Pokud to celé zase není omyl, tak pro nás lovci exoplanet připravili skvělý vánoční dárek – pozoruhodnou pětici planet u velmi blízké hvězdy typu Slunce, slavné Tau Ceti.

Pokud ano a ta simulace vychází z mřížkové kvantové chromodynamiky, tak to možná zjistíme analýzou chování vysokoenergetického kosmického záření. Budeme spokojenější s vědomím, že jsme v matrixu?

Robotický průzkumník Curiosity při přistání odhodil zátěž v podobě bloků wolframu. Teď můžeme z oběžné dráhy Marsu studovat umělé krátery po jejich dopadu.

11. díl: Smrtící pád
12. díl: Rozbité zuby a atentát
13. díl: Vypouštíme něco do vesmíru!
14. díl: Dlouhá cesta domů

Hvězdné soustavě L1527 IRS z blízké porodnice v souhvězdí Býka je maximálně 300 tisíc let. To zní dělá nejmladší známý hvězdný systém s rotujícím diskem, o němž víme. Jak asi bude vypadat za miliardy let?

Startup podnikavých vědců a zaměstnanců NASA slibuje turistické výpravy na Měsíc, za 1,4 miliardy dolarů na dvě osoby. Dočkáme se už brzy dalších lidí na naší romantické oběžnici?

Orbitální stanice, rakety a cesta na Měsíc.

CFBDSIR 2149-0403 je buď hnědým trpaslíkem anebo potulným jupiterem, který se nejspíš toulá vesmírem se skupinou mladičkých hvězd AB Doradus. Jaký je asi osud osiřelého světa?

Mezi oběžnou drahou Marsu a oběžnou drahou Jupiteru se nalézá velice zajímavý prostor. Obecně se mu říká Hlavní pás, celým jménem Hlavní pás asteroidů a planetek. Jeho název už sám osobě napovídá, co se v něm nachází. Kdysi se o něm myslelo, že je to zbytek po planetě, která kdysi obíhala mezi Marsem a Jupiterem a vlivem silného gravitačního působení Jupiteru a nárazu velkého tělesa se rozpadla do rozlehlého pásu trosek. Dnes už s větší jistotou víme, že tomu tak nebylo. Pás je zbytkem proto-planetárního disku, ze kterého kdysi vznikly současné planety.

Šéf SpaceX v rozhovoru pro NewScientist prozrazuje, že vnímá základnu na Marsu jako bezpečnostní pojistku pro lidstvo a také jako předmostí výprav ke hvězdám. Kéž by takových majetných vizionářů bylo víc.

Na planetě Merkur byla nalezena ložiska vodního ledu. Pro většinu neodborníků zcela šokující představa – co může být absurdnějšího, než led na povrchu planety nejbližší ke Slunci, zejména pokud jde o planetu maličkou a na kost vyprahlou, kde skály nejvnitřnější planety jsou rozpalovány až na 400 stupňů Celsia. To ale platí jen pro místa, kam dopadají sluneční paprsky. Jenže přesně tohle se předpokládalo. Sonda Messenger náznaky spektakulárně potvrdila.

220 milionů světelných let vzdálená čočková galaxie NGC 1277 hostí supermasivní černou díru o hmotnosti 17 miliard Sluncí, která představuje 14 procenty její veškeré hmoty. Kam se hrabe černá díra ze středu Mléčné dráhy.

Všechny kosmické velmoci mají svou výkladní skříň a tou je pilotovaná kosmonautika. Tento obor neodpouští chyby a technologie pro něj použité jsou ty nejkvalitnější. Na druhou stranu vývoj pilotovaných kosmických lodí zabere dlouhou dobu a stojí spoustu peněz. Není totiž důvod cokoliv uspěchat. Za první vážnější vlaštovku v toto oboru v podání Evropy můžeme považovat stroj označený zkratkou IXV.

Každá kosmická agentura má ve svém portfoliu kromě velkých nosných raket i malé nosiče, které dokáží levně vynést malé družice přibližně do 1 tuny na nízkou, případně polární oběžnou dráhu. Ať už se jedná o americký Taurus či Pegasus, ruský Rokot a Start, evropskou Vegu nebo japonský nosič M-V, vždy jsou to rakety, které nevyžadují náročnou pozemní přípravu a velké množství personálu. Jako palivo se často používají tuhé pohonné hmoty či hypergolická paliva, případně kombinace obojího pro různé stupně.

Proč je v protoplanetárním disku soustavy 49 Ceti stále ještě hodně plynu, i když se měl dávno ztratit? Nejspíš se tam srážejí komety, jednou za pár vteřin a přitom se uvolňuje spousta oxidu uhelnatého.

6. díl: Let sardinek a hororové návraty
7. díl: Start- nestart, aneb „Jen sedíme a dýcháme!“
8. díl: Nekontrolovaně rotujeme!
9. díl: Procházka peklem
10. díl: Citrón a plameny

1. díl: Vostok 1
2. díl: Staronové problémy, proč je dobré sledovat jízdní řád a komunikační šum
3. díl: Nebezpečí nečeká jen tam nahoře
4. díl: Vrtošivé Atlasy a nervydrásající návrat
5. díl: Potrhlý turista, nebo obětní beránek?

Mezi více než 60 měsíci planety Saturn zaujímá jeden význačné místo – Titan – po Ganymedu největší měsíc ve Sluneční soustavě, který svými rozměry strčí do kapsy i planetu Merkur. Má hustou atmosféru a probíhá na něm jev, který v mnohém připomíná koloběh vody známý ze Země. Jen s tím rozdílem, že tady se vypařují a zpět na povrch prší uhlovodíky – základní stavební prvky živých organismů.

Černá díra ve středu Mléčné dráhy je obrovitá a obvykle také velice klidná. Nedávno rentgenově zableskla 150krát silněji, než kolik činí její průměrný výkon. Ani tak to ale není žádná sláva, v podezření je … asteroid.

Evropská kosmická agentura (ESA) bude v průběhu tohoto měsíce rozhodovat o mimořádně zajímavé misi. Němečtí odborníci již několik let rozvíjí projekt automatického přistávacího systému, který by měl sloužit k dosednutí na povrch Měsíce. ESA se nyní rozhodne, zda projekt přijme za svůj cíl a nasype do něj potřebnou sumu peněz.

Za skvrny v infračerveném záření vesmíru by neměly být odpovědné pradávné galaxie z úsvitu vesmíru ani velmi slabě zářící galaxie se středními rudými posuvy, ale hvězdy, které se řízením osudu dostaly do halo temné hmoty, které (snad) obklopují každou galaxii.

Po mnoha desítkách let se možná blíží nová horečka přičemž onen "zlatý důl" leží tentokrát mimo naši planetu.

Během příštích pár let spatříme těsný průchod prachoplynového oblaku G2 kolem černé díry v jádru Mléčné dráhy. Oblak to asi z části přežije, ale bude to každopádně velkolepé divadlo, v rádiové a rentgenové části spektra.

Z kvasaru PKS 0637-752 relativisticky tryská hmota. Struktura gigantického výtrysku pozoruhodně připomíná šokové diamanty v plamenech přídavného spalování proudových motorů. Kdopak nám to zapnul forsáž?

O hledání života na Marsu se sice hodně mluví, vážně míněné pokusy v tomto směru by ale spočítal na prstech jedné ruky i tyrannosaurus. Dva význační podnikatelé v oboru biotechnologií se nyní rozhodli, že to tak nenechají. Přinese soukromý kapitál průlom v astrobiologii stejně, jako tomu bylo v dopravě na oběžnou dráhu? Anebo půjde jen o laciné marketingové gesto?

Planeta 55 Cancri e může být z jedné třetiny tvořená diamantem, přesto by tam asi nikdo nechtěl žít. Obíhá extrémně blízko hvězdy podobné Slunci, která z ní dělá pekelnou výheň. To vše by podle trojice astronomů mohlo být k vidění 41 světelných let od nás.

Angara není jen ruská řeka v Irkutské oblasti vytékající z jezera Bajkal. Je to i označení pro novou rodinu ruských nosných raket. Mají existovat v mnoha různých verzích a umět obsloužit všechny typy nákladů, od těch lehkých po těžké.

Z údajů, které shromáždil radar Mini-RF (Miniature Radio Frequency) sondy LRO, vědci usuzují, že se na stěnách kráteru Shackleton může nalézat nerovnoměrná vrstva vodního ledu. Sonda LRO, která od července 2009 zkoumá podrobně povrch Měsíce z jeho oběžné dráhy, zaznamenala další úspěch. Radar Mini-RF odhalil v trvale zastíněných stěnách kráteru Shackleton v oblasti měsíčního jižního pólu stopy vodního ledu. Ten by se měl nacházet pod povrchem. Proto byl na jeho detekci využit právě radar, který dokáže narozdíl od jiných, vesměs optických přístrojů na LRO, nahlédnout i pod povrchovou vrstvu měsíčního regolitu.

Úspěšná infračervená orbitální observatoř Spitzer pozorovala cefeidy v infračervené části spektra, kde našemu výhledu nezaclání mezihvězdný prach a zpřesnila tím data o jejich vzdálenosti. Výsledkem je nová hodnota Hubbleovy konstanty.

Přes historický úspěch se do prvního startu privátní nákladní lodi vloudil problém. Selhal jeden z devíti motorů prvního stupně nosné rakety Falcon 9. Loď Dragon je v pohodě, delším hořením zbylých motorů rakety při startu a úpravou přibližovacího manévru ke stanici ISS se vše podařilo napravit. Vše lze sledovat v přímém přenosu na NASA Tv.

Kosmické lodě Sojuz – jen stěží byste ve světě kosmonautiky hledali ověřenější dopravní systém. Loď určená původně pro let k Měsíci se stala klíčovým prvkem pro obsluhu Mezinárodní vesmírné stanice. Sojuzy od svého vzniku prošly několika modernizacemi, které jim měly pomoci udržet krok s rozvíjející se technikou. Ale jelikož vývoj jde nezadržitelně dopředu, přišel čas poohlédnout se po nástupci legendární lodě. Tím by se měl stát projekt PPTS. U něj je krásně vidět, jak se historie opakuje – i tato loď je, stejně jako původně Sojuz, určena k letům na Měsíc. Není to ale její jediný úkol.

Příští rok se do vesmíru vydá unikátní ruská biologická laboratoř Bion-M. Na palubě i vně paluby má mít okolo 100 nejrůznějších živočichů. a několik dalších experimentů s bakteriemi. Délka mise by měla být asi 30 dní. Satelit svým tvarem připomíná starý Vostok. To není náhoda, neboť, aby odborníci mohli vyhodnotit výsledky experimentů, potřebují vzorky dostat zpět na Zem. K tomu jim dopomůže návratové pouzdro. Optimální je takové, které je již mnohokrát vyzkoušené.

Keckova observatoř odhalily hvězdu S0-102, obíhající ve velmi těsné blízkosti centrální černou díru Mléčné dráhy. Poslouží nám k otestování obecné teorie relativity poblíž chřtánu obrovské gravitační propasti?

Gravitační vlny deformující časoprostor a šířící se rychlostí světla předpověděla Obecná teorie relativity. Vědci dnes vkládají naděje, že se jim existenci těchto vln podaří prokázat pomocí soustavy laserových interferometrů a distribuovaných výpočtů.

Radioteleskopy observatoře Very Large Array objevily 2 podezřelé rádiové zdroje v kulové hvězdokupě Messier 22. Dělají si černé díry co chtějí nebo tam jsou nějaké exotické hvězdy?

Přinejmenším na terminátoru, rozhraní dne a noci na Venuši. Pozorování sondy Venus Express naznačují, že na Venuši létají oblaka sněhu oxidu uhličitého.

Složením 2000 snímků Hubbleova vesmírného dalekohledu vznikl fantastický obrázek Hubble eXtreme Deep Field (XDF), zachycující i galaxie v době pouhých 450 milionů let po Velkém třesku. Takhle vypadá dotek všehomíru.

Pozorování absorpce rentgenového záření odhalilo horké mračno, které sahá stovky tisíc let od Mléčné dráhy. Obsahuje horký a velice řídký plyn o hmotnosti až několik desítek miliard Sluncí. Jsme krůček od prozaického vysvětlení nepozorované hmoty?

Na některých místech asteroidu Vesta je hodně vodíku a také otvory, které vypadají jako po výronech páry. Na Vestě je podle všeho voda, kterou tam v minulosti nanosily uhlíkaté chondrity.

Hubble a Spitzer díky gravitaci kupy galaxií MACS J1149+2223 zachytily pravěkou záři galaxie MACS 1149-JD. Je od nás vzdálená 13,2 miliardy světelných let a vznikla možná necelých 200 milionů let po Velkém třesku.

Světelné křivky starobylého záření kvasarů ukrývají předpis, jak odvodit rudý posuv dotyčného kvasaru. Pokud to bude fungovat i pro větší soubor vzdálených kvasarů, bude možné zmapovat historii rozpínání našeho vesmíru.

Pozorování pozemního teleskopu odhalilo první planety u hvězd podobných Slunci, které sídlí v otevřené hvězdokupě. Podivuhodná ZOO exoplanet je zase o něco pestřejší.

Podle nové analýzy Integrovaného Sachs-Wolfeho jevu skoro jistě ano. Zdá se, že mapa jemných odchylek teploty reliktního záření sedí na rozložení galaxií v blízkém vesmíru.

Možná ano. Pokud by se planetě podobné Zemi povedlo dostat do obyvatelné zóny u bílého trpaslíka, mohl by na ní případný život prosperovat několik miliard let ve slušně stabilních podmínkách.

Výzkum lávy na atolu Mururoa přinesl objev lávových jílů, které nepotřebují ke svému vzniku kapalnou vodu a obyvatelné prostředí. Pokud takhle narostly i jíly na Marsu, bude to rána pod pás optimistickému průzkumu Rudé planety.

Nová měření Teleskopu jižního pólu a historická data sondy WMAP naznačují, že Éru reionizace, která začala asi 250 milionů let po Velkém třesku a trvala méně než 500 milionů let, mají na svědomí první velké a aktivní galaxie.

Mikrovlnný závoj Mléčné dráhy možná produkují částice temné hmoty, alespoň podle analýzy dat orbitálního teleskopu Planck. Podařilo se nám už konečně natáhnout slizkou temnou hmotu na skřipec a vyrvat jí její temné tajemství?

Data orbitálního infradalekohledu WISE ukrývaly spoustu nových supermasivních černých děr a také extrémní hot DOGy, horké a prašné galaxie z dávných časů. Vděk infračervené oblasti spektra nelze snad ani vyjádřit.

Lovec planet Kepler hlásí hvězdný systém Kepler-47, u nějž obíhají dva plynní obři. Jeden z nich je rozžhavený, zatímco ten druhů krouží v obyvatelné zóně. Jakpak tam asi bude živo?

Pozoruhodná data o 240 tisících galaxií z WiggleZ Dark Energy Survey mluví jasně. Náš vesmír je v největších měřítcích hladce stejnoměrmý. Na nějaké fraktály nejspíš zapomeňte.