Vědci zkonstruovali gen, který podporuje paměť a schopnost se učit. Jeho funkci ověřili na stresovaných potkanech. Vědci jsou přesvědčeni, že tento směr povede ke snížení problémů u milionů pacientů, kteří mají artritidu, astma a léčí se steroidy.

„Život včel je jako kouzelná studna: Čím více z ní čerpáte, tím více vám toho nabízí.“ Slova Karla von Frische, který získal v roce 1973 za výzkum komunikace včel Nobelovu cenu, snad nikdy neplatila více než dnes, kdy mezinárodní vědecké konsorcium The Honey Bee Genome Sequencing Consortium zveřejnilo výsledky čtení dědičné informace včely medonosné (Apis mellifera). Díky genetikům z 90 institucí v USA, Austrálii, Německu, Švýcarsku, Brazílii, Japonsku, Belgii, Novém Zélandu, Izraeli, Dánsku, Francii, Velké Británii, Slovensku, Švédsku, Španělsku a Kanadě jsme do života včel nahlédli skutečně hluboko a objevili jsme netušený, z valné části nepoznaný svět.

Objev genu pro „křehké kosti“ znamená pokrok při odhalování týraných dětí.

Věda ráda laškuje a tak spatřili světlo světa krásní zeleně světélkující potkani, jejichž otcem není na rozdíl od Saxany netopýr, ale myšák. Kromě estetického prožitku nabízejí snoví potkani záchranu mužské plodnosti i ohrožených zvířat.

Vědci odhalili mutaci, která rozhodne o tom, že se vyvinou varlata.

Nejmenší kolekce genů, která kdy byla u buněčného organismu nalezena, patří nenápadné symbiotické bakterii žijící v útrobách hmyzu.

Vědci z Pasteurova ústavu v Paříži přistihli kmenové buňky při nerovném dělení proteinu NUMB a především starých a nových řetězců DNA mezi dceřiné buňky a ukázali, že tato nespravedlnost je udržována po generace.

Fenomén RNA interference se neobjevuje na Oslu poprvé. Věnujeme se mu celkem pravidelně. Tentokrát má náš příspěvek slavnostní ráz. Za objev RNA i nterference byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu za rok 2006.

Již více než 20 let používají vědci viry ve snaze vyléčit nemoci jako je srpkovitá anémie, nebo hemofilie. Nedávno publikovaný „nevirový“ způsob vnášení cizorodého genu, dává naději na účinnější a bezpečnější variantu genové terapie.

Ačkoliv to skoro nikdo nepředpokládal, octomilka a kuře mají stejný základní plán raného embryonálního vývoje nervové soustavy.

Společná práce reprodukčních biologů a virologů vedla k odhalení viru, na jehož funkci závisí rozvoj placenty a bez něhož se ovce nemohou rozmnožovat. Nabízí se otázka, do jaké míry takzvané endogení viry, které jsou součástí buněk celé řady savců, včetně člověka, rozhodují i o naší plodnosti?

Vědci objevili gen, který je zřejmě spoluzodpovědný za vznik člověka a vývoj jeho mozku.

Na právě probíhajícím genetickém kongresu vědci zveřejnili, že většina Maorů má takovou formu genu pro enzym monoamin oxidáza, že je to předurčuje k násilnickým sklonům, snadnému propadnutí gamblingu, alkoholismu,... Poznatek rozjitřil celou řadu vášní a to nejen u protinožců, kde se kongres koná. Povede „genetické nálepkování“ etnik k novým formám a projevům rasizmu?

Vědci z Medicínského centra texaské university odhalili genové mutace, které jsou odpovědné za vývin stavu zvaného „zlomené“, nebo taky „rozpadající se srdce“. I když objev učinili na mouše, měl by pokus odhalit geny, které ničí i srdce lidská.

Tento článek vzniknul jako odpověď na kritiku, která se na nás snesla za názor, že uchování „mladých“ pohlavních buněk z dob naší puberty, považujeme za vhodné opatření. Nové poznatky, tentokrát z Dánska, nám v tom dávají za pravdu. Myšlenka, že používání stářím nezatížených buněk by našim potomkům prospělo, se stává stále reálnější.

Překvapivým závěrem skončila studie francouzských mikrobiologů vedených Jeanem-Pierrem Claverysem z university v Toulouse zveřejněné v prestižním vědeckém týdeníku Science. Vědci prokázali, že antibiotika stimulují bakterie Streptococcus pneumoniae ke genetické transformaci.

Elektrické ryby si ještě rozumí, ale už se spolu nemnoží.

Genetici pomohli vyvinout nový postup pro výrobu antiséra proti hadímu uštknutí.

Použitím jednoho z nejnovějších nástrojů biomedicíny dosáhli vědci z lékařské fakulty Texaské univerzity v Galvestonu pozoruhodného úspěchu. Uspěli v boji proti rakovině tlustého střeva.

Představa, že dědičnost je „zakleta“ výhradně v DNA vzala za své. Nemusíme mít variantu určitého genu, ale naše buňky se přesto mohou chovat, jako kdyby tuto variantu genu nesly. U právě probíhajících maturitních zkoušek nebo nastupujících přijímaček na VŠ či státnic to prosím ale ve vlastním zájmu radši neříkejte.

Regulační HOX geny žahavců nejsou uspořádány do HOX komplexu, který se tím pádem stává výhradní záležitostí Bilaterií, dvoustraně souměrných živočichů.

Výjimky potvrzují pravidlo. Výjimku z pravidla o univerzálnosti genetického kódu mají členovci.

Psychiatři z nemocnice, jejíž název by se mohl přeložit jako „Nemocnice u cukrové hory“, která je pracovištěm Feinsteinova ústavu lékařských věd (New York), podali důkaz o existenci genu, který má vztah k lidské inteligenci. Máme tu další gen, který rozhoduje o tom, zda náš mozek bude bystrý, nebo líný.

V Patagonii žijí myšovití hlodavci příbuzní morčatům a rypošům, jmenují se tukotuko. Jejich genetická diverzita je natolik malá, že podle stávajících znalostí je sebemenší změna klimatu, nebo nemoc, měly už dávno poslat do propadliště dějin. Tato zvířátka naše zákony genetiky zřejmě neznají a tak nepřízni osudu i krutému klimatu vzdorují již po mnoho tisíc let. Úspěšně!

Genoví inženýři vypěstovali anody pro nanobaterie z geneticky modifikovaných bakteriofágů.

Počátky individuálního života jednotlivce zdaleka nezajímají jen biology. Spory o ně vedou i filosofové, teologové či právníci. Někdo považuje za počátek individuálního života okamžik početí, kdy vajíčko splyne se spermií. Není ale výjimkou, když je počátek lidského života spojován s mnohem pozdějšími událostmi, například s prvními údery srdce plodu v šestém týdnu těhotenství. Tým Alexandera Schiera z Harvardovy university nyní odhalil molekulu, která dovoluje podniknout embryu první biologicky samostatné životní kroky.

Kamera ukázala, že syntéza proteinů uvnitř buněk probíhá jako „sled malých výbuchů“.

Špekulatívna teoretická úvaha o genetickej podstate niektorých jedincov papradí. Získa genetika nové modelové rastliny?

Nejčastější příčinou slepoty je tzv. věkem podmíněná makulární degerace, při které je zničena žlutá skvrna. O třech čtvrtinách případů této vážné oční choroby rozhodují dva geny.

Z DNA se dá vyčíst ledacos. Nejnověji svitla kriminalistům šance vyčíst z DNA izolované ze stop na místě činu příjmení pachatele.

Gen zodpovědný za samčí pohlaví u savců hraje významnou roli ve vzniku Parkinsonovy choroby.

Proti standardním, obecně pojímaným přehledům o minulosti, přítomnosti a budoucnosti geneticky modifikovaných organizmů (GMO) nabízím čtenáři výpověď založenou na mozaice osobních zkušeností. Nebudu tedy psát o transgenním hlávkovém salátu, obsahujícím „jedlé vakciny proti hepatitidě B“, ani o modré bavlně pro výrobu neblednoucích džínsů či o řepce produkující vstupní suroviny výroby plastických hmot. Pominu také problematiku GMO živočišných či prokaryontních. Pokusím se dokumentovat jeden ze skutečných příběhů GMO na organizmu daleko prozaičtějším, než jsou motýli monarchové či transgenní lososi, ale zato nám Čechům důvěrně známém – na kulturním bramboru (Solanum tuberosum).

Vysoce konzervovaná magická polymeráza DinB dokáže úspěšně látat díry v DNA s poškozeným guaninem.

Vedle Dánska, jež spravuje Grónsko jako největší geografický ostrov, se k majitelům gigantických ostrovů přiřadila i bakterie Acinetobacter baumannii. Tomuto nebezpečnému původci tzv. nemocničních infekcí patří největší známý „ostrov“ genů pro rezistenci k antibiotikům. Grónsko zaujímá plochu 2 milionů km2. Největší známý bakteriální ostrov rezistence se rozkládá na 86 tisících písmenech genetického kódu. Acinetobacter baumannii si v něm na nás schovává 45 genů.

Experiment matičky přírody odhaluje genetickou podstatu evolučního vzniku albinismu a slepoty jeskynních ryb.

„Jeden gen – jeden protein! Opakujte to po mně!“ říkávali nám profesoři biologie a tloukli přitom významně rákoskou o katedru. Nejnovější práce publikované V Genome Research dokazují, že platí i zásada „dva geny – jeden protein“. Platí to prý pro 5% lidských genů.

Podezření, že si Woo-suk Hwang vycucal z prstu i klon psa, se nepotvrdilo.

Kolektiv vědců ze tří věhlasných institucí zveřejnil výsledky pokusů ze kterých vyplývá, že to, co jsme byli zvyklí spojovat se začátkem rakoviny - mutace genů, budeme muset změnit.

Americko-kanadský tým genetiků zveřejnil setinu mamutího genomu. DNA izolovali vědci z 28 000 let staré čelisti nalezené v sibiřském permafrostu.

Němečtí genetici získali z kostí mamuta bezmála třetinu jeho mitochondriální DNA. Její analýzy potvrdily, že mamut měl blíže ke slonovi indickému než ke slonovi africkému.

Gen „bledých tváří“ se jmenuje SLC24A5. Sdílíme jej s nižšími obratlovci, konkrétně rybkou daniem pruhovaným. U ryb vyvolává mutace tohoto genu změnu zbarvení kůže. U člověka vyvolává záměna jediné aminokyseliny ve výsledném bílkovinném produktu výrazně světlejší barvu pleti.

Když je na schodišťovém světle nastaven časový spínač na krátký interval, pomáháme si v nouzi žvýkačkou, ta na určitou dobu podrží tlačítko vypínače v poloze sepnuto...
Naše těla to s geny dělají podobně. Řeč je o epigenetice.

Aneb o tom, jak chlapům přeskočilo.

Dědičnou informaci některých zemských organismů nikdy nepřečteme celou.

Porovnání celých genomů u pár zvířat informuje o konzervovaných oblastech mimo jiné i v odpadní junk DNA.

Nejbližší příbuzný člověka má nahrubo přečtený genom. Genetická podstata evoluce člověka zatím není jasná.

Mordýři, lapkové a jiní násilníci to budou mít zase o něco těžší, alespoň v Austrálii. Poté, co tam genetici dali s entomology dohromady genetický klíč masařek, snaží se nyní s botaniky o totéž u trav. Policie financuje projekt identifikace travin podle jejich genomů. Forenzní diagnostika začne využívat DNA trav jako corpus delicti.

Izraelští vědci objevili první geny, které primáti nesdílejí s jinými savci.

Zvláštní sestava aktivních genů zajišťuje ženám plodnost do nečekaně vysokého věku.

Identická dvojčata startují se shodnou genetickou výbavou. Ale tak jak roky přibývají, geneticky se od sebe neustále vzdalují.