Tentokrát už nejen lehké pozitrony ale antiprotony a těžší antijádra

Výzkum, který na první pohled vypadá jako by patřil do filmu X-Men, by mohl konečně pomoci vědcům zjistit hmotnost jedněch z nejnepolapitelnějších avšak všudypřítomných částic ve vesmíru – neutrin.

Geologové na Univerzitě v Illinois potvrdili existenci dalšího jádra uvnitř vnitřního jádra Země. Také vytvořili trojrozměrný model, který popisuje seizmickou anizotropii a krystalickou strukturu železa v „nejvnitřnějším“ jádře.

„Ať jakkoli jsme zaujati dneškem, ať jakkoli jsme myšlenkami, city i činy zakotveni v přítomnosti, nic to nemění na faktu, že tvoříme pospolitost též s dědy a pradědy, jedna země a jedno dědictví nás pojí s lidmi dávno zpráchnivělými. Z mlhavých dálek věků se přes propast času klene most, jehož druhý pilíř tkví ve vzdálených dobách budoucích, a my po tom mostě kdesi uprostřed jdeme. Neseme si životem zkušenosti předchozích pokolení. Každý z nás v sobě chováme celá staletí, ba tisíciletí. A tak aniž si to uvědomujeme, jsme si blízko, velmi blízko s lidmi, které jsme nikdy nepoznali .“ Petr Hora: Toulky českou minulostí

Vědci z Univerzity St. Andrews nahlédli dovnitř černé díry a dokonce tam dělali experimenty. I když to vypadá „přitažené za vlasy“, není tomu tak. Vědecký tým prohlašuje, že skutečně v laboratoři pomocí laseru simuloval horizont událostí černé díry.

Co je to za divnou otázku? Ve hře Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního pólu“je přece cesta k severnímu pólu popsána jasně: „Jdu na sever… a jdu na jih“.

Nápad, který může v některých oblastech světa řešit nedostatek pitné vody.

Energie je všude – ve slunečním záření, ve větru, tak proč by nebyla i v dešti?

Myslet či poslouchat kolenem – to není nic, čím by se člověk mohl chlubit. Ale nabít si kolenem mobil, to je něco jiného.

„Tento rok nastupuji na vysokou školu, bohužel ještě nevím kam. Chtěl bych se zeptat, jaké uplatnění bych měl jako jaderný fyzik - v České Republice, v zahraničí. Jaké jsou možnosti podílet se na projektech jako jsou tokamak Castor, nebo urychlovače typu LHC v laboratoři CERN. Jaká je vlastně budoucnost jaderné fyziky? Nepochybně je v ní budoucnost získávání energie, četl jsem ale odhady, že tokamaky budou použitelné zhruba až za 50 let.“ (letošní maturant)

Jak ten čas letí ... Letos to bude 60 let co se na stránkách časopisu jedné firmy objevilo poprvé slovo bit.

Aneb jak získat laserové záření gama, když ještě gama laser udělat neumíme.

Aneb podrobně o produkci pozitronů v centrální oblasti Galaxie, záření gama a sondě INTEGRAL.

Kapitán tam zapsal své měření, vypočetl podle chronometru zeměpisnou délku a ještě ji překontroloval dříve změřenými hodinovými úhly. Potom mi řekl: „Pane Aronnaxi, jsme na 137 stupních 15 minutách západní délky.“<br />
Jules Verne: Dvacet tisíc mil pod mořem.

Příprava spuštění urychlovače LHC je ve finiši. Letos se to rozjede.

Nositel Nobelovy ceny za fyziku Robert Laughlin vypovídá o bludné víře v definici všehomíru, černé magii ve vědě a o konci výzkumu částic.

Neplánovaně prodloužená odstávka jaderného zařízení v Kanadě dělá vrásky lékařům na celém světě.

Použitím sluneční energie chtějí vědci přeměňovat oxid uhličitý na oxid uhelnatý. Zatímco oxid uhličitý patří mezi skleníkové plyny, oxid uhelnatý je vysoce žádanou surovinou, kterou lze použít k získání vodíku, výrobě metanolu, benzínu, nafty...

Jordánský princ Hassan bin Talal představil minulý týden (28. listopadu 2007) poslancům Evropského parlamentu v Bruselu ambiciózní energetický projekt DESERTEC, který počítá s tisícovkou stomegawattových ekologicky šetrných elektráren vybudovaných v pásmu pouští táhnoucích se od Arábie napříč celým Africkým kontinentem až k Atlantiku.

Budeme mít dostatek energie?

Fyzikové z Harvardu ukázali, že specificky upravený diamantový povrch může udržet vodu zmrzlou i při teplotě našeho těla. S aplikací tohoto poznatku se uvažuje v oblasti medicíny.

Koroze drží letadlo pohromadě, stejně tak ho ale může rychle poslat k zemi.

Již ze školních lavic víme, že chemická vazba vzniká jako následek sdílení elektronů mezi dvěma atomy. V případě nejjednodušší chemické vazby, tj. H-H v molekule vodíku, každý atom nabízí svůj jediný elektron. Násobnost neboli řád chemické vazby je dán počtem elektronových párů, které se vazby účastní. Pokud atom může nabídnout dva elektrony, může vzniknout dvojná vazba jako například v molekule kyslíku. Při vhodné elektronové konfiguraci může nastat i situace kdy má atom k dispozici tři valenční elektrony – vzniká trojná vazba. Typickým příkladem je molekula dusíku. Jednoduché, dvojné a trojné vazby jsou dobře známy. A co dál? Může vzniknout čtverná či dokonce paterná chemická vazba?

V Massachusetts Institute of Technology připravili prototyp exoskeletu, který z našich potomků udělá výkonné členovce.

„Metastabilní“ koexistence vázaného systému částice a antičástice je stále exotika.

Isaac Asimov dal svým robotům pozitronický mozek. Z podobné substance jsou i androidi ze Star Treku. Že by na molekulách tvořených současně hmotou i antihmotou, přece jen něco bylo?

Další krok ve vývoji terčů pro intenzivní produkci neutronů a možná i na cestě k efektivní jaderné energetice s minimem radioaktivního odpadu.

Pokud vás zajímá, jak by mohla vypadat realizace budoucího kvantového počítače, ocitli jste se na správném místě. Popíšeme si experiment o kvantovém provázání (entanglementu) dvou fyzicky oddělených a původně nezávislých kvantových pamětí, o kterém přineslo zprávu šesté zářijové vydání časopisu Nature.

Když přijdou bouřková mračna nad velké město, propukne běsnění živlů podstatně větší silou, než kdyby se bouřka odehrála nad otevřenou krajinou.

Německý fyzik Gregor Morfill přichází s vizí mimozemšťana, jaký tu ještě nebyl.

„Obrázek, který jsme nastínili, není zdaleka jistý. Stále ještě neznáme přesnou formulaci teorie strun – na rozdíl od obecné relativity, kde máme precizní rovnice založené na dobře známých základních principech, jsou přesné rovnice teorie strun stále nejasné a důležité fyzikální koncepty nejspíš ještě čekají na objevení.“
(Raphael Bousso a Joseph Polchinski)

Mezi 20 letošními laureáty ceny European Young Investigators Awards (EURYI), je také poprvé v historii této ceny zástupce z České republiky.

Vědci přišli na nový způsob ničení virů přítomných v krvi. Stačí k tomu intenzivní viditelné světlo.

Nano-vlákna z plastických materiálů nových vlastností mohou být klíčem k rozmanitým technologiím budoucnosti. Včetně samo čistících povrchů, průhledné elektroniky a biomedicinských nástrojů schopných manipulovat s vlákny DNA.

Jednou z možností, jak křečkovat energii budou možná i akustické tepelné stroje.

Vodní masa oceánů je v neustálém pohybu. Dá se odhadnout, že na její míchání plyne každým okamžikem dvěstěkrát více energie, než kolik ji v té chvíli produkuje celé lidstvo v domácích ohništích, motorech automobilů či turbínách elektráren. Odkud ji moře čerpá?

Mnoho dinosauřích koster je nalezeno ve velmi podobné pozici – s otevřenou tlamou a prohnutým hřbetem? Proč?

Fyzikové z University of Utah vyvinuli malé zařízení, jež umí přeměnit teplo na zvuk a ten následně na elektřinu. Nová technologie je příslibem nových možností využívání odpadního tepla, sluneční energie, způsobu chlazení počítačů a kdo ví, čeho ještě.

Inženýři Purdue University vyvinuli způsob, který využívá slitiny hliníku k získávání vodíku z vody. Někteří odborníci již označují nový druh palivového článku za palivo budoucnosti. Možná jde o techniku, která nahradí stávající závislost na ropě.

Mnozí z vás si jistě vzpomenou na kontroverzní článek o mikrovlnném pohonu, který rozpoutal bouřlivou diskusi. Příběh "EmDrive" má nadějné pokračování.

I takové titulky lze najít jako reakce na právě publikovaný článek ve Phys. Rev. A (ref1). Nicméně jako vždy je třeba uvést věci na správnou míru a snad se to tímto krátkým článkem podaří splnit.

Vědci z Rutherford Appleton Laboratory chtějí ověřit, zda mini magnetické pole bude schopno ochránit posádku kosmických lodí před rozmary Slunce a jeho občasnými velkými erupcemi doprovázenými velkými dávkami škodlivého záření.

Vědci pokročili ve hře na schovávanou. Zatímco nedávné zprávy o plášti neviditelnosti se týkaly pouze mikrovln (záležitost radarů), tentokrát má jít o zařízení, které bude pracovat v oblastech viditelného spektra. Princip „kartáče na vlasy“ má umožňovat zmizení i tak velkých věci jako je letadlo.

Od počátku průmyslové revoluce začátkem 19. století probíhá postupný, ale stále se zrychlující růst koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, zvláště oxidu uhličitého. V dolní atmosféře oxid uhličitý skutečně funguje jako sklo ve skleníku nebo v okně vašeho bytu. Viditelné sluneční světlo jím prochází a je absorbováno půdou, rostlinami a trochu i vzduchem ve skleníku. Skleník se tedy uvnitř ohřeje. Ohřátá látka více vyzařuje v tepelné čili infračervené části spektra, ale toto záření sklem skleníku téměř neprochází, teplo zůstává uvnitř, a ve skleníku (nebo v pokoji obráceném na jih ke slunci) je proto podstatně tepleji než venku. A vrstva oxidu uhličitého v atmosféře úplně stejně ohřívá atmosféru u povrchu země.

Americký Úřad pro potraviny a léčiva schvaluje přístroj vyvinutý vědci z Massachusetts Institute of Technology a soukromou společností Myomo. Robotická ortéza pomáhá při rehabilitaci lidem ochrnutým po mozkové cévní příhodě.

Australský důchodce si nechává patentovat větrem poháněný přístroj, který dokáže „vydojit“ ze vzduchu vodu. Odborníci se k zařízení staví skepticky.

Oproti katastrofickým předpovědím byla hurikánová sezóna 2006 v Atlantiku zcela nudná a nijak nevybočující z průměru.

Nová metoda umožňuje provádět chemickou identifikaci jednotlivých atomů na površích pevných látek pomocí techniky AFM (Atomic Force Microscope) operující v dynamickém modu, známém jako DFM (Dynamic Force Microscopy). Metoda byla ověřena na polovodičovém povrchu obsahujícím různé chemické prvky.

Kvantový elektrický Hallův jev, dosud známý jen za velkých extrémů byl pozorován v exotických materiálech grafénech při běžných teplotách.

Světlo můžeme zpomalit, můžeme ho nechat zcela „zmizet“, aby se vzápětí objevilo úplně jinde než kde zmizelo. Ztracené světlo můžeme znovu vyvolat v jeho původní formě i rychlosti. Ne, to není sci-fi, to nám jen poznání otevírá cestu k technologiím, jejichž dopad si jen těžko dovedeme představit.