Kompozitní kovové pěny by mohly spustit revoluci v pancéřování, ať už jde o vozidla nebo lidi. A bude to prý jenom začátek.

Mohli bychom se zamaskovat vhodně načasovaným paprskem ze 30 megawattového laseru. Anebo s ním můžeme dát najevo, že tu jsme.

Kosmický teleskop Kepler nezáří jenom při hledání cizích planet. Společně s objevy mnoha podivuhodných světů ještě také výtečně pozoruje supernovy.

Bláznivě těžké není v tomhle případě daleko od pravdy. Částice Planckovské interagující temné hmoty (PIDM) by měla vážit asi tak jeden mikrogram.

Tvrdí to Avi Loeb z Harvardu. Pokud by megahvězda o hmotnosti několika set Sluncí hodně rychle rotovala, tak by se prý její jádro mohlo nejprve zhroutit do dvou černých děr, a až pak do jediné.

Podivuhodné Weylovy polokovy fungují jako říše divů Lewise Carrolla. Mizí v nich elektrony, proletí králičí norou a objeví se na druhé straně krystalu.

Američtí vědci na cestě vedoucí ke konečnému objasnění záhadného původu blesků.

Nečekaná data z LHC elektrizovala celou komunitu kolem Standardního modelu. Teoretičtí částicoví fyzici plodí publikace neuvěřitelným tempem. Objevily se zvěsti o těžší verzi Higgsova bosonu a šeptá se i o gravitonu a nových prostorových dimenzích.

Od havárie v jaderné elektrárně Fukušima I uplyne pět let. Na Oslovi podrobně sledujeme vývoj celou dobu. Podívejme se na to, čeho se podařilo dosáhnout při likvidaci havárie a jak to nejen v areálu elektrárny vypadá nyní.

Pokud to někdo bude mít zájem číst. Femtosekundové lasery v optoelektronice dovedou zázraky.

V minulém týdnu byla ohlášena pravděpodobná detekce gravitačních vln pomocí pozemního detektoru LIGO ve Spojených státech. V souvislosti s touto událostí je možné připomenout, že koncem minulého roku udělala Evropa důležitý první krok k detekci gravitačních vln ve vesmíru. Dne 3. prosince 2015 byla na oběžnou dráhu okolo Země vynesena družice LISA Pathfinder, která má testovat technologie nutné pro funkci vesmírného gravitačního detektoru eLISA. A nyní se zahajuje její provoz.

Temné světlo, to zní jako rekvizita z nějaké depresivní fantasy. Někteří fyzici ale opravdu sázejí na temné fotony, protějšky fotonů z temného sektoru vesmíru.

Přesněji řečeno jeho čistě experimentální fotonickou variantu. Je to jen hračka, jednoho dne by podobní Maxwellovi démoni mohli přinést zajímavé démonické aplikace.

Experimentování s grafenem vedlo k vytvoření prvního modelu relativistické hydrodynamiky v kovu. Budeme studovat černé díry na čipech s grafenem?

Co nám vlastně přináší historické přímé zachycení gravitačních vln?

Právě jsme se stali svědky první přímé detekce gravitačních vln experimentem aLIGO, zároveň také první přímé detekce černých děr, silného potvrzení Einsteinovy obecné relativity, a rovněž zrození celé gravitační astronomie. Jaké objevy teď můžeme čekat?

Na letošní rok připadá sté výročí Einsteinovy předpovědi gravitačních vln, proto by bylo excelentní, kdyby se právě letos podařilo jejich přímé potvrzení.

Observatoř LIGO konečně zachytila toužebně očekávané gravitační vlny. Téměř přesně po 100 letech od jejich předpovězení Albertem Einsteinem jsme se dozvěděli, že nejsou pouhým přeludem. Máme tu revoluci ve fyzice!

Čínský experimentální tokamak EAST hájí čest tokamaků a kontruje německému stellarátoru Wendelstein 7-X úchvatným rekordem v délce fúzní reakce. Jestli se to všechno potvrdí, tak jsme na 102 sekundách.

Spolková kancléřka Angela Merkel osobně spustila na stellarátoru Wendelstein 7-X výrobu prvního vodíkového plazmatu. Projekt tím zahájil vědecké experimenty.

Co když Planckův čas není nejkratším smysluplným časovým intervalem? Podle nové studie je takový interval o několik řádů delší, což by mělo významný vliv na kvantovou mechaniku. A čas prý připomíná krystalovou strukturu.

Za pár posledních desetiletí se intenzivním úsilím několika laboratoří podařilo dosáhnout význačného pokroku v produkci a studiu supertěžkých prvků. Dnes je už prokázána existence 118 prvků a podařilo se uzavřít sedmou periodu v Mendělejevově tabulce a studují se chemické vlastnosti až 114tého prvku, kterým je livermorium. Proto je zajímavé si shrnout dosavadní úspěchy a budoucnost této oblasti výzkumu.

Výzkum kvantových uzlů bude velmi zajímavý pro kosmologii, fúzní energetiku i vývoj kvantových počítačů.

Na Univerzitě v Edinburghu uskutečnili průlomové pozorování nové fáze velmi hustého vodíku při strašlivém tlaku nad 325 GPa: Jsme už konečně na stopě vytouženého kovového vodíku?

Bláznivá diktatura na severu Korejského poloostrova údajně uskutečnila čtvrtý jaderný test. Co to tam ale doopravdy explodovalo?

Fyziků se povedla kvantová superpozice v měřítku půl metru. Jsou už na dohled kvantové kočky, potažmo jiná laboratorní zvířata?

V roce 2016 uplyne třicet let od havárie čtvrtého bloku Černobylské jaderné elektrárny, její začátek nastal 26. dubna 1986. Připomenout si tuto událost je zajímavé i z toho hlediska, že v současné době se začíná cesta k likvidaci celé elektrárny a revitalizaci postižených a dosud zakázaných oblastí. Je tak zajímavé shrnout současný stav v této oblasti.

V Číně se během roku 2015 spustilo osm bloků a výstavba nových jaderných elektráren v řadě rozvíjejících se zemí značně pokročila. Rychlý sodíkový reaktor BN800 v Rusku se po vyřešení problémů s kvalitou palivových souborů začal v závěru roku 2015 dodávat elektřinu do sítě. V Japonsku začaly opět pracovat dva reaktory v elektrárně Sendai a zprovoznění dalších se chystá na rok 2016. Klimatická konference v Paříži v závěru roku zvýraznila potřebu rozvoje jaderné energetiky jako nízkoemisního zdroje.

Lehký kovový nanokompozit hořčíku a karbidu křemíku láme rekordy v pevnosti a odolnosti.

Vědci syntetizovali borofen, prozatím na stříbrném substrátu. Nový 2D materiál je považovaný za velmi slibný.

Měření vzdáleností v kosmu je velmi obtížná disciplína. Naše měření dosud končila u známých supernov Ia, na které se ovšem nemůžeme spoléhat ve vesmíru mladším než 5 miliard let. Pro měření na těchto vzdálenostech potřebujeme jiný referenční zdroj.

Pro milovníky nových částic, exotické fyziky a přelomových vědeckých objevů jde o jednu dobrou a jednu hodně špatnou zprávu.

V největším stellarátoru světa ohřáli héliové plazma na milion stupňů Celsia. Stellarátory si postupně získávají respekt a zájem médií.

Rafinovaná globální síť radioteleskopů předvedla své možnosti při studiu naší domácí supermasivní černé díry. Její magnetická pole jsou více než vzrušující.

Minulý týden jsem se po dlouhé době opět setkal s německou studií KiKK o výskytu leukémie dětí v okolí jaderných elektráren. Proto bych si dovolil připomenout, co ve skutečnosti vypovídá.

Autor teorie Craig Hogan zamáčkl slzu, ale flintu do žita rozhodně nehodil. Jejich tým ve Fermilabu funguje dál a Hogan už pracuje na nové teorii.

Jmenuje se Q‑uhlík a dají se z něho dělat diamanty při pokojové teplotě a tlaku.

Obdivovaný grafen předvedl další trik, tentokrát v mikrofonech. Tenhle lehký, pevný a zároveň pružný materiál je pro mikrofony jako stvořený.

Čerstvé srážky jader olova-208 dosáhly energie v těžišti cca 1 000 TeV, čili 1 petaelektronvoltu. Při jedné takové srážce vzniká asi tak 30 tisíc nových elementárních částic.

Černé díry nejspíš nemají vlasy, ale Sluneční soustava je možná mnohem vlasatější než jsme si mysleli.

Pokud se temná hmota skládá z lehkých částic, které mírně jsou svolné k občasným interakcím s běžnou hmotou, tak by jimi vytvářené pole temné hmoty mohlo v čase měnit základní fyzikální konstanty.

Na australské Univerzitě Nového Jižního Walesu zprovoznili křemíkový čip se 2 qubitovým systémem, založeným na elektronu a jádru atomu fosforu, a skvěle s ním prošli Bellovým testem.

Přinejmenším teoreticky. Nově navržený postup vychází z materiálu tvořeného specifickou kombinací iontů a slibuje 10 milionů stupňů Celsia za 20 kvadriliontin sekundy.

Kapalina proděravělá jako ementál, to je přece šílenost. Anebo není?

Tým experimentu STAR amerického Relativistického srážeče těžkých iontů (RHIC) změřil, že antiprotony drží pohromadě nejspíš úplně stejně, jako protony v atomových jádrech hmoty.

Materiáloví vědci překonali nesnáze při výrobě skla s velkým obsahem oxidu hlinitého pomocí aerodynamické levitace a udělali sklo pevnější, než většina kovů.

Tento článek referuje o nedávném výsledku, o kterém už na oslu psal Stanislav Mihulka ve svém článku „Kvantová mechanika opět poráží Einsteina a jeho lokální realismus“. Následující text je jakousi kuchařkou, která by měla usnadnit čtenáři hlouběji pochopit význam onoho experimentu. A také pokusem přiblížit čtenáři pojmy jako EPR paradox, spin, lokální realismus, entanglement částic či Bellovy nerovnosti, a ukázat, jak spolu navzájem souvisejí.

Růst čínské ekonomiky a pokrok čínské vědy začínají nést ovoce. Doufejme, že se jim povede tenhle plán dotáhnout do konce.

Aby to bylo obzvláště ironické, tak v tomto případě Einsteina porazily kvantové hrací kostky, rekordně rychlé kvantové generátory náhodných čísel.

Tento rok uplyne 100 let od uvedení teorie relativity. Za tu dobu prošla tato teorie úspěšně celou řadou testů, prakticky nepotvrzená je jenom předpověď gravitačních vln. Ty se snažíme už dlouhou dobu zachytit, ale marně. A co když žádné gravitační vlny nejsou?