Hon na temnou hmotu pokračuje. Továrna na antihmotu Antimatter Factory v CERNu posloužila pro hledání axionů, nadějných kandidátů temné hmoty. Jak je zvykem, experiment BASE nenašel vůbec nic. Nicméně, alespoň vyloučil existenci axionů o hmotnostech 0,1 až 0,6 GeV.

Fúzní experiment nové generace Plasma Liner Experiment (PLX) má již v provozu polovinu plazmových děl, s jejichž pomocí spouští fúzní reakci. V plné palebné síle by měl pracovat na konci roku 2020. Je to slibná technologie, která by mohla vést k vývoji levnějších a méně komplikovaných fúzních reaktorů. Fúzní energetika by něco takového potřebovala jako sůl.

Axiony náležejí k momentálně slibným kandidátům na temnou hmotu. Fyzici navrhují, že bychom je mohli vystopovat axionovým plazmovým rádiem. Je to zcela nový přístup, který umožňuje zkonstruovat obrovské detektory axionů s plazmatem. Co na to asi temná hmota?

Materiáloví fyzici poprvé pozorovali axionickou vlnu hustoty náboje ve Weylově polokovu. Zatím není úplně jasné, zda jde o objev axionů, pozoruhodných hypotetických elementárních částic a také kandidátů na chladnou temnou hmotu, anebo jen další střípek do obtížně sestavované mozaiky, při jehož popularizaci v německém Max-Planck-Institutu poněkud popustili uzdu fantazii.

V našem vesmíru dramaticky převažuje hmota nad antihmotou. Ale proč? Podle nové teorie je to vina tří Higgsových bosonů, jednoho, co už známe, a pak dvou dalších, extrémně energetických Higgsů. Tato malá monstra by mohly objevit výkonné urychlovače částic příštích generací.

Fyzici dostali do kvantové superpozice speciálně vytvořené molekuly, které se skládaly ze 2 tisícovek atomů. Udrželi je tam po dobu 7 milisekund. Hranice říše kvantové mechaniky se zase posunuly o něco blíže našemu světu.

Klíčovou součástí dnešních jaderných zbraní jsou bojové jaderné hlavice. Jejich likvidaci lze ale v dnešní době jen obtížně kontrolovat. V MIT proto vyvíjejí pozoruhodnou metodu ověření jaderných hlavic pomocí prozáření neutronovým paprskem se současným fyzikálním zašifrováním citlivých dat lithiovým filtrem.

Když Einstein formulovat speciální teorii relativity, tak tím mimo jiné vypustil přízrak kondenzátu barevného skla. Úžasně pojmenovanou formu hmoty, která by se měla skrývat uvnitř extrémně energetických protonů a těžkých atomových jader, už dlouho hledají fyzici. Na LHC se teď prý už dostali na samotný okraj barevného skla.

Laseroví fyzici sbírají síly k frontálnímu útoku na hranici výkonu 100 petawattů. Pokud se jim to podaří, tak by jejich lasery mohly vyrvat z nicoty virtuální částice. Klíčovým prvkem nové generace extrémních laserů by se mohla stát plazmová zrcadla, která by soustředila ultimátní laserové paprsky, aniž by je to okamžitě zničilo. Doufejme jen, že je realita utkaná z kvalitního přediva.

Spektrometr KATRIN provedl na jaře tohoto roku první čtyřtýdenní „vážení“ neutrina. A i za tak krátký čas se mu podařilo snížit horní limitu na hmotnost této částice. Přesné určení vlastností této stále záhadné částice, hlavně pak hmotností, je klíčové pro pochopení počátku i vývoje našeho vesmíru a je i oknem do nové fyziky a teorií sjednocujících popis interakcí.

Jednoduché, levné a velice lstivé zařízení těží ten největší termodynamický zdroj vůbec – samotný vesmír. Experimentální zařízení vytěží až 25 miliwattů na metr plochy a rozsvítí LEDku. Přímo před očima se nám rodí energetika mrazivého vesmíru.

Mooreovo pravidlo nebude fungovat do nekonečna. Alespoň ne pro tradiční křemíkové tranzistory. Naštěstí ale existují i jiné pozoruhodné materiály, z nichž je možné vyrobit výkonné mikroprocesory. Třeba uhlíkové nanotrubičky.

Teleportace qubitů jsme už viděli. Teď jsme se stali svědky kvantové teleportace qutritu, tedy kvantového systému, který může nabývat hodnot 0, 1 a 2. Nebo všeho mezi tím. Anebo třeba všech těchto hodnot zároveň. Kvantová mechanika se nezapře.

Při srážkách extrémně urychlených těžkých jader vzniká velmi horká a hustá jaderná hmota. V neutronových hvězdách máme velmi hustou, ale studenou jadernou hmotu. Ovšem při srážkách dvou neutronových hvězd vzniká z této studené velmi horká jaderná hmota, tedy podobná té ze srážek urychlených těžkých jader.

Když nemůžete strčit teploměr do srážky neutronových hvězd, tak si ji nasimulujete pomocí srážek těžkých iontů na pozemním urychlovači částic. Srážky neutronových hvězd a těžkých iontů jsou si překvapivě podobné, třeba tvorbou virtuálních fotonů. Proč toho nevyužít a nezjistit, že srážka neutronových hvězd má teplotu asi 800 miliard °C?

Velký hadronový srážeč LHC v CERNu by měl dosloužit v roce 2035. Fyzici již teď pracují na jeho nástupci. Jedních z horkých kandidátů je lineární srážeč CLIC, který by měl vyrůst rovněž v CERNu. Jeho úkolem bude pátrat po dalších tajemstvích Higgsova bosonu, zkoumat svrchní kvark a luštit záhadu temné hmoty, jestli bude stále ještě záhadná.

Jak detekovat extrémní částici, která proletí Zemí jako dělová koule hejnem patetických komárů? Použít celou planetu jako ultimátní paleodetektor částic. S takovým detektorem bychom mohli objevit supertěžká gravitina, pokud existují, a s nimi celou slavnou těžkou hmotu.

Extrémně tenký materiál z několika vrstev 2D materiálů, včetně populárního grafenu, je velmi slibný jako tepelná izolace pro velmi malou a kompaktní elektroniku. Vrstvy tepelného nanoštítu polykají teplo, jako by to bylo kouzlo.

Prestižní rodinka 2D materiálů se rozrostla o ultratenké zlato. Slibný materiál je možné vyrobit za pokojové teploty a použít k vývoji ohebné elektroniky, v průmyslové katalýze, v diagnostice nebo při čištění odpadní vody.

Navzdory mnohaletému úsilí se až doposud nikomu nepodařilo ukout prsten z atomů uhlíku. Nakonec museli spojit síly výzkumné týmy Oxfordu a IBM Research, kteří nakonec ve vakuu Mrazu osudu vyrobili kroužek cyklokarbonu z 18 atomů uhlíku. Nový materiál teď čeká intenzivní výzkum na všechny možné způsoby.

Na kvantové úrovni tvoří zvuk kvanta v podobě kvazičástic fononů. Až doposud se nikomu nepodařilo detekovat stav jednotlivých fononů. Tým se Stanfordu to dokázal s kvantovým mikrofonem, nejcitlivějším mikrofonem na světě, který tvoří nanomechanické rezonátory spojené se supravodivým qubitem.

Seriál Černobyl způsobil nebývalý zájem o havárii na této jaderné elektrárně a o zmíněnou oblast. Nejedná se o dokument, ale o umělecké filmové zobrazení, proto tam je přirozeně řada zjednodušení a odchylek od reality. Pokusme se o přehled těch nejpodstatnějších. V současné době předala Evropská banka pro obnovu a rozvoj nový sarkofág ukrajinské vládě. Podívejme se na postup revitalizace regionu, který tak nabývá stále konkrétnějších obrysů.

Extrémně hygroskopický hydrogel nasává vodu jako šílený, a pak ji zase uvolní, když ho Slunce ohřeje na teplotu vyšší než 45 °C. V současné podobě 1 kilogram takového materiálu vytěží za den přes 10 litrů sladké vody.

Kvantové interakce částic jsou pekelně složité. V Princetonu si na jejich simulaci udělali pozoruhodný čip, který je sice normálně 2D, ale zdařile simuluje interakce v hyperbolickém, čili neeukleidovském prostoru. A také je poctou M. C. Escherovi.

Ve fúzním reaktoru je vlastně kousek hvězdy. Nesmírně žhavé plazma, které není snadné zkrotit. V tokamacích se objevují erupce plazmatu, které mohou poškodit stěny reaktoru. Takovým velkým erupcím mohou zamezit série malých erupcí, které je možné vyvolat pravidelným vstřikováním malých granulí beryllia do fúzního plazmatu.

Kvantová fyzika je plná duchů, jako je slavný kvantový entanglement. I když o něm slyšel už skoro každý, tak tenhle fenomén zatím ještě nikdo nevyfotil. Tým britských fyziků to nedávno dokázal a udělal snímky kvantově provázané dvojice fotonů.

Vládne nám Einstein se svou obecnou relativitou? Nebo Chameleon s chameleonskou gravitací, která se mění podle okolního prostředí? Simulace vesmíru na superpočítači to nevylučují a budoucí pozorování na soustavě radioteleskopů Square Kilometre Array (SKA) by to mohla rozhodnout.

Jak udělat ze světla hmotu? Jednou z možností je donutit fotony, aby mezi sebou interagovaly podobně, jako kvantové částice hmoty. Mohou to zajistit tzv. Floquetovy polaritony, hybridní kvazičástice, které jsou svým způsobem ze světla i ze hmoty a přitom spolu interagují ostošest.

Temná energie je ještě temnější než temná hmota. Hypotetické částice, které by ji mohly tvořit, připomínají přízraky. Platí to i pro solární chameleony, kteří by měli měnit svou hmotnost podle hustoty prostředí, v němž se právě nacházejí. Experiment KWISP v CERNu se tahle strašidla snaží ulovit.

Nová technologie vytváří stabilní proudy plazmatu za běžné teploty a tlaku. Takové plazmatického proudu je možné se dotknout prstem, a přesto zabíjí mikroby nebo podporuje srážení krve.

V diamantu bývají defekty, které způsobuje nahrazení uhlíku v krystalové mřížce diamantu atomy dusíku. Takové defekty mohou fungovat jako nanomagnety. Vědci toho dovedou využít k teleportaci kvantové informace v diamantu. Taková technologie by se mohla stát základem pro kvantovou komunikaci a kvantové distribuované výpočty.

Výpočetně náročné počítačové simulace kvantových fyziků ukázaly, že kvazičástice jsou jako fénixové kvantového světa. Když shoří rozpadem, tak vzápětí povstanou z popela v původní podobě. Vše nasvědčuje tomu, že kvazičástice ve kvantových systémech mohou být věčné.

Pozoruhodný elektromagnet nového typu se supravodivými prvky vytvořil magnetické pole o indukci 45,5 tesla. Je to světový rekord pro kontinuální magnetické pole, který padl po dvou desetiletích. Zůstává sice v laboratořích amerického MagLabu, držitel rekordu je teď ale mnohem menší a lehčí, než byl jeho předchůdce.

Proton s neutronem tvoří vždy tři kvarky. Pentakvark, jak jeho jméno napovídá, jich obsahuje pět. Jako by to nestačilo, podle nových pozorování na experimentu LHCb je exotická částice uspořádaná jako nějaká částicová molekula. Tvoří ji tříkvarkový baryon slepený se dvoukvarkovým mezonem.

Když otevřete krabici se Schrödingerovou kočkou, tak dojde ke kvantovému skoku. Ten náhodně určí, jestli je kočka živá anebo mrtvá. Fyzici si v novém experimentu pohráli s kočkou v podobě umělého atomu, ozařovaného mikrovlnami. A povedlo se jim rozebrat, jak kvantový skok vlastně probíhá.

V Číně zahájily testy za studena prvního referenčního bloku HPR1000 (Hualong One). Budování tohoto reaktoru probíhá v předstihu před plánem a i u ostatních bloků tohoto typu jde zatím výstavba velmi dobře. Zdá se, že by se HPR1000 mohl stát vlajkovou lodí Číny v oblasti reaktorů III. Generace.

Blyštivé přísliby studené fúze, která by mohla proměnit celý svět, zlákaly Google k financování výzkumu tohoto fenoménu. Deset milionů dolarů pro špičkové týmy v prestižních laboratořích ale nepřineslo vůbec nic. Studená fúze stále zůstává pouhým snem.

Dne 1. dubna 2019 začal třetí běh experimentů LIGO a Virgo. Oba detektorové systémy jsou po vylepšení. To se projevilo zvýšenou frekvencí záznamů gravitačních vln. Mezi dvěma zachycenými případy uplyne průměrně méně než čtyři dny. Kromě dalšího pravděpodobného případu splynutí dvou neutronových hvězd se pravděpodobně pozorovalo i splynutí neutronové hvězdy a černé díry.

Kvantové počítače by mohly využívat jako základní prvek pro práci s informací spin elektronu. Vlastnosti částice kvantového světa jsou ale velmi kluzké a je obtížné je změřit, natož s nimi nějak pracovat. Švýcarští fyzici proto museli kouzlit s kvantovými tečkami, do nichž je možné elektron zavřít jako brouka do lahvičky.

Když do tenoučkého proudu vody o šířce pár mikronů vší silou napálíte výkonným rentgenovým laserem, tak se v proudu vody rozjedou série rázových vln, jako přízračné vláčky. A vytvoří ultimátní řev o síle 270 decibelů.

Gravitační vlny jsou velice nezřetelné a také nesmírně rychlé. Jejich provlnění ale možná zanechává otisky v realitě. Jsou sice ještě méně zřetelné, než samotné gravitační vlny, v zásadě bychom je prý ale mohli detekovat. Ve hře jsou analýzy posunu zrcadel gravitačních detektorů, spinu částic před a po průchodu gravitační vlny anebo dilatace času atomových hodin na různých místech světa.

Solární energetika potřebuje k provozu Slunce. Co kdyby ale existovala technologie, která je založená na stejných principech a s jistou nadsázkou řečeno čerpá energii z nezměrné vesmírné prázdnoty? Ve skutečnosti už existuje, i když se zatím vůbec nemůže měřit se solárními panely.

Cesta za fúzí je jako heroická výprava z dávných časů, která se odehrává v moderních kulisách. Je plná úskalí, nástrah a protivenství. Tak jako dříve do děje zasahovala dobromyslná božstva, dnes nám na této extrémní misi pomáhají umělé inteligence.

Nedávno se poprvé testovala produkce elektřiny z nového radioizotopového zdroje založeného na radionuklidu 241Am. Blížíme se tak k funkčnímu modelu. Lidstvu by se opět měla vrátit schopnost zajistit provoz sond a automatů za Jupiterem a v podmínkách lunární noci či marťanské písečné bouře a zimy.

Jedním z možných reaktorů, které by mohly být využity při výstavbě jaderných bloků u nás, jsou jihokorejské modely. Proto je zajímavé si připomenout historii i současný stav jaderné energetiky v této zemi. A její potenciál pro vývoz jaderných technologií.

Nové zařízení velikosti chytrého telefonu z programu SIGMA americké vojenské agentury DARPA umožňuje spolehlivou detekci radioaktivních izotopů. S jeho pomocí je možné odhalit nebezpečné materiály a zařízení dřív, než by je někdo chtěl použít k útoku.

16. 11. 2018 byla na 26. Generální konferenci měr a vah odhlasována nová verze systému SI, která vstoupí v platnost 20. 5. 2019. Úprava SI nově definuje všechny základní jednotky pomocí vyčíslených hodnot významných fyzikálních a technických konstant. Co k tomu vedlo, proč to bylo potřeba a jak to ovlivní život lidí na planetě Zemi?

Nový výtvor fyziků zdánlivě popírá druhý termodynamický zákon. Jde o technologii, která přinutí teplo plynout od chladnějšího objektu k teplejšímu, aniž by k tomu potřebovala zdroj energie.

Když ultrakrátký laserový pulz ozáří magnet, tak ten magnet na krátký okamžik přijde o svůj magnetismus. Jeho spiny se zavlní jako oceán a pak se zase vše vrátí do normálu. Póly magnetu se přitom ovšem mohou překlopit.

Nový triboelektrický nanogenerátor snow-TENG se nebojí zimy ani sněhu. Jako klíčový materiál využívá silikon, který je překvapivě skvělý pro těžbu elektrického náboje z dopadajících sněhových vloček. S touhle nanotechnologií ve vánici neuváznete!