Řecké vázové malby zobrazují hodně otevřeně leccos, třeba i soulože mužů s hetérami, ale skutečné soukromí zůstává skryto.

V Japonsku jsou pozadu s výzkumem nejhorších patogenů v laboratořích s nejvyšším stupněm biologické ochrany BSL-4. U příležitosti nadcházejícího sportovního svátku si přivezli pětici obávaných virových infekcí a hodlají zapracovat na své připravenosti.

…aneb Představuje se Siamraptor

Inženýr NASA David Burns vymyslel „spirálový pohon“, který nepotřebuje klasické palivo a využívá k pohonu kosmické lodi urychlovač částic. Zatím je to jen neověřený koncept nebo spíš nápad na pomezí science-fiction. Ale bez podobných nápadů se ke hvězdám nikdy nedostaneme.

Eliud Kipchoge 12.10.2019 po předloňském neúspěšném pokusu v Monze stáhnul maratonský čas pod psychologickou hranici 2 hodin časem 1:59:40. Tento čas však není uznán jako světový rekord, který drží tentýž Eliud časem 2:01:39 z Berlína 16.9.2018, přestože byly dodrženy podmínky IAAF co se trati týče: start a cíl nesmí být vzdáleny více než 50 % trati (eliminace vlivu větru do zad), celkové klesání nesmí být větší než 1 metr na kilometr (nesplňuje např. slavný Bostonský maraton). Pojďme se podívat na podmínky, za kterých Eliud dokázal tento čas:

Psychologové usilovně řeší Problém Mickeyho Mouse, podle něhož je velmi obtížné předpovědět, zda se nějaká postava s nadpřirozenými schopnosti stane terčem náboženské víry a najde si duchovní stoupence, anebo zda zůstane fiktivní postavou, která sice může těšit generace fanoušků, ale náboženskou sektu kolem sebe nevytvoří. Nedávný skon Zlatého slavíka v tomto směru nabídl zajímavý modelový případ.

Axiony náležejí k momentálně slibným kandidátům na temnou hmotu. Fyzici navrhují, že bychom je mohli vystopovat axionovým plazmovým rádiem. Je to zcela nový přístup, který umožňuje zkonstruovat obrovské detektory axionů s plazmatem. Co na to asi temná hmota?

Co je to filosofie? Možných odpovědí je mnoho a teď se zaměříme na ty, které najdeme u Platóna. Kupodivu půjde taky (a vlastně především) o sublimaci erotiky v podobě zvláštního obratu od „těla“ k „duši“, k „péči o duši“.

…aneb Pár vět o druhém historicky popsaném dinosaurovi

Satelit EUTELSAT 5 byl úspěšně vynesen do vesmíru raketou Proton M/Breeze M, která odstartovala z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Současně s družicí se na oběžnou dráhu dostal i systém GEO-3 spadající do projetku EGNOS (European Geostationary Navigation Overlay Service). Satelit tak bude podporovat EGNOS V3 – novou generaci projektu EGNOS.

Gail Bradbrooková říká, že nápad založit Extinction Rebellion dostala, když byla zdrogovaná, tedy pod vlivem psychedelik. Dnes volá po tom, aby se rebelové masivně zfetovali halucinogenními látkami. Což mnohé vysvětluje. Bradbrooková věří, že „Zabíjíme život na Zemi, jsme uprostřed šesté vlny masového vymírání a je možné, že lidstvo vyhyne.“ To si opravdu může myslet jen někdo, kdo je na tripu.

Jaderná exploze není nic příjemného. Určitě je ale lepší vědět, co v takovém případě dělat a co nedělat. Pár jednoduchých tipů může podstatně zlepšit šance na vyváznutí se zdravou kůži nebo alespoň na přežití. Jak se říká, štěstí přeje připraveným, i když vám hrozí jaderný spad. Hlavně pozor na kondicionér!

Materiáloví fyzici poprvé pozorovali axionickou vlnu hustoty náboje ve Weylově polokovu. Zatím není úplně jasné, zda jde o objev axionů, pozoruhodných hypotetických elementárních částic a také kandidátů na chladnou temnou hmotu, anebo jen další střípek do obtížně sestavované mozaiky, při jehož popularizaci v německém Max-Planck-Institutu poněkud popustili uzdu fantazii.

Vlaňajšia nobelovka bola udelená za objavy, bezprostredne súvisiace s praktickou medicínou, dokonca s jednou z jej najnaliehavejších úloh - liečbou nádorov. Tohoročná bola udelená za trochu nudný, takrečeno akademický objav - ako naše tkanivá dávajú vedieť, že im chýba kyslík.

S Erótem si většinou nevíme rady, alespoň pokud o něm chceme mudrovat. To platí v mytologii i ve filosofii, přinejmenším ve starém Řecku, ale nejspíš nejenom tam a tehdy.

…aneb Co víme o „dvojitém trámu“

Dnešní supermasivní černá díra Mléčné dráhy SgrA* je jako panda mezi galaktickými černými děrami. Je tak líná, že si je stěží ukousne větší sousto. Před 3,5 miliony let se ale z tohohle lenocha stala kung fu panda, která odpálila pořádnou seyfertovskou erupci, jako nějaká aktivní galaxie.

Nejde o nic menšího, než o cestu za tajemstvím mysli. Speciální čip se soustavou nepatrných elektrod, který je porostlý propojenými neurony, umožňuje neurovědcům zkoumat chování mozkových buněk doposud nevídaným způsobem. Třeba už konečně přijdeme na to, jak funguje paměť nebo celá slavná lidská mysl.

- kde mé úly stojí, zas práškují, hnojí, já chemie zákaz bych chtěl….

V našem vesmíru dramaticky převažuje hmota nad antihmotou. Ale proč? Podle nové teorie je to vina tří Higgsových bosonů, jednoho, co už známe, a pak dvou dalších, extrémně energetických Higgsů. Tato malá monstra by mohly objevit výkonné urychlovače částic příštích generací.

Fyzici dostali do kvantové superpozice speciálně vytvořené molekuly, které se skládaly ze 2 tisícovek atomů. Udrželi je tam po dobu 7 milisekund. Hranice říše kvantové mechaniky se zase posunuly o něco blíže našemu světu.

Kosmické filamenty jsou jako úžasně gigantické tepny vesmírného superorganismu, které zásobují kosmickým plynem hladové chřtány supermasivních černých děr a horečnatě rostoucí galaxie, překypující tvorbou nových hvězd. Takto postupně vzniká struktura vesmíru, ve kterém žijeme.

Pacienti majú celkom prirodzene obavy z neúspešnej alebo nadmieru bolestivej liečby. Niekedy pripisujú vinu aj lekárovi (často neodôvodnene), ale málokto pomyslí na to, že môže zlyhať technika. Ale občas zlyháva, a niekedy s fatálnymi dôsledkami.

Se zajímavým poznatkem přichází američtí výzkumníci ze Santa Barbary. Konkrétní osobu jsou schopni identifikovat přes zeď z radiofrekvenčních záznamů získaných pomocí dvou „wifin“.

Mikroorganismy jsou dnes pro vesmírné lety rizikem, které je nutné důkladně sterilizovat. Co kdybychom je ale přestali považovat za nepřátele a udělali z nich své spojence? Právě odolné mikroorganismy by mohly rozjet terraformování Marsu nebo i jiných světů, které bychom mohli časem kolonizovat.

…aneb Recesistický návrat k Jurskému parku

Jak se zdá, prázdné vakuum je ve skutečnosti přeplněné energií. Jen ta energie není vidět. Americký fyzik Steven Carlip ji hodlá nalézt v břečce kvantové pěny, do které se podle něj na Planckově škále mění náš starý dobrý známý časoprostor. Právě kvantové jevy podle Carlipa před našimi zvědavými zraky a přístroji skrývají monstrózní energii prázdného vesmíru.

Symposium (řecky symposion) neboli pitka je jednou z důležitých složek antického společenského života. Má svá pravidla, krom zdatnosti v pití se při něm uplatní taky vzdělání a vtip. Jedno ze symposií se stalo literární kulisou Platónova stejnojmenného dialogu, a od té doby se s intelektuálským přeznačením symposií roztrhl pytel.

Ať už patříte mezi odpůrce nebo zastánce, trasování D43 jako průtahu Brnem, pravděpodobně se shodneme, že daný záměr by měl být dobře zvážen a založen především na odborném základu. V každém případě je potřeba situaci řešit rychle, ale to se pravděpodobně ani tentokrát nepovede. Pokud hledáte pouze fakta a měkké argumenty Vás nezajímají, klidně přeskočte následující odstavec. Dále pak budou předkládány pouze doložitelná a ověřitelná fakta tak, aby každý sám mohl objektivně posoudit, v čem mají pravdu odpůrci, či zastánci daného řešení.

Klíčovou součástí dnešních jaderných zbraní jsou bojové jaderné hlavice. Jejich likvidaci lze ale v dnešní době jen obtížně kontrolovat. V MIT proto vyvíjejí pozoruhodnou metodu ověření jaderných hlavic pomocí prozáření neutronovým paprskem se současným fyzikálním zašifrováním citlivých dat lithiovým filtrem.

aneb Výsledek nejnovějšího sociologického průzkumu

…aneb Filmová legenda odhalena

Společným úsilím pozemních i vesmírných teleskopů byl objeven pozoruhodný trojitý systém supermasivních černých děr, který vznikl v důsledku splývání tří galaxií. Takové systémy jsou dnes na obloze velmi vzácné a velmi obtížně se hledají, v evoluci galaxií ale zřejmě k takovým událostem občas dochází.

Filuta Platón se skrývá ve svém díle mimořádně umně. Zkusím ukázat iluze dialogu a pak několik Platónových motivů: lov na pravdu, ideje neboli druhy (taxony), geometrizaci světa. Skončím podobenstvím o jeskyni.

Slibný startup Momentus momentálně řádí na oběžné dráze s demonstračním satelitem El Camino Real. Testují mikrovlnný elektrotermální pohon s vodním plazmatem a další klíčové systémy pro vyvíjený orbitální transportér Vigoride.

Podle řady náznaků by na periferii Sluneční soustavy měla kroužit doposud neznámá a přitom poměrně masivní planeta, přezdívaná Devítka. Což když tam ale ve skutečnosti je primordiální černá díra o hmotnosti planety? To by bylo jako potkat balroga z dávných časů!

S tím, jak se množí důkazy o škodlivosti plastů, se snažíme jejich „přísun“ do svých těl co možná nejvíc omezit. Výrobci čajů ale pro nás volí opačný směr.

Aneb Skutečně se nad pozdní křídou rozléhal řev?

Měsíc je úplně pustý, prázdný a mrtvý. A to je naprosto skvělé. Kdyby totiž Měsíc navštívila mimozemská civilizace nebo tam alespoň dopadly mikroskopické mimozemské organismy, klidně před miliardami let, tak tam jejich stopy ještě nejspíš jsou, stále na stejném místě. Pokud to tak doopravdy je, tak je stačí jenom najít.

Když Einstein formuloval speciální teorii relativity, tak tím mimo jiné vypustil přízrak kondenzátu barevného skla. Úžasně pojmenovanou formu hmoty, která by se měla skrývat uvnitř extrémně energetických protonů a těžkých atomových jader, už dlouho hledají fyzici. Na LHC se teď prý už dostali na samotný okraj barevného skla.

Nezávislý panel specialistů na globální zdravotní rizika WHO a Světové banky varuje, že svět není příliš dobře připraven na možnou celoplanetární pandemii vražedného patogenu dýchacích cest. Mohlo by prý dojít k masovým ztrátám na životech a k vymazání nemalé části světové ekonomiky.

…aneb Pár vět o druhu Janenschia robusta

Američtí vládní hackeři a umělé inteligence spustili experiment s hacknutím malých satelitů na oběžné dráze. A dělají to s dobrým úmyslem. Dnešní satelity jsou podle všeho velmi zranitelné. Neustále čelí hackerským útokům, které mohou být úspěšné a jejich operátoři to ani nepoznají. V zabezpečení proti kybernetickým útokům mají výrobci satelitů co dohánět.

Z dotazníkových akcí vyplývá, že žijeme v představě, že válka vychází z módy, a tak se v tomto ohledu cítíme bezpeční. To, čemu se říká „distribuce zákona moci“, ale takový optimismus nenabízí. Počty válečných konfliktů v uplynulých desetiletích neklesají. Obdobná lokální handrkování se v minulosti vždy postarala o rozhoření zla velkého rozsahu. Z kalkulace rizik vedoucích k dalšímu světovému konfliktu vyplývá, že by se postaral o 70 milionů mrtvých a měl by být realitou horizontu sta let.

Nový kvantový zázrak IBM má na výpočty 53 qubitů. Pro zákazníky bude k dispozici od letošního října. S takovou mašinou se řeší extrémně komplexní problémy, jako například kvantové simulace molekulárních systémů.

Může zřejmě neškodný incident vyděsit spoustu lidí po celém světě? Jde o to, kde k takovému incidentu dojde, jakou má to místo reputaci a historii, a co tam skladují. Pověst některých věcí zaručuje, že sebemenší problém v jejich blízkosti přinese obrovskou publicitu.

Laseroví fyzici sbírají síly k frontálnímu útoku na hranici výkonu 100 petawattů. Pokud se jim to podaří, tak by jejich lasery mohly vyrvat z nicoty virtuální částice. Klíčovým prvkem nové generace extrémních laserů by se mohla stát plazmová zrcadla, která by soustředila ultimátní laserové paprsky, aniž by je to okamžitě zničilo. Doufejme jen, že je realita utkaná z kvalitního přediva.

…aneb Ještě jednou k sérii stop z Wyomingu

Teorií je ve vědě plno, dokonce i když se opravdu omezíme na vědu a vynecháme případy, kdy slovem teorie někdo označuje pouhý výmysl. Co odlišuje teorii od libovolného výmyslu? Teď se ale posuneme o dvě tisíciletí zpátky, k řecké theórii, která je zdrojem toho, čemu říkáme teorie. A pak o další tisíciletí a možná ještě o další dvě.

Geologická historie naší planety je sice z lidského úhlu pohledu velmi dlouhá a pozvolná, to ale neznamená, že by byla méně dramatická a divoká. Tektonické desky majestátně plují po nezměrném oceánu roztavených hornin a srážejí se s neuvěřitelnou silou. K nebi při tom rostou nová pohoří a staré kontinenty mizí v hlubinách, kde jejich pozůstatky spočívají dodnes.