Josef Pazdera

Před šesti lety v americkém prestižním ústavu (Memorial Sloan-Kettering Cancer Center) vyrobili to, čemu odpůrci genetických modifikací říkají myšolidi. Konkrétně šlo o hlodavce, kteří měli část mozku lidského. Biologicky šlo o chiméry s buňkami původem z lidských embryí. Lidská část mozku zvířatům kompenzovala úbytek jejich vlastních neuronů a chránila je před tím, čemu my laici říkáme klepotice. Američany s jejich pokusy na hlodavcích nyní trumfli Japonci. Na universitě v Kjóto vylepšili parkinsonický mozek našim blízkým příbuzným. Konfliktu s náboženstvím se vyhnuli trikem s iPS buňkami.

U nových poznatků často asistuje náhoda. Tentokrát svou roli sehrály náplasti. Nikoli obyčejné, nýbrž ty, kterými si vyznavači vdechování kouře tiší absťáky.

Většina klimatologů zastává názor, že lidmi produkovaný oxid uhličitý má na klima velký vliv a že jeho masivní produkce už začala Zemi nebezpečně oteplovat. Ti, co jsou jiného názoru, jsou v těžké defenzivě. Možná právě jako reakce na nejnovější počin australského výzkumnického dua na jejich podporu, začal sociálními sítěmi kolovat vtip: "Co vznikne, když se spojí bioložka s matematikem? "No přece noční můra klimaalarmistů".

Žít v "době jedové" není jen tak. Řada z toho, co nám slouží, také škodí a neblaze se podepisuje na našich mozcích. Úctyhodně rostou i počty těch, kteří se o neurony připravují různými životabudiči sami a dobrovolně. Těm v bílých pláštích se až obdivuhodně daří natahovat nám nit života, ale s uchováním při životě i patřičného počtu neuronů jim to zatím moc nejde. Výsledkem toho všeho je, že řady dementních povážlivě rostou. Na kolik takové hloupnutí společnost a postižené rodiny přijde, se pokusil zjistit Eric Jutkowitz se svými kolegy z "břečťanové ligy".

Kanadské výzkumníky napadlo vyzkoušet dopravit tkáňové náhrady na poškozené místo pomocí skleněné kapiláry. U potkaních srdcí to dopadlo nadějně, a tak nejspíš novou techniku půjde využít i při léčbě dalších poškozených orgánů, například jater. Pro svůj vynález razí termín "injektáž tkáňové náplasti".

Na břehu jezera žil se svou hádavou zlou ženou rybář. Jednou mu v síti uvízla rybka a ta ho lidským hlasem začala prosit o slitování. Slibovala bohaté výkupné. "Jsem starý, nač by mi bylo zlato a drahé kamení", odvětil rybář a s povzdechem a slovy: "kdybys mi tak mohlo pomoci v tom, jak to tady všechno ve zdraví přežít", jí dal svobodu. Rybka přání splnila a naučila rybáře dělat alkohol. Od těch dob jí říkáme zlatá rybka.

Většině z nás se při slově kloto nejspíš vybaví přezdívka úřednického stavu, kdy „inkousti“ nosili klotové návleky, aby si neušpinili lokty. Znalcům dějepravy ale vytane na mysl jedna z Moir. A protože jde o bohyni sympatickou, mající v popisu práce utkat nám nit života co možná nejdelší, bude to náplní i dnešního článku.

Když se o radu ohledně PolyChlorovaných a Bromovaných Difenylů jejich zkratkou obrátíme na přítele Google, snaží se nás přesvědčit, že ve snižování inteligence má prsty Česká asociace pétanque klubů (PCBD). Když upřesníme, že nám jde o novinku z Kalifornie, která se týká budov a imobiliářů, začne si být zcela jist, že chceme kontaktovat Professional Building Consultants and Development - úspěšnou firmu licencovanou v Kalifornii, která rekonstruuje obytné a komerční budovy, aby se v nich žilo zdravě. Navzdory tomu bude náš článek o něčem zcela jiném - o bydlení nezdravém a nejen v Americe.

Evoluce si někdy vyhraje. Jinak asi ani nejde komentovat tvora připomínajícího rybu bez očí i hlavy, za to s padesáti dlouhými jehlicovitými výrůstky okolo úst. Ani se nechce věřit, že se to osvědčilo a že po více než pěti stech milionech let se s něčím podobným a jen mírně upraveným a zakrslým, setkáváme v mořích i dnes.

Za normálních okolností není problém volit mezi dvěma sladkými věcmi. Ale co když je organismus unaven? Na jednu stranu evoluce sobecky tlačí na šíření vlastních genů za každou cenu, na straně druhé je nevyspání tím nejlepším prostředkem, jak se své geny nabídnout predátorovi. Vědce zajímalo, jak se na tak důležitém rozhodnutí podílí genetika a jak mozek. Když se nabourali do mušího soukromí, vyšlo najevo, že každé pohlaví má na řešení tohoto dilema v mozku jinou škatulku. Tentýž problém řeší samečci a samičky „po svém“ a jinak.

Výzkumníci z Duke University ze Severní Karolíny dokázali, že i na tomto šprochu je pravdy trochu. Nejen, že prach, který doma dýcháme nám ničí plíce, ale v laboratorním pokusu v deseti případech z jedenácti přinutil buňky k tloustnutí. Jak dlouho asi teď bude trvat, než se objeví první reklama typu: „Naše zařízení Vám nejen vysaje prach z koberců, ale i tuk z těla“ ?

Dlouhé končetiny u zvířat bývají znakem schopnosti běhu. Když si pětice anglických výzkumníků ze čtyř pracovišť dvěma nezávislými metodami posvítila na fyziologické schopnosti T. rexe, na nejznámějšího z dinosaurů prasklo, že kdyby se rozběhl jako v Jurském parku, zbortily by se mu kosti. Asi bychom v něm měli začít vidět monstrózního chodce a nejspíš i většího mrchožrouta, než jak jsme si ho k našemu obrazu romanticky vybájili.

Často slýcháme, že DNA je základ života. Jenže to je jen záznamový systém, a tak se není čemu divit, když osoby s tvůrčím myšlením láká v něm fušovat stvořiteli do řemesla. Tentokrát nejde o bohumilou činnost ve smyslu trpícím něco opravit a léčit, ale jen o jakýsi pokus vzít bakterie do kina. O to razantněji anti-GMO aktivisté proti tomu vystartovali a nazývají to vztyčováním dávno padlých transgenních náhrobků.

Středověk byl tak temný, že jsme ani partnerkám nedůvěřovali a nasazovali jim pásy cudnosti. Dnes spoléháme na věrnost. Klopušky jsou obezřetnější, ale stejně jim to není nic platné.

S tím, jak roste počet baťůžkářů toužících se dostat do nebe zkratkou za co největší počet usmrcených jinověrců, nám nezbývá, než se začít smiřovat se stále většími intimnostmi Velkého bratra. Není žádným tajemstvím, že jeho bdělé oko čte značky aut a zná, kam jsme kdy jeli koho navštívit, a nebo že nás na letištích a asi už i jinde poznává podle tváře. Parta Španělů ho nyní hodlá obdařit schopností rozpoznat mihnoucí se zbraň.

Kdo se jednou podíval brýlemi pod vodu, byť to bylo jen při šnorchlování, zažil něco, co televize ani v pořadu sira Davida Attenborougha zprostředkovat nedokáže. Překvapení, jak je podvodní svět neuvěřitelně barevný. Vyšňoření nejsou jen plži a ryby, ale barvami hýří i trsy korálů. U těch v mělkých vodách už vědci zjistili proč. Pigmentem se chrání proti ostrému slunečnímu světlu. Proč ale jsou barevní i ti v hloubce, kde je světla více než poskrovnu?

Od čmeláků jsme se dočkali dalšího překvapení – když je potřeba, dokáží přimět rostlinu k poslušnosti ultrazvukem.

Na problém s emisemi aut lze jít různě. Například úpravou řídící jednotky, která pozná, kdy je auto na STK. Jde to ale i poctivě. Jak ale tento čtvrtek zaznělo z Kanady, ne každá poctivost je efektivní a rozumná.

Trubičky zvané carbon nanotubes svými podivnostmi neudivují jen fyziky, chemiky a elektroniky, mile nyní překvapily i neurology. Vypadá to, že by z nich mohl být nástroj, který by plegiky s poškozenou míchou pomohl postavit na nohy. A možná, že i ty nešťastníky, kterým se poštěstí si pochroumat myslivnu.

Aby název zaujal, poněkud přehání. Pokud se klíšťatům daří vyvolat alergii na maso, tak jen sporadicky. Nejde také o dílo klíšťat, ale jen o jejich asistenci, přičemž alergii si následně přivodí naše tělo samo. Vlastně se ani nejedná o typické vegetariánství, protože drůbeže a ryb se to netýká. Na zprávě, která i po upřesnění vypadá jako vtip Radia Jerevan, něco být může. Už dva týmy na dvou světadílech nezávisle upozorňují, že od klíšťat nám nehrozí jen obrna, chronické bolesti hlavy, snížená výkonnost a deprese střídající se s blbou náladou. Nově bychom k tomu měli přičíst i poloviční vegetariánství.

Zub z Bulharska a čelist z Řecka se ukázaly být staré více než 7 milionů let. Na tom by nebylo nic zajímavého, kdyby nešlo o kosti bytosti, které se odborně nyní říká hominin. Nálezy jsou starší, než všechny pozůstatky tohoto našeho předka nalezené v Africe. Otázkou je, zda dva evropské artefakty jsou dost na to, aby kantoři mohli učit, že s počátkem našeho lidství to je jinak, než se píše v učebnicích. A zda interpretaci „nepocházíme z Afriky“ nemáme považovat za nepodloženost s rasistickým podtextem?

V Šanghaji vzkřísili zapomenutou myšlenku socialistických samoobsluh na kolečkách. Dost se podobá tomu, co si ti dříve narození pamatují jako Karosy předělané na prodejny. Jen už to, jak u Čínských prodejců bývá zvykem, slouží bez polední přestávky, celý den, sedm dní v týdnu. A ještě to je, po vzoru Eskortservisu, k dispozici na telefon. Říkají tomu Moby Mart.

Začíná to tím, že začneme preferovat kalhoty a košile se zipem.

Američtí univerzitní vědci, spolu s nezávislým výzkumníkem Yinan Wangem, našli první a zároveň nejstarší houbu na Zemi. Je ze starověkého superkontinentu a téměř ze stejné lokality, z níž pochází nejstarší blahovičník. A také jen „kousek“ od místa, kde před několika lety našli Gondwanascorpio emzantsiensis - nejstaršího známého suchozemského gondwanského živočicha.

Ještě loni se media předháněla v uveřejňování zpráv o tom, jak úžasně se ve fosiliích uchovaly proteiny z doby před desítkami milionů let. A protože z proteinů lze ledasco vyčíst i o stavbě DNA, mělo nám to přispět k lepšímu poznání pradávných mnohatunových monster a tak trochu i zreálnit vizi rekonstrukce dinosauřích genomů. I když ve vědě platí totéž co v politice: „nikdy neříkej nikdy“, paleontologové z university v Manchesteru se touto obezřetnou formulkou neřídili. Po re-analýze výsledků presentovaných v souvislosti s nálezy zbytků proteinů na dinousařích kostech prohlásili, že jde o blamáž.

Největší letoun světa je projekt podporovaný miliardářem Paulem Allenem, spoluzakladatelem Microsoftu. Je určen k vynášení raket na nižší oběžnou dráhu. Z haly je stroj venku, aby byl podroben prvním ostrým testům. Tato gigantická „mula“ je ještě větším letadlem, než je legendární Antonov.

Pokud jste žili v přesvědčení, že když po luštěninách více pšoukáme, zhoršujeme tím globální oteplení, je nejvyšší čas si špatné mínění opravit.

Japonští vědci odhalili protein, jehož aktivace nevěstí nic dobrého. Říkají mu „Crhr2“ a jeho podráždění je předzvěstí brzkého konce. Výsledky pokusů zveřejněných v časopisu The Journal of Experimental Medicine jsou ale velmi optimistické. Inhibicí zmíněného proteinu by mělo jít chronicky nemocná srdce léčit.

Stačí, abychom se začali cítit za volantem trošku jistější a když se blížíme křižovatce, na níž svítí zelená, podvědomě šlapeme na plyn. To abychom to „ještě stihli“. Marné je veškeré nabádání zkušenějších. Z logiky pravděpodobnosti nám to většinou vyjde, a tak si to mozek vyhodnotí jako strategii správnou. Šlapeme tak víc a častěji. Až jednoho dne někomu naskočí žlutá a i když by to "ten blb ještě projel, zahamuje". Těm za ním se desetinky reakčních dob nasčítají a vykonají své. V tom lepším případě nám pak jen lezou oči z důlků, zda to naše ABS či jiní asistenti zvládnou ubrzdit.

Počítačoví mágové z Princeton University vymysleli program, který nám do nahrávky doplní i to, co jsme nikdy neřekli. Nahrávku přitom změní naším hlasem. S programem VOCO takový podvrh zvládne provést naprosto každý, úpravy se totiž provádí obyčejným vepsáním slova do textu zobrazovaného na obrazovce.

Od dronů se většinou chce, aby létaly dopředu, dozadu, do stran a nahoru. Na směr dolů si vystačí vypnutím motoru. Ne tak omnikoptéra švýcarských techniků z ETH, té gravitace nestačí. S nezvykle umístěnými rotory dokáže prostorem doslova baletit.

Náš symbol lásky se někdy porouchá a nemusí jít zrovna o infarkt. Někdy k tomu stačí obyčejná chřipka. Je ale i dost jiných příležitostí, při nichž nám zánět přivodí nekrózu a ta pozmění místa, kde je potřeba, aby nám „ventily“ správně dosedaly. To se pak srdce může snažit jak chce a místo pumpování krve do cévního řečiště jen honí krev v srdci z místa na místo. Chlopeň je pak nutné vyměnit a to ještě dříve, než nám sval přetížením vypoví službu.

Na poli léčby neplodnosti v poslední době zaznamenaly hodně úspěchů transplantace. Implantovaly se už vaječníky i děloha, ale neobešlo se to bez ochotných dárkyň, případně čekání na vhodnou mrtvolu. Perspektivnějším se nyní jeví přístup, kdy chyby matky přírody napravujeme pěstováním kompatibilních tkání a orgánů. Je k tomu potřeba jen vhodně „znásilnit“ buňky, často i samotných pacientek.

Velryby to v životě neměly lehké. Aby se z nich stali savci, musely nejprve vylézt z vody. Až už byly pokryty srstí, měly ušní boltce a chodily po čtyřech, tak si to zase rozmyslely a vrátily se do vody. Nyní vědci jednoho jejich prapředka vykopali. Fosilie je stará 36,4 milionu let a vypovídá o dnešních plejtvácích, keporkacích i velrybách grónských, zajímavý příběh.

Tak jako kdysi modrá pilulka na erekci přinesla výzkumníkům z ústavu v anglickém Sandwichi nehynoucí slávu a v mnoha ložnicích revoluci, něco podobného by se nyní mohlo opakovat s látkou, která má zatím jen pracovní název GW. Na rozdíl od sildenafilu z laboratoří firmy Pfizer, kterému ženy daly přezdívku „metla na lenochy“, je nová látka dílem vědců z kalifornského SALK institutu. A kromě toho, že by měla zlepšovat úděl nemocných se svalovou dystrofií, má šanci dostat přezdívku „atletem snadno a rychle“, nahrazuje totiž svalům tréning a zvyšuje výkon. A považte, o celých 70 procent.

Zhruba dva týdny po Světovém dnu Parkinsonovy nemoci (připadá na 11. dubna) se v informacích vydávaných Americkou neurologickou akademií objevuje zpráva, která počátek choroby přesouvá z hlavy do dutiny břišní. Do mozku se nám má choroba propracovávat ze střev a cestu by jí měl dláždit nerv. Ten nerv, kterým mozek diriguje trávení a srdeční tep, anatomové mu říkají vagus nebo také nerv bloudivý.

Na včerejší prestižní TED konferenci ve Vancouveru vystoupil Richard Browning. Předvedl se v roli komiksového superhrdiny s petrolejovými mikroturbínami v rukou a v přístavu účastníkům předvedl malou ukázku svého létání.

… aneb Na prknech, která znamenají svět, se schyluje ke konci šminkování

Jde o to jakou. Pokud máme na mysli tu „nahou“, tak tým indicko-polských astrofyziků tvrdí, že ano a popsal, jak by nemožné mělo být možným.

Z vlastní zkušenosti je o tom přesvědčeno hodně žen. Mnozí výzkumníci podlehli kouzlu neverbální komunikace a vybudovali si na ní kariéru. Psychologové jim k tomu ochotně dodali zdůvodňující munici, a tak se o tom dnes v učebnicích píše jako o faktu a kantoři to na hodinách věnovaných feromonům dávají k lepšímu, aby si udrželi pozornost teenagerů. Má to ale chybu - nejspíš na tom není zbla pravdy.

U akutního selhání srdce nebyl beta-blokátor (metoprolol) doporučován. V právě vycházejícím čísle časopisu Nature Communications ale španělští vědci informují, že otálet a čekat na „příhodnější dobu“ je v jeho případě prohřeškem. Efektu droga sice dosahuje poněkud svérázně – knokautováním neutrofilů, nicméně to funguje.

aneb Jedlá alternativa plastových lahví se jmenuje Ooho!

aneb Stomatologie v době kamenné.

V Morganově zábavním parku v San Antoniu, který je věnován tělesně postiženým, předvedli přibližovadlo tak jednoduché a levné, že se jeden až diví, že někoho nenapadlo takové dát na trh už dávno. Že se tvůrcům dostalo patřičných ovací, je nabíledni.

Naše včely, myšleno ty evropské (Apis mellifera), zkoumal švédsko-australský tým a dospěl k překvapivému závěru. Nejen, že vidí ostřeji, ale mají i mnohem lepší představu o svém okolí, než jak jsme si ji u těchto tvorečků představovali.

Může za něj sled náhodných událostí. Pokud by Británií necloumaly živly, mohla zůstat naší součástí, jako Dánsko.

Ještě neuplynul ani týden a už s bisfenolem S na Oslovi strašíme znovu. Zatímco parta českých výzkumníků odhalila, jak se činí v neplodnosti, včera na konferenci v Orlandu na Floridě Američané ještě přitvrdili. Zdravotně „nezávadným“ plastům (myšleno těm s bisfenolem S) připnuli další visačku. Je na ní: „Zvyšuje agresivitu rakoviny“.

aneb Serotogenní stimulací podpořený růst nervů dovoluje očnímu štěpu se naučit vidět

V anglickém časopisu "Zemědělství a potravinářská chemie", vydávaném Americkou chemickou společností, vyšel článek o českém pivu z dob první světové války.

Věrná reprodukce malby na plátně a papíru pro chvíle pohody a pro všední den kalendář s poznámkovým blokem propojený se všemi členy domácnosti.