Kosmologové z dánského centra CP3 – Origins předpovídají fázový přechod a proměnu Higgsova pole jako reálnou hrozbu zhroucení vesmíru do šílených superhmotných jader. Spasí vesmír objevy dalších částic?

Hubbleův dalekohled s vypětím všech sil objevil u jižního pólu Europy výtrysky vodní páry. Jde o přímý důkaz existence podpovrchového oceánu na tomto Jupiterově měsíci?

Společnost Mars One zamýšlí vyslat na Mars klon robotické sondy Phoenix, v rámci reality show z jiné planety. Stanou se první soukromou společností,která přistane na povrchu Rudé planety?

V datech orbitální Solar Dynamics Observatory (SDO) objevili gigagranule o průměru kolem 200 tisíc kilometrů. Plazma v nich teče rychlostí pouhých 8 metrů za sekundu.

Evropská kosmická agentura při zasedání vědecké programové komise na konferenci Prague Synergy 2013 přijala témata pro příští směřování programu velkých astronomických misí.

Australské radioteleskopy ATCA odhalily dosud nejvzdálenějšího kandidáta na supermasivní černou dvojdíru v objektu WISE J233237.05-505643.5. Dvě černé díry splývají do jedné ve vzdálenosti 3,8 miliardy světelných let.

Vědci mají pěknou ucelenou teorii o vzniku a vývoji planetárních systémů. Vesmír si ale stejně dělá co chce.

Testování nového typu zpomalení a následného sestupu z oběžné dráhy.

Hodně vody uplynulo od roku 1976, kdy se do lunárního prachu zabořily přistávací nohy sovětské sondy Luna 24. Šlo o poslední měkké přistání na povrchu Měsíce a od té doby náš soused na celých 37 let osiřel.

aneb jak nás ISON vodil za nos

Distribuované výpočty projektu Einstein@Home potvrdily svoji sílu. Dobrovolníci objevili v datech z kosmické gama observatoře Fermi čtyři mladičké pulsary, skrývající se v galaktické rovině Mléčné dráhy.

V dubnu 2013 rozzářil oblohu v oblasti vysokých energií blízký gama záblesk GRB 130427A, jehož fotony dosáhly rekordních 95 GeV. Něco takového jsme ještě neviděli.

Alespoň některé. Polární výtrysky zřejmě obsahují kladně nabité atomy běžné hmoty a tvarují je zběsile rotující akreční disky. Z černé díry 4U 1630-47 tryskají rychlostí odpovídají 66 procentům rychlosti světla.

O tom, že ve vesmíru se chyby neodpouští a že i sebedrobnější závada může způsobit konec celé mise jsme se přesvědčili už mnohokrát. O to více potěší, když člověk vidí čestné výjimky.

Dostat jakýkoliv náklad na oběžnou dráhu Země a dál je stále velice drahé. Proto je každý experiment, jehož postatou je otestování technologie, jež dokáže v budoucnu ušetřit nemalé množství paliva a energie, velice potřebný.

Dva týmy vědců v prestižních časopisech zhodnotily nepřeberné množství dat, která jsou k dispozici k výbuchu meteoroidu letos v únoru nad Čeljabinskem.

Podle nové analýzy dat lovce planet Kepler jsou v Mléčné dráze miliardy Zemí v obyvatelné zóně hvězd podobných Slunci. Z kterého konce Galaxie začneme?

Samozrejme že nie celá India, „iba“ indická sonda známa ako Mangalyaan. Tá sa ešte včera nachádzala na špici rakety PSLV-XL chránená aerodynamickým štítom. O 10:08 na prvej odpaľovacej plošine kozmodrómu Šríharikota došlo k onomu očakávanému okamihu.

Po usilovném hledání nejspíš našli novou černou díru hvězdné velikosti v kulové hvězdokupě Mléčné dráhy. Velmi slušným kandidátem je teď černá díra ve hvězdokupě M62.

Sluneční aktivita padá volným pádem. Sázky se zvyšují. Příchod nového Maunderova minima je stále reálnější a reálnější. Co se asi bude dít?

Tým badatelů South Pole Telescope s využitím dat vesmírné infraobservatoře Herschel poprvé vystopoval nesmírně skryté B-módy polarizace reliktního záření, pocházející z mladého vesmíru.

Edmund Halley by žárlil. Od posledního přiblížení komety (pojmenované po svém objeviteli) v roce 1986 snad nebyla mediální pozornost více věnována žádnému bludnému cestovateli z periferie sluneční soustavy, než se tomu děje teď s před více než rokem objevenou kometou C/2012 S1 ISON.

Představte si planetu o trošku větší než je naše Země, která ale obíhá 1,6 milionu kilometru daleko od svého slunce. Taková je záhadná Kepler-78b

Velmi vzácné a extrémně jasné supernovy možná nevznikají zhroucením výjimečně hmotných hvězd. Mohly by je přiživovat nesmírně magnetické neutronové hvězdy – magnetary.

Soustava ALMA nám poskytla překvapivý pohled do srdce nejchladnějšího známého místa ve vesmíru. Planetární mlhovinu Bumerang o teplotě pouhý jeden kelvin tvaruje sférický oblak zářícího oxidu uhelnatého a pruhy hustého prachu.

Vesmír možná nezažil singularitu ani kosmologickou inflaci. Mohl by být cyklický a mezi Velkým křachem a Velkým třeskem by se projevilo jinak zcela nenápadné přízračné pole. Astrofyzici přišli s pěkně halloweenským nápadem.

Okřídlené vesmírné stroje jsou v mnoha ohledech specifické. Jednak na sebe díky svému vzhledu poutají výrazně větší pozornost, než jejich „moduloví kolegové“, ale kromě toho vyžadují i velmi důkladné testování.

Počas preletu americkej sondy okolo Zeme v nedeľu 9. októbra sa vyskytli problémy. JUNO sa desať minút po najväčšom priblížení 573,4 km nad Indickým oceánom uložila do bezpečnostného módu a od tej chvíle komunikovala už iba v morzeovke.

Chladného červeného veleobra o průměru 1 500 a možná také 2 500 Sluncí v superhvězdokupě Westerlund 1 obklopuje oblak ionizovaného vodíku. Že by se tu schylovalo k velkolepému finále?

O budoucí oběžnici Rudé planety, americké sondě MAVEN se v posledních týdnech mluvilo především v souvislosti s platební neschopností Spojených států Amerických. Hrozilo totiž, že se vinou těchto politických tahanic propásne startovací okno.

V soustavě GD 61, 170 světelných let od Země, jsme objevili planetární hřbitov s pozůstatky asteroidu či planety, které z jedné čtvrtiny tvoří vodní led. V podobné situaci to je vůbec poprvé.

Experimentální raketový stupeň Grasshopper v1.0 při svém osmém a závěrečném testovacím letu doletěl do výšky 744 metrů. Dosavadní výškový rekord tím překonal více než dvojnásobně.

Sonda JUNO, mířící k Jupiteru připravila při blízkozemním průletu technikům NASA horké chvilky.

Lesklý oblázek přezdívaný Hypatia nepochází ze Země ani z uhlíkatého chondritu. Nejspíš jde o kousek jádra komety, která před necelými 30 miliony let explodovala nad Libyjskou pouští a vytvořila libyjské pouštní sklo.

I přes nesporný vědecký přínos byly biologická laboratoř Bion-M, vypuštěná do kosmu letos na jaře a technologická laboratoř Foton-M pracující naposledy v kosmu v roce 2007, spíše úspěšnou aplikací poměrně letitých a dalo by se říci i zastaralých technologií. Však také základ tvořila platforma Vostoku, která se kromě prvních pilotovaných letů využívala i pro špionážní účely v 60. a 70. letech minulého století.

Astronomové hlásí exotický objekt ve vzdálenosti 80 světelných let. Nejspíš tam volně pluje vesmírem velice mladá plynná planeta o hmotnosti 6 Jupiterů.

Potřebujeme temnou energii? Možná se nám jenom zdá, že se rozpínání vesmíru zrychluje. Třeba to má na svědomí nehomogenní povaha vesmíru, pokud v něm existují oblasti, které se během historie nafukují oproti zbytku vesmíru.

Rusové připravují novou kosmickou loď. Mohla by v budoucnu nejen nahradit a doplnit lodě Sojuz, ale vydat se i na cestu k Měsíci. Nyní vyplouvají na povrch informace, které ukazují, že celý projekt kosmické lodi PTK-NP (dříve PPTS) neumřel, ale že se mu naopak dostává čím dál větší pozornosti.

V rámci Světového kosmického týdne držíme palce prototypu roveru mise ExoMars, který se vydal na náročný trénink do chilské pouště Atacama a spolu s ním i dobývání vesmíru vůbec. Čert vem nedostatek peněz, jedeme dál!

Možná ano. Zdá se, že plešaté černé díry mohou být nestabilní v rámci skalárně-tenzorové gravitace a mohly by jim růst vlasy kvůli hmotě v blízkém sousedství černé díry. Víc napoví data z pozorování gravitačních vln.

A máme tady další nápad, který pomalu přesunuje působiště miniaturních satelitů zvaných cubesaty z nízké oběžné dráhy do vzdálenějšího vesmíru. Díky mikroiontovém pohonu budou mít tyto drobné kosmické stroje možnost v budoucnu navštívit blízkozemní asteroidy, orbitu Měsíce a možná i další objekty ve Sluneční soustavě.

Mělké krátery v oblasti marťanské vysočiny Arabia Terra jsou nejspíš pozůstatkem prastarých erupcí supervulkánu. Podle analýzy snímků povrchu Marsu je v podezření hlavně Eden Patera. Gigantické sopečné erupce se očivididně netýkají jenom Země.

Pozorování pulsaru IGR J18245-2452 prozradila, že v rentgenových dvojhvězdách může dojít k přepnutí mezi rádiovým a rentgenovým pulsarem během dnů až týdnů. Neutronová hvězda zřejmě loupí hmotu přerušovaně.

Představte si to. Zajdete si do obchodu koupíte si unifikované stavební prvky pro stavbu, no třeba družice. V úhledné krabici dostanete nosnou konstrukci, vnitřní zdroj, výpočetní jednotku, CD s programovacím prostředím, prodavač s úsměvem zkontroluje zda nechybí USB kablík pro propojení s vaším počítačem, krabici zabalí, v předvánočním období se zeptá zda to chcete zabalit jako dárek a po obdržení příslušného obnosu Vám krabici s profesionálním úsměvem předá.

Kosmonautika je špičkový obor lidské činnosti, který chyby odpouští jen výjimečně. Stroje, které se vydávají do kosmických hlubin jsou důkladně testovány na Zemi, aby se mohly připravit na všechny možné scénáře, které je ve vesmíru čekají. I přes tyto hloubkové testy ale občas dojde k selhání. Prakticky vždy se jedná o nějakou drobnost, na první pohled nevýznamný detail, ale jeho důsledky bývají dalekosáhlé.

Supermasivní černá díra v jádru Mléčné dráhy podle všeho klame tělem. Když na to přijde, tak zřejmě dovede vychrlit výtrysky hmoty s energii stomilionkrát větší, než je to, co předvádí dnes.

První analyzovaný vzorek půdy odebraný v oblasti kráteru zvaného Yellowknife Bay obsahuje vodu ve významném množství - okolo 2 hmotnostních procent. Po zahřátí vzorek uvolnil značné množství oxidu uhličitého, kyslíku a sloučenin síry.

Zapomeňte na Velký třesk. Náš vesmír by mohl být 3D bránou zrozenou v srdci supernovy čtyřrozměrného vesmíru. Pokud by to tak bylo, odpadly by nám starosti s neblahou singularitou v nitru Velkého třesku.

Pozorování umírající hvězdy IRAS 15445-5449 v rádiové oblasti prozradilo vysokoenergetické magnetické výtrysky hmoty, které podle všeho právě tvarují vznikající planetární mlhovinu.

Sonda Curiosity ani při opakovaných měřeních letos v červnu nezjistila v atmosféře Marsu žádný metan, přestože tam při pozemských pozorováních před pár lety ještě byl v hojném množství. Pozorovali jsme ze Země jenom přízraky? Anebo se ten metan prostě vypařil?