Není mnoho oblastí na pozemské souši, kde bychom nenašli mravence a houby. A tak není divu, že se mezi těmito zcela odlišnými organismy vyvinuly různé vztahy – od symbiózy až po nelítostný parazitizmus. Za miliony let obě formy soužití dosáhly vysoký stupeň specializace.

...aneb redukční dieta až v plnoletosti

Diania cactiformis - vyhynulý příbuzný členovců dává představu jak trilobiti, korýši, hmyz i pavouci ke svým nohám přišli.

Několik fragmentů kostí stačilo vědcům na rekonstrukci obrovského sauropoda, který se před asi 110 miliony let spíše uvážlivě loudal, nežli proháněl územím dnešního Utahu.

...aneb definitivní konec jednoho pozoruhodného objevu

Vakorosnička Guentherova z tropických lesů jihoamerických And oslňuje biology ozubenou dolní čelistí, k nimž přišla po pauze trvající 220 miliónů let. Rohatá žába s vakem tím pádem vyvrací obstarožní Dollovo pravidlo o nezvratitelnosti evoluce.

Když se lidé chtěli přesněji orientovat v průběhu dne, vymysleli a sestrojili sluneční hodiny, které nepotřebovaly žádný složitý stroj. Když svítilo slunce, byly spolehlivé a v rámci tehdejších potřeb dostatečně přesné. Jednoduché jednobuněčné organismy na počátku evoluce pozemského života možná šly podobnou cestou a než se vyvinuly mechanismy na úrovni složitých změn v aktivitě genů, cirkadiální rytmy pravděpodobně řídily enzymy.

Dlouhá putování různých druhů živočichů za potravou a vhodným podnebím skrývají riziko, že se zvířata na nových lokalitách nakazí. Zároveň jim ale umožňují držet patogenní organismy na uzdě, zlepšovat zdravotní stav a imunitu celé populace.

Porovnání velikostí částí mozků u různých druhů primátů popírá jeho „mozaikovou evoluci“.

Rok 2010 byl v rámci "dinosauří paleontologie" bezpochyby jedním z nejúspěšnějších a nejbohatších v celé téměř dvousetleté historii.

Dva američtí biologové vypočetli, že před necelými třemi milardami let proběhla genetická exploze, která ovlivnila chemismus oceánů i atmosféry a rozhodla o směru dalšího vývoje života

...aneb zrak, čich a sluch dávných obratlovců analyzován

Pokračující vykopávky v pozoruhodné jeskyni Liang Bua na indonéském Floresu odkryly velkého marabu Leptoptilos robustus, který mohl sbírat malá hobiťata jako čápi žáby. Současní marabu získali dalšího impozantního příbuzného.

...aneb letošní přírůstek do velké dinosauří rodiny

Hezký příklad evoluce, která v změněném prostředí přetvoří organismus téměř k nepoznání od původního druhu

...aneb pár vět o ankylosaurovi

...aneb mohli se hadrosauridi přiblížit středně velkým sauropodům?

Carlo Jaramillo: „Samozrejme, obávam sa, že niektorí ľudia sa na to pozrú a skonštatujú, že by nás globálne otepľovanie nemalo znepokojovať. Ale práve to nám tvrdí samotný fosílny záznam.“

...aneb tajemství rodičovské péče dinosaurů

...aneb archeopteryx nebyl jediný

Jantar uchoval stopy zápasu starého sto milionů let.

...aneb jak duchovní velkou ještěrku popsal

...aneb honba za rekordními dinosaury.

Druhohorní okřídlení plazi "ptakoještěři" byli prvními obratlovci, schopnými aktivního letu a historicky je považujeme za jakési neohrabance, kteří museli nejdříve „nějak“ vylézt na skálu, aby pak mohli plachtit. Podle nové studie ale šlo o vynikající letce, kteří bez mezipřistání byli schopni zvládnout šestnáct tisíc kilometrů a možná i více. Co do překonávaných vzdáleností zřejmě šlo o nejlepší letce všech dob.

Mnoho iontů těžkého kovu v prostředí plžům škodí, vědcům ale pomáhá chápat mechanismy, s kterými si pohrává evoluce.

Žebernatky řadíme mezi vývojově „primitivní“ mnohobuněčné organismy. Přesto jsou evolučně velmi úspěšné. Jsou přizpůsobivé, dokáží opravit poškozené částí těla a používají jednoduchý, ale velmi účinný způsob lovu. Zajišťují si „přítok“ nic netušící kořisti.

Bez hrozby dinosařích děsivých čelistí se neobejde žádná „cesta do pravěku“, ať už ji podnikají klukovští hrdinové filmu Karla Zemana nebo hrdinové hollywoodského kasovního trháku „Jurský park“. Dravý ještěr Tyrannosaurus rex patří bezpochyby k nejpopulárnějším zástupcům pravěké fauny. Tyranosaura a jeho příbuzné však mají v oblibě i vědci, protože jim studium této skupiny vyhynulých plazů přináší odpovědi na řadu důležitých otázek týkajících se evoluce obratlovců. Nové nálezy a nové technologie dovolují zjistit o tyranosaurech zcela nové, překvapivé skutečnosti.

Někdy ve středním siluru, před 439 až 409 miliony let, se na Zemi objevily cévnaté rostliny. Začaly dobývat souš a obohacovat atmosféru kyslíkem. Ten pak poháněl evoluci živočichů do větších a komplexnějších forem. Vědci se snaží zrekonstruovat, jak se v průběhu stovek milionů let měnil obsah kyslíku rozpuštěného ve vodách dávných oceánů.

Po několik milionů let plachtili nad oceány ptáci s překvapivým rozpětím křídel a chytali ryby do zvláštních zobáků. Ale i nad pevninou se v minulosti vznášeli okřídlení obři. Osud těchto miocénních velkých opeřenců, kteří v současné éře vývoje pozemského života nemají konkurenty, pravděpodobně zpečetilo ochlazení koncem pliocénu, které předznamenalo nástup pleistocénu a rozsáhlé vymírání megafauny.

Nově objevená lokalita s pěkně zachovanou faunou středního kambria poblíž elegantního Stanleyho ledovce v kanadském Kootenay National Park nabídla mimo jiné i dosud neznámého dvaceticentimetrového anomalokaridida.

Kmen Deinococcus (někdy označovaný jako Hadobacteria) jsou koky, které toho hodně vydrží – patří k takzvaným extrémofilům. Stály u zrodu polymerázové řetězové reakce, jedné ze základních genetických metod, neboť jejich enzymy snášejí bez úhony vysokou teplotu. Patří sem i druh bakterií, jenž vydrží silnou radiaci. Deinococcus radiodurans přežije desetitisícinásobně vyšší dávku radioaktivity, než člověk. Přežije dokonce pobyt ve vesmírném chladném vakuu. Nyní víme, jak to dělá a možná to i využijeme k našemu prospěchu.

Rumunští paleontologové slaví objev prvního pořádného evropského predátora z konce křídy. I s pouhými dvěma metry byl Balaur bondoc nepochybně postrachem ostrovního světa. Střední Evropa byla v té době beznadějně zalitá mořem, takže můžeme jenom tiše závidět.

...zdá se, že víc než jeden

Nové analýzy mitochondriální DNA medvědů jeskynních a jejich blízkých příbuzných medvědů hnědých odhalují zručné lovce druhu Homo sapiens coby příčinu pádu pozoruhodných jeskynních medvědů. Nedali jsme jim šanci.

Američtí vědci ohlásili světu objev zkamenělých pozůstatků mnohobuněčného živočicha, který žil v teplých pobřežních vodách jižní Austrálie před 650 miliony let. Pak nastalo období, kdy Zemi nazýváme "sněhovou koulí".

Rozřezání jediné dostupné fosilie maličkého měkkého živočicha ze silurských vrstev poskytlo zajímavý trojrozměrný obraz. Drakozoon kalumon se do dnešních dnů zachoval díky dávné sopečné erupci, která pohřbila okolí sopečným popelem.

...už to tak vypadá

Běžně je nevidíme. Když se spolčí a zviditelní, štítíme se jich. Ale jejich způsob úniku z nehostinného prostředí z nich dělá velmi zajímavé a možná i sympatické mikroorganismy.

Výzkumné plavidlo James Cook se vrátilo do přístavu s novými druhy mořských živočichů na palubě.

Peruánské pustiny vydaly nejzubatější známé zvíře – nový druh dravého vorvaně Leviathan melvillei z miocénu. Na rozdíl od dnešních vorvaňů se nepotápěl do hlubin pro krakatice, ale zuřivě lovil velryby a vůbec všechno živé, co mu tehdy stálo za pozornost.

Pokud se vědcům podařilo správně interpretovat nález zajímavých fosilií, pak budeme přepisovat kapitoly o vzniku mnohobuněčného života. Vzhledem k nynějším poznatkům ho posuneme o více než dvojnásobek hlouběji do geologické minulosti Země.

Přepjatou reakci žen na psychicky zatěžující situace muži často nazývají „ženskou precitlivělostí“. Mají pravdu v tom, že oni se – statisticky vzato – vyrovnávají se stresem lépe. Zapomínají, že v moderní společnosti přišli o mnohé přirozené stresové faktory, na které je evoluce nastavila. Mužský mozek si ale obranné mechanizmy uchoval. Výzkum je sice složitý, ale nepochybně zajímavý, jak to dokazuje práce týmu amerických neurovědců, kterému velí ženy.

...aneb co najdete i v Česku

...aneb pár řádků o pětirohé tváři Pentaceratops sternbergi

Nectocaris pteryx, připomínající spíš oživlou halucinaci z drogového tripu paleontologa, byl na základě 91 nových nálezů z Burgessých břidlic velmi zajímavě interpretován jako starobylý hlavonožec, sice bez schránky, ale s párem mohutných ploutví.

...aneb seznámení s druhohorním gigantem

Nález dvou různě starých a zároveň různě opeřených mláďat oviraptora Similicaudipteryx yixianensis v čínském Jeholu ukazuje na jejich neodbytně ptačí povahu a sklon měnit peří během života.

… aneb možná jediné doložení takového scénáře.

Dnešní vydání odborného časopisu Science přináší první důkaz vyvracející dosavadní přesvědčení, že živočichové si pro život nezbytné karotenoidy dokážou zajistit jenom potravou.

Zajímavá novinka z bezedných fosilních vrstev čínské křídy odhaluje maličkého dinosaura, podle všeho nadšeně pobíhajícího křídovou krajinou při pátrání po chutných termitech či mravencích.