Zahřívání a chlazení Země v posledních milionech let skoro jistě neřídí oxid uhličitý. A nejspíš ani slavné Milankovičovy cykly. Budeme v budoucnu nadávat na mizerné kosmické počasí?

…přesněji dva bílí trpaslíci, zazáří ve vesmíru jedna z nejvelkolepějších explozí – supernova typu Ia. Tento scénář podporují snímky z rentgenového teleskopu Chandra, které s teoretickými modely porovnala dvojice astrofyziků z německého Ústavu Maxe Plancka. Jejich práce jistě nezapadne prachem a stane se podkladem mnohých výzkumů a polemik, protože právě poznání mechanizmů vzniku supernov Ia je pro pochopení jak „funguje“ vesmír velmi důležité.

V mezinárodních astronomických vodách se v těchto dnech svádí nelítostný boj. Dva státy soupeří o možnost hostit na svém území největší astronomický dalekohled v historii. Evropská jižní observatoř (ESO) vybírá lokalitu pro stavbu svého plánovaného dalekohledu E-ELT (Evropský extrémně velký dalekohled - European Extremely Large Telescope). Z původních návrhů už zdá se vypadly místa jako Argentina, Mexiko či Maroko. Do finále se dostali Kanárské ostrovy a Chile.

Astronomové našli první nezpochybnitelný důkaz potvrzující představu, že binární soustavy černých děr jsou následky srážek galaxií.

Známé dalekohledy včera urychleně měnily svůj pozorovací program a natáčely se do směru souhvězdí Štíra, aby získaly co nejvíc údajů o explozi snad nejznámější rekurentní novy U Sco.

Je to na den téměř přesně 400 let od chvíle, co italský astronom Galileo Galilei objevil 4 největší měsíce planety Jupiter. Jeho následovníkům se později podařilo objevit další oběžnice plynného obra Sluneční soustavy a získat podrobnější informace o Galileových měsících. Teprve kosmické sondy nám však umožnily poodkrýt alespoň část tajemství, které ukrývají jedny z nejtajuplnějších světů, které kdy člověk objevil.

Vesmírné kameny jsou nepochybně hrozbou, kterou dnes nápadně podceňujeme. Dočkáme se mezivládního panelu proti kosmickému smetí?

Americké přírodovědné museum zvizualizovalo virtuální cestu vesmírem až k hranici našeho poznání. Zpáteční letenka je v ceně šesti minut času.

Aj Mars má svoje ročné obdobia. Niektoré nové snímky sprostredkované kamerami a teleskopom HiRISE na sonde Mars Reconnaissance Orbiter dokumentujú zmeny, ktoré na sever Marsu priniesla jar a na jeho južnú polovicu jeseň.

Výbuchy starých hvězd ve dvojhvězdách mohou vytvořit materiál pro druhou a pak i třetí generaci planet. Naše tak trochu pustá Sluneční soustava s osamělým Sluncem asi není univerzálním modelem vývoje hvězdných systémů.

Dva američtí astronomové vytvořili počítačový model simulující vývoj různých typů galaxií. První výsledky pozoruhodně dobře souhlasí s realitou.

Japonská kosmická sonda Suzaku odhalila při výzkumu dvou mlhovin nikým nepozorované kulovité oblasti rozpínajícího se žhavého plazma, které i po tisíciletích nese stopy teplot 10 000 krát vyšších než jsou na povrchu Slunce.

Do katalógu extrasolárnych planét pribudla ďalšia kamenná „super-Zem“ HD156668b, druhá najmenšia v poradí tých, ktoré obiehajú okolo „normálnej“ hviezdy. Teoretické modely naznačujú, že iná, len o málo väčšia exoplanéta CoRoT-7b bola v období svojej ranej mladosti plynným obrom, podobným Saturnu.

Spící sluníčko si zívlo. Probírá se? Ovlivní to klima?

Sonda Kepler v prvních šesti týdnech své činnosti objevila 5 exoplanet. Mají 4 až 16,5 krát větší průměr než Země, ale hustotu nižší než má voda. Ale i dva další pozorované objekty – snad také planety - představují záhadu. Jsou překvapivě jasné a horké.

Ačkoli si většina z nás myslí, že Měsíc žádnou atmosféru nemá, není tomu tak. Není to atmosféra v pravém slova smyslu a říká se jí exosféra. Jde o řídký plášť okolo Měsíce, který je tvořen ionty s nízkou energií. Vyhodnocení dat ze sondy Kagua nyní ukázalo, který ze tří dějů (fotony přilétající ze Slunce, částice původem ze zemské plasmy, nebo vypařující se mikrometeority bombardující povrch Měsíce) se na jejím vzniku podílí hlavní měrou.

Lunární sonda LRO naměřila na měsíčním povrchu ještě nižší teplotu, než byl dosavadní rekord.

Alespoň tak zní vysvětlení amerických vědců z NASA. Kosmická sonda TIMED totiž zdokumentovala výrazný pokles teploty horních vrstev atmosféry.

NASA konečně vypustila orbitální teleskop Wide-field Infrared Survey Explorer, který bude na polární oběžné dráze zkoumat blízký i daleký vesmír v infračervené části spektra.

Záhadná struktura na severním pólu Saturnu je jedním z cílů pro kamery sondy Cassini i pro vědecký výzkum astronomů NASA. Již téměř třicet let představuje známý obrovský útvar, do kterého by se naskládaly téměř 4 Země, tajenku, která vzdoruje vyluštění.

Aneb fascinující příběh o milionech super-Zemí v naší Galaxii.

Jezera tekutých uhlovodíků na povrchu Titanu se zřejmě nevypaří každé titanské léto, ale existují desítky tisíc (pozemských) let. To prý podstatně zvyšuje naděje na evoluci maličkých obyvatel Titanu.

… tak se může rozletět úplně celý a nezůstane po něm žádná černá díra. Již několik desetiletí je známý teoretický model supernovy, která rozmetá i jádro své původní supermasivní hvězdy. Jednoznačnější důkaz správnosti předpokladů však poskytla až supernova 2007bi. Odborný článek o jejím objevu uveřejňuje dnešní vydání časopisu Nature.

Slavný meteorit z Marsu ALH 84001 už před pár lety všichni odepsali. Teď ho ale překvapivě vrací do hry jeho duchovní otec David Mckay s novou detailní analýzou údajných stop života.

Sluneční erupce vyvolají v horkém plazmatu vlny, kterých amplituda, rychlost a energie jsou nepředstavitelné.

Vezměte si encyklopedii Sluneční soustavy a nalistuje na stránce, věnující se planetě Jupiter. Téměř jistě se na ní dočtete o klíčové roli obra Sluneční soustavy při vzniku a vývoji života na Zemi.

Kanibalská galaxie Centaurus A si před pár stovkami miliónů let pochutnala na menší spirální galaxii. Dnes máme díky novým technologiím možnost pozorovat finále této vesmírné svačinky ještě ostřeji.

Po najväčšom urýchľovači Európa plánuje vybudovať aj najväčší pozemný optický ďalekohľad.

Dnes a zítra se uskuteční rekordní simultánní pozorování oblohy radioteleskopy na celém světě.

Americký Úřad pro letectví a vesmír (NASA) na páteční večer SEČ svolal dlouho očekávanou tiskovou konferenci a oznámil světu, že kosmická sonda LCROSS krátce před svým dopadem našla na Měsíci vodu.

Vlastný pohyb zdroja elektromagnetického žiarenia voči pozorovateľovi a rozpínanie vesmírneho priestoru ovplyvňujú svetlo rôznym spôsobom. Ako?

Pozoruhodný objekt Cas A, po Slunci nejsilnější rádiový zdroj na obloze, je nejspíš právě zrozená neutronová hvězda, kterou obaluje deseticentimetrová slupka brutálně gravitačně stlačeného uhlíku.

Vášnivý fotograf noční oblohy Alex Mellinger vytvořil pozoruhodné a velmi pracné panorama naší galaxie Mléčné dráhy. Každý si ho teď může vychutnat online.

Náš vesmír je asi 13,7 miliárd rokov starý. Ale už po 600 miliónoch rokov od jeho zrodu v ňom zanikali prvé veľké hviezdy, ktoré sa v dramatických výbuchoch supernov menili na čierne diery.

Od konce září krouží kolem Země ani ne kilogramová kostka švýcarské výroby, která coby první satelit v dějinách Švýcarska pozoruje světelné záření pozemské atmosféry.

Americká sonda IBEX (Interstellar Boundary Explorer) odhalila úzký pás zvýšené hustoty energetických neutrálních atomů, který na hranicích Sluneční soustavy vytváří téměř uzavřený kruh. V tomto pruhu bylo detekováno třikrát více neutrálních atomů, než v jiných oblastech mezihvězdného rozhraní. Objev představuje pro astrofyziky novou výzvu.

Úžasně elipsoidní planetka Haumea obíhající Slunce za dráhou Neptunu má na svém povrchu záhadnou tmavě červenou skvrnu. Doletí se někdo podívat, co je to zač?

Takmer štvormesačný projekt LCROSS - Lunar CRater Observation and Sensing Satellite sa zavŕšil cieleným nárazom palivového raketového stupňa a následne aj samotnej výskumnej sondy do dna mesačného kráteru Cabeus. Energia dopadu vyše dvojtonového telesa, letiaceho rýchlosťou 9 000 km/h mala vyvrhnúť obrovský oblak prachu a úlomkov hornín až do výšky okolo 10 km. Skutočnosť však bola prekvapujúco iná.

Pozoruhodná kosmoklimatologie poprvé prokazuje zjevnou souvislost mezi kosmickým zářením bombardujícím Zemi a pozemským klimatem.

Díky lidské zvídavosti dnes na dně měsíčního kráteru Cabeus vzniknou dvě nové jámy.

Nejsvižnější ze všech známých bílých trpaslíků pomalu vyjídá svého hvězdného partnera a v astronomicky dohledné době vybuchne jako supernova ve spektakulární explozi viditelné na Zemi i ve dne.

Návštěva papeže Benedikta XVI. v České republice je dobrou příležitostí pro stručné představení Vatikánské observatoře. Ta se shodou okolností před pár dny stěhovala do nového sídla.

Na oběžné dráze kolem Země již deset let krouží vesmírný teleskop Chandra. Mapuje oblohu v rentgenovém spektru záření a vidí to, co dalekohledy snímající viditelné světlo nevidí. Namísto dortu k desetiletému výročí vědci „upekli“ ze snímků detailní pohled do centra naší Galaxie.

Vědci z Open University si myslí, že přišli na to, jak zpřesnit matematický výpočet lokalit vhodných pro osídlení. Základem je Drakem sestavená rovnice pro stanovení počtu inteligentních mimozemských civilizací.

Dráhu australského meteoritu pocházejícího z pásu mezi planetami Mars a Jupiter, odhalila síť automatických bolidových kamer. Kamery jsou dílem našich vědců z Astronomického ústavu Akademie věd a české firmy Space Devices.

Jako epidemie se českými sdělovacími prostředky šíří zvěsti o objevu první kamenné nebo dokonce hornaté planety. Jak už jsme u pánů novinářů zvyklí, pravda je poněkud někde jinde…

Jupiter má sice dost měsíců, ale v polovině minulého století měl ještě jeden navíc. V roce 1949 zachytil kometu Kushida-Muramatsu, které se ale po dvanácti letech podařilo uniknout. Vyhnula se tak osudu jiných těles, které na Jupiter nakonec dopadly.

Radarová pozorování v Mohavské poušti a v Portoriku přinesla další pěkný systém jednoho většího a dvou malých asteroidů. Dříve poměrně nudný balvan 1994 CC je tak najednou mnohem zajímavější.

V máji podstúpil Hubblov teleskop omladzujúcu kúru. NASA zverejnila prvé snímky po oprave, ktorá je definitívne tou poslednou. Astronómovia však hovoria o novom začiatku najznámejšieho a z vedeckého hľadiska najproduktívnejšieho ďalekohľadu.

Před pár týdny prošla sdělovacími prostředky zpráva o kolizi Jupiteru s cizím kosmickým tělesem. Srážky obra Sluneční soustavy s většími planetkami či kometami jsou spíše vzácné, vyskytují se obvykle jednou za několik století. Zatím poslední velký kosmický karambol zažil Jupiter v roce 1994, když na něj dopadlo 22 úlomků jádra komety Shoemaker-Levy 9.