V západní části bývalého rakouského Slezska započal výzkum zalednění koncem 19. st. Bludné balvany zde zaznamenal Jüttner v roce 1912. Hranici zalednění v údolí Opavy jihozápadně od Krnova v r. 1925 zobrazil Drahný až k Novým Heřminovům. Tehdy byly v Branticích bludné balvany, které bychom dnes nenašli. Přesto tam byl nalezen bludný balvan, který je současně zapomenutým pomníkem J. W. Goetha.

Minimalistické poučení o řeckých stavebních řádech (stylech) na příkladech hlavic sloupů. Vznik chrámů a vývoj stylů. Ukázky nejstarších dodnes stojících řeckých chrámů, včetně zbytků polychromie.

Právě vyšel český překlad I. knihy tohoto Aristotelova díla, i s doprovodnými studiemi a renesančními anatomickými obrázky. Jeden ze zakládajících spisů zoologie jakožto vědy, která metodicky zobecňuje zkušenost pozorování a pitev živočichů. Ukazuje úžasné výsledky i tvrdé limitace Aristotelovy zoologie, k tomu řadu kuriozit. Plus systematika živočichů.

Nájezdy Vikingů si obvykle představujeme jako devastující agrese, po nichž ani tráva nerostla. Archeologický výzkumu anglosaského klášterního komplexu v dnešním Lyminge nedaleko od legendárních Bílých útesů doverských ale ukazuje, že kláštery mohly vydržet řadu desetiletí opakovaných útoků, pokud místní měli efektivní obranné strategie.

Na povrchu toho mnoho nevidíme, přesto areál tohoto chrámu vydal mnohé poklady. A v jeho těsné blízkosti se v hrobě mytických postav, „panen hyperborejských“, našla keramika z doby bronzové. Máme i literární svědectví o zdejších velice starých formách kultu.

Nález fragmentů Hipparchova katalogu stálic z 2. století před n. l. přesvědčivě ukazuje, že byl výrazně přesnější a celkově modernější než standardně zachovaný Ptolemaiův katalog z 2. století n. l. Možná byl i o něco obsáhlejší. Pokrok vědeckého poznání není vždy lineární.

Na bláznivém ostrově Santorini je o vodu velká nouze. Je zde však jeskynní pramen, z něhož pili asi už dávní Kyklaďáci, pak ctitelé minojských (starokrétských) božstev, určitě antičtí Řekové a křesťané staré i pozdější doby, občas se tu osvěží i dnešní pocestní.

Afrodítin povzdech v Pseudo(?)-Platónově epigramu ilustruje dobové rozpaky nad Praxitelovou sochou z let 360 až 340 před n. l. Byl to snad první ženský akt, a hned bohyně. Dílo se rychle stalo velice slavným. Byla to nejvýtečnější socha na světě, jak napsal Plinius?

Vztahy mezi lidmi a kočkami byly ve středověku podobně záhadné a opředené tajemstvími jako dnes. Kočky byly zatracované i milované. Někteří lidé se koček báli a považovali je za průvodce čarodějnic a ďáblů. Zároveň ale byly zcela běžnými obyvateli domácností a lidé k nim mívali velmi hezký vztah. V některých případech si kočky žily doslova královsky.

Apollón se narodil především na Délu, ale taky dál na východě v Lýkii, možná i jinde. Jeho sestrou je Artemis, společně bývají zváni „krásné děti“, děti přívětivé bohyně Létó, bohorodičky oděné sluncem a pronásledované drakem. Provázet nás budou hymny a jiné památky z řecké archaické doby na oslavu Apollónova narození.

Polotovary kolosálních soch ležící v antických lomech patří ke specialitám Naxu. Dva mladíci (kúrové) a jeden macatější bůh, ve velikostech od 5,5 do 10,5 metru, si hoví v pěkné krajině. Tahat v 7. a 6. století před n. l. takové drobečky do přístavu a nakládat na lodě, to musela být fuška, ten největší váží nejmíň 50 tun.

Obří sochy kúrů z raného 6. století před n. l., ve velikostech 3,5 až 10 metrů, si ukážeme na třech příkladech. Všechny jsou z řeckých ostrovů.

Harmonie v kosmu. Mez a bezmezné, resp. vymezené a nevymezené, tj. určité a neurčité. Deset základních protikladů? Primát vymezující stránky čehokoli před nevymezenou, také primát intelektu, neboť se dokáže přidržet mezí. Primát teorie. Zvuk jako hlas duše. Stěhování duší. Dali pythagorejci filosofii její pojmenování?

Stylizované sochy neoděných mladých mužů mají náboženský kontext, často stály u chrámů, většinou Apollónových, občas na hrobech. Pocházejí z let 650 až 490 před n. l. Přeznačený původně egyptský styl soch se v Řecku svébytně rozvíjel, až se začátkem klasické doby promění se do soch atletů, efébů a chlapců.

Něco takového tvrdil v 3. století n. l. Diogenés Laertios: Jeden počátek řecké filosofie je prý v Iónii, u Anaximandra, zatímco druhý v Itálii, u Pythagory. Zkusme tuto hypotézu otestovat, co unese. Kupodivu se zdá být trefnější než zpětně aplikovaná novověká rozdělení typu materialismus a idealismus.

Článek na Oslu Silicity ledovcových uloženin oderské části Moravské brány uveřejnil fotografie pazourkových artefaktů. Bylo zmíněno 28 paleolitických sídlišť objevených v okolí Fulneku a Bílovce, z nichž bylo získáno 2755 kamenných nástrojů. Namístě je otázka, jaký je osud takového množství nálezů? Jedná se „jen“ o kamenné artefakty, které nejsou atraktivní jako ty z doby bronzové nebo z vzácných kovů, takže by bez pozornosti širší veřejnosti mohly končit v muzejních depozitářích. Zřízení stálé výstavy je složité. Přesto se podařilo nalézt vhodný prostor v piaristickém klášteře v Příboře, který patří městu Příbor.

V jednotném čísle koré. Sochy dospělých dívek a mladých žen z let 650 až 490 před n. l. bývají divácky vděčné. Ty první jsou ještě silně stylizované, vznešené, postupně nabývají realističtější výraz, některé se dokonce usmívají. Oblečené jsou skoro od hlavy až k patě. Patří k pokladům předních antikářských muzeí.

Zázračný muž boží a zakladatel velice vlivné a zvláštní školy. Víme o něm skoro jen z mnohem pozdějších legend. Školu tvořili esoterici a exoterici, alias matematici a posluchači. Překvapením je, že tou vědeckou částí byli esoterici! Současně šlo o první známý pokus o monopol na vědu, filosofii, náboženství, životosprávu i politiku, jedním vrzem a důkladně.

Galileiho přístroje, knihy a instrumenty jím inspirované, k tomu jeho prostředníček (originál), neboť jsme v Itálii, totiž v Museo Galileo ve Florencii. Zvláště půjde o optiku jeho dalekohledů a o kuriozní Joviláb, byť ten Galilei nevyrobil, pouze navrhl; souvisí s prvním odhadem rychlosti světla už v 17. století.

Nepůjde teď o trapné gipsové náhražky, ale o svébytné příležitosti. Třeba k pokusům o rekonstrukci původní polychromie. Nebo k tomu, jak sestavit dílo, jehož části se ocitly ve vzdálených muzeích. Nebo k prohlížení zblízka a z různých úhlů, což u slavných originálů není vždy možné. Někdy jen jako možnost vidět věci, které jsou moc daleko. K tomu úvaha o „auře originálu“ a roli materiálu.

Nález z Bornea ukázal, že naši předkové zvládali závažné chirurgické zákroky s kamennými či kostěnými čepelemi, a to bez moderní anestézie a antisepse.

Empedoklés, objevitel přírodního výběru, mínil, že v dávných dobách mohly v teplejším a vlhčím klimatu přežívat i chiméry. Ukážeme si jejich pouť z Malé Asie do Řecka, pak velkou etruskou Chiméru z Arezza. Dále hrdinu Bellerofonta s věrným okřídleným koněm Pegasem, kteří nás Chiméry zbavili. Nakonec naxijská trochu odlehčená verze.

Palác Kinských v minulém desetiletí chvíli hostil největší expozici antického umění, jaká kdy byla v této zemi vystavována. Nabízela nečekaně kvalitní a rozsáhlý průřez starým uměním. Měla to být stálá expozice, leč byla zrušena. Ty předměty někde jsou a některé z nich snad občas tu či onde uvidíme. Zůstaly mi fotky pořízené před hektickou likvidací, kdy už se smělo dokonce i fotit.

Náprava omylů a nejasností kolem tzv. Agamemnonovy masky. Pak další zlato, včetně jemně rytých scén na prstenech, dále náhrdelníky zlaté, jantarové a z polodrahokamů; hřeben ze slonoviny, předělávané kamenné nádoby, váhy a závaží, rituální dýky.

Po stručném představení stylu a předmětu si ukážeme detaily půvabně namalovaných zvířat bájných i reálných a jejich pastýře, takový pohodový bestiář. Pak zmínka o (ne)dostupnosti vázy, porovnání s nabídkou světových sbírek a minimalistické poučení o Etruscích.

Mytograf a „muž boží“ v 6. století před n. l., kterého doporučuje Aristotelés. Podle některých také svérázný filosof, považovaný za Pythagorova učitele, např. co do reinkarnací. Ve svém díle Jeskyně se sedmi kouty nás poučí o povaze bohů, zvláště o průběhu svatby Dia a Země. Slíbí i poučení o tom, co je okřídlený dub, ale to nedodrží (zato nás poučí, co je proud spermatu).

Opomíjené athénské muzeum. Proč o něm psát? Protože je krásné a nanejvýše příjemné v každém ohledu, navíc nabízí i unikáty. Teď nám umožní přehlednou rekapitulaci památek řecké antiky a vůbec egejského umění – a nakonec úvahy o tom, jak v muzeích postupovat, abychom si užili a nepropadli malomyslnosti nebo dokonce nudě.

Divotvůrce z pořečtěné Kréty. Věštec, který věštil minulost, a přitom očistil Athény od moru. Reformátor mýtů, který poprvé zmiňuje „kosmické vejce“. Kupodivu taky autor nejstaršího řeckého pojednání v žánru epické astronomie, předlohy Arátových Jevů na nebi. To všechno v 6. století před n. l.

Bohatství zlatonosného kykladského ostrova bývalo příslovečné. Prý každý rok posílali Apollónovi do Delf „zlatý míč“, navíc tam měli svou pokladnici. Pak se se něco pokazilo a bylo po bohatství, zůstal jen pokad v uložený v Delfách, nakonec zmizel i ten.

Inteligence DALL·E mini, která se teď jmenuje craiyon, si z internetu vydestilovala příšeru známou jako Crungus. Objevil ji britský komik Guy Kelly, kterého vyděsila na chytrém telefonu. Kdo objeví další slova „tajných jazyků“ kreativních inteligencí?

Athénský aristokrat a demokratický politik, básník, jeden ze „Sedmi mudrců“. Žil v letech přibližně 638 až 559 před n. l.

Pokladnice Sifnijských v Delfách uchovávala poklady zlatonosného kykladského ostrova. Zachované reliéfy z její vnější výzdoby patří k reprezentativním ukázkám výtvarného umění řecké archaické doby.

Nejslavnější z výroků, které se připisují Sedmi mudrcům. Prý tak Apollón zdravil poutníka, přicházejícího do Delf. Co to vlastně znamená, to naznačuje odpověď Apollónovi: Jsi. Člověk je totiž jen tak trochu, pořádně je jenom Apollón. Potom se časy změní, přejde se na morální chápání, pak na hledání jistoty v sobě, a nakonec na hledání vlastní identity.

Legendární kolegium, které mělo reprezentovat moudrost archaického Řecka. Platónova literární fantazie je přivedla také do Delf a další tradice jim připsala řadu moudrých výroků. Přitom jde o reálné postavy, jenže většina těch výroků jim byla připsána dodatečně. Je to specifický žánr „moudrých ponaučení“ a „výroků“.

Z Delf do svahů Parnasu, přes útesy Fedriád k jeskyni s kultem od neolitu po konec antiky, do hájemství Pana a nymf. Prý se odtud konaly průvody dolů do Delf s novorozeným Dionýsem, zatímco nahoře na Parnasu Apollónův kněz tančil k jeho poctě. Předtím zde Tyfón věznil Dia, pak zase Zeus Tyfóna, a Apollón tu možná zabil dračici Delfys.

Příklady věšteb, antické výklady a současné pochybnosti. Za co může asfalt, za co vzduch a za co duch doby. Apollón občas mohl osud mírně korigovat, jeho služebníci ho v tom možná někdy napodobovali. Nakonec odhalený omyl věštírny.

Mezinárodní tým výzkumníků z několika odborů upřesnil původ a strukturu společnosti Avarů. Kočovný kmen před téměř 1500 lety osídlil úrodnou Karpatskou kotlinu, kde založil přes 200 let trvající říši.

Postup věštění v Delfách, kam se poutníci i vládcové přicházeli zeptat Apollóna na svůj osud.

Památky z řecké archaické doby v Delfách: řada pokladnic, sfinga z Naxu, opěrná zeď chrámové terasy, zbytky výzdoby archaického Apollónova chrámu. V Delfách měli všechno, od věštírny po stadion. Málem pokus o Vatikán antiky, i když bez papeže a dalších institučních hrátek, protože nic na způsob církve Řekové neměli.

Mýtus o Daidalovi a Ikarovi. Hlavně však sochy, které se prý musely přivazovat řetězy, aby neutekly, protože byly jako živé. Nám tak většinou nepřipadají, ale to je jinou perspektivou pohledu. V 7. století před n. l. byla hodnotící kritéria jiná.

V sobotu, na našeho Josefa, asi 24 kilometrů jihozápadně od Káhiry, na archeologickém nalezišti u egyptské Sakkáry, na dohled od Džoserovy stupňovité pyramidy se k egyptologům připojili i novináři, a tak máme možnost alespoň virtuálně nahlédnout do zpřístupněných, jen nedávno objevených, krásně zdobených starověkých hrobek.

„Krásná“ alias „orientalizující“ keramika je jedním z pomyslných vrcholů řecké antické produkce. Typická je pro 7. století před n. l., hlavně v Korintu a na egejských ostrovech. Působí trochu exoticky až snově, nicméně skvěle ilustruje náladu dobové lyrické poezie. Na rozdíl od ní ovšem převažují velká zvířata reálná i bájná, i když na lidi občas taky dojde.

Řecká lyrika archaické doby, zvláště Archilochos z Paru v 7. století před n. l. „Žijeme v náručí vln.“ Potěšení smrtelníků uvnitř jejich nouze, konečnosti. Má filosofie, která vzniká o století později, nouzi překonat – nebo v ní obstát?

Tradice o „Pelopově“ obří kosti, nejspíš lopatce, a o jejím přenášení. Legenda o rozsekání a opětovném scelení Pelopa. Touha mít svého obra. Subfosilní nebo fosilní kost, slona nebo dinosaura?

Soupis olympijských disciplín v klasické době. Způsob ustanovování a proměny disciplín od archaické doby po římskou. Héřiny hry pro dívky. Úbory olympioniků a olympioniček. Racionalistická kritika her. Představuje se trenér Ikkos.

Svatyně Dia a Héry na Peloponésu, pod Kronovým návrším. Zakládající příběh olympijských her. Věštírna se ztratila, stadion se postupně stěhoval pořád dál od chrámů, jak se sport vyděloval z náboženství.

…aneb Fosilní skořápky vajec oviraptorosaurů v mongolském neolitu

Diův dub v sakrální ohrádce („temenos“) a chrámky bohyň Dioné a Themis (Diovy druhé ženy). Věštění ze sil země, šumění dubu a zvuků větru. A nakonec řecké divadlo přestavěné na římský cirkus.

Legendy o Delfách a umístění svatyň pod Parnasem. Od Gaie a Pythóna k Apollónovi a Dionýsovi. Nejstarší místa kultu dole u Athéniných chrámů a Kastalský pramen. Hlavní areál: Posvátná cesta, věštírna Apollónova chrámu, omfalos, stadion pythijských her.

Vládcové první generace bohů. Spíše božský pár, který zakládá rámec světa. Skoro jako plodnost a přírodní zákony.