Píseň práce z doby kolem roku 700 před n. l.? Spíš manuál pro přežití z pera pesimistického venkovana a vlivná předloha kalendářních rad a průpovědí. Zná řecká antika nějaké optimističtější alternativy? A bude podle Hésioda letošní Silvestr šťastným dnem, navíc vhodným k pití?

I když má Osel vůči Vám čtenářům dluhů víc než je zdrávo, rád by alespoň jeden z nich na poslední chvíli napravil. Poděkovat všem, kteří jste mu promíjeli, že nestíhal informovat o všem co by si pozornost zasloužilo, že se ani tu češtinu nedoučil a přesto jste mu svým přispěním během roku pomáhali tu káru zase o rok popotáhnout. Na mnoho z Vás nemáme žádný kontakt, tak alespoň touto formou děkujeme za projevená finanční pohlazení.

Generace bohů podle Hésiodovy epicky podané systematiky z doby kolem roku 700 před n. l. S rozením bohů bývají komplikace a s jeho pochopením taky.

Hláskové písmo převzali Řekové od Féničanů asi v 9. století před n. l. Upravili si znaky, které použili pro zápis samohlásek, neboť semitský jazyk samohlásky nezapisoval. Alfabeta je prvním písemným systémem, který zapisuje samohlásky, a také zdrojem dalších písem v Evropě a v širším okolí. Od nápisů na keramice a kameni k papyrům a kodexům.

Odeysseia popisuje také Věštírnu mrtvých. Kupodivu jde o reálné místo na severozápadě řecké pevniny, takže je můžeme navštívit, dokonce se tam dá fotografovat. Prohlédneme si Hádův palác i s věštírnou a podzemím, zlatým hřebem bude zbytek mechanismu (asi) na vyjevování duší.

Mořské příšery (Sirény; Skylla a Charybda). Na ostrově nymfy Kalypsó, hostem Faiáků na Scherii. V zajetí Kyklopa, u čarodějnice Kirké, sestup do Věštírny mrtvých, návrat domů na Ithaku. Odysseus je prototypem člověka nové doby, prostě „zchytralý muž“.

Tak jako nevíme zda u otylých venuší s povislými ňadry šlo o bohyně, amulet plodnosti, nebo ženy významného společenského postavení, se vedou spory i o to, do čeho se lidé doby kamenné halili. Zda šlo o vlnu nebo len. Nejnovější rozbor nálezu z Turecka dal odpověď: Ani jedno, ani druhé.

Kosmos, harmonie, prostor, začátky „epické astronomie“. Optická metaforika, myšlení a vnímání, dualita mysli i dualita dějů. Úpadek všeho průběhem času, smyčky osudu, boje mezi bohy, rození bohů. Vojenská demokracie.

Štíty bývaly často zdobené. Ten bájný, který pro Achillea vyrobil božský kovář Héfaistos, prý na sobě nesl schéma kosmu i uspořádání society. K tomu poznámka o koncentrické metafoře vnímání světa.

Vnímání lidské i zvířecí postavy v době tvorby homérských eposů dobře ilustrují také drobné bronzové a keramické figurky z 9. a 8. století před n. l., většinou v geometrickém stylu. Představují dost svéráznou kapitolu dějin řeckého výtvarného umění, ve srovnání s pozdějšími díly působí téměř „barbarsky“.

Záchod se pomalu stává oblíbenou pracovnou s vyhřívaným sedátkem, ostřikovači s teplou vodou a vysoušečem ohřátým vzduchem. Občas i s dokonalým ozvučením pro poslech oblíbené hudby nebo sledování zpráv a filmů. Kam až sahají počátky nynějšího komfortu?

Vnímání těla a duševních stavů podle textu homérských eposů. Nečekané nejstarší významy slov pro tělo i duši (život) a tzv. psychofyzické orgány.

Keramika z doby vzniku homérských eposů, většinou z 9. a 8. století, i když s přesahy. Jednoduchá a dobře funkční. Nabízí také pěkné doklady dobové reflexe vidění lidského i zvířecího těla.

Vstup do Ameriky blokoval před 23 000 roků souvislý pevninský ledovec. Přesto se daleko za ním, v Novém Mexiku, proháněla po břehu dnes zaniklého jezera pravěká děcka. Počátky osídlení Ameriky se pousouvají o celá tisíciletí dál do minulosti.

Nejstarší evropské eposy, Ílias a Odysseia, popisují děje před koncem doby bronzové, v 12. století před n. l. Známou podobu získaly díky rapsódovi, kterému tradičně říkáme Homér, v 9. nebo spíš 8. století před n. l., Odysseia asi o málo později. V 6. století před n. l. athénský tyran Peisistratos nařídil, aby jejich text byl písemně fixován, a tak ochráněn před dalším spontánním vývojem.

Pro ilegální kopáče ve službách překupníků tu byla cesta zarubaná, poklady skončily v místním muzeu. Napřed tedy poklady z rané doby bronzové, pak něco málo řecké antiky, nakonec záhadný falický reliéf s motýlem. (Poslední článek z minisérie detailů řecké kultury, s dovětkem o detailech a celku i problémech s příklady.)

Obzvláštní horský městys uprostřed Naxu má opravdu 5 muzeí, nahlédneme však jenom do tří: geologického (už kvůli paleoloxodontovi), vlastivědného a předběžně i do archeologického. Prolínání vědy a romantiky. Na konec ještě něco málo o podivuhodném městečku a okolí.

Antické sloupy z 6. století před n. l. funkčně použité ve středověké architektuře. Příklad recyklace architektonických prvků, tentokrát z Naxijské Chóry. K tomu antické brány v ulicích současného města a další zvláštnosti. Kéž by tak pěkně fungovala i návaznost naší kultury na antické motivy poetiky, intelektu a rovnosti před zákonem.

Názorná analogie naší kultury: Středověký hrad v Paroikii (Parikii) na Paru (Parosu) byl postaven přeskupením stavebních článků antického chrámu Athény a Níké. Kusy chrámu zůstaly, jeho základy posloužily i dalším stavbám, samy při tom stojí na čemsi ještě starším. K dovršení všeho je hrad stále obydlený. Co s tím udělat? Nejspíš nic, je to pěkné a funkční.

Jak bohatý sedlák svou lidumilností k ještě většímu štěstí přišel, k tomu poctivý potomek křižácké šlechty a spravedlivý osmanský soudce. Selanka z Naxu z raného 18. století. S dovětkem o problémech právních států, rovnosti před zákonem, povaze práva a jeho vymahatelnosti.

Úvod do novodobých ozvěn řeckých mýtů. Jako příklad poslouží reklamní mýty spojené s jedním z naxijských vynálezů, totiž s citronovicí, kterou vyrábí destilérka v Chalki. Půjde tedy o části řecké mytologie, naxijských místních legend a střípek z novodobých dějin likérnictví.

Příklad konce, který se stal příležitostí: Dožívání mykénské civilizace v tzv. temných stoletích Řecka (11. a 10. před n. l.) není jen úpadkem prostým, ale také dobou transformací society i její keramiky a dobou převzetí metalurgie železa. Pak už přijde nový boom, který vyústí v obvykle popisovaných obdobích řecké antiky. Modelovým místem je pevnost v Tiryntu.

Úvod do sakrální struktury dávné egejské krajiny. Příklad z Naxu: cesta k jeskyni, nitro jeskyně, dál na vrchol hory Zás (hrdý 1001 m), zpátky posvátným okrskem Dia Pastýřského kolem antického nápisu. Nakonec neolitické nálezy z jeskyně v hlavním naxijském muzeu.

Ostrovní formy (nejen) mykénské civilizace bývají zajímavé. Ta naxijská nabízí (kromě obvyklé keramiky, šperků, nástrojů a zbraní) také miniaturní reliéf „Thésea“, naprosto jedinečné zlaté ozdoby z hrobu aristokratického malého chlapce a zbytky keramické dílny vyrábějící fajáns. Pozoruhodné jsou i některé malby na keramice, zachycující děj.

Řecká keramika od 16. do 12. století před n. l. Problémy, vlivy, konstanty, nové specifické tvary, figurální vázová malba, dozvuky.

Od paleolitického tábořiště přes mezolit po neolitickou osadu řemeslníků a zemědělců; s nálezy od paleolitických pazourků a obsidiánů (!) po neolitické šperky, keramiku a figurky bohyň. Nálezy odtud zasáhly i do diskuze o původu zemědělství v končinách západně od Malé Asie.

…aneb Dinosauří příspěvek ke dni dětí

Nejstarší písmo pro zápis řečtiny, totiž v jejím mykénském dialektu. Je slabičné. Používalo se v pozdní době bronzové, hlavně ve skladovém hospodářství. Rozluštěno bylo v 50. letech 20. století.

Velká nádoba z doby kolem roku 670 před n. l. je zdobená reliéfy, které zobrazují závěr legendární války o Tróju: Achájci opouštějí úkryt v útrobách dřevěného koně a posléze ve městě mordují děti. Je to vážný kandidát na nejstarší zobrazení trójského koně – a současně na nejdrastičtější scény v rámci řeckého umění.

Lovecké dýky taušírované zlatem a stříbrem. Meče, přilby a šílené brnění. To vše bronzové, protože jsme ještě v bronzové době. K tomu malby válečných scén na keramice. Něco přímo z Mykén, ostatní z širšího prostoru achájské civilizace, až po Kypr.

Nejstarší řecké plastiky: jedna socha, kvalitní řezby ze slonoviny, figury bohyň i lecčehos, většinou keramické, plus drobné „ptačí bohyně“. To vše z pozdní doby bronzové, nejen přímo z Mykén, ale z celého jižního Řecka, z časoprostorového rozsahu achájské kultury.

William Shakespeare měl panický strach z nákazy. Karantén během četných morových epidemií využil k sepsání svých nejlepších dramat.

Chcete žít věčně? Vybudujte Dysonovu sféru kolem Slunce z ohromné flotily solárních farem a pak do ní nastěhujte milou a vstřícnou superinteligenci, která bude mít ráda lidi, posbírá o nich veškerá možná data a zařídí jim báječný posmrtný život v podobě digitálních kopií ve víru věčných radovánek. Až příliš skvělá představa.

Zlaté pohřební masky z Mykén patří mezi nejznámější archeologické předměty a megalitické kopule hrobů obdivuje řada lidí. Obojí dobře ilustruje majestát i zvláštnosti Mykén pozdní doby bronzové, přestože je kolem toho dost pojmoslovných nedorozumění.

„Zlaté Mykény“ představují mohutnou předehru dějin řecké kultury, k níž se pak „normální“ řecká antika vztahuje jako k době héroů. Mykény byly nejdůležitějším centrem této civilizace, která ovšem byl doma i jinde v jižním Řecku, odkud postupně expandovala.

Odehrálo se v Asklépiově svatyni v Epidauru na Peloponésu. Žádné obzvláštní tajemno nečekejme. Spíše dietu, „cvičení“ (chození, běh a studium) a lázeňské procedury, byť v kontextu obětí bohům a Asklépiových vnuknutí. Skoro případová studie.

Napřed dávní Kyklaďáci, pak Minojci, po nich řečtí Achájci, div ne podle jednotlivých epoch doby bronzové. Prostě míchanice. Dál už normální řecká antika. To vše na malebném sopečném ostrově s bohatými přírodními zdroji, i když pro Kyklady ne vždy typickými. Tedy: Od obsidiánu přes keramiku několika kultur po Paní z Fylakopi a obsidián.

Víno se pěstovalo a pilo už dřív a taky leckde jinde, ale prostor dnešního Řecka a jeho okolí je unikátní. Navíc tu máme dobré doklady, někdy dokonce zábavné. V řecké antice víno patří k poezii, výtvarnému umění, filosofii i přírodovědě, samozřejmě podle náležité míry.

V podmínkách lockdownu vznikají nové hry. Z některých je cítit stesk po normálním běhání venku, které je teď bohužel vzácností. Pixeloco vyvíjejí outdoorovou střílečku z pohledu první osoby pro rozšířenou realitu, která využívá chytré telefony a digitální mapování sousedství.

Minojský překryv starokykladské kultury na sopečném ostrově, s katastrofickým koncem. Možná předloha literárního tématu Atlantidy, spíš ale takový menší Singapur, zato už začátkem pozdní doby bronzové. Vše nasvědčuje tomu, že tam opravdu uměli žít!

Rekapitulace života na Krétě střední a pozdní doby bronzové, teď už ne chronologicky, ale podle zajímavých témat a pěkných předmětů.

Začneme falickým kamenem a horským bohem raně minojské Kréty. Pak dojde na mužské rituály a na „Prince“. Potom na restaurátorské problémy a klukovské božstvo Kréty, což byl dárek pro sira Evanse. Nakonec pozoruhodnosti o falzech.

Jenom drobná přehlídka jejich zpodobnění v minojské kultuře na Krétě.

Zpravodajskými portály prolétly zprávy o nečekaném archeologickém objevu v jižních Čechách. Tady se pokusím podat jen předběžný rozvrh možností.

To nejlepší z minojské Kréty střední doby bronzové, tedy v žánru keramiky.

Minojská keramika patří k té nejlepší, jakou můžeme v době bronzové potkat. (Ale tu vůbec nejhezčí nechám na příští článek.)

Věčný bůh se narodil v nejedné jeskyni. Teď půjde o Dia na Krétě, neboť takhle Řekové pochopili minojský kult. Hlavní roli v něm však mívala spíš Velká bohyně.

Pokus o demytologizaci Minotaura představením býčích her, možné předlohy pozdějších býčích zápasů, zatím bez viditelného rizika pro býka.

Úvodní faktografie o významné kultuře dávného Středomoří – aneb Krétou doby bronzové.

Nikdy jsem nečekal, že se mě bude někdo opravdu bát proto, že přijíždím z Česka. České doklady jako výrazný aposematický znak, to je novinka naší doby!