Co se stane, když si vědci vypěstují minimozky a pak je zalejí šťávou získanou z halucinogenních ropuch? Nový výzkum přinesl unikátní pohled na fungování psychedelických látek v mozku.

Podmořské kuřáky, jaderné gejzíry anebo horká jezírka s meteority? Kolem pátrání po vzniku života se objevují pozoruhodné exotické hypotézy.

Vydejte se s českými vědci nejen za nejrychlejšími tvory zemské souše, ale i za sebevražednými atentátníky a dalšími pozoruhodnými tvory.

Klostridie se solárními nanopanely ze sulfidu kadmia dovedou vyrobit kyselinu octovou z oxidu uhličitého, vody a slunečního záření. Syntetická biologie nabírá na obrátkách.

Na břehu jezera žil se svou hádavou zlou ženou rybář. Jednou mu v síti uvízla rybka a ta ho lidským hlasem začala prosit o slitování. Slibovala bohaté výkupné. "Jsem starý, nač by mi bylo zlato a drahé kamení", odvětil rybář a s povzdechem a slovy: "kdybys mi tak mohlo pomoci v tom, jak to tady všechno ve zdraví přežít", jí dal svobodu. Rybka přání splnila a naučila rybáře dělat alkohol. Od těch dob jí říkáme zlatá rybka.

Většině z nás se při slově kloto nejspíš vybaví přezdívka úřednického stavu, kdy „inkousti“ nosili klotové návleky, aby si neušpinili lokty. Znalcům dějepravy ale vytane na mysl jedna z Moir. A protože jde o bohyni sympatickou, mající v popisu práce utkat nám nit života co možná nejdelší, bude to náplní i dnešního článku.

I když se to nelíbí zdaleka každému, asi 85 a možná i 92 procent lidského genomu je jenom nesmyslné žvanění sekvencí. Nejspíš se budeme muset smířit s tím, že naprostou většinu lidství vyplňuje totální genetický odpad.

Středověk byl tak temný, že jsme ani partnerkám nedůvěřovali a nasazovali jim pásy cudnosti. Dnes spoléháme na věrnost. Klopušky jsou obezřetnější, ale stejně jim to není nic platné.

Kdo se jednou podíval brýlemi pod vodu, byť to bylo jen při šnorchlování, zažil něco, co televize ani v pořadu sira Davida Attenborougha zprostředkovat nedokáže. Překvapení, jak je podvodní svět neuvěřitelně barevný. Vyšňoření nejsou jen plži a ryby, ale barvami hýří i trsy korálů. U těch v mělkých vodách už vědci zjistili proč. Pigmentem se chrání proti ostrému slunečnímu světlu. Proč ale jsou barevní i ti v hloubce, kde je světla více než poskrovnu?

Od čmeláků jsme se dočkali dalšího překvapení – když je potřeba, dokáží přimět rostlinu k poslušnosti ultrazvukem.

Samice šídel sítinových kladou vajíčka bez dohledu svých partnerů. Aby mohly čelit nepříjemnému obtěžování cizími samci, využívají riskantní strategii dramatických pádů z oblohy.

Naše včely, myšleno ty evropské (Apis mellifera), zkoumal švédsko-australský tým a dospěl k překvapivému závěru. Nejen, že vidí ostřeji, ale mají i mnohem lepší představu o svém okolí, než jak jsme si ji u těchto tvorečků představovali.

Začátkem minulého století švédský zoolog Eric Mjöberg objevil při své cestě k protinožcům kraba a ten po něm zdědil jméno Uca mjoebergi. Společně s jemu podobnými mu hezky česky říkáme houslista. Za australské státní peníze u něj nyní zjistili celou řadu úchylek.

U západního pobřeží Austrálie, v hloubce 50 metrů, se americko-australskému týmu podařilo pomocí robota poprvé nafilmoval stvoření, kterému se dostalo jména Phyllopteryx dewysea. Česky se nejspíš ujme řasovník rubínový.

In vitro oplození není ve světě asistované reprodukce žádnou novinkou. Prvně a s úspěchem bylo použito téměř před 40 lety. Není divu, že od té doby došlo k rutinnímu zavedení tam, kde reprodukce selhává. Stejně tak došlo k vývoji některých technik asistované reprodukce, které se však ve světle současného poznání nezdají být „zlepšováky“, spíše naopak.

Slavná bakterie z hlubin země Desulforudis audaxviator využívá prakticky jenom energii radioaktivního rozpadu uranu. Něco podobného by mohlo fungovat i ve vesmíru.

Invazní asijský roztoč Varroa destructor je asi největší hrozbou pro světové včelařství. Také u nás o jeho řádění vědí včelaři své, protože chemické léčbě se ne vždy daří ho účinně tlumit. A pokud ano, pak jen za cenu navyšování vstupů chemických látek při léčbě včelstev. Alternativní řešení nabízí termosolární úl.

Želvušky disponují zázračným proteinem Dsup, který chrání jejich DNA doslova vlastním tělem. Genetičtí inženýři si už na něj brousí drápy.

Kolem nás existuje nespočet cizích světů. Zároveň je docela dobře možné, že na mnoha z nich, ne-li na všech, není žádný život. Co kdybychom je oživili? To je projekt Genesis v kostce.

Sice na to není sám, nicméně z 15 studovaných faktorů skončil co do síly na pěkném třetím místě, a to v těsném závěsu za počtem dětí připadajících na jednu ženu a s nepříliš velkou ztrátou za faktorem nejsilnějším – upřednostňováním potomků mužského pohlaví. Za sebou nechal i takové borce, jako je hrubý domácí produkt na hlavu, celková nemocnost a vzdálenost země od rovníku.

Asistovaná reprodukce od svého vzniku nezažila větší překvapení: embryo lze kultivovat celých 13 dní! Zní to banálně, ale co znamenají dva týdny v tak časném životě lidském?

Teorie, že komety roznášejí život dostala další silnou podporu. Jsou nositelkami aminokyseliny glycinu a fosforu.

Není nic snazšího. Jen si musíte sehnat ušmudlanou myš ze zverimexu a ubytovat ji s vypucovanými laboratorními hlodavci. Jestliže je čistota půl zdraví, tak druhou půlkou zdraví je špína.

Výzkumníci z Masarykovy univerzity odhalili a na unikátních záznamech zdokumentovali chování nádorových buněk, o kterém vědci doposud neměli ani tušení. Objasnili tak např. i to, proč se některým lidem onemocnění vrací. Během tzv. entózy, kterou sledovali, může spojením dvou buněk vzniknout nádorová buňka, která je schopna odolat všem dostupným možnostem léčby rakoviny.

Zobrazit jednu jedinou molekulu proteinu, to byl dlouho nedostižený sen. A teď se splnil, díky populárnímu grafenu.

Má, nemá, má, nemá… tak trochu jako dětská říkanka vyznívaly závěry bádání různých týmů snažících se najít v zebřích pruzích funkci kamufláže. Když se nyní přírodovědci na pruhované obrázky podívali schopnostmi lvího a hyeního zraku, sto let diskutovaná a současně také jedna z nejuznávanějších představ k čemu pruhy zebrám jsou, se otřásla v základech.

Jedním z projektů občanské vědy zaměřených na zapojení veřejnosti, které v loňském roce organizovala Česká společnost ornitologická (ČSO), bylo měření průhlednosti vody našich rybníků pomocí jednoduchého zařízení – Secchiho desky. Cílem bylo upozornit na špatný stav našich rybníků zejména jako důležitého biotopu pro vodní ptáky.

Vyzerá to ako mravec, chodí to ako mravec a predsa to mravec nie je. Čo je to?

V nevalně zachovalých dinosauřích kostech o stáří 75 milionů let se našly stopy kolagenu a dinosauří červené krvinky.