Proti standardním, obecně pojímaným přehledům o minulosti, přítomnosti a budoucnosti geneticky modifikovaných organizmů (GMO) nabízím čtenáři výpověď založenou na mozaice osobních zkušeností. Nebudu tedy psát o transgenním hlávkovém salátu, obsahujícím „jedlé vakciny proti hepatitidě B“, ani o modré bavlně pro výrobu neblednoucích džínsů či o řepce produkující vstupní suroviny výroby plastických hmot. Pominu také problematiku GMO živočišných či prokaryontních. Pokusím se dokumentovat jeden ze skutečných příběhů GMO na organizmu daleko prozaičtějším, než jsou motýli monarchové či transgenní lososi, ale zato nám Čechům důvěrně známém – na kulturním bramboru (Solanum tuberosum).

Vysoce konzervovaná magická polymeráza DinB dokáže úspěšně látat díry v DNA s poškozeným guaninem.

Vedle Dánska, jež spravuje Grónsko jako největší geografický ostrov, se k majitelům gigantických ostrovů přiřadila i bakterie Acinetobacter baumannii. Tomuto nebezpečnému původci tzv. nemocničních infekcí patří největší známý „ostrov“ genů pro rezistenci k antibiotikům. Grónsko zaujímá plochu 2 milionů km2. Největší známý bakteriální ostrov rezistence se rozkládá na 86 tisících písmenech genetického kódu. Acinetobacter baumannii si v něm na nás schovává 45 genů.

Experiment matičky přírody odhaluje genetickou podstatu evolučního vzniku albinismu a slepoty jeskynních ryb.

„Jeden gen – jeden protein! Opakujte to po mně!“ říkávali nám profesoři biologie a tloukli přitom významně rákoskou o katedru. Nejnovější práce publikované V Genome Research dokazují, že platí i zásada „dva geny – jeden protein“. Platí to prý pro 5% lidských genů.

Podezření, že si Woo-suk Hwang vycucal z prstu i klon psa, se nepotvrdilo.

Kolektiv vědců ze tří věhlasných institucí zveřejnil výsledky pokusů ze kterých vyplývá, že to, co jsme byli zvyklí spojovat se začátkem rakoviny - mutace genů, budeme muset změnit.

Americko-kanadský tým genetiků zveřejnil setinu mamutího genomu. DNA izolovali vědci z 28 000 let staré čelisti nalezené v sibiřském permafrostu.

Němečtí genetici získali z kostí mamuta bezmála třetinu jeho mitochondriální DNA. Její analýzy potvrdily, že mamut měl blíže ke slonovi indickému než ke slonovi africkému.

Gen „bledých tváří“ se jmenuje SLC24A5. Sdílíme jej s nižšími obratlovci, konkrétně rybkou daniem pruhovaným. U ryb vyvolává mutace tohoto genu změnu zbarvení kůže. U člověka vyvolává záměna jediné aminokyseliny ve výsledném bílkovinném produktu výrazně světlejší barvu pleti.

Když je na schodišťovém světle nastaven časový spínač na krátký interval, pomáháme si v nouzi žvýkačkou, ta na určitou dobu podrží tlačítko vypínače v poloze sepnuto...
Naše těla to s geny dělají podobně. Řeč je o epigenetice.

Aneb o tom, jak chlapům přeskočilo.

Dědičnou informaci některých zemských organismů nikdy nepřečteme celou.

Porovnání celých genomů u pár zvířat informuje o konzervovaných oblastech mimo jiné i v odpadní junk DNA.

Nejbližší příbuzný člověka má nahrubo přečtený genom. Genetická podstata evoluce člověka zatím není jasná.

Mordýři, lapkové a jiní násilníci to budou mít zase o něco těžší, alespoň v Austrálii. Poté, co tam genetici dali s entomology dohromady genetický klíč masařek, snaží se nyní s botaniky o totéž u trav. Policie financuje projekt identifikace travin podle jejich genomů. Forenzní diagnostika začne využívat DNA trav jako corpus delicti.

Izraelští vědci objevili první geny, které primáti nesdílejí s jinými savci.

Zvláštní sestava aktivních genů zajišťuje ženám plodnost do nečekaně vysokého věku.

Identická dvojčata startují se shodnou genetickou výbavou. Ale tak jak roky přibývají, geneticky se od sebe neustále vzdalují.

Studie dvojčat odhaluje tajemství věčných problémů se ženským orgasmem. Viníky jsou z velké části geny.

Už docela dlouho se ví, že jenom asi 2-3% naší DNA kóduje něco smysluplného. Zbytek, anglicky trefně pojmenovaný „junk dna“ (volně přeloženo jako genetická veteš), je k ničemu, alespoň z lidské perspektivy.

Vědci vytvořili myš, která se zbavuje volných radikálů a prodlužuje si tak život.

Na první pohled se introny jeví jako otravní paraziti, kterých se hostitelské genomy musely naučit elegantně zbavit…

Italové s pomocí francouzského kapitálu vytvořili hříbě, které je klonem vykastrovaného hřebce. Je tedy genetickou kopií neplodného valacha. Až hříbě dospěje, bude produkovat spermie své předlohy. Genofond šampióna vytrvalostních závodů je tak uchován.

Poprvé jsem uvařeného humra ochutnal před sedmi lety, když jsem začal žít v Bostonu. Pravda, zlé jazyky tvrdí, že na vydolování masa z červeného humřího krunýře a klepet spotřebujete více energie, než kolik jí z té trochy získáte. Domnívám se ale, že chuti onoho bílého a křehkého masa se nic nevyrovná; obzvlášť tehdy, máte-li po ruce rozpuštěné máslo, vařenou kukuřici a sklenku vína.

V poslední době jsme přinášeli o genové terapii „bublinových dětí“ spíš jen nepříznivé zprávy. Teď se díky enzymovým inženýrům blýská na lepší časy. Otevírá se cesta pro úplně nový způsob genetické korekce poškozených genů.

Jdou spát „se slepicemi“ a vstávají, když „slušní lidé“ ještě spí. Tak se projevuje FASPS čili dědičný syndrom posunutí spánku. V pozadí se skrývá mutace.

Sklony k víře jsou podmíněny geny až ze 40%.

Zase „genetická pecka“! Konec Mendelových zákonů? Rostlina umí přepsat dědičnou informaci zděděnou po rodičích do stavu, v jakém měli geny prarodiče.

Po „mužském“ chromozomu Y přečetli genetici i „ženský“ chromozom X. A opět lze konstatovat, že všechno je jinak.

Dosud platilo, že v savčím embryu jsou v časných fázích vývoje všechny buňky stejné. Ukazuje se, že to není pravda a že osud jednotlivých buněk je nalinkován již od jejich samotného počátku.

Na australských dvojčatech se podařilo odhalit, že schopnost ženy dosáhnout orgasmu je do značné míry dána jejími geny.

Rozdílnou regulací stejných genů vzniká nepřeberné množství dalších projevů bakteriálního životního stylu. A nejen bakteriálního...

Bylo zveřejněno 1,58 milionu SNP – míst, kde se dědičná informace jednotlivých lidí liší jedním písmenem genetického kódu.

Jedná se o třetí rybí genom, který je nyní k dispozici. Stále zřetelněji se začíná rýsovat obrázek genomu, který stál na počátku vývojové linie strunatců, tedy i lidí.

Maličké molekuly RNA složené zhruba z 22 „písmen“ genetického kódu ovlivňují zásadním způsobem funkce zhruba 7 000 lidských genů.

Gen pro opiátový receptor OPRM1 nám určuje, jaké budou naše reakce na alkohol.

Vědci objevili enzym, který hraje důležitou roli v řízení genů. Enzym rozhoduje o tom, který z genů bude zapnut a který vypnut v určité době života buňky. Nový protein pomáhá dirigovat vzory genové aktivity, které určují normální buněčnou funkci. Jeho poškození může vést ke vzniku rakoviny.

Porovnání geonomu člověka a kura odhalilo další taje "zbytečné" DNA.

Maličké kousky ribonukleové kyseliny točí s našimi buňkami netušeným způsobem. Vědci nimi objevili mechanismus jejich vzniku. A hned se ukázalo, že defekty postihující tento „mikroprocesor“ stojí v pozadí mnoha vážných vrozených postižení.

Spočítáme genom tyranosaura?

Jestli se v dámské části příbuzenstva vaší manželky vyskytují ženy "širšího srdce", dejte si pozor, co dělá vaše paní, když nejste doma.

Již mnohokrát v dějinách ležel osud lidského vědění na bedrech českých vědeckých kapacit. Bezradní světoví bádalové obraceli své naděje k Purkyněmu, Heyrovskému, či Cimrmanovi. I nyní, kdy se svět potácí v pochybách v souvislostí s bádáním po tajích lidského genomu, pravděpodobně to budou zase Češi kdo budou muset záhadu rozlousknout.

Tak už je jasno. Záhadné úseky dědičné informace, které sdílí člověk s řadou organismů, ale které leží mimo geny, rozhodují o tom, že a jak nám naroste oko, pohlavní orgány a další celkem potřebné části těla.

Skandální odhalení o okolnostech defraudace písmen genetického kódu kyselinou ribonukleovou.<br />
Na stopě krajně nespolehlivého poslíčka.

Historie lidstva se posuzuje podle dvou molekul - mitochondriální DNA a DNA z chromozomu Y.Vývojový strom mutací na chromozomu Y představuje rodokmen mužské linie zatímco strom mitochondriální rodokmen v linii ženské. ženský strom má kořen v době před 100 až 150 tisíci lety, mužský prapředek žil před 50-70 tisíci lety. Jak je to možné? Vysvětlení je jednoduché. Jestliže se setkaly dvě tlupy našich předků a došlo k boji, ztráty utrpěla především mužská část z obou skupin a vítěz bral vše, tedy i všechny ženy.

Zatímco všem savcům stačí dva pohlavní chromozomy, ptakopysk jich má hned deset. Má tedy pohlaví určeno systémem velikosti XXXXXL.

Odstranění velké části nekódující části genomu („junk DNA“) nezpůsobilo u myší pozorovatelné problémy. Pokus naboural naší představu o tom, že si organismus tuto část genomu chrání proto, že plní významné funkce.

Poslední inventura přečtené lidské dědičné informace zjistila „manko“ 10 000 genů.

Když je savčí vejce oplodněno, spouští se „orchestr“ změn. Do hry se zapojuje mnoho genů a při jejich aktivaci asistují oblasti DNA, které se nazývají retrotransposony. Možná pocházejí z retrovirů.