Vědcům se poprvé podařilo zvrátit příznaky retardace způsobené fragilním chromozómem X.

Čím hlouběji nahlížíme do vlastní dědičné informace, tím zmatenější pohled se nám nabízí. První zveřejněné výsledky projektu ENCODE zpochybnily dogmata, na které přísahaly generace genetiků. Pokud bychom měli shrnout výsledky zveřejněné v prestižním vědeckém týdeníku Nature a v monotematickém čísle časopisu Genome Research do jediné věty, pak bychom museli říct: „Všechno je jinak!“

Alespoň v případě samců kozorožců horských. Nová studie u nich odhaluje souvislost mezi mohutností rohů a genetickou diverzitou.

Richard Roberts z University of Southern California dokázal, že pouhý jeden inhibitor (malá proteinová molekula), dokáže výrazně ovlivnit tak komplexní vlastnost, jakou je délka života. Teda, zatím jen u mušek, ale i tak je to převratný poznatek.

Hned tři týmy biologů oznámily zásadní průlom v oblasti „převýchovy“ buněk. Z kůže vypěstovali v laboratoři embryonální kmenové buňky. Zatím jenom u myší, ale na modifikaci metod pro výchovu embryonálních kmenových buněk člověka se už usilovně pracuje.

Zatímco v současnosti používaná cytostatika ničí všechny dělící se buňky, a tedy především buňky nádorů, nově vyvíjené protinádorové léky budou vypínat jen pár genů, které způsobují proměnu zdravé buňky v nádorovou.

Mutace, která je výhodná pro výkony na závodní dráze, ukázala anglickým chrtům odvrácenou tvář. U skotu se nám stejná mutace hodí a u lidí je předplatným na olympijské medaile a světové rekordy.

Kde jsou ty doby, kdy se slušný odhad počtu lidských genů pohyboval kolem sto tisíc. Konečníé číslo by mohlo být 20 500 a nějaké ty drobné.

Před čtyřmi roky zveřejnili genetici kompletní dědičnou informaci komára Anopheles gambiae. Teď k ní přidali kompletně přečtený genom komára tropického (Aedes aegypti). Zprávu o tom přináší vědecký týdeník Science. Na první pohled se může zdát komár jako komár, ale oba písklavé trapiče dělí plných sto padesát milionů let samostatného vývoje.

V prvním přečteném genomu vačnatce čekala na genetiky řada překvapení.

Podle nových odhadů mají podmořští stavitelé korálových útesů nejen podobný počet genů jako my, ale zároveň s nimi máme poměrně hodně genů společných.

Dědičné sklony k nejrůznějším onemocněním mají na svědomí krajně neobvyklé geny, o jejichž existenci a úloze vedli genetici ještě před deseti lety bouřlivé diskuse. Jsou uloženy na krátkých úsecích DNA a vytváří se podle nich jednoduché šroubovice označované jako mikroRNA. Vědci je usvědčili z podílu na poruchách činnosti srdce nebo imunitní obrany.

Z ještěrek se vyvinuli beznozí hadi a jeskynní ryby zase nemají oči. Během evoluce se toho ztrácí poměrně hodně. Jednou ztracené komplikované struktury ale již organismy nemohou znovu nabýt a „přivést k životu“. Tak to prostě je. Od roku 1890 uznáváme, že evoluční proces je ireverzibilní. Skupina plžů ale tento zákon nečetla a tak jej nectí.

Přelomové osekvenování kompletního genomu makaka rhesuse, třetího primáta po šimpanzovi a člověku, přináší cenné informace a nové pohledy na nás samotné.

Dvojčata jsme ještě nedávno mívali jednovaječná a dvojvaječná. Ta první mají zcela totožnou dědičnou informaci, ta druhá jsou si geneticky podobná jako jacíkoli jiní vlastní sourozenci a sdílejí 50% genů. Teď tu máme třetí typ dvojčat. Jednovaječná, která se liší dědičnou informací. Sdílejí 75% genů.

Oblast v našem genomu, která rozhoduje o naší náchylnosti k svalovému třesu a hloupnutí následkem alzheimerovy choroby, rozhoduje také o neukojitelné touze se povznést alkoholem.

Geneticky modifikované danio pruhované.

Donedávna znali lékaři asi 350 genů, jejichž poškození může u pacienta vyvolat rakovinu. Tušili, že zdaleka nejsou na konci pátrání pro genetických příčinách nádorových onemocnění. Přesto je zaskočilo, když tým vedený Michaelem Strattonem ze Sangerova Institutu v britské Cambridge připsal na seznam „genů pro rakovinu“ víc než stovku nových položek.

Stejně úspěšně jako letadla vybavená technologií stealth, pohybující se neviditelně bojištěm, se v lidské populaci šíří kapavka, kterou mutace v genu PIP udělala pro běžné testy neviditelnou.

Tým Marca Vermulsta z University of Washington v Seattlu zpochybnil teorii, podle které je stárnutí vyvoláno hromadícími se bodovými mutacemi mitochondriální DNA. Výsledky experimentů na myších, které bourají tradiční dogma, zveřejnil prestižní vědecký měsíčník Nature Genetics.

Sladké a voňavé lahůdky nechávají naše kočky chladnými. Teda alespoň ty čtyřnohé. Na rozdíl od jiných savců jim totiž chybí schopnost sladkosti vnímat.

Vhodné vodící psy pro nevidomé budeme hledat pomocí genetických testů.

Genetické analýzy odhalily, že naši předci měli ke gorilám skutečně blízko.

Gen určený původně pro produkci vajíček řídí chování včel.

Sklony k pravorukosti a levorukosti jsou dědičné. A co takhle sklony k pravicovým levicovým politickým názorům?

Rybí samci požírají své potomstvo jen tehdy, když jim partnerka „zahýbala“ a oni si nejsou jisti svým otcovstvím.

Nakládání s geneticky modifikovanými organismy (GMO) podléhá velmi přísné regulaci. Hlavním motivem pro kontrolu nad jejich šířením a využíváním jsou obavy z jejich nežádoucího dopadu na životní prostředí a lidské či zvířecí zdraví. V poslední době někteří odborníci poukazují na fakt, že v případě geneticky modifikovaných vyšších rostlin spadají do pytle s označením GMO dvě odlišné kategorie – rostliny transgenní a cisgenní. Obě skupiny rostlin podléhají stejné regulaci, i když se ve své podstatě zásadně liší. Nizozemští vědci by byli rádi, kdyby byly cisgenní rostliny z přísné regulace vyňaty.

Existují zapovězené kombinace dědičné informace? Americký genetik Greg Hampikian z Boise State University je přesvědčen, že takové úseky DNA vzniknout mohou. Jsou podle něj pro organismy životně nebezpečné a v dědičné informaci proto chybějí.

Asiatům jedou některé geny jinou rychlostí než Evropanům.

Změny DNA, které by neměly nic dělat, mají za následek celkem nečekané kousky.

Superkolonie invazních mravenců argentinských válčí v bitvách nesmírných rozměrů a právě jejich sklon k agresi by mohl být klíčem k otupení invaze.

Více než stovka amerických a německých vědců strávila tři roky mapováním myšího mozku. Výsledkem jejich práce je atlas, jaký nemá ve vědě obdoby. Na 85 milionech obrázků jsou uložena data o tom, jaké geny v jednotlivých částech mozku pracují. „Měřítko“ Allenova atlasu mozku, jak je soubor dat oficiálně označen, dovoluje sledovat činnost více než jednadvacet tisíc genů v jednotlivých buňkách.

Po krátké době už zase píšeme o věcech z Massachusettského technologického institutu. Dnešní příspěvek se týká dilema, do kterého tamní vědci přivedli odpůrce GMO. Upravili totiž kvasinku, která je teď na nejlepší cestě stát se ekonomicky výhodnou producentkou ekologického paliva.

Molekulární mágové v pozoruhodném experimentu přinutili myší zuby stále dokola dorůstat. První krůček na toužebně očekávané cestě za trvalými zuby.

Pohled na počty a uspořádání kopií jednotlivých genů ukázal, že genom druhu Homo sapiens není tak neměnný, jak se až dosud tvrdilo.

Když pruhované akvarijní rybičce uříznete kus srdce, tak ji zase bez potíží doroste, stejně jako noha mlokovi. Tak začínal článek kolegy Mihulky, který dopsal předevčírem. To ještě nikdo z nás netušil, že vědci ze Salkova ústavu jej vzápětí doplní slovy: „ Když uříznete kuřeti křídlo, zajistíme, že mu doroste“.

Genová terapie může pomoci chránit savce proti ionizačnímu záření. Pro někoho vyhánění čerta ďáblem, pro někoho naděje na úspěšnou ochranu proti smrtící radioaktivitě.

Ježovka Strongylocentrotus purpuratus má tu čest být prvním osekvenovaným ostnokožcem a jako taková přináší zajímavé postřehy i o genomech našich.

Vědci zkonstruovali gen, který podporuje paměť a schopnost se učit. Jeho funkci ověřili na stresovaných potkanech. Vědci jsou přesvědčeni, že tento směr povede ke snížení problémů u milionů pacientů, kteří mají artritidu, astma a léčí se steroidy.

„Život včel je jako kouzelná studna: Čím více z ní čerpáte, tím více vám toho nabízí.“ Slova Karla von Frische, který získal v roce 1973 za výzkum komunikace včel Nobelovu cenu, snad nikdy neplatila více než dnes, kdy mezinárodní vědecké konsorcium The Honey Bee Genome Sequencing Consortium zveřejnilo výsledky čtení dědičné informace včely medonosné (Apis mellifera). Díky genetikům z 90 institucí v USA, Austrálii, Německu, Švýcarsku, Brazílii, Japonsku, Belgii, Novém Zélandu, Izraeli, Dánsku, Francii, Velké Británii, Slovensku, Švédsku, Španělsku a Kanadě jsme do života včel nahlédli skutečně hluboko a objevili jsme netušený, z valné části nepoznaný svět.

Objev genu pro „křehké kosti“ znamená pokrok při odhalování týraných dětí.

Věda ráda laškuje a tak spatřili světlo světa krásní zeleně světélkující potkani, jejichž otcem není na rozdíl od Saxany netopýr, ale myšák. Kromě estetického prožitku nabízejí snoví potkani záchranu mužské plodnosti i ohrožených zvířat.

Vědci odhalili mutaci, která rozhodne o tom, že se vyvinou varlata.

Nejmenší kolekce genů, která kdy byla u buněčného organismu nalezena, patří nenápadné symbiotické bakterii žijící v útrobách hmyzu.

Vědci z Pasteurova ústavu v Paříži přistihli kmenové buňky při nerovném dělení proteinu NUMB a především starých a nových řetězců DNA mezi dceřiné buňky a ukázali, že tato nespravedlnost je udržována po generace.

Fenomén RNA interference se neobjevuje na Oslu poprvé. Věnujeme se mu celkem pravidelně. Tentokrát má náš příspěvek slavnostní ráz. Za objev RNA i nterference byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu za rok 2006.

Již více než 20 let používají vědci viry ve snaze vyléčit nemoci jako je srpkovitá anémie, nebo hemofilie. Nedávno publikovaný „nevirový“ způsob vnášení cizorodého genu, dává naději na účinnější a bezpečnější variantu genové terapie.

Ačkoliv to skoro nikdo nepředpokládal, octomilka a kuře mají stejný základní plán raného embryonálního vývoje nervové soustavy.

Společná práce reprodukčních biologů a virologů vedla k odhalení viru, na jehož funkci závisí rozvoj placenty a bez něhož se ovce nemohou rozmnožovat. Nabízí se otázka, do jaké míry takzvané endogení viry, které jsou součástí buněk celé řady savců, včetně člověka, rozhodují i o naší plodnosti?

Vědci objevili gen, který je zřejmě spoluzodpovědný za vznik člověka a vývoj jeho mozku.