Jeden z nejvýznamnějších experimentálních výsledků loňského roku se týká slunečních neutrin. Analýza dat z neutrinového detektoru Borexino prokázala, že v nitru Slunce se i nyní uvolňuje tolik energie, kolik jí Slunce vyzařuje ze svého povrchu. Cesta fotonů vzniklých v jaderných reakcích ve středu naší hvězdy trvá průměrně sto tisíc let. Je tak jasné, že i za tuto dobu bude Země od Slunce dostávat stejnou porci světla a tepla.

Galaktický prach z mořských sedimentů obsahuje stokrát méně plutonia-244 než jsme si mysleli. Znamená to, že naše teorie o vzniku těžkých atomů v supernovách nefungují?

Mikromaser se dvěma dvojitými kvantovými tečkami představuje pokrok ve vývoji polovodičových kvantových počítačů a také nabízí zajímavou inspiraci pro nové laserové technologie.

Na Australské národní univerzitě uchovali kvantovou informaci v atomech europia uvnitř krystalu, po rekordní dobu 6 hodin. Bude kvantová komunikace založená na pevných médiích?

Na Technické univerzitě Mnichov v rámci výzkumu nanopórů v želatině ostřelovali červené gumové medvídky firmy Haribo pozitrony. Ať žije Silvestr!

Podle Roberta Ehrlicha z Univerzity George Masona tomu nasvědčuje šest nezávislých pozorování ve fyzice kosmického záření, kosmologii a částicové fyzice, z nichž vyplývá imaginární hmotnost elektronového neutrina.

Objevil se první přímý důkaz, že fáze hmoty zvaná pseudogap konkuruje supravodivosti, přetahuje se s ní o elektrony a stojí tím v cestě úžasnému rozvoji technologií se supravodivostí v běžných teplotách.

Podle výzkumu na Brownově univerzitě ano, přinejmenším pomyslně. Prý se to děje, když elektrony vytvářejí v hodně chladném kapalném heliu nanobubliny s velmi podivným chováním.

Potřebujete k tomu odhodlaný výzkumný tým a attosekundový XUV laser. Na Kalifornské univerzitě v Berkeley měli oboje a změřili, že přeskok elektronu přes zakázaný pás v křemíkovém polovodiči trvá méně než 450 attosekund.

Téměř kapesní laser-plasmový urychlovač, poháněný petawattovým laserem centra BELLA v Lawrence Berkeley National Laboratory, urychlil elektrony na rekordních 4,25 GeV.

Higgsovy bosony jsou už z módy, teď se loví nepolapitelné gluebally, předpovězené částice slepené ze samých gluonů. Na významných urychlovačích částic si na ně brousí drápy.

Jaderná energetika je v současnosti dominantně dána rozvojem v Asii, hlavně v Číně, a v Rusku. Zde bylo zprovozněno několik nových bloků a je jasně patrný zrychlující se nástup renesance produkce elektřiny tímto způsobem. Nástup nových technologií do praxe dokumentuje dokončení rychlého sodíkového reaktoru BN800 v Rusku.

Na Univerzitě Západní Austrálie navrhli stolní zařízení pro detekci gravitačních vln, založené na drobném kryogenním křemíkovém rezonátoru se supravodivým kvantovým intereferenčním zařízením SQUID. A hodlají s ním zachytit gravitační vlny jako první.

CERN pověsil na web pořádnou porci dat z experimentu CMS a dalších na Velkém hadronovém srážeči. Kreativitě uživatelů se meze nekladou.

Naše domácí supermasivní černá díra v Mléčné dráze by mohla být dlouho hledaným zdrojem extrémně energetických neutrin, jaká jednou za čas zachytí observatoř IceCube na Jižním pólu.

V Praze se uskutečnil 16. mezinárodní workshop RAGtime, zaměřený na relativistickou astrofyziku černých děr a neutronových hvězd.

Data získaná Velkým hadronovým srážečem LHC prý nevylučují, že v CERNu ve skutečnosti polapili technicolorového Higgse z technikvarků. Příznivci technicoloru se nevzdávají!

Na Univerzitě Jižní Kalifornie odvozují kvantovou mechaniku z chování strun ve strunové teorii pole.

Na podzim roku 2014 se zdá, že už nic nestojí v cestě obnovení provozu dvou jaderných bloků v elektrárně Sendai. V samotné elektrárně Fukušima I začalo pracovat další zařízení ALPS, které výrazně zvýší kapacitu úplné dekontaminace zamořené vody. Vyklízení vyhořelého paliva z bazénu čtvrtého bloku je už téměř dokončeno. Otevřela se další část zakázané zóny a také dálnice z jihu na sever přes ní.

Podle nové teorie Mnoha navzájem se ovlivňujících světů na sebe nejpodobnější paralelní vesmíry působí odpudivou silou, která má na svědomí zázračné jevy kvantové mechaniky.

Řetězy přitavených nanočástic zlata skvěle vedou světlo v nanostrukturách a podle všeho to zvládnou i na velkou vzdálenost. Plazmonika a nanočástice zlata si padly do oka.

Nikoliv krvelačný chlupáč z Arktidy, ale experiment POLARBEAR pro pozorování reliktního mikrovlnného záření v poušti Atacama.

Na Leicesterské univerzitě vystopovali vzrušující rentgenový signál, který by mohl být první přímou stopou axionů, pocházejících z nitra našeho Slunce.

Pod nedávným článkem, který pojednával o fúzním reaktoru Dynomak se opět rozvinula diskuze okolo studené fúze a reaktoru E-Cat Andrea Rossiho. Hlavně v souvislosti s nedávno publikovanou studií založenou na novém „testováním“ tohoto zařízení. Podívejme se, co tato studie říká o tomto zařízení z hlediska možného průběhu jaderných reakcí.

Výzkumné týmy Univerzity Nového Jižního Walesu vyvinuly dva systémy qubitů v substrátu z křemíku-28. Přesnost jejich kvantových operací dosahuje slušných 99,99 procent.

Na Washingtonské univerzitě vyvíjejí fúzní reaktor, který by vyrobil gigawatt elektřiny za méně peněz, než uhelná elektrárna se stejným výkonem.

Dva masivní detektory neutrin z PVC, vzdálené od sebe 810 kilometrů. To je experiment NOvA, nejnovější past na nepolapitelná neutrina. Ve Fermilabu chytají duchy světa částicové fyziky.

Z důmyslně zmačkaného grafenového papíru lze vyrobit ohebné a snadno roztažitelné superkapacitory, které se mohou stát zdroji energie pro populární pružnou elektroniku.

V březnu tohoto roku proběhla medii zabývajícími se popularizací vědy smršť článků o potvrzení existence reliktních gravitačních vln pocházejících z velmi rané inflační fáze vývoje vesmíru. Nyní se po detailní analýze dat ze sondy Planck ukázalo, že polarizace reliktního záření pozorovaná přístrojem BICEP2 nepochází z velmi dávných dob vzniku reliktního mikrovlnného záření, ale z poměrně nedávné doby vlivem rozptylu na prachu v naší Galaxii.

Zvídaví fyzici prověřili skálopevnost poměru hmotnosti protonu a elektronu ve slabém a velice silném gravitačním poli. Z měření absorpčních spekter na Zemi a na povrchu bílého trpaslíka odvodili, že je doopravdy jako skála jistoty ve veselém chaosu vesmíru.

Minulý týden prezentoval Samuel C. C. Ting výsledky měření elektronů a pozitronů kosmického záření pořízené spektrometrem AMS, který je umístěn na vesmírné stanici ISS. Výsledky ukazují velice rozdílné chování závislostí počtu pozitronů na jejich energii oproti situaci u elektronu. Chování podílu pozitronů ve spektru elektronů a pozitronů u kosmického záření u velmi vysokých energií může naznačovat, že jde o produkty anihilace částic temné hmoty.

Hned dva vědecké týmy úspěšně syntetizovaly germanen, materiál z plošně uspořádaných atomů germania. Jeho vlastnosti jsou zaručeně udivující.

Jsme na počátku technologií rádiového přenosu dat s naprosto ohromující kapacitou?

V době, kdy největší laboratoř částicové fyziky slaví 60. výročí svého založení, je docela vhodné si zopakovat, jak se vyznat v té velmi pestré mozaice částic, které vytváří náš svět. To nám usnadní orientaci v článcích, kterých se v době výročí této instituce objeví celá řada.

Ve Vídni kvantově zobrazili šablonu ve tvaru kočky s pomocí entanglovaných párů infračerveného a červeného fotonu. Erwin Schrödinger by se jistě divil.

Přesněji řečeno nejvíce přímo zchlazené molekuly na světě. V magnetooptické pasti je zchladili na nový rekord, teplotu 2,5 tisíciny stupně nad absolutní nulou.

Jednoduchý experiment bez opory v matematické teorii. Ale funguje to. Pingpongový míček pluje po hladině jako očarovaný.

Přízračné galaktické bubliny gama záření stále svítí nad a pod galaktickou rovinou. A my si s nimi moc nevíme rady. Mezi odborníky vzbuzují respekt.

Skládaní paprsků diodových laserů o různé vlnové délce umožnilo vytvořit výkonné a efektivní přímé diodové lasery, kterými lze řezat a svářet kov. Průmyslové aplikace jsou v plném běhu.

Pomůže nám experimentální časoprostor z grafenového filmu ostřelovaného ultrakrátkými laserovými pulzy osvětlit rej gravitačních vln?

Velkým počtem populárně vědních serverů proběhla informace, že srovnání doby příletu světla a neutrin ze supernovy SN1987A ukazuje na to, že rychlost světla je menší než maximálně možná. Podívejme se na to, co data ze supernovy opravdu reálně vypovídají.

Kupodivu to vypadá, že by mohl. Higgs by měl být ve spojení s inflací pro vesmír zničující. Jenže vesmír podle všeho existuje a daří se mu vcelku obstojně. Kde se stala chyba?

Úžasně! Buckyball, čili buckminsterfulleren C60 se po zásahu sprškou fotonů rentgenového paprsku rozletí na malé kousky. Není nad experimenty s femtosekundovým rentgenovým laserem.

Dříve se v Texasu střílelo mnohem více, teď prý tradici zachraňuje, dost netradičně, horda přistěhovalců. Uhlíkovými projektily pálí jen do terče, ještě k tomu nepřesně a přesto o nich píše celý svět.

Na frontové linii titánské bitvy mezi obecnou relativitou a kvantovou mechanikou o ovládnutí světa se motají i cesty časem. Prozatím si můžeme rafinovaně simulovat uzavřené časové křivky pomocí fotonů.

Německý synchrotron COSY potvrdil existenci extrémně krátkověkého a stejně tak zajímavého dibaryonu, exotické formy hmoty tvořené šesti kvarky.

Laser-plasmové urychlovače s brázdovým polem by mohly být průlomem v technologiích urychlování částic. Klíčovým trikem je skládání mnoha méně výkonných laserů namísto jednoho extrémně výkonného.

Co kdyby se nám povedlo udržet červí díru natolik dlouho, že skrz ní projde světelný signál? Pak bychom mohli komunikovat napříč prostorem a možná i časem. Luke Butcher z Cambridge navrhuje využít Casimirovu energii kvantových fluktuací.

Téměř mytologický problém částicové fyziky, který byl dlouhá desetiletí považován za neřešitelný, teď najednou směřuje k experimentu se srážečem fotonů. Vyrobíme elektrony a pozitrony z čirého záření?

V CERN (Centrum evropského (sub)jaderného výzkumu) u Ženevy se vážně začíná diskutovat o příštím velkém urychlovači pro budoucí generace částicových fyziků. Uvažuje se o kruhovém urychlovači o obvodu 80 až 100 km, v němž by se s velkou pravděpodobností opět srážely protony s protony, jako je tomu již v případě stávajícího kruhového urychlovače LHC (Large Hadron Collider).