Úzkým hrdlem láhve vzniku inteligentních bytostí ve vesmíru, je nestabilní prostředí v nejranějším planetárním stadiu. Paradoxně je tedy tím největším nedostatkem dostatek času.

Geochemické analýzy obsahu stopových prvků v horninách z dávné minulosti planety Země prozradily, že před 3 až 2,5 miliardami let v nich došlo k zásadní změně obsahu hořčíku. V té době se podle všeho rozjela desková tektonika.

Podle nového výzkumu evoluce pohádek jsou některé z nich překvapivě staré. Dařbuján a Pandrhola strčí do kapsy bibli i kamenné kruhy ve Stonehenge.

…aneb Kudy chodil T. rex na špacír

…aneb Jaké riziko skýtal obřím teropodům rychlý běh

…aneb Záhada pradávné dinosauří pokožky

…aneb Peří proti pyknovláknům

…aneb (Ne)známá viktoriánská story

…aneb Neznámý svět polárních vládců druhohorní éry

…aneb Trpaslíci pod nohama obrů

aneb Největší vědecký souboj Divokého západu

…aneb Nový gigantický opeřenec ze souvrství Hell Creek

Aneb Kde se vzali teplokrevní, rychlonozí a opeření dinosauři?

Vlasatice „Lovejoy“, vlastním jménem C/2014 Q2, přilétla z Oortova oblaku a není to jen špinavá sněhová koule. Oplývá strdím v podobě alkoholu a sladkostí. Navštíví nás znovu. Na přípravu máme osm tisíc let.

Kousíčky grafitu v jednom krystalu zirkonu naznačují, že před 4,1 miliardami let na Zemi bujel fotosyntetický život. Pokud se geochemici nespletli.

…aneb Pelichající král dinosaurů

…aneb Konečný verdikt je (možná) zde

…aneb Jak člověk odhalil katastrofu K-T

Radikálně nový přístup k vývoji elektronických obvodů využívá darwinovský mechanismus přírodního výběru. Evoluční elektronika klepe na dveře.

…aneb Giganti nejen mezi sauropody

Jsou monarchové a další motýli geneticky modifikovaní invazemi brakovirů lumčíků? Rozhodně ano. A vadí to snad? Rozhodně ne.

…aneb Neprávem přehlížený titán z pozdní jury

Dvoumetroví predátoři z příbuzenstva klepítkatců žili v mělkém moři na území dnešní Iowy před 467 miliony let.

…aneb Celebrita s vrásčitou tváří

O spermiích jiných druhů toho víme už hodně. Třeba že se spojují do vláčků, aby se jim cestovalo rychleji a přechytračili tak spermie případného soka. I ty lidské jsou sobečtější, než jsme si o nich mysleli. Jejich průnik do vajíčka ani zdaleka není procházkou růžovým sadem provázenou jemnými doteky enzymů.

Američtí fosilizovaní psi jsou učebnicovou ukázkou toho, co všechno je možné, když je na to dost času.

Potvrzují to simulace vývojářů robotů a umělých inteligencí, které fungují lépe, když se do nich začlení masová vymírání.

Teropod od Brna

Ornitopod od Kutné Hory

Dinosauří stopy od Červeného Kostelce.

Fričovi dinosauři

Tetrapodophis amplectus je možná pradávným hadem, kterého možná našli v Brazílii, i když je v německém muzeu, kam se legálně nejspíš nemohl dostat.

Ptakoještěři

Velcí mořští plazi

…nebo je tím šťastlivcem až člověk?

Fascinující story halucigenií spěje do finále. Kultovní fosilie už snad doopravdy má hlavu!

…aneb Další posvátné dinosauří stopy z Číny

…aneb Nejen dinosauři byli giganty druhohorního světa

…nejspíš oboje!

…..aneb Skutečný fortel karcharodontosaura

Drobný dinosaurus z těsné blízkosti evoluční linie ptáků nejspíš představuje neúspěšný, ale o to zajímavější experiment s létáním.

…a lidé, kteří je neznali

…aneb Nepříliš známá historie proslulého dinosaura

…aneb Jak model kvecalkoatla znovu zakryl stínem zemi

Tým paleontologů vedený Emanuelem Tschoppem z lisabonské univerzity NOVA publikoval 7. dubna studii, kterou zatím patrně jen málokdo přečetl celou (má totiž 298 stran). Už v samotný den jejího publikování však o výzkumu informovala celá řada médií. Čím to? Díky brontosaurovi! Zdá se totiž, že populární jméno Brontosaurus, které z vědecké literatury prakticky vymizelo počátkem 20. století, bude opět v kurzu.

Experimenty s nanořetězci DNA ukazují, že se tyto krátké útržky samovolně uspořádávají do podoby tekutých krystalů. Takové tekuté krystaly pak usnadňují pospojování kousků DNA do podoby dlouhých řetězců.

…aneb Kde se vzali pravěcí plazi na sousední planetě

…aneb Jak se posvátný jezdec stal sauropodem

Alexander Averianov ze Zoologického institutu Ruské akademie věd v Petrohradě s Borisem Ekrtem z Národního muzea v Praze se rozhodli opětovně prostudovat prvního českého ptakoještěra kretornise (druh Cretornis hlavaci). Nové podrobnosti přináší prestižní časopis Cretaceous Research.

…aneb Představuje se Pelecanimimus