Jedním z ikonických exponátů muzea Louvre je socha Mélské Venuše, která se stala přímo symbolem ženství. Ne každý ale ví, že původně prý vypadala o dost jinak, a že ta symbolicky exponovaná podoba vznikla až díky dost zásadnímu ubírání z antického nálezu. Z tuctové pozdně helénistické sochy povstalo v raném 19. století emotivně fungující torzo. Může to být i metafora evolučních dějů.

Zénóna z Eleje si vybaví snad každý, a to díky veselé představě honění želvy. Už méně lidí ví, že měl taky stojící šíp, a že byl nejspíš první, kdo pracoval s představou nekonečného počtu bodů na konečné úsečce. Celé je to ovšem ve velké míře schválnost, byť objevná.

Na potvoru Hérakleitovi se soustředí na to, co trvá a nemění se. Předpokládá stabilní povahu astronomických objektů, asi objevil, jak je to s fázemi Měsíce a s cykly Venuše. Neměnnost ale povýšil natolik, že raději mudruje o věčném Jednu. Učenci se přou, zda klíčem k němu je tato metafyzika, nebo náhled totožnosti astronomických objektů v jejich novém cyklu, nebo šamanská anabáze – protože to vše mu prý po zvláštním výstupu zjevila na prahu nebe bohyně.

Jednou z řady kuriozit, vystavovaných v Archeologickém muzeu v Herakliu na Krétě, je sada opticky broušených čoček z doby bronzové. Nejsou samy, mají sestřičky z jiných míst a v jiných muzeích, ale tyhle jsou nejhezčí. Jak to mohli udělat a k čemu jim to bylo? Měli dalekohled? Spíš lupu, i když většina těch nejstarších čoček byla prostě na ozdobu. A co pozdější optické prvky? Skončíme v řecké antice, protože tam obvyklé dějiny optiky začínají.

V řecké archaické době se lidé nepovažovali za nějak zvlášť rozumné, rozhodně ne z vlastních sil. Vše smrtelné přece často trpí nouzí, a to nejen potravní; i v poznání jsme odkázaní na to, jak k nám skutečnost přichází z okolí, skrze smysly, dýchání a potravu. Hned na začátku klasické doby se však objeví představa, že my lidé se od ostatních smrtelníků lišíme tím, že nejen vnímáme, ale také chápeme. Lékař Alkmaión s ní nějakou dobu zůstane osamocen, i když ji dal do souvislosti s mozkem, ale časem se to ujme málem jako samozřejmost.

Hérakleitos, v očích mnohých (zvláště Aristotelových) exemplární pavědec, je sice odpůrcem příliš sebevědomého teoretického formalismu, ale překvapivě rozumně vykládá rozličná napětí (rozdíly) v přírodě a jejich časté střídání v cyklech: denních, ročních, osobních, generačních, civilizačních. Představil myšlení diferencí uvnitř kontinua oproti myšlení diskrétních „jsoucen“, „podstat“ nebo taxonů.

První Godzilla, která se vynořila ze spadu testu vodíkové bomby, měřila 50 metrů. Godzila z roku 2019 je už 120-metrová. Pohání růst metaforického monstra stále větší kolektivní strach lidstva? Anebo mají filmoví producenti prostě raději větší příšery z hlubin?

Uštěpačný a racionálně myslící satirik a kritik konzumní společnosti, předchůdce geologie a paleontologie. Předjímá koncept, který bude v 18. století nazván „aktualismus“, tedy že k výkladu aktuálního stavu okolní přírody nepotřebujeme v minulosti předpokládat jiné děje než děje podobné těm, které můžeme v současnosti pozorovat. Skeptik, který zesměšnil Pythagoru, se pokusil i o náboženskou reformu – a zavedl prvního metafyzického boha.

Anaximenés prý prohlásil za „základní prvek“ vzduch. Toto (ne)pochopení Anaximena vzniklo ze starší bajky o chladném i teplém vzduchu, který může vycházet z úst, buď když silně foukáme sešpulenými rty, nebo když vydechujeme široce otevřenými ústy. Zajímavější je Anaximenovo pochopení dějů ve vzduchu v závislosti na jeho pohybu a na teplotě, tedy významný příspěvek k racionální meteorologii. A dojde i na plstnatění a čechrání.

Stačí tyč, dostatek času a důvtipu – a můžete změřit úhel sklonu ekliptiky. Co si s ním ale počít v geocentrickém modelu a nad placatou Zemí? To chce ještě víc důvtipu! Objev role 3D otevřel problém. Většinou si myslíme, že máme správný výkladový model, ale potřebujeme zpřesnit měření. Anaximandrův příklad ukazuje, že někdy je to naopak. Při tom rozmachu důvtipnosti založí taky tradici psaní naučné prózy, meteorologii a prý i filosofii.

Jméno Thaléta z Mílétu je možná známé i mimo úzký okruh adeptů filosofie. Prý při pozorování hvězd někam ošklivě spadnul, někdo si dokonce vybaví, že prý za „pralátku“ (těžko říct, co by to bylo) považoval vodu. Od těchto zábavných nesmyslů se radši obraťme k jeho vkladu do začátků geometrie a astronomie, tedy alespoň v evropské tradici: Věta o podobnosti trojúhelníků a určení nebeského pólu.

Podívejte se, co tady žije.

Kdo si kdy sáhl na rybu, tak už ví, že jsou obvykle dost slizké. A jejich sliz by nás mohl zachránit před masožroutskými bakteriemi, nepříjemnými viry, nezdolnými kvasinkami nebo dokonce vražednými nádory. Anebo ne?

Britští vědci vyvíjejí alkohol, který by měl jenom samé plusy a žádné mínusy. Dočkáme se drinků bez doposud nevyhnutelné kocoviny a riskování vlastního zdraví. Startup Alcarelle ho slibuje do pěti let.

V době železné balzamovali keltské kmeny jihofrancouzských Galů hlavy zabitých nepřátel a používali je jako trofeje. Vědci nyní odhalili recept galských balzamovacích roztoků.

Když císař Napoleon I útočil na dobře postavené jednotky vévody z Wellingtonu, které později posílili Blücherovi Prusové, tak se Francouzi museli potýkat s bahnitým terénem, což významně přispělo k jejich porážce. Špatné počasí podle všeho zařídila devastující erupce indonéské sopka Tambora, ke které došlo asi o 2 měsíce dříve.

Představte si kupu kanadských borůvek o velikosti Země, jak se zjeví ve vesmíru. A teď se zamyslete nad tím, co se s takovou planetární hromadou lesního ovoce asi stane. Tohle je borůvkalypsa!

…aneb Slavnostní událost v pražském DinoParku

…aneb Něco z historie královny sportů

Bývaly doby, kdy se Slované uměli radovat. V den „kolovratu“ se scházeli na hezkém místě v přírodě a slovem, hrami, tancem a za zpěvu se společně veselili. 

Dospěláky s utajenou duší dítěte nový pružný, změnami magnetického pole ovladatelný materiál jistě zaujme. I když potenciál jeho možného využití je velký, kdyby pro začátek byly z něho jenom kreativní, pohybem magnetů ovladatelné hračky pro děti, již to by bylo super.

Vzhledem k výjimečnosti dnešního dne si dovolujeme připojit návod na získání těch pravých velikonočních vajíček.

Když už zachytíme nějakou zprávu z vesmíru, mohla by být nebezpečná? Riziko je prý malé, ale existuje. Opatrnosti není nikdy dost, obzvláště při čtení vzkazů mimozemských civilizací.

Tank nemusí vždycky bojovat municí a pancířem. Některé vás dostanou svým výkonem v terénu. Určitě nevynechejte videa vozidel společnosti Howe & Howe.

…aneb Nezakazujte jim „ty jejich saury“

Mezinárodní průzkum zjišťoval, zda pití různých druhů alkoholu nám také navozuje různé emoce.

Meteory jsou elegantní, oslnivou podívanou. Proč ale spoléhat na náhodu a pěkné počasí, když si takovou spršku můžeme vytvořit sami.

Přišlo mi to jako zajímavý dramatický příběh. Jeden z těch, které sbírám. Příběh o jedech s prvky bondovky švihnuté antickým dramatem. No posuďte sami:

…aneb Malé statistické ohlédnutí za Usainem Boltem

Realtimová strategie StarCraft je mnohem blíže skutečnému světu, nežli šachy, poker nebo go. Ovládnou ji umělé inteligence?

Svět se zaplňuje roboty. Lidé se jich ale často obávají. Jak to zařídit, aby se lidé s roboty nakonec nějak snesli?

Nová inteligence z MIT uhodne správný recept jídla na fotografii v 65 procentech případů. Je to obdivuhodné, ale jak je vidět, i umělé inteligence se ještě mají co učit.

Moderní beton je mořským vlnám k smíchu. Šplouchání slané vody ho za pár desetiletí zlikviduje. Beton Římské říše ale vydrží v moři dva tisíce let. Jak je to možné?

Od dronů se většinou chce, aby létaly dopředu, dozadu, do stran a nahoru. Na směr dolů si vystačí vypnutím motoru. Ne tak omnikoptéra švýcarských techniků z ETH, té gravitace nestačí. S nezvykle umístěnými rotory dokáže prostorem doslova baletit.

Americký novinář hrající v příběhu ústřední roli se jmenuje Myron Farber. Narodil se v roce 1938 - takže když mu v červnu 1975 v redakci prestižního deníku The New York Times předal kolega záhadnou obálku, jejíž výbušný obsah měl tragicky zasáhnout do životů mnoha lidí, jednalo se již o zkušeného 37-letého žurnalistu. I tak ho však obsah dopisu značně zneklidnil. Ve svých pamětech si později k danému tématu poznamenal:

Na včerejší prestižní TED konferenci ve Vancouveru vystoupil Richard Browning. Předvedl se v roli komiksového superhrdiny s petrolejovými mikroturbínami v rukou a v přístavu účastníkům předvedl malou ukázku svého létání.

Může za něj sled náhodných událostí. Pokud by Británií necloumaly živly, mohla zůstat naší součástí, jako Dánsko.

O jednom z prvních zaznamenaných případů existence mentionů jsem se dozvěděl jako studentík v hodinách psychologie profesora Svobody. V tehdejší době, tedy brzy po skončení II. světové války, se pojem mentiony ještě nepoužíval, ale jednalo se o totéž, říkalo se tomu mentální energie.

V anglickém časopisu "Zemědělství a potravinářská chemie", vydávaném Americkou chemickou společností, vyšel článek o českém pivu z dob první světové války.

Mám docela rád středověkou scholastiku. Je to taková středověká postmoderna. Tehdejší učenci, stejně jako občas i ti dnešní, se zabývali vyloženě nerozumnými pošetilostmi a přeintelektualizovaně dokazovali pravdivost všelijakých kravin. Bylo to naprosto k ničemu, svět neposunuli ani o milimetříček dál, ba spíše bránili rozvoji. Přesto u scholastiků nalézám nějaké souvislosti s kvantovou fyzikou. Že by o tolik předběhli svou dobu? Nebo že by jim to nadiktovali mimozemšťani ze souhvězdí Kuřátek (Plejád)?

Není to tak dávno, co jsme vás informovali, že Čína postavila jednomístný létající „stroj“ na baterie. V diskusi se objevilo, jak osla čínští soudruzi zase tahají za fusekli. Teď ale za ní začali tahat i šejky v Emirátech. Čínský Ehang má první pasažéry přemísťovat poblíž nejvyšší budovy světa. Autonomní elektrické multikoptéry mají Dubají dronit stokilometrovou rychlostí ve výšce tří set metrů nad zemí. A to už za necelého půl roku.

Jaký je rozdíl mezi dámou, šachami, go a pokerem z hlediska počítačových programů a co k tomu může říct umělá inteligence? Strojové učení a neuronové sítě se dostávají do módy, triumfují nad člověkem stále častěji. A navíc ještě o hře kámen-nůžky-papír.

Mějte pro dnešek na paměti, že ve víně je pravda, v pivu síla a ve vodě bakterie!

Doslovný překlad části textu písně na připojeném videu: "Vánoční strom je plný květin. Přísahám, že je Štědrý den. Doufám, že to je to, co říkáš…" Pokud vás napadlo, že se universitní kapela z imigrantů nestoudně zhulila, jste vedle, jak kanadská jedle. Vědci tvrdí, že jen předhodili počítači vánoční pohlednici a pak ho nechali chvíli bez dozoru.

Archimedův kodex neboli palimpsest je rukopis několika Archimédových děl na pergamenu, přepsaném křesťanskou liturgií (palimpsest se říká právě tomu přepsání). V roce 2007 se však díky moderním technologiím podařilo víceméně přečíst i „podkladovou“ vrstvu.

Tři novinky, které zaujmou nebo alespoň pobaví.

Vyznavači zeleného sportu letos dostali svou kratochvíli až na olympijské hry. Letní olympiáda v brazilském Rio de Janeiru tak bude mít golf jako disciplínu. Na přelomu tohoto roku dostanou sportovci ještě od novozélandské společnosti novou hračku – osobní létající přemísťovadlo.

Otázkou nejstaršího řemesla jsme se ve Zvrhlé vědě již zabývali. Pomiňme nyní v této souvislosti běžně zmiňovanou prostituci i mnohem zajímavější kandidáty, tedy čarodějnictví a vylupování hrobů. Podívejme se na dovednosti, které mají lepší pověst. V mladší době kamenné se možná jako první specializovaná činnost objevilo hrnčířství, pivovarnictví, tesařství – a snad i zubařství.

…aneb Pár vět o velikosti orgánů tyranosaura

Světový rekord dnes vytvořil elektromobil švýcarských studentů. Jejich závodní formule váží jen jako dvě dospělé osoby a s náhonem na všechna čtyři mu na dosažení stokilometrové rychlost stačí hokejové hřiště. Na šířku!