Náhrada drahých léků za laciné nemusí mít za následek jen finanční úsporu. Může zhoršit stav pacienta. Vyplývá to z výsledků výzkumu týmu amerického neuroekonoma Dana Arielyho z Duke University. Jeho provokativní studii zveřejnil přední lékařský časopis Journal of the American Medical Association.

Potkani nemají vousy jen pro ozdobu, je to vysoce účelný nástroj vnímání okolí, který potřebují ke svému životu. Teprve vysokorychlostní kamera přinesla pokrok v pochopení úlohy vousků pro jejich smyslové vnímání.

Co v mládí naučíš, k stáru jako když najdeš. Platí to i pro housenky. Jejich zkušenosti může využívat i motýl.

Téměř všichni známe ten zvláštní pocit při pohledu na malé miminko, kdy cítíme potřebu je chránit a starat se o ně. Je nám to vrozeno nebo se to teprve musíme naučit? Vědci se rozhodli přijít této záhadě na kloub a výsledkem byl objev oblasti „rodičovského instinktu“ v mozku.

Jsou dva druhy rodičů. Jedni už měli co do činění se svým vzteky bublajícím pubertálním potomkem, ty druhé to teprve čeká. A právě jim je určen tento článek. Než se necháte „vytočit“, vezměte na vědomí, že oni za to vlastně ani nemohou. Tak prostě pracuje jen jejich nerovnoměrně se vyvíjející mozek.

Některá zvířata projevují obdobné formy extrémních dovedností v určitých oblastech tak, jako je tomu u autistů. Ale je v tom skutečně podobnost, jak ve své knize „Zvířata v překladu“ (Animals in Translation) tvrdí Temple Grandinová? Nebo má pravdu Giorgio Vallortigara vyvracející tento názor.

Nová studie amerických vědců přináší zcela nový pohled na podíl vrozených vloh a pilného cvičení při zrodu geniálního muzikanta.

Výzkum univerzity v Leedsu přinesl překvapivé výsledky: chování davu lidí a stáda zvířat si je podobnější, než bychom byli dříve ochotni připustit.

Studie vědců Masachusetského technologického institutu přináší jasno do tzv. fenoménu autistických géniů. Poznatky na myších by mohly vést k léčbě této choroby a dalších vývojových poruch mozku.

Záležitosti rtů aneb proč se vlastně líbáme.

Gorily nížinné byly poprvé pozorovány v přírodě při ventro-ventrální kopulaci.

Při učení pracuje mozek ze všech sil. Jednobuněčná hlenka Physarum polycephalum mozek nemá a přesto si pamatuje.

Kladivo, nůž nebo jehlu ovládá lidská ruka s potřebnou přesností i úměrně vynaloženou silou. Není to taková samozřejmost, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Léčba tlouštíka s neutuchajícím apetitem přivedla vědce na možnost vylepšení lidské paměti.

Ryby stříkouni umějí „plivnout“ proud vody tak, že zasáhnou hmyz sedící na vegetaci nad hladinou. Strefí se i na dva metry. Jakmile sražený hmyz padne do vody, žene se tam stříkoun ze všech sil, aby mu kořist před nosem nevyfoukly jiné ryby. Stříkouni nestřehnou jen na kořist, po které sami střelili vodním proudem. Hbitě reagují na jakýkoli hmyz, který padne na hladinu.

Na mušky octomilky má alkohol podobné účinky jako na člověka. Zpočátku jsou rozjařené, motají se a nevnímají pořádně okolí.

Tým psychologů a genetiků vedený Robertem Plominem z londýnského Institute of Psychiatry podnikl výpravu do hlubin dědičnosti lidské inteligence. Použili k tomu dědičnou informaci zhruba sedmi tisíc sedmiletých dětí.

První nález prarodičů mezi ptáky učiněn na seychelském ostrovu Cousin.

Stále méně vědců drží Vánoce. Místo toho pracují.

Jedinečný způsob lovu tuleňů praktikují kosatky v okolí antarktického poloostrova.

Říká se, že moudrý člověk najde poučení i v cizích chybách, zatímco hlupákovi k tomu nestačí ani chyby, kterých se dopustil sám.

S lidoopy máme téměř stejný genom. Toho co nás s nimi spojuje je více, než toho co nás rozděluje. Menopauza k tomu ale nepatří.

Překvapivé odhalení původu amerického genetika.

V testech krátkodobé paměti dostali japonští vysokoškoláci na frak od sedmiletého šimpanzího mládence. Že by měli pravdu autoři výzvy „Všem, jejichž hlas je slyšet“ a s lidskou inteligencí to šlo s kopce? A to dokonce i v „Zemi vycházejícího slunce“.

Nálady a úmysly zřejmě vnímáme jinak, než se psychologové dosud domnívali.

Experiment vědců z Yalleovy university v americkém New Havenu pro nezasvěceného pozorovatele jako vědecká práce nevypadá. Psycholožka Kiley Hamlinová hrála malým dětem loutkové divadlo.

Libí se nám Michelangelovo sousoší pany Marie držící v náručí mrtvého Krista proto, že jeho vzhled odpovídá našim vrozeným představám o tom, co je krásné? Pak se musí Michelangelova římská Pieta líbit všem bez rozdílu a v našich mozcích musí vyvolávat odezvu v centrech spojených s vnímáním emocí. A nebo hodnotíme Michelangelovo dílo jako nádherné proto, že se to všude říká a píše a že jsme se to naučili? Potom by se měla Pieta líbit jen někomu a v jeho mozku by měla při pohledu na sousoší pracovat centra pro zpracování naučených informací.

Spánek není prázdné lenošení. Náš mozek při něm usilovně pracuje. Mnohé z toho, co jsme ve dne udělali nebo se naučili, si ve spánku opakujeme. Bez těchto „opakovacích lekcí“ bychom se učili nových věcem jen s obtížemi. Tým vědců z University of Arizona v Tucsonu vedený Brucem McNaughtonem zjistil, že „opáčko“ běží v mozku jako sedmkrát zrychlený film. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil prestižní vědecký týdeník Science.

Americký hlodavec čipmank východní (Tamias striatus) se vyhýbá silnicím a k jejich překonání se nijak nehrne. Silniční komunikace tak fungují jako poměrně účinné bariéry oddělující jednotlivé populace čipmanků. Čeho se zvířata bojí?

Analýza 534 dvojčat stejného pohlaví odhalila nečekaně příznivé dopady časného zahájení milostných dobrodružství na další vývoj osobnosti.

Samci cichlid tlamovců na to přišli.

Na vzpomínky není spolehnutí. Paměť nám nabízí i informace, které jsou výplodem naší fantazie. Potkáme na ulici člověka, o kterém jsme přesvědčeni, že jsem ho už někde viděli. Jen netušíme kdy a kde. Ve skutečnosti jsme se nikdy nestřetli. To jen mozek nás ošálil.

Protestantské země mají vyšší míru zaměstnanosti než země, kde převažují jiná náboženství.

Fanoušci na tribunách i u televizních obrazovek se chytají za hlavu. Fotbalový brankář pustí šouravou „malou domů“, tenista zahraje do sítě míček, který by neminul snad ani začátečník a hokejový útočník mine z bezprostřední blízkosti opuštěnou branku. Jak se to může zkušeným profesionálům vůbec stát?

Mozek dětí funguje při některých činnostech úplně jinak než mozek dospělého člověka.

Počítačové hry opět v roli neocenitelných pomocníků dětských lékařů

Studie z Keni a Jamajky potvrzují vliv rodinných poměrů na mužské hormony.

Bouřlivý spor vypukl kolem žádosti o patent, který podal záhy po svém založení v říjnu roku 2006 americký J.Craig Venter Institute. Když byla koncem května přihláška zveřejněna americkým patentovým úřadem, napadli ji téměř okamžitě aktivisté sdružení v kanadské ETC Group.

Nový výzkum zpochybnil dosavadní představy o tom, jak se lidé rozhodují. Trpělivostí se nám vyrovnají i obyčejné opice. Šimpanzi nám dají na frak.

Obracíme se na všechny, kteří vystupují v televizi a v rozhlase, píší do novin a časopisů, poskytují rozhovory atd., zkrátka na ty, „jejichž hlas je slyšet“. Zamyslete se prosím nad následujícími řádky.

Studie provedená na rodinách v Nizozemí prokázala, že děti, které vychovávají lesbičky, se od svých vrstevníků vychovávaných v rodinách heterosexuálů, neliší.

Co má společného australský bumerang a australský krokodýl? Oba se vracejí k tomu, kdo se jich chtěl zbavit.

Ženy s touhou se reprodukovat dávají přednost mužům, kteří mají hluboký hlas. Tito muži mají ve srovnání se svými vrstevníky s výše položeným hlasem, více potomků.

Na mysteriózní otázku, kde nám v mozku sídlí inteligence, se vědci pokusili najít odpověď sloučením výsledků ze 37 různých studií.

Budoucnost léčby těžkých depresí nespočívá vpolykání prášků, nýbrž v implantaci elektrod.

Krást se nemá. Ale když je odměna opravdu sladká …

Pilotní studie dobrovolníků s různým politickým přesvědčením mezi nimi odhaluje rozdíly v činnosti mozku během jednoduchého testu.

Mravenci nejen vyučují, ale dokonce i známkují.

Může trénování sexu udělat lepšího plemeníka? U křepelek se to tak jeví. Když výzkumníci dali křepelčí kohouty do prostředí, které měli asociované s pářením, měli trénovaní kohouti více potomků. Naskýtá se otázka, zda takové učení by nebylo přínosem v chovu ostatních zvířat. Případně zda se takový efekt týká i lidí.

Poprvé vědci zaznamenali jiné zvuky, než keporkačí „písně“. Při nočním lovu tento kytovec vydává serie zvuků složených z cvakotu a bzučení.