Mikroorganismy jsou dnes pro vesmírné lety rizikem, které je nutné důkladně sterilizovat. Co kdybychom je ale přestali považovat za nepřátele a udělali z nich své spojence? Právě odolné mikroorganismy by mohly rozjet terraformování Marsu nebo i jiných světů, které bychom mohli časem kolonizovat.

Francouzský president Macron nenadále vyhlásil, že tématem nadcházejícího summitu G7 musí být vyhlášení „výjimečného stavu“ (emergency). Prý kvůli gigantickým megapožárům v Amazonii, které přesahují všechny rekordy klimatické krize. Brazilský president Bolsonaro se urazil, že jeho zemi chce koloniální velmoc poučovat. Macron dokonce vyhrožuje, že pohřbí 20 let připravovanou obchodní smlouvu mezi EU a Mercosur. Aby potrestal Brazílii za chování k přírodě. Tím už ale dopálil i Angelu Merkelovou, která takto impulsivní boření dlouhých let diplomacie odmítla.

V současné době se objevují první konkrétnější představy o složení a cílech české uhelné komise. Postupně se k tomuto tématu vyslovují různé organizace i jednotlivci. Je tak vhodná doba se podrobněji podívat na to, jak by mohla vypadat práce a výsledky komise a co bude muset řešit.

Bachor, nejobjemnější část předžaludku přežvýkavců, je mimořádně bohatý ekosystém osídlený anaerobními bakteriemi, prvoky, houbami a metanogenními archae. Tyto mikroorganismy rozkládají krmivo předžvýkané hostitelským zvířetem až na konečné metabolické produkty (mastné kyseliny s krátkým řetězcem), které jsou pro hostitele zdrojem energie. Při mikrobiální fermentaci krmiva však také vzniká oxid uhličitý a vodík, ze kterého metanogenní archae tvoří metan, což je skleníkový plyn asi 23krát větším devastačním účinkem než CO2.

Až vám někdo bude tvrdit, že v otázce klimatu má věda jasno a diskuse skončila, vzpomeňte si na tento článek.

Sucho v televizi, v rádiu, v tisku, odborníci všech profesí upozorňují na vysychání české krajiny, kupodivu klimatologové v TV mluví o tom, jak mají zemědělci hospodařit a zemědělci upozorňují na to, že nastává sucho agronomické. Prostě vše nějak opačně, celková hysterie, všichni mluví, jak by to mělo být, ale kdo právě teď v praxi realizuje nějaká zásadní opatření, mimo projektovou přípravu? A proč zemědělci upozorňují po pěti letech na sucho? Dotace? Nezaspal někdo? A kdo?

V poslední době jsou díky stávkám za klima stále více slyšet se svými požadavky mladí aktivisté. V souvislosti s tímto hnutím se také objevují názory, že nejen politici, na které se primárně Greta Thurnbergová a její následovníci obracejí, ale i vědci svým vyčkáváním a nečinností selhávají. Podívejme se na opodstatněnost těchto výtek podrobněji.

Podmořští roboti a další autonomní stroje v oceánu potřebují ke svému provozu zdroj energie. Ten by měl být schopen dodávat energii po dlouhou dobu, ale také zvládat nárazové velké požadavky na výkon. Nové zařízení čínského týmu to dokáže.

Z vykácených lesů budovy a nábytek prakticky nejsou.

Dánské ministerstvo životního prostředí si nechalo zpracovat studii dopadu používání plastových nákupních sáčků na „zdraví“ naší matičky Země. Výsledky Dánové zveřejnili v publikaci „Life Cycle Assessment of grocery carrier bags“. Vyplývá z ní, že z environmentálního pohledu jsou plastové sáčky tím nejrozumnějším řešením a že aktivisty propagovaná náhrada organickým výrobkem z bavlny je totální ptákovina.

Minulý týden jsem se zúčastnil diskuze mezi vědci a českými organizátory středoškolské stávky za klima. Pořádala ji organizace Paralelní polis v rámci cyklu Enviro meetup. Více než dvouhodinové moderované diskuze se zúčastnili tři středoškolští studenti a tři vědci.

V Německu jsou aktivity kolem studentských stávek za klima těmi nejrozsáhlejšími. Proto je zajímavé se podívat na nedávno zveřejněné konkrétní požadavky studentů.

Ledovec Jakobshavn je mediální hvězdou. Záběry na něj chybí jen v málo kterém programu věnovaném globálnímu oteplování. Hrozivá na něm je rychlost s jakou mizí. Uvádí se, že patří k hrstce nejrychleji tajících a zmenšujících se ledových uskupením na Zemi. Z výzkumu NASA ale nyní vyplynulo, že se ledovec zvětšuje.

Na stránkách řady médií se v souvislosti s probíhající stávkou za klima objevila celá řada příspěvků i diskuzí. Organizátoři stávky při ní vyhlásili, že do dvou týdnů očekávají jasnou reakci vlády. Mají však představu, jaká opatření po vládě požadují?

Za úsek od 1960 se sucho zhoršilo, protože na konci této řady byly suché roky. Pokud ale počítáme od 18. století, naopak srážek přibylo.

Co kdybychom lapali oxid uhličitý ze vzduchu a dělali z něho pevný uhlík? Fosilie v takovém uhlí bohužel nebudou, ale i tak by mohlo nalézt řadu zajímavých uplatnění. S technologií katalyzátoru z kapalného kovu je recyklace uhlí vyloženou zábavou.

Často lze sledovat diskuze na téma, zda ten nebo onen energetický zdroj nebo mix zdrojů je schopen zajistit energetické potřeby. Málo se však objevují studie nebo alespoň pokusy spočítat, jak by si tyto zdroje poradily v konkrétní situaci, respektive s podmínkami konkrétního roku. Vysloví-li někdo námitku, že zdroje závislé na počasí – větrné a solární elektrárny, jsou nespolehlivým zdrojem, je ujištěn, že pokud nesvítí slunce nebo nefouká vítr u nás, můžeme elektřinu přivézt z okolních států nebo přebytky uložit. Podívejme se na realitu.

Od dob podepsání Montrealského protokolu se lidstvo snaží úbytku trikyslíku ve stratosféře zamezit. A jsme v tom úspěšní. Hodnoty se pomalu vrací k normálu. Ze studie provedené Američany na University of Colorado Boulder, jejíž výsledky otiskl časopis Geophysical Research Letters, ale teď vyplynulo, že to byl právě úbytek ozónu, který v posledních třiceti letech navyšoval sněžení v Antarktidě a přispíval k obnově tamních ledovců. Co teď s tím?

Nová analýza dvojice amerických vědců tvrdí, že se za sto let nemusíme uvařit v rozlitých oceánech. Stačí, když použijeme soudobé technologie k vypuštění sírových aerosolů do stratosféry. Bylo by to rychlé, spolehlivé a tak levné, že by to zvládla jediná bohatá země. Bude ale samozřejmě lepší, když do toho půjde celý svět.

Přírodovědci z Texaské univerzity objevili téměř dvacet nových mikrobů. Na tom by nebylo nic zajímavého, kdyby nešlo zatím o neznámé druhy a neživili se metanem, butanem i ropnými produkty. Takoví požírači by se mohli hodit jak u ropných havárek, tak v globálním oteplování.

Že ledovce oteplují planetu? Jděte s tím k šípku! Podobně nejspíš zareagujeme všichni na tak kacířské tvrzení. Ale jen do doby, než se seznámíme s výsledky studie mezinárodního týmu, který čtyři roky na Islandu měřil obsah plynů ve vodě vytékající z pod ledovce. Rozborem izotopů atomů v molekulách plynu se jim podařilo prokázat, že pod ledovou pokrývkou se tvoří metan. Hodně metanu. A ten, jak známo škodí. Co teď s tím?

Seismologický průzkum Mariánského příkopu odhalil ohromné množství hornin bohatých na vodu, které zajíždějí s Pacifickou tektonickou deskou do hlubin. Hladina vody v oceánech je přitom ale stále zhruba stejná. Voda se tedy musí opět vracet na povrch, zřejmě během vulkanických erupcí v podobě vodní páry.

Za nejohroženější lokality na Zemi jsou všeobecně považovány ostrovy korálových atolů. Tvrdí to klimatologové a přesvědčují nás o tom i katastrofické filmy z dílny BBC, k nimž psali scénáře. Ostrovům se má osudným stát zvyšování hladiny moří doprovázející globální oteplování. Geologům britsko-kanadsko-novozélandského týmu ale vyšel pravý opak.

Současná vystoupení ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové a předsedy vlády Andreje Babiše o nové energetické koncepci znamenají dramatickou změnu. Hlavní jeho vyhlášení, ve kterém se rozhodl přinejmenším odložit rozhodnutí o stavbě nových jaderných bloků a místo toho zvažuje prodloužení provozu Dukovan na 60 let, znamená odstoupení od stávající energetické koncepce, která chtěla nahradit uhelné bloky jadernými a obnovitelnými zdroji.

Definic udržitelného rozvoje a představ, jak ho dosáhnout je tolik, že už nikdo dost dobře neví, co si pod tím představit. U těch, co jsou přesvědčeni, že v tom jasno mají, zase není tak úplně jisté, že se jim podaří zajistit, aby se masy najedly a klimatologové, zdravotníci a svoboda podnikání, zůstali celí.

Také vás chytla reklama se slevou na všechno a sekačky za polovic? Možná po přečtení tohoto článku ušetříte.

Etna je aktivní a také pěkně mohutná sopka. Problém je v tom, že pomalu klouže do Středozemního moře. V jednu chvíli se nejspíš podstatná část Etny zřítí a rozbouří lavinu tsunami. Je to jen otázkou času.

Po celém světě včely už nějakou dobu hynou, ale proč, to se spolehlivě zatím neví. Ať bude primární příčinou cokoliv, takzvaná koinfekce virů s jinými patogeny se u včel stala spíše pravidlem než výjimkou. Jinak řečeno viry mohou být pro oslabená včelstva tím posledním hřebíkem. Nejhorší na tom je, že u včel tomu je jako u lidí. Žádná medicína na ně moc nezabírá. To by se ale nyní podle amerických vědců z Washingtonu a Marylandu mělo změnit.

Na rozdíl od novinářů, kteří se honí za senzacemi, racionální skeptik si musí počkat na data. Takže horké léto lze s odstupem ohodnotit až nyní.

Kdykoli je mokrý nebo suchý rok a zemědělci naříkají, objeví se aktivisté a snaží se využít situace k prosazení zájmů energetické lobby. I po půl století ale solár a vítr stále dodává méně než 2% světové energie.

Vodní elektrárny jsou nejvýznamnějšími nízkoemisními zdroji. Existují státy, které z nich získávají přes 50 % svých potřeb. Hlavně v rozvíjejících se zemích se intenzivně budují. Jsou důležitým prostředkem regulace sítě a v podobě přečerpávacích elektráren i akumulace energie. A to i v České republice.

Magnezit, minerál z uhličitanu hořečnatého, vzniká v přírodě stovky až tisíce let. S polystyrenovými mikrokuličkami to je možné urychlit na dva měsíce a pár dní. Magnezit přitom spolyká spoustu oxidu uhličitého z atmosféry.

Nedávné vystoupení vedoucího energetické kampaně Greenpeace Jana Rovenského i další vyjádření mohou znamenat dost dramatickou změnu v postoji českých zelených organizací k jaderné energetice.

Američtí vědci popsali metodu chemické syntézy ekologického polyesteru s vlastnostmi zajímavými pro komerční využití. Mikroorganizmy ho umí produkovat možná již nějakou tu miliardu let, jenže z našeho pohledu jim to jde pomalu a neefektivně.

Jak může být moře, obvykle místo zrození života, v určitém období pro život místem ohrožujícím? A jak je možné, že některé organismy takovou situaci přežijí zatímco jiné druhy ne?

Katastrofických prognóz spojených se změnou klimatu je všude tolik, že ty pozitivní jakoby ani nebyly. K hlasu glaciologů, kteří tvrdí, že s oteplováním máme v podstatě kliku, protože podle historicky daných cyklů už měla nastat další z dob ledových, což by byl takový průšvih, že bychom se kvůli zdrojům energie a potravin nejspíš začali vraždit. K optimistům v tomto směru lze řadit i kanadsko-čínsko-britský tým, který prognózuje mnoha severským oblastem světlé zítřky.

Pavoučí hedvábí bylo sesazeno z prvního místa nejpevnějšího biomateriálu světa. Mají na tom zásluhy nanovlákna z celulózy. Klasické kovy, slitiny nebo keramika zůstávají daleko vzadu.

Klimatické předpovědi už déle než sto let vycházejí z předpokladu, že veškerý dusík na Zemi, který je rostlinám k dispozici, pochází z atmosféry. Teď nám američtí výzkumníci naší dlouho tradovanou představu zbořili. A protože dostupnost dusíku je stěžejní pro ukládání uhlíku, nejspíš se brzo dočkáme změn v prognózách klimatu.

Zatímco Ernst Hemingway psal o cti, odvaze a smyslu žití, což vyžaduje hodně slov, Britka jménem Anne Leonard píše o infekčních střevních bakteriích. Tam dlouhých traktátů věru netřeba. Přesto si na zájem medií popularitu ani vstřícnost grantových agentur nemůže stěžovat.

Ptačí park Josefovské louky má za sebou další úspěšný rok. Ornitologové s pomocí stovek dárců vykoupili již 42 ha pozemků, obnovili luční závlahy, vybudovali různě velké vodní plochy.

Amazonskému pralesu se přezdívá zelené plíce planety. Jenže kromě kyslíku produkuje i metan. Jak nyní výzkumníci z Open University zjistili, tak ho do atmosféry vypouští tolik, že by záměna plic za část z opačného konce těla byla realitě blíže.

Pod povrchem Země číhají supervulkány, jejichž erupce by mohly zasáhnout celé kontinenty a změnit podnebí na dlouhá desetiletí. Podle nových odhadů nejsou intervaly mezi supererupcemi zase tak dlouhé.

„Nicméně, byla to, podle informací z kauzy Monsanto papers, právě vědecká obec, která tento stav nedůvěry způsobila tím, že se zapletla s touto společností a psala studie na míru. Někteří Vaši kolegové se prostě zaprodali a přišlo se na to“. (z příspěvku europoslankyně K. Konečné do diskuse pod článkem o glyfosátu)

Pláže v Hondurasu v posledních letech úpí pod záplavou plastu. Plastové lahve, sáčky, nádobky všeho druhu, ale i vaky s krví z nemocnic ohrožují krajinu, mořské živočichy i místní obyvatele.

Mořské jedlé slávky, srdcovky, spolu s měkkýši podobajícími se červům, se živí detritem a prvoky, a tak jsme je měli za neškodné. Nikomu nevadily a labužníci si je pochvalovali. To se teď ale může změnit. Ukázalo se, že produkují metan, a že ho není málo. Angličtí a švédští výzkumníci plží „pšoukání“ změřili a porovnali ho s říháním a pšoukáním krav. Postarali se tím o nastolení vpravdě nerudovské otázky - co teď s nimi?

"Housenky zavíječe voskového dokáží strávit polyetylen, jeden z nejběžnějších plastů." Tak se to píše v české i anglické verzi Wikipedie. Soudě podle toho, co nyní zveřejnili němečtí vědci, tato formulace brzo zmizí. A spolu s tím se rozplynou i představy, jak se o vršící se kupy plastu postarají farmy housenek s jejich bakteriemi a enzymy.

Na Bikini explodovalo 23 jaderných zbraní a také jedny plavky. Jenže krátery po termojaderných pumách vesele kolonizují koráli. Mohli bychom odkoukat jejich triky pro boj s rakovinou?

Barentsovo moře je plné kráterů starých 12 tisíc let. Od té doby z nich unikla spousta metanu. Jak velký je to problém?

Pokud jste žili v přesvědčení, že když po luštěninách více pšoukáme, zhoršujeme tím globální oteplení, je nejvyšší čas si špatné mínění opravit.

Posíláme do oceánu spoustu plastu. Přesto ho je tam ale mnohem méně, než by mělo být. A jde o statisíce, miliony tun plastových odpadků. Kam všechen ten plast mizí?