie StarCraft II. Vědci a inženýři to konečně dokázali, lidští hráči si to očividně užili a umělé inteligence opět předvedly, jak úžasný mají potenciál.

Paiderastie je nejproblematičtější složkou antické řecké sexuality a současně výchovy dospívajících i jejich uvádění do společnosti. Právě toto spojení představuje největší problém. Další nejasností je, jak moc ostře ji odlišit od jakési limitované homosexuality. Jsme prostě dědicové platónské výchovné sublimace „od tělesnosti“ i emocí, ať se nám to líbí nebo ne.

Leckterá novodobá feministka by mohla leda tiše závidět, jak se už v minulých staletích některé řecké ženy dokázaly prosadit v tvrdě patriarchální společnosti, dokonce v roli velitelek pirátů, pardon, národně osvobozeneckého námořnictva. (Po úvodních rozpacích skončíme na obzvláštním ostrově Mykonu.)

Řecké vázové malby zobrazují hodně otevřeně leccos, třeba i soulože mužů s hetérami, ale skutečné soukromí zůstává skryto.

Co je to filosofie? Možných odpovědí je mnoho a teď se zaměříme na ty, které najdeme u Platóna. Kupodivu půjde taky (a vlastně především) o sublimaci erotiky v podobě zvláštního obratu od „těla“ k „duši“, k „péči o duši“.

S Erótem si většinou nevíme rady, alespoň pokud o něm chceme mudrovat. To platí v mytologii i ve filosofii, přinejmenším ve starém Řecku, ale nejspíš nejenom tam a tehdy.

…aneb Recesistický návrat k Jurskému parku

Symposium (řecky symposion) neboli pitka je jednou z důležitých složek antického společenského života. Má svá pravidla, krom zdatnosti v pití se při něm uplatní taky vzdělání a vtip. Jedno ze symposií se stalo literární kulisou Platónova stejnojmenného dialogu, a od té doby se s intelektuálským přeznačením symposií roztrhl pytel.

Filuta Platón se skrývá ve svém díle mimořádně umně. Zkusím ukázat iluze dialogu a pak několik Platónových motivů: lov na pravdu, ideje neboli druhy (taxony), geometrizaci světa. Skončím podobenstvím o jeskyni.

Teorií je ve vědě plno, dokonce i když se opravdu omezíme na vědu a vynecháme případy, kdy slovem teorie někdo označuje pouhý výmysl. Co odlišuje teorii od libovolného výmyslu? Teď se ale posuneme o dvě tisíciletí zpátky, k řecké theórii, která je zdrojem toho, čemu říkáme teorie. A pak o další tisíciletí a možná ještě o další dvě.

Hrdinský příběh Théseova plavba propojuje řadu míst a postav, ale také lidské a božské děje. Mladý Théseus se přidá mezi oběti Mínótaurovi, dopluje na Krétu, s pomocí princezny Ariadné Mínótaura zabije; prchá z Kréty přes Naxos, kde Ariadnu zapomene... Netuší, že je použitý hrdina, totiž ve sporu Dionýsa s Poseidónem o ostrov Naxos. Ve filosofii po něm zbyde paradox Théseova loď a pojem teorie.

Jak je tomu s identitou něčeho, co se proměňuje, třeba díky opravám, opakované výměně materiálu část po části? Čím je vlastně identita založená? Tradičním příkladem, přímo staronovým, je paradox zvaný Théseova loď. A jak je tomu s lidskou identitou?

Můžeme se vůbec odvážit kritizovat Sókrata, mučedníka filosofie, vzor moudrosti a pro Platóna přímo typus filosofa? Můžeme. Jde o podezření, že zavedl představu celkového účelu ve světě, tedy (globální) teleologii, alias finalitu. Trocha účelnosti nemusí škodit, ale spoutání světa a všech přírodních dějů pod nadvládu celkového účelu (smyslu), to je jiná.

Antifón z Athén byl rozverně cynický komentátor lidského života a kritik Sókrata. Krom jiného tvrdil, že žádná geometrická tělesa neexistují jinak než v mysli některých geometrů. Jim na potvoru vymyslel řešení aproximace obvodu kruhu, které předjímá pozdější převratné dílo Archimédovo. To je kvadratura kruhu!

Co je to mýtus? Kde ho potkáme? Až na výjimky se musíme smířit s tím, že řecké mýty potkáváme už použité, v lepším případě v tragédiích nebo ve výtvarném umění. Zvláštním problémem je přeznačování mýtů, tedy jejich druhotné použití k jiným cílům.

Atomy, to je konečně opravdická věda! Ano, ale pozor, antický atomismus má jen něco společného s tím naším novodobým. Společný je princip kompozicionality (skládačkovistosi). Kombinacemi atomů se ustavuje to, co vnímáme. Rozdílné je, že Démokritovy atomy nejsou empirické objekty. Jsou to kousky jakési skutečnosti samé, jejichž hemžení teprve zakládá něco smysly vnímatelného, včetně bohů.

Nejslavnější řecký lékař staré doby; někdo si ho spojuje se „čtyřmi šťávami“, ale to je až pozdější výklad pod vlivem Aristotela. Zajímavější je jeho upřednostnění přirozenosti před formálními naukami – a kvůli tomu i kritika filosofie. Přitom jde o nejstarší dochovaný výskyt slova filosofie! Přitom se ale inspiruje Anaximandrem a hlavně Hérakleitem.

Zdánlivý pohyb hvězdného nebe je působený rotací Země! Jenže Hiketás mluví taky o neviditelné Protizemi – a dokonce není úplně jasné ani to, jestli nejde o citát z řeči literární postavy, i když snad v dialogu, který mohl být dílem jen malinko pozdějšího a snad heliocentrického astronoma Hérakleida.

Antickými předchůdci muzeí jsou chrámy, neboť i přes četné modernizující přestavby uchovávaly velice stará výtvarná díla; trochu podobně jako mnohem později křesťanské kostely.

V úterý 16. července večer nás čeká zatmění Měsíce, zhruba od 22 hodin do jedné v noci momentálního času. Pokud kdo nebyl dostatečně poučen, co všechno se při tom děje a jak se náležitě chovat, může si to doplnit třeba podle Plútarcha.

Pythagorás prý krom řady jiných zásvětních divností zavedl také význam čísel i mimo tržiště. Protože nejspíš nepsal, tak o tom nic rozumného nevíme. Snad šlo o to, že matematika může být použitá i v jiných oborech zkoumání. Naštěstí víme, jak o sto let později Filoláos matematizoval hudební harmonii a vyvodil z toho obecné přesvědčení o matematické povaze světa, neboť vše chápal jako spojení číselných poměrů a čehosi neurčitého. Navíc prý tvrdil, že Země obíhá kolem středu světa.

Leckdo si vybaví jeho čtyři živly, hlavně však Lásku a Svár, které jimi ve světě vládnou. Navzdory této romantické představě nepovažuje Empedoklés svět za dílo nějaké prozřetelnosti, ale za výsledek působení kombinace příslovečně slepých sil a náhody. I vznik života vyložil v kombinaci exemplárně pavědecké verze samoplození a exemplárně vědecké formulace přírodního výběru, selekce závislé na podmínkách. A Darwin ho cituje!

Tento osvícenec v době řecké rané klasiky vymyslel první předlohu Kant-Laplaceovy hypotézy o prachoplynovém protoplanetárním disku, zatím ještě geocentrickou. K tomu další novinky: Slunce je rychle se pohybující žhavý objekt, z nebe mohou padat zbylé kameny – a některá nebeská tělesa mohou být obydlená!

Anaxagorovi prý v Athénách přezdívali Rozum. Je první, kdo popisuje infinitezimální veličinu, tedy takovou, která se může neomezeně zmenšovat, a jejichž počet v jakkoliv malé nebo velké krabičce je stejný, totiž bezmezný. Také představil nejstarší známou poznávací redukci, na poprvé ovšem poněkud zvláštní, totiž redukci na kvality. K tomu zapsal řadu dalších pozoruhodností, např. že nemyslí pouze lidé, ba že ani lidé nemyslí všichni a pořád.

Jedním z ikonických exponátů muzea Louvre je socha Mélské Venuše, která se stala přímo symbolem ženství. Ne každý ale ví, že původně prý vypadala o dost jinak, a že ta symbolicky exponovaná podoba vznikla až díky dost zásadnímu ubírání z antického nálezu. Z tuctové pozdně helénistické sochy povstalo v raném 19. století emotivně fungující torzo. Může to být i metafora evolučních dějů.

Zénóna z Eleje si vybaví snad každý, a to díky veselé představě honění želvy. Už méně lidí ví, že měl taky stojící šíp, a že byl nejspíš první, kdo pracoval s představou nekonečného počtu bodů na konečné úsečce. Celé je to ovšem ve velké míře schválnost, byť objevná.

Na potvoru Hérakleitovi se soustředí na to, co trvá a nemění se. Předpokládá stabilní povahu astronomických objektů, asi objevil, jak je to s fázemi Měsíce a s cykly Venuše. Neměnnost ale povýšil natolik, že raději mudruje o věčném Jednu. Učenci se přou, zda klíčem k němu je tato metafyzika, nebo náhled totožnosti astronomických objektů v jejich novém cyklu, nebo šamanská anabáze – protože to vše mu prý po zvláštním výstupu zjevila na prahu nebe bohyně.

Jednou z řady kuriozit, vystavovaných v Archeologickém muzeu v Herakliu na Krétě, je sada opticky broušených čoček z doby bronzové. Nejsou samy, mají sestřičky z jiných míst a v jiných muzeích, ale tyhle jsou nejhezčí. Jak to mohli udělat a k čemu jim to bylo? Měli dalekohled? Spíš lupu, i když většina těch nejstarších čoček byla prostě na ozdobu. A co pozdější optické prvky? Skončíme v řecké antice, protože tam obvyklé dějiny optiky začínají.

V řecké archaické době se lidé nepovažovali za nějak zvlášť rozumné, rozhodně ne z vlastních sil. Vše smrtelné přece často trpí nouzí, a to nejen potravní; i v poznání jsme odkázaní na to, jak k nám skutečnost přichází z okolí, skrze smysly, dýchání a potravu. Hned na začátku klasické doby se však objeví představa, že my lidé se od ostatních smrtelníků lišíme tím, že nejen vnímáme, ale také chápeme. Lékař Alkmaión s ní nějakou dobu zůstane osamocen, i když ji dal do souvislosti s mozkem, ale časem se to ujme málem jako samozřejmost.

Hérakleitos, v očích mnohých (zvláště Aristotelových) exemplární pavědec, je sice odpůrcem příliš sebevědomého teoretického formalismu, ale překvapivě rozumně vykládá rozličná napětí (rozdíly) v přírodě a jejich časté střídání v cyklech: denních, ročních, osobních, generačních, civilizačních. Představil myšlení diferencí uvnitř kontinua oproti myšlení diskrétních „jsoucen“, „podstat“ nebo taxonů.

První Godzilla, která se vynořila ze spadu testu vodíkové bomby, měřila 50 metrů. Godzila z roku 2019 je už 120-metrová. Pohání růst metaforického monstra stále větší kolektivní strach lidstva? Anebo mají filmoví producenti prostě raději větší příšery z hlubin?

Uštěpačný a racionálně myslící satirik a kritik konzumní společnosti, předchůdce geologie a paleontologie. Předjímá koncept, který bude v 18. století nazván „aktualismus“, tedy že k výkladu aktuálního stavu okolní přírody nepotřebujeme v minulosti předpokládat jiné děje než děje podobné těm, které můžeme v současnosti pozorovat. Skeptik, který zesměšnil Pythagoru, se pokusil i o náboženskou reformu – a zavedl prvního metafyzického boha.

Anaximenés prý prohlásil za „základní prvek“ vzduch. Toto (ne)pochopení Anaximena vzniklo ze starší bajky o chladném i teplém vzduchu, který může vycházet z úst, buď když silně foukáme sešpulenými rty, nebo když vydechujeme široce otevřenými ústy. Zajímavější je Anaximenovo pochopení dějů ve vzduchu v závislosti na jeho pohybu a na teplotě, tedy významný příspěvek k racionální meteorologii. A dojde i na plstnatění a čechrání.

Stačí tyč, dostatek času a důvtipu – a můžete změřit úhel sklonu ekliptiky. Co si s ním ale počít v geocentrickém modelu a nad placatou Zemí? To chce ještě víc důvtipu! Objev role 3D otevřel problém. Většinou si myslíme, že máme správný výkladový model, ale potřebujeme zpřesnit měření. Anaximandrův příklad ukazuje, že někdy je to naopak. Při tom rozmachu důvtipnosti založí taky tradici psaní naučné prózy, meteorologii a prý i filosofii.

Jméno Thaléta z Mílétu je možná známé i mimo úzký okruh adeptů filosofie. Prý při pozorování hvězd někam ošklivě spadnul, někdo si dokonce vybaví, že prý za „pralátku“ (těžko říct, co by to bylo) považoval vodu. Od těchto zábavných nesmyslů se radši obraťme k jeho vkladu do začátků geometrie a astronomie, tedy alespoň v evropské tradici: Věta o podobnosti trojúhelníků a určení nebeského pólu.

Podívejte se, co tady žije.

Kdo si kdy sáhl na rybu, tak už ví, že jsou obvykle dost slizké. A jejich sliz by nás mohl zachránit před masožroutskými bakteriemi, nepříjemnými viry, nezdolnými kvasinkami nebo dokonce vražednými nádory. Anebo ne?

Britští vědci vyvíjejí alkohol, který by měl jenom samé plusy a žádné mínusy. Dočkáme se drinků bez doposud nevyhnutelné kocoviny a riskování vlastního zdraví. Startup Alcarelle ho slibuje do pěti let.

V době železné balzamovali keltské kmeny jihofrancouzských Galů hlavy zabitých nepřátel a používali je jako trofeje. Vědci nyní odhalili recept galských balzamovacích roztoků.

Když císař Napoleon I útočil na dobře postavené jednotky vévody z Wellingtonu, které později posílili Blücherovi Prusové, tak se Francouzi museli potýkat s bahnitým terénem, což významně přispělo k jejich porážce. Špatné počasí podle všeho zařídila devastující erupce indonéské sopka Tambora, ke které došlo asi o 2 měsíce dříve.

Představte si kupu kanadských borůvek o velikosti Země, jak se zjeví ve vesmíru. A teď se zamyslete nad tím, co se s takovou planetární hromadou lesního ovoce asi stane. Tohle je borůvkalypsa!

…aneb Slavnostní událost v pražském DinoParku

…aneb Něco z historie královny sportů

Bývaly doby, kdy se Slované uměli radovat. V den „kolovratu“ se scházeli na hezkém místě v přírodě a slovem, hrami, tancem a za zpěvu se společně veselili. 

Dospěláky s utajenou duší dítěte nový pružný, změnami magnetického pole ovladatelný materiál jistě zaujme. I když potenciál jeho možného využití je velký, kdyby pro začátek byly z něho jenom kreativní, pohybem magnetů ovladatelné hračky pro děti, již to by bylo super.